Stoletá válka 2008
valka.png

Kdy: 19. - 20. 4. 2008
Kde: Choceň
Pořádá: Zorhajn
Vlastní stránky:
Účast: volná
Kontakt:


Historická dřevárna - bitva.

Recenze (autor: Isabo)

Stoletá válka 2008 aneb tentokrát jsme Johanku nenechali upálit
Tak trochu bez dovolení se odhodlávám k malé recenzi ke Stoleté bitvě, která proběhla 19. 4. 2008, tradičně u Chocně "na Chlumu". Nejsem ani zkušený bojovník ani znamenitý herec. Proto nezůstanu v pamětech ani díky slavným a vítězným soubojům, ani díky skvělému roleplayingu. A přesto si dovoluji toto malé zhodnocení.
Přiznávám, že moje příprava byla dosti mizerná (řekla bych nejhorší, za celou dobu mého navštěvování těchto akcí). Skoukla jsem, kolik budu mít jako pěšák životů (3 - jako obvykle), a pak jsme hledala jakou barvu by moje oblečení mělo mít, což se mi nepodařilo (odvodila jsem si, že by to mohla být modrá, "francouzská modř"). Víc jsem z pravidel neviděla.
Registrace měla probíhat od 9-11, a v 11:30 hodin byl stanoven začátek akce s předpokládaným koncem kolem 17. hodiny. Počasí bylo hlášeno oblačné a tak trochu deštivé - což se nakonec ukázalo liché. Na místo jsme dorazili k 10. hodině, a počet účastníků se nezdál moc velký. Vládl mírný chaos, jako obvykle. Místo registrace a kontrola zbraní však bylo lehce k nalezení. Přes prapodivný odchod a následný příchod Sanguinarra, rituální tanec kolem ohně, dojídání snídaně, a troušený příchod dalších účastníků jsme se nakonec dočkali i uvítání od Zora (orga), rychlé přelítnutí pravidel (drogy ne …) a ve 12:15 jsme mohli v námi vyhlédnutém hradě konstatovat začátek akce. Začáteční scénka (pro nás francouze) předznamenala, že se příběhově bude tato stoletá válka lišit od té minulé. Johanka (opět skvělá Toril) byla s námi tentokrát hned od začátku a slabošský král se "naštěstí" ani neukázal. Žel Jean Dunois - velitel armády (Balt) nenechal na krále zapomenout, a tak nutil věrné francouze neustále provolávat slávu králi (chudák Johanka). Navrátivšíse voják z válek o Jeruzalém (Zak), byl snad alespoň trochu oporou Johance v jejím údělu (pravidelné zpovědi jistě vykonaly své). Musím však připustit, že Jean Dunois se svým bojovým duchem nejen nutil provolávat slávu nepřítomnému králi, ale také neochvějně bojoval po boku svých věrných, a i zcela sám, a hájil za všech okolností čest krále i panny Johanky.
Přes počáteční zmatení (některé questy byly dávno pasé, hold se nezačalo v 11:30, ale trochu později), se den rozdělil celkem přehledně do období bojů a oživování, popř. kladení otázek - kde je zbytek armády, resp. co dělat, když 2/3 armády je beze zbraně. V mezidobí se pak řešilo co udělat s kravkou (nejlépe prodat za instanty) či s krásným, leč těžkým zvonem z Paříže (tuším, že jsme ho zanechaly v nějaké vesnici). Doplním-li si krajinu o putující skupinka Skotů (se stády dobytka) a šíleného burgunského vévodu, co napochodoval beze zbraně před proradné Skoty, kteří ho s klidem zabili (možná, že ho zabili, že byl muž, neb nás 3 francouzsky nechali milý Skoti na pokoji), pak by snad mohl být obraz ucelený. K tomu ještě zcela soukromě musím přidat "malé zastavení" - to když se zbytek armády oživoval kdesi za hory a doly - to jsem si pěkně popovídala s Katoo a Majou o radostech a strastech rolnických žen a o našich proradných manželech a milencích.
Závěrečka byla tentokrát dosti rozhodující (nikdo neměl dostatek bodů a jistotu vítězství). Při bitvě prí padla i krásná panna Orleanská, žel nebyla jsem u toho, neb jsem vedla svůj vlastní boj s mladým angličanem. Přes smrt Johanky jsme bitvu vyhráli. Bylo to velké vítězství, opojné!


Fotogalerie

{"module":"wiki\/image\/FlickrGalleryModule","params":{"photosetId":"72157631424928050\/"}}

Kompletní fotogalerie:

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License