Space Station
space.png

Kdy: 4. 7. 2009
Kde: Potštejn
Pořádá: Zak
Odkaz: http://potkancon.mezisvety.net/program/po-larp
Účast: na přihlášku v rámci PotkanConu
Kontakt: moc.liamg|90nocnaktop#moc.liamg|90nocnaktop


Legenda

Dechberoucí temnota, chladné ticho a smrtící vzduchoprázdno. Takový je vesmír. Ten prostor, který hned od počátku ohromil lidstvo. K ohromení se ale velmi rychle přidalo i jiné slovo: podrobení. A tak začaly závody o dobytí vesmíru. Ale to bylo už dávno. A vlastně, kdo tomu dneska věří? Je přece jasné, že tahle cesta do kosmu bude něčím zcela novým. Něčím výjimečným. Vesmír skrývá mnohá tajemství a překvapení. Připojte se a poznejte některá z nich.
Bojíte se mimozemských stvůr? Tady poznáte, že ty nejhorší stvůry jsou mezi námi. Připravte se na nervydrásající pobyt na kosmické stanici GUARD XF-3…


O hře

Space station je krátký komorní LARP pro 6-12 hráčů odehrávající se na malé vesmírné stanici. Pravidla jsou stejná jako u komorních larpů – uchopení role a její maximální prožití na daném prostoru za daných podmínek. Kostýmy nejsou řešeny, postavy budou jednotlivým hráčům zaslány na mail (přiděleny) po přihlášení.
Čeká vás napětí, rozhodování a interakce. Budete mít možnost strávit několik hodin odhalováním neuvěřitelné a děsivé pravdy. Vaše postava bude mít své názory, svůj cíl a svoje argumenty. Ale jak obstojí mezi ostatními? Dokáže rozplést pavučinu intrik?
Možná zrovna na vás čeká ona osudová volba menšího zla!
Zavítejte i vy na GUARD XF-3


Organizátor

Ondřej "Zak" Staněk, 21 let, studuje biologii na Univerzitě Karlově v Praze. Larpům se věnuje od 14 let, zezačátku jako hráč, později jako CP, nebo spoluorganizátor.
Má zkušenosti s larpy všeho druhu. Space station je jeho autorská prvotina, zatím vcelku úspěšná.


Dojmologie (Sethiel)

Space Station byl komorní LARP, který se odehrál během PotkanConu, jednorázové (i když, podle slov organizátorů, nic není vyloučené) akce skupiny Potkani pokrývající širokou oblast od komiksů a anime přes klasické RPG až po LARPy. Tato akce proběhla přes rozšířený víkend od 3. července 2009 v Potštejně, LARP Space Station potom v pondělí v dopoledních hodinách. Jeho autorem je Zak z Potkanů.

Pozadí

Po třetí světové válce se lidstvo jen pomalu vzpamatovávalo, takže trvalo dlouhých 100 let, než došlo na další let do vesmíru. Jeho cílem je jen běžný průzkum planet, jak tvrdí Strana, jediná politická moc vládnoucí absolutně už od konce války. Není se čemu divit, během války bylo ztraceno velké množství někdejších vědomostí. I proto přichází na posádku pocit „něco je špatně“ až ve chvíli, kdy se kosmická loď odchýlí od plánovaného kurzu a zamíří na oběžnou dráhu Země k orbitální stanici, o jejíž existenci má málokdo vůbec tušení. Zjišťují, že loď nedokáže nikdo manuálně ovládat, a tedy ani zabránit přistání na stanici, která – jak se ukáže – ukrývá nejen dva členy předválečné posádky stanice v hibernaci, ale také pravděpodobně stále funkční zbraň obrovské síly určenou k obraně před mimozemským útokem. Po přistání začíná jít o kyslík, o čas a brzy ještě o mnohem víc.

Hraní

Jako hráči jsme dostali k rozebrání všechny postavy (dvě na stanici plus čtyři až osm v lodi) a malou místnost, která reprezentovala vnitřek stanice. Ještě, než se z hibernace probrali ti další dva, jsme stihli zjistit, že výběr postav je opravdu zajímavý a o konflikty tu nebude nouze. Dotyční dva byli probuzeni automaticky stanicí spolu s varovným hlášením o neidentifikovaném objektu, který se k nám blížil a na který byla také hned zaměřena zbraň. Stačili jsme v podstatě jen zjistit, že oni dva jsou zástupci někdejší Číny a Ameriky a musí potvrdit odpálení zadáním kódu, a možná několik dalších drobností. Pak se zbraň zaměřila jinam. Na Peking, hlavní město současného světa.

Tohle byl zřejmě základní konflikt a byl dle mého dobře vymyšlený. Od doby, kdy zbraň začala odpočítávat a už se neptala na zadání kódu pro výstřel a jediné, co jsme mohli dělat, bylo dohodnout se, kam tedy vlastně vystřelíme. Na jedné straně město se zhruba miliardou obyvatel, které je ale sídlem absolutisticky vládnoucí Strany, jejíž vláda není zdaleka tak růžová, jak se hlásá. Na straně druhé neidentifikovaný objekt, na který byla v podstatě zbraň navržena a který představuje potenciální hrozbu, je ale určitá šance, že je to loď s lidmi – jak a proč se tam dostala ví ale jen několik z nás, a ostatní jim nemusí věřit. Máme zastánce režimu, jeho odpůrce, loajální vojáky, nerozhodnuté osoby, nekompetentní osoby hrající si na důležité. Máme lidi, kteří si klepou na čelo při myšlence na zmasakrování miliardy lidí jedním úderem, a máme lidi s revolučními myšlenkami a s nadějí na zničení Strany a nastolení nového pořádku.

Logické argumenty, prosazování svého názoru i čistá manipulace, to všechno se tu objevuje v množství větším než malém. Sem tam se objevuje náznak příběhů jednotlivých lidí, jejich motivace a charakter. Jak to všechno dopadne, záleží jen na tom, kdo prosadí svůj názor.

Problémy

Poslední větu jsem schválně napsal před popis problémů, protože pokud má myšlenka tohoto larpu nějakou trhlinu, pak je to právě v tomhle. Na prosazení svého názoru nezáleží zdaleka tolik, jak by asi mělo. Zbraň mohou totiž ovládat pouze ti pověření dva lidé a ostatní se mohou třeba postavit na hlavu. To by nebylo samo o sobě špatné, horší je, že oba dva jsou v podstatě od začátku rozhodnutí pro jednu možnost a přemluvit je k něčemu je přinejmenším obtížné. S dobrým hráčským citem a dobrými argumenty je to ještě snesitelné, ale může se to zvrhnout i do situace, kdy jsou tam ostatní v podstatě navíc. Pokud jsem to správně pochopil, při předešlých hrách tohoto larpu to bylo nastavené jinak (ovládat zbraň mohli tuším všichni) a tahle část se pořád dopilovává. Konflikt i složení posádky dává totiž prostor k hodně zajímavým zvratům a situacím a je nutné, aby se tomu dal dostatečný prostor.

Dalším a možná už posledním problémem je závěr. Ano, máme tu odpočítávání, čas se krátí. Pokud máme více stran, které chtějí různé věci, je nezbytné zajistit, aby se na konci prostě nepobili a neprosadili svůj názor silou, vzájemným překřikováním (počítač se ovládá hlasem) nebo jiným způsobem, který zahazuje hodně z předchozí snahy hráčů. Tady je další prostor pro zlepšení, protože v naší hře to přesně takhle dopadlo. Neříkám, že je špatné se pobít – to, co vidím jako špatné, je ta možnost, že někdo vteřinu před koncem odpočítávání může změnit cíl a zmařit všechno vyjednávání, přesvědčování a v podstatě celý dosavadní vývoj.

Závěr

Považuji za důležité říct, že jsem v žádném případě nepopsal všechny aspekty, možnosti a zvraty, které larp nabízí. Snažil jsem se ho popsat tak, aby bylo dobře vidět, o čem vlastně je, a přitom neprozradit moc, aby si ho i čtenář téhle recenze mohl ještě zahrát a být překvapen. Není to dost dobře možné a doufám, že jsem zvolil správný kompromis.

Hra byla báječná a emotivní, i když se hodně postav neprojevovalo tak, jak by mohlo. Přesto (nebo právě proto), že se ke konci strhla trošku akčnější výměna názorů než v průběhu, byl konec odpočítávání silným zážitkem a s úderem nuly jsem se úplně divil, že se nic neděje. Myšlenka, prostředí i atmosféra jsou výborné a pokud se podaří doladit těch pár problémů, pak vyniknou ještě víc.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License