Kdy: 16. - 19. 8. 2007
Kde: Letohrad
Pořádá: Zorhajn
Počet hráčů: 7-20
Vlastní stránky: http://www.zorhajn.org
Účast: obvykle na pozvánku nebo dobré doporučení, minimální věk 15 let
Kontakt: sanguinarr(a)gmail.com
Shrnutí:
Zorhajn Svět 2007 je za námi. Z pohledu organizátorů („hra probíhá bez pravidel a organizátorů“) se akce celkem povedla, je jen škoda, že druhý den skončila tak brzo, ovšem bylo to vynuceno spádem příběhu. Především ale čekáme na reakce vaše. Proto posílejte fotky, recenze či příspívejte do konference.
Forma akce:
Již druhým rokem probíhala hra bez pravidel a bez organizátorů. Hráči měli volnost v tom, co mohou dělat. Všechny situace – kouzlení, boj… se odehrávají roleplayingově.
K dispozici byla jakási koncepce světa, jeho popis. Ta je zároveň zdrojem inspirace pro tvorbu postavy.
Koncepce: ke stažení zde
Každý hráč hraje vlastně cizí postavu (CP).
Příběh
Tento příběh byl k dispozici před samotnou hrou, určoval stav ve kterém se nachází postavy a co vlastně vědí. Některé postavy měli k dispoziic přesnější popis či větší množství informací.
Kdysi dávno, na severoseverovýchodě rozlehlé a rozsáhlé Zorhanjnské říše, tam kde se nížiny pomalu zvedají v hory, existovalo malé království, spíš královstvíčko. Nějak nepříjemně se jeho král rozhádal se sousedním královstvím, nezbylo mu tedy nic jiného než vyzbrojit vojsko a vyrazit do války. Odtáhl do sousedního království, které je dále než týden cesty. Tam rozbil tábor, svedl jednu vítěznou bitvu a pokračuje ve směru na hlavní město sousedního království. Své království svěřil do ruky svému synovi, princi Jordonovi. Princ Jordon je rozmazlený mladý floutek, který své mládí strávil zábavou s přáteli, lovem a bujarými pitkami, přesto ale není úplně hloupý, a hlavně má plnou důvěru svého otce. O politiku se pranic nezajímá, jen je nadšen nastalou válkou a očekává brzké vítězství. Má starší sestru, princeznu Celestínu. Ta je mnohem chytřejší, i zodpovědnější, ovšem je svým otcem neprávem přehlížena a má se brzy provdat za některého prince ze sousedních království. Jasný nápadník není ještě vybrán, nejspíše to bude sňatek, jaký se bude nejvíce hodit jejímu otci v dané chvíli. Nuže v královstvíčku je klid, princ vládne celkem rozumně pod dohledem svého vychovatele a rádce starého kouzelníka.
Jednoho krásného dne, lehce po obědě, přilétl do hradu drak. Strašlivý velký zelený drak, velký asi deset sáhů. Ještě za letu dštil oheň, div že nezapálil střechu paláce. Aby se dobře uvedl, rovnou sežral jednoho zbrojnoše, který se na něj pokusil zaútočit. Vyžádal si rozmluvu se samotným králem. Když mu bylo sděleno, že král s ním mluvit nemůže, jelikož je ve válce, svolil k tomu, že si promluví se samotným princem. Nechal vyklidit celé nádvoří a mluvil s princem o samotě více jak dvě hodiny. Poté s obrovským rachotem odletěl, přičemž stihl jen tak mimochodem pobořit část hradeb.
Princ si poté dal zavolat dvorního čaroděje, velitele gardy a radili se dlouho do noci. Princezna do toho nijak nezasahovala, neboť byla celý den na vyjížďce se svou dvorní dámou. Vrátila se pozdě večer, a odešla v klidu spát bez toho, aby se dozvěděla, co se stalo.
Druhý den vyhlásil princ, že se vyráží na draka. Drak, který přilétl včera, požaduje velkou část královského pokladu a princeznu, aby ji mohl sežrat. Chce aby mu poklad i princezna byly přivezeny před jeho sluj v horách. Pokud princeznu nedostane, je připraven zničit celé královské město a zabít velké množství lidí z království. Princ se s tím ovšem nechce smířit, proto vyzívá všechny bojeschopné muže, kteří nejsou ve válce, všechny dobrodruhy i jakékoli jiné osoby, které jsou v boji co platné, aby přispěchali na pomoc a pomohli jakýmkoli způsobem porazit draka. Bylo to vyhlášeno a byli obesláni všichni lidé, kteří mohli v boji s drakem pomoc. Během tří dnů se do královského města sjelo malé množství dobrodruhů i jiných živlů, kteří se vyskytovali v okolí a kteří se chtěli účastnit výpravy na draka.
Čtvrtý den výprava vyrazila. Drak určil místo kdesi v horách, kde mu má být princezna předána. Princ jen tuší, zda se v blízkosti nalézá jeho sluj. Výprava putovala tři další dny a čtvrtého dne se octli na místě. Rozbili zde tábor a jali se připravovat na příchod draka. Lhůta pro předání princezny byla deset dnů, dobrodruzi dorazili večer osmého dne od příletu draka. Během cesty nikdo nezahlédl princeznu, proto není jisté, zda jela s karavanou, zůstala v hradu či byla schována před drakem na jakémkoli místě. Vyjelo také několik vozů s královským erbem, byly naloženy poměrně těžce, ovšem jestli je v nich opravdu požadovaná část královského pokladu není jasné. V místě tábora žije také několik místních obyvatel, z nichž málokdo má lidskou podstatu, takže nebezpečí zdaleka nehrozí od jen od draka.
Tajná linie příběhu
Před začátekm hry ho znali jen organizátoři, případně z části některé postavy.
Drak prolétaje si pro zábavu krajem spatřil krásnou dívky a přestože draci jsou inteligentní bytosti, mnohem chytřejší než lidé, je také známo, že lidské maso patří mezi jejich největší pochoutky, neváhal a dívku snědl. Jak se později ukázalo, dívka byla dcerou krále zdejšího království. Nejen lidé ale i draci jsou vázáni smlouvami. Kdysi velmi dávno došlo k dohodě dračího zástupce a jednoho velice silného lidského krále. Jedna část dohody zní, že drak nikdy nesežere urozenou ženu, která mu před tím nebyla oficiálně darována. Přestože se našlo mnoho kliček, jak tuto úmluvu obejít (dceru nebo vypálím zemi), byla tato úmluva striktně dodržována. Jelikož drak, který si právě uvědomil, že dohodu porušil a že ho čeká velice přísný trest, byl nejen chytrý ale i trochu prohnaný, zrodil se v jeho hlavě efektivní plán: bude se za královskou dceru vydávat sám (proměna v jakoukoli lidskou osobu je kouzlo sice složité, ale tento drak jej poměrně dobře ovládal), a zatím se pokusí přesvědčit krále, aby mu svou dceru „daroval“.
Vylétl tedy směrem k hradu, tam krále nezastihl, ale sešel se s jeho synem. Tomu poměrně férově vylíčil, že chce jeho sestru a že je ochoten za to poměrně dost zaplatit. Nabídl mladému princi veliké bohatství a hlavně svoje spojenectví v nadcházející válce. Na oplátku chce princeznu a královské slovo, že princezna patří jen jemu. Princ ve chvíli, kdy mluvil s drakem, zůstal zaslepen velikými možnostmi při vyhlídce na dračí spojenectví. Dohodl se tedy s drakem, že princeznu mu na domluveném místě (nedaleko od dračí sluje) předá. Svou sestru příliš v lásce nemá, a i když toho později bude jistě litovat, v tuto chvíli přemýšlel pouze pragmaticky.
Když drak odletěl, uvědomil si dopad svého plánu. Vymyslel si tedy příběh o drakově výhrůžce a bez hlubšího přemýšlení ho přednesl dvornímu čaroději. Ještě ten večer se čaroděj magicky spojil s králem. Ten uvědomivši si, že v daném čase není schopen přemístit se zpátky do svého města (stejně nato nemá příliš času, již druhý den zuří obrovská bitva a vítězství je na dosah), přikáže tedy princeznu drakovi nevydávat, ale pokusit se sehnat co nejvíce schopných lidí a pokusit se draka zabít. Pokud by nebyla jiná možnost, zcela pragmaticky přikáže obětovat život své dcery (nenechá si zničit království). Princi jeho plán příliš nevychází, proto zorganizuje výpravu (přeci jen se pokusí zajistit, aby ti nejlepší bojovníci jaksi chyběli, ne vždy se mu to povede). Je slepě veden touhou získat mocného spojence, a cítí se být pověřen vyšší mocí, tedy se neváhá protivit rozkazu samotného krále. Jen proti dvornímu čaroději, svému vychovateli si nic nedovolí. Jak situaci vyřeší na místě je jeho věc. Princezna je se svým osudem až překvapivě smířená (aby ne, když je to vlastně drak), je připravena se obětovat pro dobro vlasti. Konec je na tom jak to zahrajem.