Shadowrun 2007: Sluneční loterie
shr.png

Kdy:18. - 20. 5. 2007
Kde: Hradec Králové
Pořádá: Roland Mu
Počet hráčů: 30
Účast: volná na přihlášku
Kontakt: zc.manzes|12dnalor#zc.manzes|12dnalor


Legenda

Byl to den jako každý jiný. Lidé chodili přecpanými ulicemi do práce a z práce. Velké nadnárodní korporace řídily své obchody a navzájem tvořily dohody, které vzápětí porušovaly.
Avšak v ten den se dívalo na velkou Láhev dvanáct osob s otevřenými ústy. Loterie se opět pohnula a vyplivla nové číslo. A na Svět tak přišel nový prezident. Všemocná loterie si se všemi zase pěkně pohrála. Zvolila nového prezidenta v ten nejhorší čas.
A Svět jako by se na moment zastavil, nebo hnul? To je jedno! Nad tím nedumejte! Garda nepodplatitelných v ten den vyhostila starého prezidenta a ubytovala nového. Stalo se to rychle. A mnozí lidé věděli, že se jejich životy změní. Vždyť záleželo na mnohém. Loterie sice vybírá náhodně čísla hůlek a mění prezidenty podle svého uvážení, ale ti zase podle starého zákona mají takřka neomezenou moc. Mohou zabíjet, mohou spalovat věci, mohou vše, a přece… A přece pokaždé je zvolen nadnárodními korporacemi vrah, který má právo prezidenta zabít. A přece je to zcela legální. A přece je to tak zvráceně logické. Vždyť záleželo na mnohém. Prezident musel projít zkouškou. Buď přežije a bude mít vše, nebo ztratí život.
Jen jedné kasty lidí se nic nedotkne. Běžci. Těm bylo všechno ukradené. Hůlku nevlastnili, a pokud ano, sloužili korporaci a plnili úkoly přesahující zákon. Pro ně byl den jako den. Běh jako běh. Buď peníze, a/nebo smrt. Oni jako každou noc vyrazí do stínů plnit příkazy.
Ale to není tak zcela pravdivé. Jeden běžec provede běh, který bude postaven zcela mimo všechna pravidla a bude zákonný. Jeden běžec, ať s hůlkou nebo bez ní, provede běh a všudypřítomná policie nebude smět podle zákona Lahve nic udělat. Jeden běžec poběží ve stínech zabít prezidenta. Sám nebo s pomocí, ale jen on vykoná poslední rozsudek nad nynějším vládcem.
Možná to právě budeš ty, běžče. Je jedno, kdo jsi. Je jedno, jestli jsi policista nebo runner bez identifikace. Budeš-li zvolen, je tvojí povinností zabít prezidenta v ten den nebo být zabit ostatními běžci zítřejšího rána.


O hře

Povinná výbava pro hru:

Protože na akci jsou povolené airsoftové zbraně, budou mít hráči na sobě po celou dobu hraní neprůstřelné brýle! Jejich účinost vyzkoušíme na airsoftové manuálce od Marui výstřelem na dva metry.
Bude se hrát dva dny, a to pouze v noci, takže doporučuji nějakou vodu a jídlo (ne vždy se dostanete k večerce), ale zase toho neberte moc, jelikož baťoh si budete nejspíše nechávat u sebe.

Hra

Herní čas určují organizátoři. Ale předběžně se počítá, že se začne až kolem 10. hodiny večerní a pojede se bez přestávky do 8. hodiny ranní. Přičemž prosím, abyste si dali okolo 7.–8. hodiny ranní pozor, jelikož se to na ulicích začne hemžit civilisty. Organizátoři pak vyhlásí konec a začne se hrát až zase v 10 hodin večír do konce. Jak den strávíte, je na vás.


Pravidla a svět

Pravidla jsou ke stažení zde.

Sekce (strany), které se ve hře objeví jsou sepsány zde.


Dojmologie: Darien

Obtížně, ale přece jen se pokusím vybavit si, jak to tenrkát vlastně bylo…
Několik týdnů předem jsme zjistili, že v Hradci se bude pořádat dvounoční Shadowrun – příjemné zjištění, protože po Shadowsech vznikla mezera, kterou si mnoho hráčů přálo zaplnit. Organizátor Roland Mu se rozhodl inspirovat se Dickovou knihou Sluneční loterie (vyplatí se do ní podívat, aby si člověk učinil představu, co a jak).
Zapsali jsme se a přijeli na hru. Nebyla kostýmová povinnost, tak jsme se s temnoplášti moc neobtěžovali, ovšem několik hráčů se vybavilo kostýmem vskutku náramně. Líto mi pak bylo pouličních šlapek, které se oblékly (nebo spíše neoblékly) moc hezky, ale noční teploty klesly nepříjemně nízko.
Zajímavě byly řešeny bezhotovostní převody pomocí knížeček. Během hry jsme měli možnost zahlédnout nějaké rekvizity, ale většinou jsme si vystačili s airsoftovými zbraněmi. Nakonec jsme byli jen tříčlenná skupinka, která měla s úkoly problém (žádný nedostala), protloukali jsme se, jak se dalo. Protože mělo jít do značné míry o zabití prezidenta, neměli jsme mnoho šancí příběhem zamíchat, ale přece jen vzniklo několik zajímavých historek (zmíním na závěr).
Mnozí hráči až urputně přehrávali své tvrďáctví a strhávali Shadorwun k prosté noční přestřelce. Když nebylo co dělat, začali provádět hlouposti (například jedinou vyhřátou lokaci „vyhodili do povětří“. My se čas od času uchýlili do tepla našeho auta, kde jsme nabírali sil, jinak jsme se snažili být v terénu co nejvíce.

Příběhy

Několik příběhů zmíním spíše útržkovitě, protože neznám celkový kontext hry.
První noc jsme opatrně a po špičkách obcházeli členy jiných korporací hlavně proto, že jich bylo obvykle třikrát víc. Pan J (jeden z důležitých Cizích postav) se nám svěřil, že sbírá lahve a že nám za ně zaplatí. Když jsme o pár ulic dál narazili na odstavenou prázdnou láhev od likéru, vzali jsme si ji (peníze se vždycky hodí). Pak jsme našli ještě dvě nebo tři další. To by nám vydělalo asi 300 dolarů. Za rohem na nás ale čekaly kontejnery s tříděným odpadem, ty na sklo byly vrchovaté a kolem leželo ještě několik beden s lahvemi. Po tvářích se nám rozlil potutelný úsměv. Když jsme vyinkasovali několik tisíc dolarů za několik desítek lahví, pan J usoudil, že už jich má dost.

Dostali jsme hlášení, že v parku kdosi řádí, asi robot. To vypadá na přestřelku, napadlo nás, natáhli jsme zbraně a potichu vyrazili do temného parčíku. Nádherná atmosféra, plížení ve stínech a naslouchání zvukům. U cestičky zastavili dva cyklisté a zvědavě se na nás dívali. Jakmile se začali vyptávat, co děláme, atmosféra byla v tahu. Pokusili jsme se jim vysvětlit, co to provádíme, když tu robot vyběhl z křoví a zaútočil. Pustili jsme čumily z hlavy a rozpoutali peklo. Stálo nás to nejedno zranění, ale dostali jsme ho. Když jsme se vraceli k cestě, přemýšleli jsme, jestli tam najdeme dvě rozstřílené mrtvoly s koly, nebyly tam; naštěstí je ale někdo uklidil…

Druhá noc se vlekla, nápady došly a náš arzenál nebyl o nic lepší než předešlý den, spíš hůř. Rozhodli jsme se, že zabijeme prezidenta, i když nás asi ochranka rozstřílí. Viděli jsme, jak mizí další uličkou i se svými bodyguardy, tak jsme se vydali za nimi. Skutečně nebyli daleko, vlastně na nás čekali, rozestaveni ve stínech. Kdyby chtěli, byli jsme mrtví hned. Místo toho se vyptali, kdo jsme a co děláme. Vynořil se prezident. Začaly nás svědit ukazováčky skrytě svírající spouště zbraní ukrytých v kapsách. Ochranka se nás zeptala, jestli se nechceme přidat k ochraně prezidenta. Myslím, že naše zářící pohledy osvětlily celou ulici. Lepší šance k jeho oddělání asi jen tak někdo nedostane! Samozřejmě jsme souhlasili. Ale v rámci vytvoření nějakého příběhu jsme od svého vražedného cíle nakonec upustili a skutečně se mu pokusili pomoct. Přece jen se proti němu vydalo asi dvacet dalších pistolníků…

Opravdu silná scéna pro mě nastala v závěru hry. Spřátelili jsme se s několika dalšími lidmi. Ti si mě vzali stranou a vysvětlili, že pracují pro jinou organizaci, která se snaží o udržení rovnováhy sil. Protože naše frakce byla slaboučká, viděla jsem v tom vynikající příležitost podpořit naše možnosti tímto unikátním spojenectvím. Samozřejmě to bylo velké tajemství, ale zavázala jsem se, že se budu snažit o dodržení rovnováhy. Netušila jsem, nerovnováha se musí udržet nejen mezi lidmi, ale i mezi jinými druhy, jako jsou například zombie. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem zjistila, že se musím přidat na stranu těch bestií a jít proti vlastním lidem, proti všem lidem. Přísaha mi nedovolila odstoupit a v bitvě jsem útočila proti našim, dokud mi stačily náboje. Pak jsem se zraněná odplazila do úkrytu. Nebyl ale žádný čas, lidé zvítězili. Ulevilo se mi, že jsem splnila přísahu a přátelé žijí… když mě můj původní nadřízený v úkrytu našel. Když zjistil, že jsem ještě živá, nemilosrdně mě dorazil.
Tomu říkám vygradovaný závěr. Moc hezká smrt.

Celkový dojem

Přijeli jsme s minimem očekávání, žádnými nároky a také informacemi. Několik scén i závěr v podstatě skončily moc hezky, i kdy to nutně neomlouvá řadu hluchých scén a celkový dojem nevychytanosti. Hlavně druhou noc jsme se často kousali nudou a děj se vařil z vody. Organizátoři si uvědomili některých nevyvážeností v pravidlech a lepili řešení za běhu. Závěr hry byl zachráněn velkou přestřelkou za cenu změny původní linie hry – alespoň takový to na mě dělalo dojem.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License