Z alchymistů se v průběhu staletí stali mocní mágové a vrchní představitelé řádu, avšak touha po moci a nadvládě zaslepila i je. Počala tak skrytá válka nesmrtelných. Nápoj umí člověku dát odolnost na vliv stáří, ale proti síle jedů a zbraní je bezmocný. Nesmrtelní se vraždili a intrikovali, jako pěšáky užívali řadové mnichy. Vše se však dělo jen ve zdech ohromného podzemního komplexu kláštera, vnějšímu světu skryto.
Když z původního počtu alchymistů zbyli jen dva, uvědomili si oba, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, nemohou spolu dál bojovat. Ani jeden z nich už nechtěl riskovat. Po jejich smrti by se řád zhroutil a ztratil ze světa. Dohodli se na příměří a společné vládě. Dále však mezi nimi trvala jistá nevraživost, kterou byli během několika desetiletí trvajících bojů nakaženi i řadoví členové. Řád tak dál existoval navenek jako celek, ale ve skutečnosti ho tvořily dvě frakce pod vládou dvou nesmrtelných. Nazvali je Genesis a Exodus. Stará nenávist se zapomíná jen těžko a skryté boje nemohou ustat ze dne na den……
Řád samotný existoval jako jistý odvěsek katolické církve. Byl brán za mnišský řád, který se skrývá před světem a zabývá se výkladem a opisem starobylých posvátných textů. Tak ovšem působil jen naoko, pod touto zástěrkou se věnoval studiu tajných nauk bojových disciplín a magie. Zastával názor, že nebe je možno dosáhnout jen díky vědomostem a že magie je prostředek k jejich získávání. Čím víc vědomostí člověk za život získal, tím větší odměna ho čekala v ráji. Pro katolickou církev, která chtěla mít své věřící nevzdělané a snadno ovladatelné, by to byla představa nemyslitelná. Proto byla dodržována extrémní tajnost.
Hierarchie Incubu je celkem jednoduchá. Na vrcholu stáli nesmrtelní = představitelé, pod nimi velekněží, níže pak obyčejní kněží a až dole mniši. Postup po hodnostech probíhal na základě let strávených v řádu, zásluh na prosperitě a získávání nových vědomostí. Stále byla zachovávána linie svěcení – nové rekruty mohli přijímat jen představení, stejně tak povyšovali na kněží. Každá hodnost mohla být udělena jedině představeným.
Církev měla svých vlastních starostí a sporů dost, takže si zastrčeného řádu jen stěží někdo všiml. Až když plameny inkvizice zachvátily celou Evropu, všiml si obávaný inkvizitor Simon Terst, že něco není v pořádku. Zabil mnicha, který něco obstarával ve městě a v jeho rouše se vetřel do podzemního komplexu. Několik měsíců, co ve skrytu pobýval v klášterních zdech mu stačilo k tomu, aby si udělal obrázek o skutečné tváři řádu Incubus.
Jednoho deštivého dne se u brány do podzemí objevila armáda inkvizitorů a vojáků, kteří klášter během několika desítek minut srovnali se zemí. Mniši byli umučeni a povražděni, knihy spáleny, chodby zasypány. Jen málo mnichům se podařilo uniknout hloub do podzemních tajných chodeb a tam běsnění přežít. Když vše utichlo, odvážili se vystoupit na povrch. Viděli naprostou spoušť, nic nezůstalo stát. O to větší zděšení přišlo, když zjistili, že ani jeden z představených nepřežil. Nakrátko zavládla panika, protože řád bez představených je ztracen a linie svěcení přerušena. Pak se jako spása z podzemí vynořil jeden z veleknězů Exodu. Oznámil všem, že byl u toho, když představení naposled vydechli, ale že mu ještě stačili předat velké tajemství Zasvědcení. Uprostřed plamenů byl jmenován novým představeným, takže linie zůstane zachována.
Zbytky mnichů se přesídlily na nové skryté místě v lesích, daleko od civilizace, aby tam znovu vybudovaly nový klášter a obnovily staré učení. Po nějaké době se objevil mnich – kněz, kterého všichni znali a kterého už pokládali za mrtvého. Tvrdil, že se mu podařilo z plamenů vytáhnout jednoho z představených. Ten ale po krátké době podlehl zraněním. Něž zemřel, měl ho jmenovat novým představeným. Byl z Genezis….. Znovu vypukly staré spory, znovu byly zažehnuty ohně nenávisti. Obě strany si byly vědomy toho, že pokud vše opět přeroste ve válku, zanikne řád docela. Zároveň si ale obě dělaly nárok na vedení, protože právě jejich kněží je představeným. Rozdílnost obou tvrzení ale vylučovala, že by byli představení dva, jako předtím. Mohl to být jen jeden z nich, ale který? Jen jedna z frakcí bude mít zachovanou linii svěcení a tedy i pravost své víry. Situace se zdála být neřešitelnou, dokud se nedohodli na kompromisu. Odteď bude svěcení probíhat vztáhnutím rukou obou představených. Aby bylo zabráněno sporům, byl zvolen patriarcha. Stal se jím stařičký velekněz, který si stále zachovával neutralitu i loajalitu k oběma představeným. Místo toho, co by se z ostatními hašteřil, využíval svůj čas ke studiu. Měl zajistit shodu obou frakcí a zastával zároveň statut soudce a velkého učitele. Po celý zbytek života zastával svůj post opravdu poctivě a jen díky němu opět zavládla harmonie. Než zemřel, předal vědění svému nástupci. Jak staletí plynula a mniši umírali, byli jmenováni stále noví představení a patriarchové, na staré učení se čím dál víc zapomínalo a řád se začal zabývat světskými záležitostmi a vlastní prosperitou. S každou generací mnichů ubývalo schopností, tradice se postupně vytrácely a čest byla odsunuta do pozadí touhou po moci. Na elixír nesmrtelnosti se skoro zapomnělo, mnozí už jej považují jen za pohádku pro oživení dějin řádu.
V pozměněné podobě existuje Incubus dodnes a stále těží ze své tajnosti a zbytků vědění, teď však jen k tomu, aby ze skrytu ovládal dění venku. Sláva upadla, vše teď podlehlo touze po majetku a ovládání lidí. Zbraně nahradily bankovní složenky a místo magie slouží politika. Incubus má dnes své agenty ve spoustě úspěšných firem, většinou na vedoucích místech, ovládá některé politické strany, řídí obchody, přesouvá ohromné finanční částky z konta na konto a těží z úroků. Obě frakce, Genezis i Exodus se přeformovaly ve skryté korporace a stále spolu vedou tajné války. Patriarcha zastává své místo už jen z úcty k tradici,ale oba představení (nyní už prezidenti korporací) ho však stále respektují jako rádce a gurua. Na starou víru se nezanevřelo nikdy, dodnes se konají tajné Bohoslužby,dodnes se oživují některé zbytky učení. Jen upadlo vědění a mocná magie vyprchala.
Obě korporace si ve svém srdci udržují několik skupinek elitních zabijáků a likvidátorů užívaných pro záškodnický boj s nepřáteli korporace. Tato komanda jsou většinou rekrutována z řad mnichů, kteří nezapomněli na tradice a stále v nich přebývá touha po vědění a žízeň po magii. Chtějí se opět vrátit ke starým učením a boj je ta pravá cesta ke znovuzískání schopností. Navíc zůstal primární úkol – zničit nepřátelskou frakci a dokázat, že právě ta jejich má právo na moc a dědičnou linii. V podsvětí spolu svádějí neúprosné boje ve jménu pravé víry, hnáni touhou po pomstě a spravedlnosti. Jejich spravedlnosti…..
Incubus nemá nepřátele, kteří by se mu byli schopni postavit. Ti, co se o to pokusili, byli nalezeni rozsekáni v igelitových pytlích na dně řeky, nebo s prostřelenou hlavou v podchodu.
Řád je vskutku mocný, ovládá velkou část podsvětí, ale přesto je stále skryt a o jeho existenci prakticky nikdo neví. Jen jeden nepřítel je schopný činit mu potíže. Naštěstí se o to ani moc nesnaží, zejména kvůli vlastním problémům a neschopnosti domluvit se uvnitř vlastní organizace. Těch málo potyček s tímto protivníkem však ujistilo řád o tom, že jde o nepřítele vskutku mocného a nebezpečného a děsí se chvíle, kdy proti nim ze stínu vystoupí ta nejobávanější stvoření, jaká kdy za protivníky měli – upíři.
Upíři jsou totiž praví páni podsvětí, to oni řídí všechno dění, oni mají moc měnit historii podle svého. To díky nim byl Incubus téměř vyhlazen, když se jeden z upírů – Simon Terst vetřel přímo do jejich nitra a povolal na ně zkázu. Kdo ví, proč už upíři dávno nezakročili, když by mohli Incubus smést jedním mocným úderem. Třeba se jen dobře baví, hrají si s ním jako kočka s myší a vyčkávají, kdy myš udělá chybu a zkříží jim záměry příliš. To už upíry nezastaví nic a nikdo, řád konečně zmizí z povrchu světa i se svojí starou vírou…..
