Setting a příběh se mi velice líbili, jsem ráda, že hra byla jasně vymezená a pro hráče nebylo pozadí přespříliš komplikované a rozsáhlé a přitom bylo velice komplexní, díky tomu bylo vžití do role snazší a hra odsýpala. Za svou postavu musím říct, že jsem téměř nezažila prázdné okamžiky a po prvotních krátkých rozpacích a zorientovávání se mi čas přímo letěl. Nemohu posoudit, zda si to stejně akčně prožili i ostatní, ale já rozhodně ano a bylo to super.
Ač nemívám příliš v oblibě výrazně politické hry, v tomto pojetí mě hra pohltila snadno a velice jsem si ji užila. A přitom při zpětném ohlédnutí mám čím dál více pocit, že to byla jedna z nejpolitičtějších her, jaké jsem kdy hrála. A takto pojaté mě to bavilo.
Jsem ráda, že jsem byla přítomná scéně se sirem Erriksonem, hrabětem a Janištou, kterou jednoznačně vnímám jako nejemotivnější scénu hry a i za tu děkuji. Tahle scéna v mých očích dodala hře další rozměr. Osobně mám ráda emotivní hry a z mého pohledu by tam takových scén mohlo být i více. Tahle scéna pro mě dala to, co mi obvykle na politicky zaměřených akcích chybí.
Závěrem přemýšlím, co hře vytknout a nic moc mě nenapadá. Jen možná co by pro mě udělalo hru ještě trochu zajímavější, by bylo větší propojení postav již před hrou, ale je to především tím, že mám takový typ her ráda. Je to něco, co by pro mě udělalo hru lepší, ale dost možná nebylo cílem organizátorů, takže jim to rozhodně nevyčítám. Navíc vím, že to má poměrně bídný poměr množství práce / výkon.
Z mého pohledu byla akce o několik levelů výše, než SOHK a jen dodávám - jen houšť .
Děkuji organizátorům, děkuji všem hráčům i cp, děkuji těm, kteří poskytli materiální podporu. A smekám.

Atmosféra salónků a závěrčeného sálu stejně jako hostiny byla proste luxusní. V podstatě mě nenapadá co bych akci vytknul snad to že mohla být delší aspon takových 15 hodin či více by aspon pro mě bylo hezký ale to bylo částečně také tím že sem se poněkud zasekl u pokru na hostině.
Čili pánové organizátoři všechna čest řekl bych že jste ladku nastavili opravdu vysoko a doufám že se od vás zase něčeho dočkáme.
[[collapsible]]

Errikson

Tak já se také přidám s chválou. Vzhledem k tomu, že se mi podařilo prosadit svůj archetyp jako vůdčí princip, jsem si to užil ještě o jeden level více.
[[collapsible show="+ pokračuj" hide="- skryj"]]
Souhlasím s tím, co řekla Gabriela, to prostředí bylo super, i co řekla Morgain, ta scéna s Janou, kdy už se situace zdála být neřešitelná, až do chvíle, než mi to došlo a řekl jsem "Holčičko, můzeš mi ukázat svoje hračky?" byla jedna z nejemotivnějších částí hry. A za to musím (znovu) pochválit Vertola, protože prsty v pozadí v tom měl právě on.
Taky musím ocenit spoustu kvalitních hereckých výkonů a s tím spojených atmosférických zážitků. Takové zážitky se velmi tězko připravují, je nutné, aby vznikaly spontánně, a to se tady dařilo (viz. zmíněné Bičování).
Trochu si rýpnu mezi nás hráče v reakci na Morgaininu připomínku o propojenosti postav: jasne bylo by to super, ale vzhledem k tomu, jak špatně probíhalo přihlašování a spousta z nás tu registraci odflákla, tak prostě orgové neměli šanci. Bohužel.
Nicméně musím říci, že Hradečáci (nevím, jestli můžu říkat Frakira, už se mi to nějak nezdá aktuální) mají velké zkušenosti i schopnosti, takže jejich hry jsou prostě dobré. RESPEKT.
Chtěl bych také ocenit nedělni diskuzi v tom zastupitelském sále, bylo to fakt super, kvalitní řízena diskuze na úrovni. Subjektivně mám pocit, že lepsími řečníky jsme byli my požitkáři, takže mám pocit, že se nám náš myšlenkový směr docela dařilo obhajovat. Tady musím vyseknout poklonu plamennému projevu Drirrovu (Gurmán) a řečnickým dovednostem Filosofa. Ve hře jsem neměl moc příležitost ho docenit, ale to finále stálo za to.
Tady si dovolím přece jen jednu kritiku: Co hře trochu uškodilo byla absence výraznějších typů s ambicemi na vůdčí princip. Jako Požitkář jsem vyhrál jen díky tomu, že nebyl žádný silný protivník, který by mně mohl suverénně konkurovat. Nechci říci, ze Sběrač či Aktivistka to hráli špatně, to rozhodně ne, ba právě naopak! Ale prostě jim chybely silné argumenty a nebyly dost realný obraz našeho současného světa.
Prohlásit postradatelnost několika miliard lidí byla prostě politická sebevražda, ale bylo to super.
Kdyby se proti mně postavil Bankéř se silou peněz nebo Technik se silou technologie nebo Média se silou informací, bylo by to fakt těžké.
Ještě si dovolím vyzdvihnout jeden poznatek, který ve hře nebyl videt, mně to došlo po skončení prvního dne v noci a mnohým asi zřejmě až po volbě, a který je opět důkazem organizátorského uměni (aspoň doufam, že to nebyla haluz:):
Přestože hodně konání ve hře motivovaly a poháněly legendy a relikvie, skvěle zabavily hráče a tvořily kostru zábavy, pro samotnou volbu byly vedlejší a klíčové bylo získání hlasů silných archetypů.
Proste hnát se za relikviemi nebylo pro vítezství vůbec důležité, těch šest hlasů legend bylo plivnutí do moře a jako mnohem lepší tah se ukázala distribuce víry do spojenců, aby povýšili level a měli více hlasů, nebo získání klíčových stoupenců. Díky tomu jsem se odvážil, ještě před volbou vyslovit odvážnou myšlenku, že by vítezství mohlo vyjít nadpoloviční většinou už v prvním kole, čemuž ostatní moc nevěřili, ale kupodivu to opravdu vyšlo.
Tady musím říci, že se jako klíčová ukázala podpora Isil, která se svými pěti hlasy byla opravdu silným archetypem, a Lásky (ja vím, byla to mrcha, ale pořád si to nechci připustit), ktera brutálním způsobem na poslední chvíli posvačila Obchodníka a poskočila o dva levely, čímz to zvrátila přes tu polovinu!
A třetí Monty jako Skřítek, protože když jsem nad tím zpětně přemýšlel, tak od té doby, co mi dal čtyřlístek a dostal mě ze zoufalství, ktere mi naložily Harpyje a Přízrak, se mi neskutečně dařilo a vyhrál jsem díky souhře hodně šťastných okolností.

Pár defektů bych viděl v pravidlech. Souboje se bohužel hodně nepovedly, to je fakt. Nesplnily účel spíše rytířského čestného klání a staly se z nich doopravdy ty "kámen nůžky papír", jen s tak složitým principem že to někteří ještě stále úplně nepobrali (což chápu). Několik věcí mi přišlo zbytečných - jako například gildy (jelo se jen na tradice, gildy ztratili smysl) či lektvary a fetiše (souvísí s těmi souboji).
Pozadí světa bylo moc dobré s vynikajícím nápadem.
Přihlašování a hráčská zodpovědnost je věc, která je jasná. Patřím k těm, kteří to hodně odflákli a kaju se. Na druhou stranu zcela veřejně říkám, že tahle hra byla úspěšná z tak 70 procent díky kvalitním hráčům. Pokud by totiž nebyli dobří hráči tak se celý koncept hry ( bez akce, založený na slovu) úplně rozsypal. (u tohoto typu hry jsou totiž dobří hráči samozřejmě ještě mnohem zásadnější než u larpu dobrodružnějšího typu). Nicméně vyšlo to. Koprové posedávání bezez smyslu po knajpách se nekonalo. Nekonalo se hlavně díky legendám. S legendami hra stála a padala. Devadesát procent dění se točilo kolem legend a předmětů jenž různě potřebovali či mohli dát. Technická stránka hry byla povedená. Sice si stále stojím za tím, že se jí přikládá daleko větší význam, než který skutečně má, nicméně že napomohla atmosféře je fakt. Stejně jako probíhající slavnosti.
Nakonec ještě souhlasím s Erikem, že trošku hře uškodil nedostatek skutečně silných archetypů (peníze informace), které by jinak měly jistě velkou šanci na víttězství.
Takže díky organizátorům a vzhledem k vítězství požitků vám všem přeju jedinečné chuťové zážitky ve vašem dalším životě a hlavně nikdy žádný hlad.
Gurmán.

Ale popořadě. Nejdřív trochu osvětlení.
Slečna Stříberka byla zkrachovalou herečkou uvolněných mravů. Ovšem nenašel si ji ani archetyp herce, ani děvky, ani trosky nebo bohéma. Skrz časté alkoholové opojení a kontakt s milionem fiktivních rolí jí do hlavy vklouzl archetyp surrealisty, pomatence, šílence… Říkejte mu jak chcete. Zavrtěl se v lebce, v šedé tkáni udělal pohodlný důlek a jal se pečlivě tříštit a rozpouštět logiku, souvislosti, racionalitu a pravdu. Z paměti jí udělal míchaná vajíčka, z vnímání duhovou mucholapku a z reality rohožku pod nohama volných asociací.
Jinými slovy, stala se z ní velice "kreativní" osobnost. Pravda, enormní proud fantazie, kde z každé myšlenky vyskakuje dvacet asociací, způsoboval zahlcení a dočasné paměťové krachy, a kdykoli přišla do kontaktu s otázkou, ten ubohý lidský mozek se zaplnil trilionem nejrůznějších odpovědí a vyzkratoval.
Nejčastější odpovědí tudíž: "Nevzpomínám si…"
Je logické, že okolí ji bombardovalo informacemi o legendách, relikviích, konventu, neustále měl někdo nějaké otázky. A ona s odpověďmi prostě nemívala problémy. Asociace a odpovědi vznikající samovolně šířila nepřímo.
(Celkově byla role koncipovaná na smrtelníka, který si právě díky matoucímu efektu daného archetypu zpočátku neuvědomí, že se stal Stínem. Až během hry, jak plynul čas, si archetyp herečku omotal kolem svých úmyslů (a ani on neměl se svou náturou s konstruktivní činností lehkou práci) a začali fungovat uceleněji, společně a, jak jsem se dozvěděla později, asi i velmi efektivně.)
Většina Mágů i Alchymistů ji odepsala ještě dříve, než jim Děcko začalo lézt na nervy (a to je co říct). V atmosferickém salónku dýchajícím stářím a moudrostí (opravdu se ke svým dvěma tradicícm dokonale hodil) jim místo svého jména, které nosila napsané na ruce, sdělila, že pan hrabě Saint-Germain prodává mechanického draka, neb ho viděla létat nad náměstím. Načež se zvedla a vydala se po základnách ostatních Tradic, rozsévat svou moudrost.
Jsem přesvědčená, že o grálech a kuličkách už všichni slyšeli, tak jen zběžně: tři Svaté Grály byly v katedrále, jeden v kostele a jeden měl pan Požitkář; Elixír života měla Hackerka, kterou jste mimochodem mohli přečerpat vírou tak, že pukla; Kámen Mudrců ležel schovaný v salonku Mágů; Rytíře chtěl někdo zradit; hrabě prodával mechanického draka a druhý Kámen Mudrců; Knihovník poztrácel většinu své knihovny kolem Kavčího plácku; a kouzelné kuličky, co se objevily na všech základnách, otvíraly brány k relikviím.
Jestli tomu nevěříte… dobře děláte.
Chci se všem omluvit, špatně se mi monitorovalo, jak se která dezinformace uchytila, a tak jsem pro jistotu jela na stoprocentní výkon. Pak jsem se tedy dozvěděla, že toho bylo moc, tak doufám, že jsem nikoho nezdržela déle jak půl hodiny.
Volba v zasedačce zastupitelstva byla skvělým zážitkem, jen se obávám, že jak já, tak třeba Dítě, jsme se nemohli diskuze příliš účastnit aniž bychom vypadly z role - naše myšlení bohužel nebylo dostatečně konzistentní. Nicméně jsem si ty dvě hodiny stejně neskutečně vychutnala - tak zábavné jednání takové úrovně bych se vsadila, že ten sál ještě nezažil. Sešla se skvělá společnost. Nevím, jestli si všichni zpočátku uvědomovali, jak náročné by mělo být, diskutovat dle zpoloviny naprosto fiktivních základů. Je to i vizitkou toho, jak atmosferická akce byla - všechny vtáhla natolik, aby tohohle byli schopni. A můj obdiv patří mimo jiné panu Židovi a Knihovníkovi, kteří tam ty dvě hodiny vydrželi sedět a rozdělovat pořadí diskutujícím. Nervy bych na to asi neměla, a bylo to nezbytné.
Co se týče kritiky, tak mám pouze jednu výtku. Po hře jsem byla konfrontována s hodně nezodpovědným přístupem k organizaci. Když už se do něčeho navezu společně s někým, musím to brát zodpovědně, jinak z toho tomu druhému rupnou nervy. Když už nic jiného, obyčejná slušnost. Je to dle mého konstruktivní připomínka, která sice hru už nezvedne, jelikož ta byla bezmála dokonalá (většinu nedostatků bych připsala na vrub hráčům a zbytek náhodě, ale bylo jich opravdu málo), ale ušetří náladu, nervy a čas ostatním zúčastněným. Trošku mi tenhle poslední zážitek pokazil chuť.
Každopádně skvostnou placku ZP jsem si už cestou domů připnula na batoh a složku se vzpomínkami na hru oficiálně zařazuji do přihrádky s nálepkou "VÝJIMEČNÉ" s díky jak všem hráčům, tak i orgům:)

Přiznávám se, že jsem se většinu času nechávala unášet jen jako tichý pozorovatel a nijak nepřispívala k vývoji dění, protože jsem svou postavu neměla promyšlenou, připravenou ani jsem neměla dostatek odvahy. Ale i jako nevýrazný Stín jsem se dobře bavila. Vznikaly krásné situace, jako závěrečná scéna s Janištou nebo plnění kvestů týkající se legend. Hlavně bych chtěla poděkovat hráčům za skvělé ztvárnění svých archetypů, mělo to šťávu.
S pozdravem Vaše pouliční umělkyně
[collapsible]

Annie

Chci všem poděkovat za super akci, mělo to moc pěkný nápad a realizace byla také dobrá.
[[collapsible show="+ pokračuj" hide="- skryj"]]
Díky moc za pozvání, bavila jsem se dobře. První část hry jsem si moc neužila, ale to bylo spíše díky mě samé, neměla jsem žádné informace o Grálu až do večera a o něm moje postava primárně šla. Ale když nepočítám tohle u mě, tak to byl naprosto nepopsatelný zážitek. Prostory a lokace, atmosféra, hráči, možnosti si zahrát … nebudu to protahovat, bylo to skvělé.
Primárně díky - gildě požitkářů, Morgain a Požitkáři Erikovi samotnému + Vertolovi a dalším za jeden z mých nejintenzivnějších larpových zážitků (sobota večer u fontány). Tohle si budu pamatovat ještě hodně dlouho.
Vertolovi, že mi poslal pozvánku na akci. Orgům celkově. A všem, co zpříjemňovali atmosféru.
Jediné, co se mi moc nelíbilo, byly souboje, nebo spíš jejich pravidla a provedení. V praxi to bylo strašně zmatené a pomalé.

Do počtu finálních pětatřiceti lidí jsme se museli doslova proškemrat s tím, že posledních deset hráčů přihlásilo se tři dny před akcí. Že "uzávěrka" postav byla nejdřív v červnu, potom v červenci a nakonec alespoň v srpnu, se snad nebudu zmiňovat� Čili: dvěma třetinám hráčů Stínů jsme museli detaily postav, interakce s ostatními a nějaké přestupové úkoly vymýšlet v noci ze čtvrtka na pátek. Proto ani nebylo možné jednotlivé postavy navzájem "propojit" . Avšak dosti skuhrání, přistupme ke hře samotné.

HRA
Kolem první hodiny odpolední vyrazilo se na herní území, kde již tou dobou prodlévalo několik tisíc (odhadem 5 � 10.000) civilistů účastnících se historických slavností. Následoval sraz Tradic ve speciálně pronajatých saloncích; v pochutinami a občerstvením nacpaných saloncích Šamanů a ve společném salonku Mágů a Alchymistů probíhaly celou první hodinu dosti vzrušené debaty na téma: "osudy světa, správná cesta ke změně, apod." Pro mě, jako pro věčného Žida Ahasvera, byl i pětiminutový náhled docela zážitek. Jen škoda, že nic podobného neproběhlo u Rytířů - největší salonek ze všech, avšak bohužel mírně zastrčený a s příšernou obsluhou, která nebyla schopná obložené mísy přinést ani po deseti hodinách hry. A kdo z hráčů by do salonku chodil jednat, když zde není nic k jídlu, že? :)
Kolem třetí odpolední proběhlo první oficiální setkání - Trh u Zpívajících stromů (relativně klidné místo stranou slavností). Myslím, že tato první akce byla vcelku povedená, postavy měly šanci dlouhou dobu interagovat na pozadí vyvolávání prodávajících, halekání dražitelů relikvií, nadávání okradeného Žida a psychedelických zvuků vycházejících "ze stromů". Bylo vidět, jak se začínají vyjednávat první pakty s Legendami a jak se rozhazují sítě na shánění toho či onoho předmětu. Každý povyměňoval a nakoupil, co považoval za důležité, Knihovníkův kufřík se nezavřel ani na chvíli.
Následovala "volná" hodina bez společenských událostí - hráči se rozprchli do salonků a na náměstí, kde se volně smísili s davy lidí. Došlo zde k několika vtipným událostem, například k tomu, když archetyp Požitkáře, hned poté, co vylezl z dobové lázně (komentář: "hele, lázeň, to jsem ještě nevyzkoušel"), přiběhl ke katovně a nechal se zbičovat ("hmmmm, bičování, to by mohlo být zajímavé"). Ostatní tak porůznu postávali u atrakcí, poslouchali hudbu nebo korzovali a domlouvali nekalé plány k ovládnutí světa� Jakkoli jsem se, coby org, původně obával zmatků spojených s přeplněným náměstí, musel jsem si oddechnout, protože navzdory nutnosti používat lokty kdykoli se chci někam dostat, vytvořily nakonec slavnosti celkem pěknou kulisu - zdání "něco se děje" a dojem, že na pozadí naší hry probíhá hra ještě větší a zběsilejší. Ostatně, kde jinde by Konvent mohl zasedat, než v místě s takovou koncentrací Víry?
Další společná událost - Turnaj. V herním soubojovém systému proběhlo klání několika postav. A právě zde se ukázalo, že soubojový systém není až tak jednoduchý, jak se jeho tvůrcům zdálo. Mám-li být upřímný, trvalo do půlky turnaje, než ho začali pořádně chápat alespoň bojující účastníci. Zbytku hráčů to trvalo do večera, někteří ho nepochopili vůbec. I mistr org se někdy utne� Nebojující postavy zatím oblehly Knihovníka, hraběte Saint-Germain a přítomné Legendy - po několika hodinách hry se totiž naplno rozjelo shánění relikvií. Ze svého pohledu musím turnaj hodnotit jako ne moc povedený (přílišné proluky, nudnost a opakované nadávky na složitý soubojový systém).
Po turnaji další volné chvíle, další politika, další rozpravy v saloncích, objevují se informace o Svatém grálu (falešné), je nalezen Kámen mudrců (falešný), pytlíky s artefaktovými kuličkami (to už by mohlo stačit, Stříberko) zmatou samotného hraběte Saint-Germain. Anděl poprvé pochopí, kde je Necronomicon (celou dobu se houpal Knihovníkovi u pasu), Excalibur je vyzvednut z hloubi sklepení, kam jej pohodil obyčejný a nic netušící smrtelník, Pandořina skříňka je v bezpečí hraběcí kapsy a archetyp Dítěte otravuje, otravuje a otravuje� Docela běžné odpoledne.
19:00, hlavní společenská událost. V poněkud dusné místnosti jsou připraveny stoly, všichni zasedají a hostina začíná. Ještě že už mi skončil Šábes!!! Bylo úžasné sledovat, že většina účastníků nevybředává z rolí ani během konzumace kilogramů masa! Názory létaly, nadávky se vracely, jídlo mizelo a jak večer pokročil, postavy se vytratily do tmy opět něco řešit. Několik pozorných jedinců si ještě stačilo všimnout, že pod každým talířem ukrývalo se překvapení v podobě krátké informace o některé relikvii nebo Legendě (jeden šťastlivec pod talířem nalezl Program UI). Těch několik hráčů, co ještě zůstalo, konzumovalo poslední zbytky pečených kolen a rozjelo hazardní hry pod taktovkou Hráče (kterému se po půl dni konečně poštěstilo a začal vyhrávat). Čas vyklidit pole…
Nevím, jak ostatní, ale já se přežral.
Na devátou večerní přichystala si na krásně atmosférickém místě nově rekonstruovaných hradeb gilda Umělců společně se Sběrateli příběhů krátké divadelní představení zahájené ohňostrojem (v naší režii nebyl, ale i přesto byl príma). Během toho, co herci hráli, proběhlo několik nikým nezaregistrovaných soubojů, byly opakovaně kradeny již ukořistěné relikvie, Lovec a Sběrač nalezli Svatý grál (pravý) a celkově se každý utvrdil v tom, co už muselo být delší dobu jasné - že tábory sil začínají nabývat konkrétní podoby. Nikdo již nepochybuje o tom, že zítra se spolu utkají Sběrač s Požitkářem a možná, pokud bude mít štěstí, i Ekologická aktivistka. Jestli budou kandidovat ostatní postavy (třeba Obchodník), zatím není zcela jasné. Vysoká politika se rozjela naplno, bylo třeba promyslet si, na jakou stranu se kdo přidá.
Avšak nejen Stíny budou mít na zítřejší volbě možnost hlasování… V parku zasedá kolegium Legend aby určilo, kterého kandidáta společně podpoří . Do toho se ještě jednotlivé legendy snaží využít ostatní k získání svých Relikvií a vyrovnat se s úhlavními nepřáteli. Anděl s Necronomiconem a Dábel s ďábelským úsměvem chodí po parku a řeší, "jak to teda mezi náma bude", Upír řeší, jak aktivovat Thorovo kladivo a vedle něj stojící Vlkodlak dělá, že o ničem neví, archetyp Dítěte po stech letech poprvé překvapí Hraběte Saint-Germain a dostává na hraní Pandořinu skříňku se slibem, že nedopustí, aby jí někdo otevřel.
Hodinu před půlnocí volí se představení Tradic, začíná pořádně řádit Exorcista, je aktivován Program UI a další relikvie zase mění majitele (jen Thorovo kladivo bylo ukradeno osmkrát). Jinak se asi neděje nic, o čem by stálo napsat, protože se hra ze své akčnější fáze přehoupla do fáze politické.
Po půlnoci někteří hráči sundávají placky a jsou spát, někteří pokračují. Požitkář a jeho skupina pořádají hromadný sex v parku, Anděl otvírá Necronomicon, dostává depresi a začne pálit jednu cigaretu od druhé. Jinak vůkol klid. O něco později se Dítě postará o pořádný rozruch, když odmítne vydat Pandořinu skříňku, kterou Požitkář potřebuje na to, aby dosáhl třetí úrovně a mohl kandidovat. Než by ublížil dítěti, které skříňku opravdu nevydá za nic (a které chrání Feťák, který složil slib, že se dítěti nic nestane), stahuje svou kandidaturu. V zápětí hrabě Saint-Germain, které to celé zinscenovat, snímá z Dítěte slib a všechno dobře dopadá.
Cesta zpět do klubovny, tři a půl hodiny spánku.

VOLBA
Druhého dne shromažďují se všichni na náměstí správního centra Královéhradeckého kraje, odkud společně vchází do Sálu věků (sál zastupitelstva kraje), kde se má konat volba. Sál je vskutku luxusní, naprosto dokonalo podtrhuje atmosféru finální volby. Jen tu elektroniku má trochu porouchanou - odsaje veškerou Víru každému, kdo se jí dotkne.
První část - projevy
Na ploše hodiny a půl měl kdokoli možnost přijít před řečnický pult a přednést, co má na srdci. Abych se přiznal, to, co se dělo, jsem vůbec nečekal - jeden za druhým vystoupili : Ekologická aktivistka, Požitkář, Obchodník, Léčitel, Gurmán, Sběrač, Anděl (mluvčí Legend) a Hráč. Každý s připraveným plamenným projevem, ve kterém obhajuje svůj názor a potápí názor protivníka. Z projevů bylo dostatečně zřejmé, že zde jsou tři tábory, jasné už včera - Aktivistka, Požitkář a Sběrač. Po každém projevu (a někdy i během něj) létaly vzduchem dotazy, argumenty a polemiky. Obzvlášť Filosof se vyznamenal, co se šťouravých otázek a disputací týče. Alespoň jednou promluvila víc, než polovina hráčů, naprosto všichni pak (což jsem měl možnost pozorovat z předsednického křesla nad řečnickým pultem) většinu času zaujatě poslouchali, o čem je řeč. Atmosféra projevů připomínala naprosto reálné politické zasedání , jen s tím rozdílem, že zde se neřešily �prkotiny�, ale osud světa. Někdy to bylo dost vtipné, obzvlášť, když se rozpoutala debata o tom, zda je nukleární holocaust opravdu nezbytně potřebný proto, aby se lidstvo změnilo nebo diskuze, zda je tato atomová čistka nutná k tomu, aby mohl znovu nastoupit archetyp Sběrače.
Zkrátka - bylo veselo…
Přestávka
Poslední možnost získat něčí hlasy nebo na svou stranu přetáhnout Legendy. Neviděl jsem snad jediného hráče, který by neřešil volbu (ať už aktivně, nebo se o ní alespoň nebavil). Finální úpravy sil hotovy, Legendy rozhodnuty, jde se volit.
Druhá část - volba
Byl znovu vysvětlen volební systém - dvoukolový, jako když se volí prezident. Za každou úroveň jeden hlas, za aktivovanou relikvii další hlas, předsedové Tradic také plus jeden hlas, Legendy hlasují jednotně počtem šesti hlasů, Legenda s relikvií má dva hlasy. Předstoupili dva kandidáti (Sběrač, Požitkář), Legendy si za svého kandidáta zvolily Ekologickou aktivistku (která měla jen druhou úroveň a nemohla by jinak kandidovat, byly rozdány lístky podle hlasů, chvíle ticha, a…
Požitkář - 34 hlasů
Ekologická aktivistka - 8 hlasů
Sběrač - 25 hlasů
V prvním kole s nadpoloviční většinou hlasů zvítězil Požitkář, druhé kolo není nutné. Následuje oficiální předání vůdcovského postu, současný princip Duchovního vůdce odchází do výslužby (jen komorník � Korupce � po něm zůstává), Požitkář sundá sako, rozvalí se v křesle a volba skončí.
Děkovačka, představení sponzorů a odchod do blízké hospody.
KONEC

REKAPITULACE
Ještě jednou děkuji všem zúčastněným. Neviděl jsem, že by někdo výrazněji vypadl z role nebo powerplayeřil, každý hrál, co mohl. Zdálo se mi, že nejvýraznější byly začátek a konec (diskuze po příchodu do salonků a finální volba), ale že ani prostor mezi tím nebyl nijak prázdný - celou dobu někdo někde pobíhal a řešit, pořád se diskutovalo a hrálo, stálo se kradlo a měnilo, Legendy odvedly svou práci dokonale. Většinu času se hra odehrávala na příjemné konverzační úrovni, žádné výraznější krpy snad nenastaly a celkově to z pohledu orga musím hodnotit pozitivně. Ovšem, co je idealistický pohled orga proti krutému a šťouravému pohledu hráče… Nuže, tvrdě do nás!!

"Pane exorcisto, vy musíte mít spousty předmětů, když porážíte legendy, jako na běžícím pásu…" - zamyšlený pohled "No jo, vždyť já bych si z nich mohl brát předměty."
"To je na nic, knihovníku, na tomhle konventu nikdo neporušuje kodex a já, jakožto šerif a strážce kodexu, nemám vůbec žádnou práci." - "Tak se prostě soustřeďte na něco jiného, vždyť je tolik věcí, kterýma se můžete zabývat." -> o půl hodiny později šerif sehnal a aktivoval excalibur."
Obchodník: "Jsou dvě věci, které se mi za hru nepodařilo prodat, můj život a moje přesvědčení…a to jsem oboje nabízel."
"Úder!" - "A co takhle nějaké oficiální vyzvání na souboj?" - "Dobrý večer madam, úder."
"Kto šeblat mé lekvaly? Šloději!" - na vteřinu se otočil - "A další, paneboše, ty to vidíš!" - ale nikdo jiný to neviděl
Ve třičtvrtě na dvanáct za mnou přišel anděl a po celodením shánění necronomiconu a jeho aktivaci mohl konečně využít jeho schopnost a zeptat se mě na jednu otázku. Celou dobu se snažil přijít na to, jak Knihu zničit a teď se konečně měl dozvědět jak. "Drahý knihovníku, jak lze zničit temný Necronomicon?" - "Nejde zničit."
a mnoho dalších.
Byla to vynikající hra a užil jsem si ji dokonce i jakožto hráč, což jsem ani nepředpokládal. Už začátek v podobě trhu byl dokonalý, jak to, že jsem předehnal žida v počtu získané víry a taky jsem mu to ihned začal připomínat, tak i mistrná krádež v přímém přenosu. Turnaj byl opravdu trochu…nudný, ale přesto jsem si tam mohl potom alespoň zasmlouvat s požitkářovou tlupou nejprve o ceně, potom o tom, co vlastně chtějí, posléze znovu o ceně a nakonec i upřesnění toho, co chtějí - dokonce se mi povedlo dát jim úplně něco jiného, což se nakonec naštěstí vyřešilo (tímto děkuji Pavoukovi za trpělivost). Hostina byla skvělá a byl jsem na ní svědkem i pár velmi zajímavých věcí - anděl vyděsil upíra, našel se program UI, šerif se dozvěděl o excaliburu, posléze ponížil elfa a získal jeho šerpu (aktivační předmět) a o něco později si domluvil i samotnou koupi meče. Sběrač opravdu našel beránka střežícího náměstí, ačkoli jsem to pokládal za jeden z vůbec nejtěžších úkolů. Od té doby neustále honili elfa a snažili se ho ponížit, ačkoli šerpu už neměl. Elf zjistil o tom, že musí rozveselit smutný přízrak a v podstatě se o to všemožně pokoušel po zbytek hry (dokonce sehnal prstýnky a zorganizoval svatbu). Exorcista začal řádit a musím přiznat, že opravdu brutálně ("Pěknej klobouk, vsadím se, že je pod ním pěkná pleška." - "Ale ne, pane, jsou tam vlasy, šáhněte si." - "Hmmm, no jo…úder!"). Divadlo bylo také velice pěkné a vzhledem k tomu, že měli na přípravu pouze několik chvil to vypadalo celkem sehraně. Volba předsedy tradic byla také zajímavá (byl jsem bohužel jenom u rytířů a tam to v podstatě dopadlo naprosto jednoduchou dohodou - já budu předseda a tebe podpořím na vůdčí princip). Pak už pro mě byl v podstatě konec hry a o hromadné souloži a toju toju mlýnškém jsem jenom slyšel.
Druhý den mě také mile překvapil. Ačkoli jsem čekal, že volba bude naprosto nudou záležitostí, byla to dokonalá zábava a vzešlo z ní dokonce i mnohé filozofické pravdy (a to nejenom - i když samozřejmě také - kvůli filozofovi). Tak nějak jsem tušil, že to požitkář vyhraje, ale musím přiznat, že to jeho finální gesto (potom, co podrbal korupci na hlavě) jsem opravdu nečekal.
No a afterparty byla…zajímavá.
Takže celkově, legendy hrály perfektě své emoce, hráči své archetypy a civilisté svou civilnost. Děkuji agresivnímu exorcistovi, zoufalému elfovi, zvídavé Annie a Pavoukovi, deprimovanému anděli, nenažranému gurmánovi, sjetému feťákovi, euforickému požitkáři, temnému démonu, profesionálnímu zloději, neústupnému obchodníku, vytrvalému šerifu, židovi, hraběti, harpyji, skřítkovi, vlkodlakovi, skřetovi a všem dalším (opravdu všem). Byla to moc pěkná hra a to hlavně díky vám, hráčům.
Rozlouřím se svou oblíbenou hláškou.
"Pane knihovníku, vy jste větší žid, než věčný žid Ahasver." - "To bude tím, že z otcovi strany jsem skot."