Kdy: 21. - 23. 3. 2008
Kde: Pardubice
Pořádá: Maoren, Singollo
Počet hráčů: asi 20
Účast: volná na přihlášku
Kontakt: Maoren(@)seznam.cz

Svět

Na počátku bylo…bylo? Vlastně nebylo, neexistovalo nic, jen prázdnota, tma, nečinnost a absolutní klid. Tedy až do chvíle, než se to stalo. Prvotní myšlenka, prvotní tvar. Vynořil se z Nicoty jako záblesk světla a stal se Bohem, tvůrcem všeho, nejvyšším stvořitelem a správcem. Každá jeho myšlenka znamenala zformování nové existence. S každým jeho výtvorem se prázdnota "zmenšovala", mizela jako by byla ukrajována neviditelným nožem. A s každým jeho výtvorem i On ztrácel na síle, jako by udržení jejich existence jeho samotného stálo síly. Každopádně, již od počátku měl svůj plán, svou dokonalou vizi. Vizi prostoru, kde vše je na svém místě a vše funguje tak jak má, podle toho jaký účel tomu On přiřadil a jaký záměr s tím On měl. S tímto záměrem vytvořil první bytosti. Rostliny, zvířata, nakonec lidi a ostatní stvoření nadaná vlastní schopností tvořit, což ho vyčerpalo nejvíce. Jako vedlejší produkt byla tvůrčím bytostem dána též schopnost sami se rozhodovat. Ale to Jemu nevadilo. Oni přece následují Jeho cestu. On je stvořil, On jim ukázal nové obzory, On jim řekl, co mají dělat. Všechno bylo dokonalé v Jeho Rajské zahradě…zdánlivě.

O schizmatu

Po čase se začal Bůh ve svém údělu cítit osamělý. Nikdo mu doopravdy nerozuměl, nikdo nedokázal pochopit celý jeho záměr. Rozhodl se tedy, že zreplikuje sám sebe. Vzal tedy velkou část své moci, vytvaroval ji k obrazu dokonalé bytosti a vložil do ní co nejvíce ze sebe, aby pak dílo završil onou svobodou tvoření a rozhodování. A tak se zrodil Lucifer, první syn Boží. Lucifer však od samého počátku toužil najít vlastní cestu, stvořit něco vlastního podle vlastních vizí. Zda byly dobré či zlé, těžko posoudit. Byly však JINÉ, a to rozhodlo. Stále častěji se dostávali Otec a Syn do konfliktu, až ten nakonec vyvrcholil ostrou výměnou názorů ve chvíli, kdy Bůh zjistil, že Lucifer nabádá tvůrčí bytosti, aby se vzbouřily proti jeho plánu a ustavily vlastní systém. Jako by byly schopny samy existenci něčeho takového udržet! Bůh tedy dal Luciferovi ultimátum - přestaneš narušovat můj plán, nebo přestaneš existovat. Lucifer odmítl, avšak zničit ho bůh nedokázal. Proč to tak bylo, těžko říci. Možná ze soucitu, možná kvůli přílišnému nárůstu síly Luciferova plánu. Jisté však je že Lucifer byl svržen do hlubin Nicoty, zde si vystavěl svou vlastní tvrz a zde také uvítal své následnovníky z řad všech bytostí (zejména andělů, z nichž se stali nejprve Padlí a nakonec démoni - tato možnost děsí každého anděla dodnes!), kteří odmítli dál následovat Boží záměr a rozhodli se jít proti vlastnímu účelu a bojovat proti všemu, v co kdy věřili. A tak se zrodil Chaos a nejvyšší konflikt začal. A tak padl Ráj a stal se světem jak ho známe dnes.

O řádu a chaosu

Mnozí hledají základní civilizační rozpor v konfliktu dobra a zla. Není tomu tak. Vlastně je, ale pro každou ze stran je dobro něčím jiným, tak jako to co se nazývá správná věc. Co to vlastně je?
Pro Řád je dobrem Bůh, jeho vůle je zákonem, jeho záměrem se přece musí všechno řídit. On ví vše, On vše řídí a je to tak dobře, neboť nižší bytosti jako my jsou bez dohledu nebezpečné samy sobě. Správnou věcí je tedy následovat boží záměr a bez ohledu na osobní prospěch a vlastní cíle se vždy řídit boží vůlí. Naproti tomu zlem je pro ně sobectví a sebestřednost. Když někdo spoléhá na vlastní rozum více než na rozum Boží a řídí své kroky podle sebe, nemůže následovat Jeho záměr. A bez jeho následování přijde konec Řádu, anarchie, zkáza.
Následovníci Chaosu, naproti tomu, věří jen v sebe. Nikdo nemůže vědět lépe než já, co já potřebuju a nikdo tudíž nemá právo říkat mi, co je pro mě nejlepší. Ani Bůh, ani nikdo jiný. Anarchie? Chaos? K smíchu! Radši žít ve zmatku než v otroctví cizí vůle. A pak, musím přece počítat s tím, že co je dobré pro mě, nemusí být dobré pro druhé a naopak. Pokud tedy někdo přijde a nějak mě poškodí, má na to sice právo, ale já mám právo se bránit a vrátit mu to. A Řád? Nechte si ho. Démoni tam byli, viděli ho, a zvolili si raději vyhnanství.
Nejvyšší konflikt tedy nakonec stojí na pojetí svobody a individuality. Pro nás to však stejně nic neznamená. My lidé nejsme důležití ani pro jednu stranu. A náš svět také ne, je to jen ideální bojiště, odříznuté od zbytku existence, tedy neohrožující jakýmkoliv zásahem zbytek Universa. A naše přežití? Kdo ví, jako prioritu vlastně má.

O pojmech

Zásvětí - náš svět je od zbytku existence oddělen jakousi ochrannou membránou. Když Bůh ztratil kontrolu nad lidmi, rozhodl se je raději uzamknout než je předhodit do spárů Chaosu. V ochranné sféře však zůstalo několik děr, a skrz ty začaly do reality pronikat nadpřirozené bytosti, čímž se boj přenesl do naší reality.
Duše - duše je naším dílkem Zásvětí, Nicoty. Tento dílek se při našem stvoření vydělil z Nicoty a po naší smrti se tam zase vrací. Svůj tvar si však ponechává a pouze čeká na další možnost fyzické existence. Jedině zničení duše tedy znamená finální smrt bytosti.