2) Atmosféra byla fajn. První večer jsme to trochu zlehčovali, mračili jsme se na sebe, zkoušeli se konvertovat a brouzdali v černých hávech po městě. Cítila jsem se v pohodě a viděla jsem po dlouhé době spoustu lidí. Ve čtvrtek to zhoustlo a takřka celé odpoledne jsem měla svíravý pocit kolem žaludku způsobený vlastní paranoiou a bezmocností postavy. A to jsem prosím nemusela ani nikoho potkat! Pak stačil jeden pohled k čajovně na komando inkvizitorů kolem Liliel, abych se začala potit, vymýšlet neskutečné kraviny a mizet z dohledu. Mrzí mě, že takřka všichni vyignorovali velkopáteční bohoslužby. Pak se během hodiny takřka všechno vyřešilo a paranoia byla ta tam. Už jsem byla jenom bezmocná.
3) Hluboká legendární propojení a střety mezi falší, pravdou a koncepcemí světů mě jako kněze dovedla na okraj šílenství. Setting se mi zamlouval a měl pro moji postavu se třemi manami mnoho předností. Jen se ve chvíli, kdy se kolem začali pohybovat draci, zásvětní božstva a spolupiklící archanděl s arcipekelnicí, dostala z kola ven. Tak aspoň jsou fotky. Zde přiznávám i vlastní vinu, že jsem nepromýšlela postavu více dopředu a neposlala jsem CV orgům. Za to se kaju a příště se polepším.
4) Také je mi líto, že jsme nebyli k ostatním hráčům odpovědnější a nesnažili jsme je více bavit: netušili jsme, že je to náš úkol a rozvinutá paranoia nás humanů podporovaná trojicí imbapostav nás nutila k pudu sebezáchovy. Leč v herním prostředí jsme se pohybovali, jak jen to šlo. Jak tady Erik podotknul, HK se vytáhl a pokaždé, když jsme je potkali, na mě udělali dojem. Patří jim dík a respekt a moc ráda se s nimi zase někde uvidím - i když jsem měla při pohledu na ně instinktivní strach. (a tady pokárám Gabriela, který tedy respekt vůbec nevzbouzel).

Myslím, že i kdybych byl démon, tak můžu zjišťovat zajímavé info, které je opravdu zajímavé. Ale i přes to informační embargo se ke mně bohužel dostaly nějaké informace, bez kterých by to bylo ještě lepší - třeba že Mors, která mě sledovala, je můj bodyguard. Ale což… aspoň jsem ji tak neštval
Herní území: to bylo sice velkoryse rozšířeno na celé Pardubice, ale většina hráčů byla neustále v čajovně. Ono to i dává z hlediska hráče docela smysl: proč chodit jinam, když je vše v čajovně. Jediný důvod jít jinám byla maximálně tak pařba v zásvětí. Co jsem postřehl, tak kolem čajovny bylo vše zajímavé ve hře - knihovna a i ty zbraně (kopí, meč). Tohle je možná nepřesné, protože já se v čajovně moc neukazoval, pokud to bylo jinak, někdo mě opravte.
Akčnost: Dost nízká. Ne, že bych se nějak chtěl zapojovat do soubojů, ale vzhledem k nastavení světa to bylo výrazně méně akční než bylo plánováno, nepletu-li se. To (jak Drrir podotknul) bylo hlavně výběrem hlavních postav. Ale taky mě překvapilo, že pokud se to nevyvíjelo v tomto ohledu, jak jste chtěli, že jste nezasáhli přímo (orgové). Ať už jako Bůh či u druhé strany Lucifer - v jiných případech se tam objevili (teda aspoň Bůh). Zejména Inkvizitoři asi čekali, že když už oprášili své plamenomety, tak je pořádně použijí.
Délka: Nakonec byl larp trošku nešikovně roztahaný. Ale to podle mě spíš vlivem hráčů - kdyby dělali to co mají (bil se mezi sebou řád/chaos), tak je to ok a klidně by to mohlo být delší. Já v podstatě začal hrát až v pátek kolem osmý, do tý doby jsem se jen procházel se svojí sestrou v centru města - u sebe jsem ale čekal, že začátek bude mít trochu "zpoždění".
Atmosféra: Dost těžko můžu soudit, mezi hráči jsem se moc neukazoval. Já si ji ale užil.
Příběh a questy: Já byl jedno z těch cp, co měli zadáno, co jsou a měli nějaké to místo v příběhu. Já jsem tedy měl co dělat a nemůžu si stěžovat. To možná ale "běžní" hráči říct nemohli - také z části jejich chyba (prý neposlali nic ohledně postavy), naopak, vždy se dají udělat questy pro stranu, či questy které "udáš u většiny" - nevím jak tohle fungovalo. Ještě jednou zopakuji, že já měl co dělat, ale bylo to z velké části tím, že jsem byl přímo začleněn do příběhové linie - a kdyby ne, tak asi celý larp chodím od hospody k hospodě se svojí sestrou.
Závěr: Moc se asi nepovedl tak jak měl Maoren chtěl ukončit larp, ale já se prostě odmítal nechat rozstřílet a upálit a kdovícoještě… Nakonec mi bylo nakázáno abych s vámi šel vyjednávat, no a víme jaká byla nálada na vyjednávání…
K tomu neporazitelnému kouzlu: Mělo nádherný název Bublina a bylo asi opravdu moc silné O čemž jsme se přesvědčili, když se ji všichni snažili prorazit. Upřímně, u půlky těch dovedností jsem to pořádně neslyšel a u druhý půlky jsem vůbec neměl ponětí o co jde, ale vzhledem k tomu, že Bublina negovala nezávisle na stupni kouzla (pouze na spektru a trojková postihuje všechny), tak jsem nečekal, že ji něco může zrušit. V tomhle jsem se trochu spoléhal na přítomného organizátora, pokud nějaká specialita existuje.

Příběh plus setting byly vymyšlené výborně a celkově měla ta hra obrovský potenciál, který se ale bohužel rozplynul na několika zabugovaných momentech - již zmíněná absence herních podnětů, divné skilly, směřování celého příběhu na tři až čtyři hlavní postavy, úplná absence akce a pod… Ad akčnost: ne, že bych byl extrémně akčí hráč, ale když už je půlka herních skillů zaměřená na boj, ke kterému ale v důsledku záseků a podezřelých dohod nepřátelských stran nedochází, můžou mít někteří pocit, že jsou tam celkem zbyteční a že jediná jejich herní náplň je čekání na to, až se šéfové dohodnou a pošlou kanonenfutr na místo, kde se beztak nestane vůbec nic…
Abych to shrnul - jak říkám vždycky, většinu kvality LARPu tvoří hráči a jejich iniciativa, orgové jsou tam pak od toho, aby předem hráčům stvořili možnost se té iniciativy chopit. Nejsou-li hráči, je snaha orgů marná a naopak, je-li hra od začátku nastavena disfunkčně, hráčům nezbyde, než se jí přizpůsobit a doslova "vařit z vody". Trinity bylo tak na půl cesty mezi tím - částečně trochu nešťastně zvolený směr, částečně někteří dost ztracení hráči strhávající s sebou ostatní…
Orgům ale každopádně patří dík a mohu jen doufat, že bude druhý ročník, tentokrát však již "patřičně vychytaný".

Astrální knihovna u čajovny nakonec pustila do oběhu celé 2 informace a celý jeden předmět. Ta druhá astrální knihovna, kde sídlil librum astropatica Kain Abel (tedy moje maličkost), jela čistě na tom málu, co mně do začátku řekli orgové, to, co jsem pomalu násilím vypáčil z nesdílných stran a spousty odhadů, které se nakonec ukázaly víceméně správné. Chtělo to víc kanálů, víc informací, a přirpavených tak, aby s nimi šlo trochu lépe operovat.
Záverečné faux pas, kdy se k nám dostala udajně orgovská SMS, to dodělala, protože místo plánu, který mel uspokojit všechny tři strany, se spustil krizový plán. Místo "Spasitel udělá své a pak se nechá odsmažit", se přešlo na "Spasitel udelá své a pokusí se nebojovat". Což bylo jediné, co šlo dělat v přesilovce 5 proti 15.
Herní území: na to že se hrálo v trojúhelníku Zelená brána - čajovna - Námestí legií. Chybělo rozprostření. Vše supr důležité bylo v čajovně, Zelená brána byla jen pruda, a u me sice šlo nalézt zajímavé info, ale i když jsem se snažil dát vám info a zároveň vás navnadit, tak prostě bylo informací tak málo, že víc se dělat nedalo.
Akčnost: nebyla, akční scéna tak možná agresivní vyjednávání s knihovníkem, jinak všichni jen kuli pikle a snažili se moc nekonfrontovat. To pak spoustu lidí nudilo. Možná příště trochu lépe rozdelit strany, já se ani nedivím že Baltazara se snažila zuby nehty být s Gabrielem, když byla ona + Samael jen dve malé ryby na strane chaosu.
Délka: dát do do jendoho odpoledne - večera bylo by to akorát. Takhle se to roztahalo.
Atmosféra: až na pár a to doslova pár scén, mizivá. Obávám se, že tomu opět neprospěla čajovna a dlouhodobý problém ve zdejších hrách, nedostatené podklady. Přespolní, který nezná město, nemá šanci někoho dohnat.
Příběh a questy: příběh byl pěkný, ale vše se nakonec točilo okolo jendoho človeka a jednoho Grálu. Nelze se tedy divit, že nikdo nechtěl udělat přešlap a jen čekal na poslední kousek skládanky, aby se zmocnil Grálu.
Závěr: zajímavý nápad, ale moc věcí bylo trochu moc překombinováno a utajeno natolik, že spousta lidi jen přešlapovala, protože zlomky toho co vedeli, jim neřeklo, kam mají jít a proč. Příště mít víc míst, kde se dá neco dělat. Víc hladiny děje, který půjde řešit nezávisle.