DEN 0
Hledaje práci dorazil jsem až do země Feldarské. Tam jsem konečně nalezl to, co jsem hledal - soudce Maugius shání schopné muže pro práci v Justiční stráži! Neváhal jsem ani chvíli. Hned první den služby jsme měli pozdvižení. Z daleké Hadí říše dorazila výprava podivných stvoření, nazývajících se skuruti, v čele s vyslancem. Eskortovali jsme je k trollu veleknězi Hačovi. Po odevzdání darů, se začalo jednat. Moc jsem tomu nerozuměl, vyrůstal jsem na venkově, ale pochytil jsem to, že skuruti jsou hosty na hradu jakési Valeriky, která nemá s Hačem zrovna ty nejlepší vztahy.

DEN 1
Ráno si nás kapitán Rothas nechal nastoupit. Celkem nás bylo 10 což není špatný počet. Cítil jsem se hrdě že jsem členem udržovatelů zákona. Dozvěděli jsme se své povinnosti, do nichž kromě chytání zloduchů patřilo i vybírání daní z hlavy pro Hače. Pak jsme si prohlédli naší soudní budovu, na níž mě zarazilo, že nemá střechu. Vyrazili jsme do kraje hledat doly a nakonec po dohodě s jednou důlmistryní jsme se stali majiteli jednoho zlatého. Následovala mše Osudu, na níž se novým knězem stal matrikář Orbit. Po mši jsme dostali hlášku od našeho mága Corvuse. Na Čumáku (magická univerzita) se prý nalézají spisky pojednávající o nekromancii. Soudce nám dal oficiální povolení k prohledání a my šli na to. V univerzitě jsme se nesetkali zrovna s pochopením, natožpak s podporou. Pokusili jsme se něco najít, ale v záplavě knih jsme neměli moc šancí. Omluvili jsme se, ale stín podezření v nás zůstal. Na zpáteční cestě se Rothasovi znelíbili odcházející členové ochranky. Arogantní kecy jejich velitele v zelený plachtě jsme nakonec nepotrestali, ale chybělo málo a tekla by krev. Po vyřízení dalších pár věcí jsme se vrátili k soudu. Už zdálky jsme viděli jak k nám běží soudce, jemuž z ramene teče krev. Rychle jsme ho ošetřili a zjistili že náš starý známy arogantní zelenáč a jeho banda soudce napadli. To už ale přehnali. Začal lov… Několikrát jsme je zahlédli, ale byli rychlí a měli náskok. Nakonec jsme zelenáče dostihli a několika ranami srazili k zemi. Odváděli jsme ho k soudu a cestou jsme potkali dva jeho kumpány, kteří se nám vrhli k nohám, prosili o odpuštění a slíbili že budou svědčit. U soudu jsme obžalovaného zasypali tolika svědectvími, že se nemohl bránit a jeho smrt byla jasná. V tu chvíli se však ukázalo, že je pod vlivem jakéhosi kouzla. Nastala půlhodinová avantýra, kdy jsme běhali tam a zpět a sháněli někoho, kdo by poznal co je to za kouzlo. Nakonec nikdo nic nezjistil a tak jsme ho před Čumákem pověsili, další dva pachatelé byli propuštěni. Někdy se divím jak je soudce milosrdný. Dále během dne byly další případy, při nichž jsme chytili čtvrtého pachatele útoku a dále jakéhosi upíra, kterého jsme nestihli ani odsoudit protože padl kouzlem. Ke konci dne se nám doneslo několik svědectví, že skuruti zabíjí lidi. Když se počet zabitých vyšplhal na 5, sebrali jsme celou stráž a společně s hromadou dalších lidí jsme se vydali na jejich území. Po skurutech ale jako by se zem slehla. Odložili jsme náš lov na zítra. Ve vybírání daní jsme moc úspěšní nebyli, ale velekněz nás pochválil i za to málo, co jsme přinesli.

DEN 2
Další den ráno jsme již nenastoupili s takovým nadšením jako předešlého dne - hubený žold, těžká práce a naše všeobecná neoblíbenost si vybírají daň. Přes noc se také rozšířil hvozd a zasáhl náš zlatý důl, u jehož vchodu se objevila zraňující trnová bariéra. Podařilo se nám ale uzavřít dohodu s druidy, kteří v hvozdu vládli, zaručující jim oplátkou za pacifikaci křoví čtvrtinu výdělku. Samolibé chování jejich zástupců se nám pranic nelíbilo. Vědomi si dluhu z večera, vyrazili jsme na skuruty. Po černejch hubách ale opět ani vidu, ani slechu. V této době nás zastihla žena z veleknězovy gardy zvaná Garha, která nám sdělila, že Hač vznáší na druidy obvinění z nelegálního rozšiřování nemovitého majetku. I vydali jsme se hledat Stonehenge, centrum druidí moci. Tam se nám postavil veledruid Silp a pár dalších pampeliškožroutů. Kapitán Rothas mu sdělil obvinění, když tu se zdola ozval řev. Skuruti. Dohodli jsme se s druidy na příměří a připravili na ty bestie malé překvapení. Zatímco dva naši před nimi utíkali a zavedli je nahoru, ostatní leželi na cestě připravení. Skuruti se blížili. Už jsem cítil ostrý pach jejich nemytých těl a slyšel jejich řev. Vyskočili jsme z úkrytů, zařvali a vrhli se na ně. Byli na chvíli zmatení, pak však formují řadu a čelí nám. Polovina mých kamarádů přichází o zbraně jakýmsi kouzlem a na mě se řítí obří černá příšera s obrovským mečem. První ránu vykryji, ale druhá mi otevírá velkou ránu do břicha. Opětuji úder a on o kus ustoupí, pak se však vrhá zpět a já padám pod přívalem úderů…..zpoza víček vidím smrt a útěk svých spolubojovníků…..zezdola přichází několik rytířů, jen aby čelili stejnému osudu jako my….kapitán Rothas opět vstává, ale to není možné, jasně vidím jeho vnitřnosti…..další vstávají……studená ruka na mé hlavě ….černé prázdno zaplňuje mou duši….také vstávám a zvedám meč na pozdrav mé paní. Scházíme do údolí a v prázdných lebkách nám buší jediný úkol - zabíjet vše živé! Prvního potkáme jakéhosi trpaslíka, ten blázen se nám pokusil čelit. Brzy padl pod našimi údery. Jdeme dál a vidíme spoustu lidí. Hlad. Útočí na nás. Necítím bolest. Jen klid, když se rozpadám na prach. Stopy mého bratra vedou do tohoto města. Zjistil jsem, že se přidal k Justiční stráži, a tak kontaktuju soudce Maugia a také se nechávám najmout. Potřebují každého muže, protože polovina z nich padla v boji se skuruty. Mezi nimi prý i můj bratr. Přísahám pomstu! Cože? Já a kapitán? O tom jsem nikdy nepřemýšlel, ale nakonec jsem přijal. Plním své denní povinnosti, ale v hlavě mám jen smrt svého bratra. Při vybírání dolu jsme zaslechli skuruty. V tak malém počtu jsme neměli šanci, tak jsme se schovali a doufali, že si nás nevšimnou. Nevšimli. Při cestě zpátky na nás ovšem čekali. Začali jsme utíkat. Jeden padl. Dva utekli do lesa. Zbyl jsem jen já, Radagast a soudce Maugius. Z druhé strany přišla Garda a po našem varování, jsme se je rozhodli obejít. Skuruti se vrátili. Leželi jsme v křoví a čekali až odejdou. V tu chvíli jsem se v duchu smál, nebo možná plakal. 3 nejmocnější muži ve Feldaru, část Gardy a Justice se válí v křoví a cizí vrazi se svobodně procházejí po zemi. Když konečně odešli, shromáždili jsme celkem dost lidí u Čumáku. Padlo rozhodnutí konečně něco dělat. Nekonečné debaty nám však rozhodně nepomohly. Nakonec skuruti přišli za námi. U zdí univerzity nastal boj. Já hned první ranou přišel o zbraň, ale od mrtvoly gardisty jsem sehnal 2 tesáky a bojoval dále. Jenže s těmito zbraněmi nemám zkušenost a tak jsem po vzájemné výměně pár úderů padl. Probudil jsem se o něco později. Nade mnou se skláněla sličná medička a něco mi obvazovala. Všude okolo se váleli ranění. Lidé však nebyli skleslí, naopak plní vzteku. Takhle to dál nejde! Mágové kouzlili, alchymisté vzývali, válečníci brousili zbraně. S lidem Feldaru se nedá jen tak zamést! K branám univerzity přiběhli lidé, že skuruti pálí město. Vyrazili jsme. Do města jsme vtrhli jako vřící vlna. Plenitelé prchli. Vydali jsme se do kopců vybrat všechny doly a pak jsme zjistili, že jsou opět ve městě! Rozdělili jsme se na 2 skupiny a uzavřeli je. Mágové je oslabili a my je pak ze dvou stran rozdrtili jako hmyz. Konečně měl bratr klid.

Den 3
Jen jsem se doslechl o strašlivé bitvě, která proběhla daleko od nás. Komusi se podařilo otevřít portál vedoucí do Hadí říše a strašlivé černé armády se vrhli na Feldar. Obří žoldácká armáda se jim postavila do cesty. Několikrát vyhrála, ale celkový postup skurutího vojska nezastavila. To táhlo krajem, cestou pálilo, ničilo a plenilo. Vše se zdálo marné, když v tom konečně zasáhli bohové Feldaru a odpojili portál. Vojsko padlo mrtvé. Ještě ale nebyl konec. V kraji se stále pohybovaly zbytky skurutů a také jsme museli zatknout Valeriku, která způsobila příchod této nákazy do našich krajů. Jednou jsme ji měli skoro v ruce, avšak prchla do hvozdu a druid, který ji provázel, nás proměnil v kámen. Tím se stal další osobou na našem seznamu. V kraji se také objevil lapka, údajný šlechtic, Orki z Locksley, beroucí bohatým a chudým taky. Pátrání po něm se nám nevedlo, nacházeli jsme jen jeho oběti. Potkali jsme také skupinu veselých bardů, hrajících skvělou hudbu, na kterou jsme si rádi zatančili. Podivná bytost nakazila jednoho našeho kolegu vzteklinou, a ten se následně musel podrobit Rumové terapii. Nakonec jsme ale Havraní vršek, sídlo Valeriky, objevili. Na naše výzvy k otevření hradu nám ale odpověděl jen drzý hlas. Štěstí, že ten den jsem se naučil v aréně dobývat hrady. Těžko na cvičišti, ještě hůř na bojišti - při vyrážení brány jsem byl postřelen a zasypán kameny. Nakonec jsme ale bránu vyrazili a vtrhli dovnitř … jen abychom hrad našli prázdný a tichý. Velekněz hrad zabral, sebral kořist a vysvětil místní kapli ve jménu Osudu. Tak to chodí pořád, justiční stráž něco oddře a Garda slízne smetanu. život je pes. Při další pochůzce jsme objevili Sodíka, podezřelého to muže, zapleteného do mnoha zločinů. Nadávajíc se nám vzdal, což nás zmátlo, byli jsme zvyklí na odpor. Tak nás vyvedl z míry, že jsme ho ani neprohledali. Pak začal soud. Jako žalobce byla Garha z gardy, obvinění bylo mnoho. Ovšem i přesto že Sodík měl na sobě amulet pravdy, nic jsme mu nemohli dokázat. Nakonec se však ukázalo že je nekromant a vyvolal několik nemrtvých. Byl mu dán prostor pro obhajobu. Síní zaduněly tři výbuchy, bomby které měl u sebe nadělaly strašlivou spoušť. Nevěřícně jsem zíral na štěpinu v mém břiše a pahýl ruky. Všude okolo se váleli umírající, jedině Tanus a Garha vypadali celkem v pořádku díky elementálům, kteří je chránili…..krev se mi valí do očí….příšerná bolest ve střevech…..někdo přichází a kouzlem oživuje soudce…..Kamila oživuje Orbita…..zavlnil se vzduch a objevil se mistr léčitel Edrik…..pozdě, příliš pozdě. Hej, bratře! Jdu za tebou…

Den 4 a poslední.
Všude pobíhá spousta lidí a něco dělají. Já jsem v městě poprvé, jen nakoupím tu látku, co máma chtěla a pojedu domů. Zejtra musíme sklidit brambory. Cože? Jakej Stín? Ne pane, žádnej Stín sem tady neviděl. Chm, chm nějakej blázen, kde by se vzal uprostřed náměstí stín. Jééé, jééé hele, co to dělá? Něco říká a strašně při tom mává rukama. Ti měšťani jsou fakt blázni… Zapsal Louda, voják a kapitán Justiční stráže a jeho bratři

Řád aneb cesta tam…:
Vyrážam z domu, je 23:30, utorňajšej noci. Idem poriadne nabalený, mám spacák, stan, karimatku a batoh a od bežného trampa ma odlišuje len halda zbraní, ktorú nesiem v rukách. Na železničnej stanici ma čaká prvé nepríjemné prekvapenie - vlak mešká 90 minút. Lavička na stanici nie je veľmi pohodlná, ja som ale tvor prispôsobivý a a tak sa snažím spať aj posediačky. Konečne dorazil vlak a ja som sa hrnul k spaciemu vozňu. Tam ma ale čakalo ďalšie prekvapenie - žiadne voľné lôžka. Kupéčka vo vlaku boli dosť plné, predsa sa mi však podarilo nájsť si pohodlné miesto a pospať si cestou do Prahy (ak je niekto zvedavý prečo som išiel cez Prahu, tak nech si skúsi na www.vlak-bus.cz nájsť také spojenie Bratislava-Martínkovice kde netreba prestupovať 5 a viac krát a kde medzery medzi prestupmi sú aspoň 10 minút na presun aby sa to stíhalo) V Prahe som presadol do rýchlika na Meziměstí. Hneď som si všimol dvoch ľudí s drevenými zbraňami, evidentne tiež išli na Řád. Sadli sme si spolu do jedného kupé, cesta príjemne ubiehala. Po prestupe v Meziměstí na lokálku do Broumova sme zistili, že sme dokopy piati - piatym členom bol Azrik, organizátor Lakárií. V Broumove sme sa rozhodli že na žiaden autobus nečakáme a že do Martínkovic dojdeme pešo, veď je to len 6km. Bola to síce trochu dlhšia "prechádzka", ale ubiehala veselo, keďže sme si naozaj mali čo povedať.

Pred hrou:
Tábor sám o sebe bol pre mňa veľmi príjemným prekvapením. Obrovská trávnatá plocha, na ktorej už v tom čase bolo asi 25 stanov (počas hry som ich narátal asi 50), vedľa chalupa/hospoda, v ktorej sídlili organizátori a ktorá bola našim útočiskom počas dažďov či chladných večerov. Jediné čo táboru chýbalo, bola voda, ktorú museli organizátori nosiť z Martínkovic. Síce sme sa umývali pomenej (niektorí vôbec) ale prežiť sa dalo. Hneď potom ako som postavil stan, som sa hodil do kostýmu paladína a vybral som sa vybaviť organizačné veci - zaplatiť účastnícky poplatok a schváliť zbraň. Až mi išlo srdce puknúť, keď som zistil že môj meč má 114 cm a že buď ho zrežem na 110, alebo si s ním nezahrám. Nakoniec som rezal. Po všetkých registrácii zbraní sa pokračovalo magickými skúškami. Tie boli akýmsi hodnotením pripravenosti hráčov či sú hodní hrať kúzliacu bytosť. Hodnotil sa kosým, magické vybavenie (kúzelnická kniha, palica, pomôcky), história a questy postavy ako aj dôvody, prečo chce daná postava používať mágiu. Aj keď to trvalo veľmi dlho (ja som čakal asi 4 hodiny) páčilo sa mi to, lebo toto je cesta ako motivovať hráčov ku kvalitným kostýmom a hraniu (kto videl Nildonovu kúzelnickú palicu, Tanusovu knižnicu alebo druidku Idril mi dá za pravdu). Večer nás stihol privítať Veľkňaz Hač na svojom panstve a boli sme svedkami príchodu vyslancov hadieho boha - skurut haiov z ďalekých krajín. To, že týto "vyslanci" budú páchcať nemalé problémy bolo jasné už od pohľadu. Ráno si každý vytvoril postavu, pridelil skúsenosti, dostal nejaké tie suroviny (tí čo pokračovali s minulou postavou na tom boli o dosť lepšie) a začala sa hra.

Krátky príbeh paladína Tardubala:
Do Feldaru som prišiel cez ďalekú púšť cestou, ktorá by stála za samostatné rozprávanie ale keďže to nepatrí do tohto príbehu tak o nej pomlčím. Z rečí medzi ľudom som sa dozvedel, že v kraji žije paladín Silmadoch Krell, miestny šľachtic. Vyhľadal som ho a ponúkol som mu svoj meč do jeho služieb. Bol potešený a vyjavil mi, že jeho cieľom je založiť mocný rád paladínov, ktorí budú mečom vyháňať zlo z Feldaru. Ako správny paladíni sme si najskôr chceli postaviť chrám a zasvetiť ho Osudu. Vyrazili sme do hôr, zháňať suroviny na stavbu. V lesoch Feldaru sa totiž nachádzali ešte nezabraté náleziská dreva, kameňa, železa, ako aj drahých kovov. Na našich cestách sme narazili na magickú studničku. Spomenul som si, že mnohí alchymisti a mágovia by radi vedeli o takýchto miestach a preto som sa vrátil do sídelného mesta. Trpaslík Hasan veľmi ochotne vyrazil so mnou, a za prsteň ochrany proti jedom sme mu prezradili polohu magickej studničky. Cestou ku križovatke nad sídelným mestom nás ale stretla pohroma. Z lesa sa náhle vyrútili ôsmi skuruti vedený zradným veľvyslancom a zaútočili na nás. Môjho pána umlčali kúzlom a ja som tasil zbraň. Pocítil som prudkú bolesť, keď mi obojručný meč jedného zo skurutov podťal nohy. V smrteľných kŕčoch som ešte počul, ako skuruti trhajú a žerú mäso z môjho pána. Potom nastala tma… Záblesk. Niečo sa stalo. Vstávam. Som mocný, som silný, necítim bolesť, necítim strach, necítim nič. Poobzerám sa okolo seba a vidím skurutov, ako s úctou pozerajú na svojho, a teraz už aj môjho pána. A pán mi dáva rozkazy:"Nikdy nenapadneš skuruta, mňa alebo pani Valeriku! Trollom sa vyhýbaj! Nikdy nenapadneš skupinu s viac ako troma členmi! Dbaj na to, aby si ste sa ty alebo tvoj kostlivec neprezradili! A zabi a zožer každého, koho stretneš!" Až vtedy som si uvedomil hlad, smrteľný hlad, aký môže mať len ghúl. Lebo ja som ghúl a môj bývalý pán sa stal kostlivcom, mojim sluhom. Vyrazili sme na cesty a začali sme hľadať obete. Oproti nám z lesa vyšla druidka Idril, sprevádzaná driádou. Driáda musela cítiť našu pravú podstatu, lebo aj keď som kostlivcovi prikázal, aby sa ukryl, aj tak sa od nás opatrne vzďaľovala. Aj druidka cítila, že niečo nie je v poriadku, no bolo už neskoro. Vrhol som sa na ňu s napriahnutým mečom, a uštedril som jej drtivú ranu. Druidka bola ale mrštná lesná elfka, mojej druhej rane sa vyhla a zmizla v lese. Rozzúrilo ma to, také chutné mäso a takto mi prekĺzne pomedzi prsty! S kostlivcom sme radšej ušli do inej časti lesa, keďže som sa obával, že druidi pošlú na nás trestnú výpravu. Tu nastalo moje šťastné obdobie. Nič netušiaci dobrodruhovia prichádzali ku mne vo viere, že som paladín. Často sa ma pýtali na cestu, poprípade na stratených druhov. Mne sa darilo ukrývať svoj hnilobný zápach a rád som im pomohol. Akonáhle sa ale otočili chrbtom, tak som na nich tasil meč a ťal. Prvý padol temný elf, ktorého telo bolo absolútne nejedlé. Neskôr som zožral gardistu, hobitku Friccy, liečiteľku, dvoch lesných elfov. Stretli sme nášho pána, a ten nás chválil a mal radosť, že tak verne plníme jeho rozkazy a daroval mi ďalšieho kostlivca. To mi dodalo odvahu a pustil som sa na cesty bližšie k mestu. Oj tam bolo jedla. Pod mojou zbraňou skončili ďalší dvaja elfovia, skupina troch nekromantov (jeden z nich ma ťažko ranil kosou, ale o to viac som si na ňom pochutnal). Ako som tak požieral nekromantov, vyrútila sa z lesa justičná garda. Zbohom kostlivci, môj neživot je príliš vzácny, a tak som sa dal na útek, zanechajúc mojich sluhov ich osudu. Ušiel som do západných lesov a číhal som na ďalšiu obeť. Ani nie o 5 minút sa zjavil trpaslík Hasan Zlatorub.
"Paladíne, nepamatuješ si cestu k magickému zřídlu?"
"Ale áno, musíš prejsť okolo zavalenej jaskyne a potom po pár krokoch doprava."
"Ďekuji, a ináč jak to de?" snažil sa Hasan pokračovať v rozhovore.
"Zle, všade naokolo je samá smrť." Odpovedal som len tak na pol úst a pomaly sa presúval za jeho chrbát.
"Ano?"
"ANO!" a zlomil som mu väzy.
Potom nastalo obdobie hladu. Po cestách prestali chodiť osamotení dobrodruhovia, ak som niekoho zhliadol, tak to bola vždy početná skupina. Znovu som stretol môjho pána a jeho skurutov, veľmi sa tešili z mojich zločinov. Dlho som sa túlal po feldarských cestách, no nenarazil som na žiadnu obeť. Pomaly som cítil, že môj čas sa napĺňa. Vybral som sa na Magickú univerzitu, snáď mi mágovia pomôžu a zabránia môjmu pomalému rozkladu. Pre istotu som skryl dýku pod brnenie a vošiel do starej budovy. Arcimág Tanus ma však sklamal, vraj ghúlom niet pomoci a ich rozklad je neodvratný. Chcel som ho na mieste podrezať, no nakoniec som sa ovládol a stanovil som si náročnejší cieľ - Veľkňaza Hača. Vošiel som do hlavného mesta, kde ma pri bráne zastavil kapitán justičnej stráže Rothas:"Poďte sem pane, kdo jste?" "Som paladín Tardubal." Vravím a pomaly presúvam ruku na hlavicu meča. "Nejste spolčen se skuruty?", "Nie, nie som". "A nevíte náhodou nic o temných silách?" skúša kapitán. "Neviem" a tvárim sa ako neviniatko. "No dobře, múžete jít." Tomu hovorím uniknúť o chlp. V meste sa pri výveske stretnem s Tátou Trollom, ale on mi ohľadom Hača neporadí, lebo sám do chrámu nechodí. V tom si všímam rýchly pohyb zeleného rúcha a podozrievavý pohľad liečiteľa Edrika. Je zle, som odhalený. Snažím sa ujsť k mestskej bráne, no oproti mne kráča Rothas - naivka. Vyzerá odhodlane a tasí zbraň zároveň so mnou. Tnem ho do nohy a bránim sa jeho chladným a presným sekom. To sa už ku mne rúti väčšina justičnej stráže, ako aj Prvý Rytier a Hačova ochranka. Zúfale sa bránim presile, no rany dopadajú čoraz častejšie a nastáva tma… Intermezzo I: Po smrti mám možnosť si vytvoriť novú postavu. Potešilo ma, že organizátori mi pridelili skúsenosti za hranie ghúla, aj keď sa mi zdalo 6 skúseností za 11 zabití, tri zahnania a dve nakazenia málo. Nevadí, prišiel som si zahrať a nie munchkinovať. Všeobecne ale získavanie skúseností bolo aj o tom, kto si čo od organizátorov vydupe/vyžobre. Dnes sa už do hry nezapojím, nemá to význam. Okolo siedmej začína pršať, všetci sa schovávame do krčmy, kde je guláš a pivo. Sedím pri stole s mojimi dnešnými parťákmi - skurutmi, kecáme a pijeme. Asi o desiatej si všetci načiernime tváre a predvedieme skurutiu zábavu - hudobnú kakofóniu spojenú s divošskými tancami. Je to sranda, o dvanástej idem spať.

Kladívko na scénu, alebo remeslo má zlaté dno:
Volám sa Kladívko, a som remeselník na pohľadanie. Viem štoly raziť, železo kuť i domy stavať. Už len po tichu dodávam, že všetky tieto činnosti ovládam len slabo a že sa nemôžem rovnať s takými remeselníkmi feldarskými, ako sú Tata a Mama Troll. No už otec hovoril, že kto sa práce nebojí, ten sa dobre má. Vyrážam na Magickú univerzitu, kde síce ochotne prijmú staviteľa, a by aj stavali, ale nemajú kameň. Čiže ak zoženiem kameň, budem môcť stavať. A tak je to aj u iných, jeden nemá drevo, ďalší železo a ďalší záujem. Náhoda ma spojila s družinou Sedmihvězdí, ktorá potrebovala postaviť hradby a kaplnku. Sedmihvězdí sa stali mojimi druhmi a prijali ma medzi seba, preto by som ich rád predstavil: skoro všetci sú lesní elfovia - kúzelníci Nildon a Ocru, hraničiari Pán Cesty a Leia (mimochodom princezná), elementalista Kelton, kováč a bojovník Blood no a bezmenný liečiteľ (on mal mien pomerne dosť, keďže sa často ocital v zlom čase na zlom mieste). Predtým ako sme chceli stavať mesto sme ale išli vybrať ťažbu z opustenej železnej bane. Baňa je na skuruťom území, no výnos z nej je lákavý. Pri bani si obzriem rozpadnutý starý chrám, v ktorom pre mňa nie je nič zaujímavé. Natešení, že máme dostatok železa ideme do hlavného mesta za obchodom. Tam ale stretávame nahnevaného Tátu Trola, vraj sme mu vykradli baňu a že nás dá na súd, pokiaľ mu všetko nevrátime a pokutu nezaplatíme. Železo opäť opúšťa naše dlane, predsa len rozzúriť trola a justičnú stráž nie je dobrý nápad. "Táta Troll, a čo keby som ti na tej bani vyrobil železný zámok a bránu, a už by sa ti tam nikto nikdy nevlúpal." "A my by sme ti chodili tú baňu vyberať za 20 percent výnosu." pridáva sa princezna Leia. "No dobrá" potvrdí troll našu dohodu. Super, tak to máme do budúcna aspoň nejaké železo. Vykul som zámok a vybral som sa ho namontovať k bani. Šiel som sám, moji druhovia hovorili niečo o magickom portáli, ktorý ma vonkoncom nezaujímal. Cestou k bani som stretol mágiňu, a tá ma zobral do bažín za Jóžinom, vraj zháňa staviteľa. Bažiny boli nepríjemné, no Jóžin bol milá bytosť a chcel odo mňa, aby som mu postavil terárium pre krokodíla Matíska, čo mal k nemu prísť na prázdniny. Bola to hračka a ja som zarobil svoj prvý zlaťák. Počas budovania brány ma začalo svrbieť celé telo a na koži sa miu spravil nepríjemný ekzém. Musel som sa vkuse škrabať po celom tele. Stretol som sa so Sedmihvězdím, ukázali mi magický portál, ktorým Nildon a Pán Cesty prešli. Keďže som sa už dostatočne zlepšil v stavebníctve, tak som začal pomaly vymeriavať hradby budúceho mesta, a začal som ich stavať. Počas stavby sa svrbenie stávalo neznesiteľným, skoro som nemohol pracovať. Našťastie išli okolo medici vedení hlavným chirurgom Edrikom. Hneď zistil že mám chorobu zvanú červotoč a poslal ma na Univerzitu do lazaretu. To už stáli hradby mesta Sedmá Hvězda. Ešte sme sa zastavili v sídelnom meste a zúčastnili sme sa omše. Ja hlavne preto, že účastnící omše mali odpustenú daň. Na univerzite v lazarete nik nebol, a vraj tak skoro ani žiadneho lekára nečakali. Nemalo zmysel tam zostávať. V sídelnom meste si ma našla pani Veronika a dobre mi zaplatila za to, že som na jej hrade postavil kamenné hradby, kaplnku a strechu. Vedel som že stavba kaplnky je protizákonná, ale pre peniaze urobám čokoľvek. Kožný ekzém sa prestal zhoršovať, no škrabal som sa neustále a neprajníci ma začali volať opička. Od spoludružiníkov som sa dozvedel, že portál, ktorí našli vedie do jaskyne, z ktorej ide druhý portál do ríše skurutov. Aby sa dalo doň vstúpiť, potrebujem dvoch skurutov s vytetovanými znakmi. O to to bolo nebezpečnejšie že skuruti lovili mojich druhov, keďže potrebovali na nejaký rituál kožu elfov. Na naše šťastie skuruti zaútočili na univerzitu, v ktorej bol práve na návšteve veľkňaz Hač a jeho sprievod. Ja som odtiaľ ušiel, lebo z toho nepozeralo nič dobrého. Nakoniec škreti odtiahli na hlavné mesto, ktoré začali pustošiť. Hač nelenil, dal do kopy obrovskú armádu a vytiahol proti skurutom. Kráčal som spolu s ostatnými obyvateľmi Feldaru. Skuruti sa nás zľakli a ušli do hôr. Celý Feldar sa vydal za nimi a do histórie náš sprievod vojde ako Veľký pochod feldarského ľudu. A neúspešný, keďže skuruti nás obišli a znova obsadili hlavné mesto. To už ale Hač rozdelil armádu na dve skupiny ktoré skurutov obkľúčili a rozdrvili. Osobne som to nevidel, lebo som trávil čas v lazarete, kde bol konečne medik. Vypil som ním pripravený liek, no nezabralo to. Potom ma Edrik vyšetril dôkladnejšie, a keď zistil, že som bol v bažinách tak mu bolo všetko jasné - mám bahenný ekzém a pre liek musím znova za Jóžinom do bažín. Tie sú blízko univerzity, takže som tam bol hneď. Jóžin sa divil, že som mal ten ekzém tak dlho, natrel ma bahnom a za to že som mu robil aligátora ma odmenil lotosovým kvetom. S prinavráteným zdravím som šiel do Siedmej Hviezdy, kde som konečne postavil kaplnku - základ budúceho chrámu. To už sa začalo zmrákať a tak sme sa znova pobrali do tábora, kde ma ešte vyhľadal jeden nekromant, aby som mu ukul truhlu (na čo asi?)
Intermezzo II:

Znova krčma, znova guláš a pivo. Kecám so Sedmihvězdím, kujeme plány do budúcna. V tom organizátori oznamujú, že z lesa sa valia skuruti, ktorí prešli portálom a ráno sa bude konať bitka o Feldar. Hač aj skuruti začínajú verbovať. Ja sa sľúbim Feldaru a idem spať.
Kladívko pracuje alebo ako som sa mrzákom stal:

Ráno sa vytvárajú dve armády, hráme za žoldnierov - všetci máme 5 životov a žiadne zvláštne schopnosti. U nás velí Darion a je to naozaj skvelý veliteľ. Bohužial mám pocit že v bitke sa húfne podvádza a nie je to veľká zábava. V druhej bitke dostávam netlmený zásah mečom do tváre a boj pre mňa končí. Zuby sú na šťastie v poriadku, aj keď krv pľujem statočne. Pozriem si aj tretiu bitku, ktorú znova vyhrali skuruti. Orgovia využívajú boží zásah a nexhávajú skurutov pomrieť. Celé je to dosť umelé, ľudia šomrú. Keď sa rozbehne hra, hneď za mnou prichádza pani Veronika, aby som jej postavil tri stupne magickej veže v jej hrade a kamennú bránu. Nenápadne sa preplížim na hrad Havraní vršek (pani Veronika je sestra bývalej veľkňažnej, a to na jej podnet prišli skuruti) a magickú vežu staviam. Po stavbe veže idem do Siedmej Hviezdy, kde zlepšujem kaplnku na kostol. Nildon dostáva od Hača prísľub, že bude vysvetený za druhého kňaza Osudu a vytvorí rád Hľadačov cesty osudu. Sedmihvězdí je nadšené. Na Magickej univerzite potrebujú postaviť chladiareň a vykovať mrazák, zriaďujú transfúznu stanicu. Medzi ľuďmi sa pošepkáva že je to hlavne pre Arcimága Tanusa. Ja sa takýmito malichernosťami nezaoberám, ale staviam a kujem - každá práca (pláca) dobrá. Znova si ma zavolala pani Valerika, vraj jej dobili hrad a zvalili kaplnku - tak jej ju staviam znova (stavanie kaplniek pre Valeriku sa začína stávať pre mňa lukratívnym biznisom). Idem do Siedmej Hviezdy, tam sa ale nič nedeje a tak sa znova obieham potenciálnych zákazníkov. Stretávam bardov, a keďže si s nimi rád zatancujem, dávajú mi tri zlatky (je to divný svet, kde hudobníci platia divákom) Na ceste medzi univerzitou a havraním vrškom ma prepadá skupina troch skřetov. Mám smolu. Keby to boli skuruti, stačí mi spomenúť Valerikino meno a dajú mi pokoj. Títo nechcú peniaze, títo ma chcú zjesť. Dávam sa na útek, no som pomalý. Vrhnú sa na mňa, zvalia ma na zem a začínajú ma požierať. Upadám do agónie. Preberám sa. Vôňa jódu ma štípe v nose a v pravej nohe cítim ukrutnú bolesť. Pozerám sa do tváre plavovlasej elfky:"Lež klidne, já jsem léčitelka." Obväzuje mi ruku a zašíva ranu na mojej pravej nohe. Lepšie pvedané na tom, čo z nej zostalo. Škreti mi ju ohlodali, lítková časť a chodidlo mi chýba úplne. Som mrzák. Z diaľky k nám doľahnú zvuky bitky o Magickú univerzitu, elfka vstane a uteká do boja. Ja ešte chvíľu ležím, nechcem si uvolniť stehy. Doskákať na jednej nohe k magickej univerzite je fakt drina. Edrik mi oznamuje, že s takto ohlodanou nohou si neporadí ani najlepší medik, čiže som mrzák doživotne. Je mi z toho do plaču. Prinútim sa vstať, nájsť si nejakú vhodnú palicu na opieranie a skackám cestou cez hlavné mesto do Siedmej Hviezdy. Cestou stretávam Blood a Ocru, obaja mi hneď vynadali že čo je to za blbosť sám chodiť v lese plnom škretov, namiesto toho aby so mnou súcitili a pomohli mi. V Siedmej Hviezde je práve na návšteve Hač, Prvý rytier (ten sa celkom s chuti zasmial keď ma videl ako na jednej nohe skáčem cez bažinu) a mnoho šľachticov. Majú naponáhlo, plánujú stavať tajný hrad ako posledné útočisko. Hneď po ich odchode sa mi prihovoril Pán Cesty:"Čo sa ti stalo Kladívko?" "Ale, prepadli ma v lese škreti a zožrali mi nohu." To Pána Cesty rozčúlilo a hneď poslal našu gardu sa so škretmi vyporiadať. Ešte za nimi zakričím:"Za každé škretie ucho zaplatím zlatku!" V Siedmej Hviezde prestaviam kaplnku na kostol, na jednej nohe mi to ide ťažko. Nastáva večer a ja som vďačný Ocrovi, že ma teleportuje do mesta a ja si nemusím drať nohu. V meste sa dozvedám, že železná protéza ma bude stáť 5 hrivien železa (je to v pohode, len budem krívať) a dokonalá protéza ma vyjde na 5 uncí platiny (to je toľko, čo vynáša kvalitná platinová baňa za pol dňa - suma trojnásobne prevyšujúca moje možnosti) Vykujem si teda železnú protézu, a po večeri ešte dve rakvy (hádajte pre koho?)
Intermezzo III:

Krčmár namiesto guláša dnes upiekol kurence - sú fakt super. Popíjame pivko a kecáme so Sedmihvězdím, máme na zajtra veľké plány. Hač vyhlasuje veľkú pesničkovú súťaž - piesne musia mať spojitosť s Řádom. Z času na čas vybehneme von, kde kecá ďalšia skupina nadšencov. Trocha sa zdržíme, no prichádzame v praví čas. Súťaž piesní a bardov je najlepšia vec, akú som kedy na fantasy hrách zažil. Rozbiehajú to skuruti hromadným spevom a tancom, pokračujú dve príjemné básne, potom to rozbalia Táta a Máma Troll s trolským bojovým tancom a básňou o pyramide. Vrcholom sú ale vystúpenia justičnej stráže. Po nich prichádza Darion so skladbou Všechno je o sud, ktorej výdatne asistujú skuruti. No a Zmyjka so zhudobneným súdnym procesom Sodíka. Vyhrala to Zmyjka, ale myslím že porota to mala extrémne ťažké. Zábava pokračovala dlho do večera, my ,Sedmihvězdí, sme vonku vykonali rituál Sedmi hvězd a išlo sa spať.

… a zase zpátky
Ráno sa od orgov dozvedáme nemilé prekvapenia - bane už neprodukujú, prestupovať sa nedá, všetko je akési spomalené a mnoho ľudí už na hru kašle. Kolegovia zo Sedmihvězdí sa vybrali zháňať drevo a zlato na stavbu chrámu, ja sa dohadujem s Verenikou o stavbe kaplnky (zasa jej ju zbúrali) Jej theurg na mňa zakúzli gnóma - elementála zeme a ja sa vydávam k jej hradu, ktorý jej skonfiškoval Hač. Ako elementál zeme dokážem prejsť cez hradbu, postavím kaplnku a znova cez stenu von. Ešte že na hrade nik nebol. S protézou sa mi chodí celkom v pohode, je to len otázka zvyku. Moja posledná cesta vedie do Siedmej Hviezdy, tam rozšírim mesto a vystaviam veľký chrám nášho rádu. Nildon ho vysvetí a nám sa konečne podarilo splniť náš hlavný quest. Vrátime sa do hlavného mesta, spíšeme skúsenosti, odovzdáme orgom denníky a herné veci a začíname baliť. Kolegovia zo Sedmihvězdí, v civile Milan, Tomáš, Johny a Leia sú z Brna a dohodol som sa s nimi, že ma tam zoberú autom. To je skvelé, nemusím sa trepať po staniciach a autobusoch. Rozlúčim sa so všetkými naokolo, zbalím saky-paky, sadáme do auta a vyrážame. Cesta je fajn, len Johnyho štipla osa a tak musíme zohnať lekáreň s liekmi proti alergii. V Novém Měste nad Metují si dáme obed a o šiestej sme v Brne. Vlak mi ide o 18:45, rozlúčim sa s kamošmi a dám posledné pivko. V Blave som o pol deviatej. Řád 2003 je za nami, a už sa veľmi teším na Řád 2004…

Druhý den jsme začali konečně hrát. Byli jsme na řádu poprvé takže jsme nevěděli co pořádně dělat a tak jsme aspoň vykrádali doly. Učitel necromancie a zlodějsrá síť nešli najít a tak se nám povedlo dostat první kšeftík až k večeru. První Kyzrovo fvyvolávání démonů. Sehnali sme teda pár "vznešených" a lesních elfů který nevěděli vůbec do čeho jdou. Krom toho přijali jsme do naší sekty eště dva týpky který nám hodně pomáhali. Jeden z nich byl upírem a tak jsme se v průběhu řádu stali upíry všichni. Mělo to jen výhody. neubírali nám normální zbraně,zvl. schopnosti… Vyšli jsme za tmy a připravili si zbraně, obloha poteměla a to bylo dalším znamením že se něco bude dít. přišli jsme na místo kde se vše mělo udát. Znesvětili jsme chrám dobra a začali s obřadem. ti nebozí elfové nevěděli o co půjde jen to že možná bude třeba proti démonovi zakročit. Oběvil se portál a z něj vystoupil jeden z nejsilnějších démonů vůbec. Naštěstí ho Kyzra ovládl a my jsme se neměli čeho bát. Ti elfové mohli ale být pro nás nebezpeční. No uvidíme…

Třetí den. Vstávání bylo teď něco jiného když jsem už cítil jak ve mně stoupá síla a když jsem se napil čersvé krve, svět se zdál hned příjemnější. Musel sem si během dne sehnat rakev což šlo těžko protože stála dost na to abych si ji nemoh pořídit. Tomík se učil léčitelství a při mnoha věcech nám chyběl. Naštěstí paladinové zatím nezjistili kdo jsme a tak jsme si mohli dělat skoro cokoluiv. a tak jsme jako vždycky vykrádali doly. Navíc jsme vylákali několik členů zmiňovaného sedmihvězdí na dobrodružství v lese kde jsme je záhy spoutali. Pak jsme zavolali Kyzru který je s námi zabil a použil jako oběť při vyvolávání dalších démonů. Byla to celkem legrace a dostali jsme za ní dost zkušeností. Naštěstí se mi k večeru konečně sehnat rakev. Moje další existence byla konečně zajištěna.navíc jsme při nočním rituálu přibrali do našeho klanu dva nové upíry a vzhledem k tomu že upíra z jinného klanu jsme zabili jedním z odpoledních rituálů byli jsme tedy nejsilnější skupina ve městě. krom justice a gardy ale ty vůbec netušili o co nám de..

Další den… Zase nové rakve pro naše přátele. To je skoro nesplnitelnej úkol… Tenhle den jsme dokonce dostali hrdinské glejty. Měli sme mrtě zkůš ale žádný prachy. za hrdinství si nic nekoupíš No "things started to go wrong" Paladini dnes poznali kdo jsme chvíli jsme se jim vyhýbali ale pak na prvorozeného a mne přišla hotová armáda. Mohli jsme jim zmizet pomocí našich schopností ale zaručili nám že v pořádku odejdem a že s námi chce mlluvit velekněz. Tak nás odvedli. Nebylo nám dobře. Všichni stříbrné meče v rukou a dávali si na nás pozor , i když jsme neměli zbraně. Měli jsme štěstí, velekněze jsme zajímali. Museli jsme mu něco slíbit ale pak jsme byli prakticky volní. Také jsme začali pomáhat zájmům velekněze i kdiž ne moc. No taky jsme zabili baziliška a navečer jsme dokonce sehnali zbylé rakve… Těším se na příštím řádě smrtelníci…