Zorhajn Svět 2003
zor.png

Kdy: 23. - 26. 7. 2003
Kde: Kunvald
Pořádá: Zorhajn
Počet hráčů: 7-20
Vlastní stránky: http://www.zorhajn.org
Účast: obvykle na pozvánku nebo dobré doporučení, minimální věk 15 let
Kontakt: sanguinarr(a)gmail.com


Recenze Claudia z Assassinů

Tuto recenzi píši ze svého subjektivního pohledu, takže se omlouvám, jestli nezmíním nějakou důležitou záležitost, protože jsem se jí pravděpodobně nezúčastnil. To co zde píši, je pouze můj osobní pohled.

Středa 23.7.

Někdy těsně před čtvrtou odpoledne přijíždíme na místo. Z naší družiny (já, Ondra, Vinca a Jirka) jsme pouze dva. Já Claudius a Jirka. Místo konání Zorhajnu jsme našli celkem bez problémů. Bylo to vlastně v půli cesty z Žamberka do Kunvaldu. Abych zdejší krajinu lépe popsal, tak loučka s tábořištěm je z jedné strany tlačena potokem, za kterým je louka, pak silnice a z druhé strany velmi vysoký sráz zalesněného kopce.

Za mírného deště jsme postavili stan a k večeru se zaregistrovali. Večer bylo pak veřejné čtení pravidel v takovém dřevěném přístřešku, který se zdráhám nazvat chatou či kůlnou. Za snášející se tmy proběhlo také úvodní divadlo. Mírumilovná a bohatá zorhajnská říše byla napadena hordami barbarů, které porazili málo početné obránce. Poslední obránce byl zatlačen na most, odkud ještě s několika útočníky spadl do potoka. Pak několik jedinců ze Zorhajnu a Kačena plivali oheň, ale to byl vlastně závěr toho dne.

Čtvrtek 24.7.

Hra měla začít v osm ráno, ale nakonec jsme z důvodu včerejšího zdržení při dešti začínali až v deset hodin po sestavení postav. Procházeli jsme také hrací pole, které bylo vážně velmi malé, ale za to organizátoři nemohli, protože to loňské změnilo majitele či co. Hrálo se v podstavě na louce u silnice, kde byla poušť, na louce za potokem, kde byla svatyně a hlavní tábořiště a v lese, kam se muselo šplhat po velmi prudkém srázu. Les byl dlouhý, ale velmi úzký. V deset hodin konečně začala hra. Teď budu následující události popisovat podle hracích dnů.

1. den

S Tyrem (Jirkou) jsme nejprve prozkoumávali poušt, pak jsme vyrazili nahoru do lesa. Narazili jsme na žoldnéřskou osadu a kolem ní jsme vyšlapali druhou půlku kopce. Sotva jsme vyšli kopec, potkali jsme dva dobrodruhy. Tyr se s jedním z nich utkal jen tak kvůli zkušenostem. Zlomil mu sice meč, ale zato byl od něho zabit. Pokračoval jsem dál sám. Narazil jsem na Dagotha (runového mága nebo tak něco) a úplně na konci lesa na léčitele Stiletta. Tam jsem potkal dobrodruha Lejdyho. Spojili jsme se a šli jsme zabít do žoldnéřské osady Fulgora. Tam nás bohužel napadli tři jeho spojenci. Lejdy padl a já se zachránil zbabělým útěkem. Chvíli jsem se s tou skupinkou všelijak potýkal a vrátil se do hlavního města.

Sanguinar mi dal za úkol rozehnat ,,Pájovu družinu.“ Byla to skupina šesti dobrodruhů, kteří chodili pořád společně a každý se jich pro jejich veliký počet bál. Zkoušel jsem je rozehnat sám, ale věc se nějak nedařila. Podařilo se mi pak sestavit družinu tří dobrodruhů a společně jsme je napadali. Všeobecný odpor se proti Pájově družině nakonec zorganizoval nějak sám nahoře v lese. Spojili se s námi a Pájova družina se stáhla na poušť, kde obsadili most přes potok, což byla jediná cesta na druhou stranu. Bylo nás tak dvakrát tolik, ale přece se jen nedařilo přes most přejít. Nakonec nám pomohl sám Smrtihlav a my je vytlačili na poušť, kde se oba oddíly seřadili. Když se rozpoutala bitka, napadl jsem jejich alchymistu, který po nás střílel z kuše. Několik zásahů se mi podařilo zasadit, ale nakonec ho dorazil Lejdy.

2. den

S opět živým Tyrem jsme cestovali pouští a potkali tři Pájovce a runovýho mága. Napadli jsme je a po chvilce boje ustoupili do města. Rány by bylo dobré vyléčit, a tak naše další cesta směřovala k léčitelově chatrči. Během cesty jsme mimochodem dorazili runového mága z pouště. Tehdy se k nám také poprvé připojil kouzelník Drirr.

Léčitel Stilett nás přesvědčil, abychom společně s ním zabili kováře Lejdyho. Ve městě nás však napadla přesila. Stilett se vypařil neznámo kam, Tyra jali, Drirr utekl a mě chytli s pomocí kouzelníka kousek od místa činu. Tyra mučili a mně kat usekl pravou ruku. Zavřeli nás do vězení, kde jsme plánovali pomstu Stilettovi netušíce, že ho zabili. Po propuštění z vězení nebyl život s jednou rukou (levou, která je ještě k tomu opravdu levá) příliš zábavný, a tak jsem spáchal sebevraždu útokem na Pájovu družinu.

Pod velením Stiletta jsem dělal nahoře v lese CPčko, než nás přepadli. Během boje se mi zlomila moje nejoblíbenější zbraň, obouruční kladivo, a tak mě zabili. Jako dobrodruh jsem zmizel sám daleko v lesích a vesele jsem farmařil a zapsal si do zákysníku stručně události, abych pak mohl sepsat tuto recenzi. Cestou do města mě napadli dva orli a mírně mě zranili, takže pak jsem si na ně už dával bacha a bránil se jim zády ke stromu a oni po chvíli odlétli. Za chvilku jsem pozoroval jejich zmasakrování Pájovou družinou.

3. den

V obálce v temné mohyle jsem nalezl svoje vlastní prokletí, ale to jsem nevěděl, co mě čeká. Nevím, jak jsem se k tomu přimotal, ale najednou stojím ještě s několika dobrodruhy proti Pájově družině (hlídající léčivou studni) a přemýšleli jsme, jestli je napadnout nebo ne. Dagoth nás pořád přesvědčoval, abychom to zkusili. Připojil se k nim ještě Fulgor, alchymistka a Stilett, takže jsme začali váhat jestli to je dobrý nápad. Pozdě. Napadli nás oni. Během boje jsem se utkal se Stilettem a jedním Pájovým družiníkem a ti mě doslova zarubali do země.

Jako nemrtvého mě pak taky hned zabili (napaden v poměru 3:1). Opět živý jsem se dozvěděl, že nedaleko mohyly, ke které vede cesta z rozkvetlých bylin, je schována soška. Hledal jsem ji sám a nenašel, ale místo toho jsem nalezl jen tu cestičku z bylinek (za hustým lesíkem z malých smrčků), takže jsem si docela vydělal.

Nebylo snad ani šest hodin a už se ten den končilo. V noci jsem jako prokletý (nesmrtelný) ještě s ostatníma prokletýma napadl město a zahnali jsme všechny do svatyně. Pak jsme se zase tiše stáhli do lesa.

Večer proběhla aréna, ale kvůli světelným podmínkám nebyla dokončena.

Pátek 25.7.

Dnes se mimochodem kvůli dešti začínalo také velmi pozdě, asi kolem 10.00.

1. den

Ve svatyni byli nalezeni mrtví kouzelníci. Museli jsme je odnést na hřbitov a pohřbít. S Drirrem, Fulgorem aTyrem jsme sledovali na poušť jednoho kouzelníka, kterého jsme chtěli zabít. Doprovázel ho jen jeden válečník, ale ten bohužel unikl, takže vražda měla svědka. To jsme ještě nevěděli, že jsme si podělali život na dva dny. S Drirrem a Tyrem nás pronásledovalo do lesa osm mstitelů. Rozprchli jsme se. Plácnul jsem sebou do maliní a uslyšel, jak někdo bojuje. Měl jsem zato, že Drirr a Tyr jsou po smrti, ale oba unikli stejně jako já. Ten boj byl střetnutím těch osmi proti Dagothovi, Shogunovi a myslím, že ještě někoho. Zanedlouho jsem se do lesa navrátil společně s velkým inkvizitorem, který přišel vyřešit vraždu knězů ve svatyni a našli důkaz proti Dagothovi. Ten dobrovolně šel do města, ale mě a Drirra opět napadli naši mstitelé. Drirr se zneviditelnil a mně dal křídla. Pronásledovatelé mě hodili po lese, nakonec mě zasáhl kouzelník a já polomrtvý dorazil do města, kde inkvizice mučila zrovna jednoho Pájovce, který přiznal, že u vraždy ve svatyni nebyl sám a že s ním byl…Claudius… Myslel jsem na útěk, ale pak mě napadlo, že se třeba nějak obhájím. Chyba lávky. Utrhli mě ucho, vypíchli oko, bičovali mě a nakonec mi lili do hrdla vodu. Pak mě hodili do vězení, kde nás vyléčili a připravili zbraně na vzpouru proti inkvizici. Ta přišla asi o půl hodiny později, takže jsme si ve vězení pěkně pobyli. Boj proti inkvizitorovi ale stál za to.Všichni jeho přisluhovači a on byli zabiti.

2. den

Kolem města běhalo nezranitelné CP, na které platila jen stříbrná dýka, kterou jsme po spoustě námahy a výdajů získali a CP zničili. Zanedlouho mě nakazili morem, ale léčitel mě vyléčil. V lese jsem opět nasbíral spoustu bylin na stejných místech, jako včera. Pak ovšem začlo pršet, a pokračovalo se až pozdě odpoledne.

3. den

(asi) Vykradli jsme několik vesnic a pobili humanoidy, kteří je hlídali. Kromě spousty jídla a peněz tam nic moc nebylo. Přístup nahoru hlídala příšera, kterou bylo nutné přežrat 50ti jídly. Někdo farmařil, někdo (jako já) pronásledoval na louku Sanguinara, který měl spoustu jídla u sebe. Tam nás ze zálohy napadla Pájova družina. V následující bitce jsem padl, ale Nekromancer ze mě udělal nemrtvého. Ve městě mě obklíčili a kvůli zkušenostem zabili. Opět jako nemrtvý jsem ještě s několika jinýma měl zkusit ukradnout dýku, kterou přinesli právě z lesa. Opět nás pozabíjeli.

V závěru dne jsme obklíčili ve svatyni Pájovu družinu, ale přišla pomoc, která nás téměř všechny pobila. Tím se tento den vlastně skončilo. Většina lidí pak rozpoutala bitvu nakažených cholerou a zdravých, ale toho jsem se už neúčastnil.

V noci jsme opět jako prokletí zaútočili na město a všechny vyhnali do svatyně.

Sobota 26.7.

1. den

Moc se nehrálo, ale kvůli amuletům se rozpoutala v táboře bitka a já se přidal na špatnou stranu. Jako humanoidi s dvaceti životama jsme střežili vesnici Tichou, až na nás přišli Pájovci a spousta ostatních. Dlouho jsem bojoval s dvěma dobrodruhy, až jim přišli na pomoc další dva a společně mě doslova ubodali. Pak už jako dobrodruh jsem se raději moc do ničeho nemotal a nechal si smýt prokletí.

2. den

Závěrečná bitva: Byla opravdu dobrá. V klínu jsme se vrhli na druhý oddíl. Rozpoutal se dlouhý a krvavý boj, který jsem si bohužel moc neužil, protože mi zmrazili nejdřív jednu ruku, pak nohu a pak druhou ruku, takže jsem se nemohlo bránit a podřezali mě jako slepici. To byl konec Zorhajnu a my jsme odjeli.

Na závěr bych přidal několik připomínek:

• měla by se omezit síla magie a účinky některých kouzel
• zdálo se mi to dost zdlouhavé, často se třeba tři hodiny vůbec nic nestalo (asi nejzajímavější byla středa do dvou hodin, ale pak se až do večera téměř nic nedělo)
• malá herní plocha a špatně objednané počasí :-)
• organizátoři by měli věnovat pozornost také váze některých zbraní (spousta jich byla až moc lehká)
• questy byly velmi zajímavé a dobře promyšlené
• vcelku to bylo ale opravdu dobrý a celá akce si zaslouží vysoké hodnocení


Reakce organizátora Stiletta

Co se vydařilo

• Oběh peněz – peníze se rychle točili, většina lidí si zkusila dostatek i nedostatek.
• Magie – pravdou je, že některá kouzla jsou silná, ale zase nejsou zadarmo. Možná by chtělo omezit trvání některých z nich.

Co musíme zlepšit

• Počet životů – ačkoliv existují ochrany, je potřeba počet zvýšit.
• Vypouštění questů do oběhu – celou dobu běžel alespoň nějaký quest, ale určitě se nerozšířil mezi mnoho lidí; musím ale říct, že kdo měl zájem, ten si práci sehnal. Je samozřejmě v pořádku, že nikdo nevěděl všechno.
• Nepodařilo se příliš zrealizovat dlouhodobé questy
• Počet organizátorů – Tento ročník byl řízen víceméně 2 organizátory (kteří taky trochu hráli), navíc byl ještě pomocník na roznášení do vesnic, ale potom taky odjel. Příště budeme asi dva sídlit v táboře a další nejméně dva posílat questy do hry. Takhle to bylo málo.

Co se nepovedlo, ale nebyla to zase tak naše vina

• Počasí – co k tomu dodat.
• Místo – tábor byl dobrý, ale herní plocha… Příště snad bude jinačí.
• Předvídání chování hráčů – čekat každé rozhodnutí není jednoduché. Zvláště inkvizitory jsme si představovali jako skupinu, která se bude pohybovat po herním území a bude všem (ostatní budou mezitím normálně hrát) nahánět strach, ale místo toho všichni dobrodruzi pozorovali mučení a čekali, až je dotyčný chudák udá, aby se stali příští obětí tortury. Jediný, kdo utekl byl Strider (taky se zachránil).

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License