Hra:
- organizatorsky servis byl bezchybny, zazemi jako voda, jidlo, piti, odvoz, misto na spani, elektrina - parada
- herni prostory uz byly trochu problem, hre by podle me hodne pomohlo, kdyby se odehravala ve trojici mistnosti nebo aspon dve mistnosti a roh, kam neni videt. Pro povzbuzeni aktivity hracu, rozpohybovani hry, aby neslo Izzyho "tak jsem si stoupnul, stal, mlcel a videl vsechno co se deje a nic s tim nedelal". I pseudo pocit bezpeci, placebo efekt, udela hodne
- pribeh se mi libil, ale jednak v nem nebylo moc hororu a lovecrafta, jako spis cista detektivka, druhak by mu prospelo prorezani, zjednoduseni a doladeni logickych krp. Byly tam dejove linie navic (duch holcicky), kopance v logice (dopis od moji postavy, rozstrihane puzzle k nemu vedouci, vize Natalciny postavy, ktere ale nemely souvislost, protoze jsem NEBYL upiri vrah atd). Podle me kdyby se tak o polovinu ubralo dejovych linek a ten zbytek se vic posilil a zintenzivnil, bylo by to bozi.
- nektere role jsou nestastne nastavene jako pasivni (zatloukej, zatloukej, drz se pri zemi) a mlzici, coz hru proste rozveze. Detektivka, kde se spousta veci da proste tvrdit a neni jak to overit je pro mlzici charaktery strasne snadna a pro ostatni frustrujici. A i tem aktivnim vic dat nuz na krk typu "musis ted".
- Prospela by nejaka gradace deje, idealne (v duchu hororu) zhorsovanim situace. Neco jako "pri kazdem odbiti hodin si otevri obalku, kde se dozvis jak moc ti zase hrablo" nebo treba samovolna aktivita v mistnosti (rozsveceni svicek, objevovani se napisu na zdech, prace s hudbou a zvuky etc).
- Trochu vic zohlednit umirani postav, nastaveni ze nekdo nekoho musi zabit je sice fajn, ale kdyz to je jednostranne (obet vubec ani netusi, ze po ni nekdo jde) a neni vymysleny co s vrahem (my treba vraha meli, ale krom popravy - na coz ty postavy nebyly imho psany a ani nebyl prostor, kde to udelat "bokem", nebylo co s nim nadelat), navic mechanismus, ze ti muze ublizit jen pistoli je zlo, protoze mu ji seberes a pak to uz neni nebezpeci. Smrt, ktera je problem (v duchu zombie hororu, kdy mrtvi oziji, nebo v psychologickych vecech, kdy by zabiti nekoho mohlo byt spoustecem pro dalsi psychicke poruchy) je lepsi nez smrt, ktera se proste stane a nekdo jde z kola ven.
Mozna jsem ted znel moc kriticky, ale stejne uz mam takovy image, takze nic nenadelam. Ve skutecnosti se mi ale hra libila - dostal jsem vic nez jsem cekal (dobrou misto prumerne detektivky), potkal prijemne lidi v novych rolich, sel spat v pet rano (a snad nikoho moc neotravoval) a celkova atmosfera byla proste velmi prijemna.
Takze diky za moznost se zucastnit, tesim se zase nekdy

O místnosti pro samotnou hru jsme se bavili hodně a asi prakticky všichni jsme se shodli na tom, že dvě místnosti nebo minimálně nějaký ten kout či část místnosti oddělená závěsem by hře dost prospěla. Vzhled a vybavení herního interiéru se mi líbilo moc, opravdu do působilo stylově, jako nějaký salón pro večírek svérázné vyšší společnosti, dokonce i ty deky co přikrývaly nežádoucí objekty k tomu padly:) Jediná kritická poznámka, která taky padla od někoho už hned po hře, se týká samozřejmě té knihovničky - rodinná alba, pokémoni, kosmonauti atd. to kazili a dělali z některých pasáží hry frašku, příště bych si na tohle dal vážně pozor a nechal v poličce litaraturu tématickou a neutrální. Ale samozřejmě vím, jak jsi to tam ličila s tím příjezdem a s nedostatkem času, byla to prostě taková smůla.
K "dramaturgii" hry: Tam je zásadní říct si, jestli organizátoři můžou (měli by) zasahovat do výtvoru původního autora. Pokud bychom řekli, že mohou, pak by rozhodně stálo za to vystavit hráče většímu napětí, jak také po hře padalo. Úplně bych nebyl pro ten deadline, který byl navrhován ("o půlnoci tady všichni chcípnem"), to podle mě už hodně bourá celou základní koncepci larpu. Spíše bych se zaměřil na takové věci, jako dát důrazněji najevo, že přímo mezi přítomnými se vyskytuje někdo děsivě nebezpečný, třeba i přímo osoba spjatá s nějakým nadpřirozeným zlem (nějaké vrčení Zoga tak moc nezaujme a přiznávám, že třeba já si ho ani nevšiml). Další věc, která padla od někoho po hře a která mi přišla dobrá, bylo dotváření atmosféry pomocí osvětlení (lehké přítmí, svíčky…) a hudby. Myslím, že hudba udělá na atmosféře hodně a i když se na ni nikdo nesoustředí, působí. Pustit v jistou dobu něco ponuřejšího, trochu mrazivého (např. nějakou klasickou klávesovku s temnou či tísnivou atmosférou), mohlo by to solidně zahustit vzduch. Pokud jde o konkrétní prvky a deatily, tak narovinu mě naštvaly (jako asi jediná věc z celého larpu, která mě vyslověně nakrkla) papírky. A víc než ty v knihách snad ty poschovávané po místnosti. Zaprvé to působí trochu jako dětská táborová hra, což řekl bych dost hráčů včetně mě zrovna nekvituje, zadruhé to poněkud postrádá logiku (ano, "starým bláznem" se dá vysvětlit vše, ale pak poněkud končí detektivka). Nechci mluvit za ostatní, ale já si k tomuhle vážně nějak cestu nenašel. Další často propíranou kapitolou byla malá Mary a Zog. Nesouhlasím s výtkou, která padala, že to kalí vodu. Podle mě není vůbec na škodu, že se v detektivce vyskytují liché stopy (když mluvila o tom, jak tatínek spinká, hned jsem si to spojoval s Lovercraftem a s Cthulhu a spřádal šílený teorie). S odstupem toho dne bych se Mary spíš zastal, ona to je věc, která může působit opravdu hodně psycho, pokud přijde do příhodně atmosféry, bohužel pokud přijde do uvadající atmosféry, působí spíš komicky. Je to takový katalyzátor a může hru zabít nebo brutálně vylepšit, jde o to, jestli to riskneš a dáš ji tam. Úplný nesmysl je podle mě rozhodovat se během hry, jestli ano nebo ne, když už celá ta záležitost souvisí s činností jiného hráče. Tohle se prostě musí podle mě rozhodnout už pči plánování hry a buď zariskovat nebo jít na jistotu. Mary vlastně tak trochu souvisí i s tím snem Eleanor, v němž viděla umírajícího sira Alexe. Připojuji se k těm, kteří tvrdí, že to je od autora hry logická nedotaženost (opět, nějak křečovitě se samozřejmě dá vysvětlit vše), navíc ze samotného faktu, že Eleanor měla ve snu vizi umírající oběti upířího vraha, by se dalo podle mě pro hru skutečně vytěžit víc, pokud by šlo o sen, kde by umírala některá z obětí skutečného vraha, nejlépe víc obětí. To je asi tak k samotné hře, tzn. je asi jasné, že bych se klonil k výraznějším zásahům do úůvodního díla.
Poslední věc, lidi: Všichni naprosto skvělí, vážně se s nimi moc pěkně povídalo, Zappo umí krásně vyprávět, Singollo (doufám, že se tam jmenuje) je sympaťák na první pohled, Eva s Tetem jsou milí a navíc fakt párek šoumenů, asi nejulítlější dvojice, co jsem kdy viděl, Drirr je Drirr…zkrátka bezvadná mimoherní atmosféra, ani se nikdo neopil, z čehož jsem měl trochu strach. Vy s Newmanem jste asi měli docela honičku kolem uklízení a tak, takže si vás strašně vážím, jak jsme k nám dokázali být milí a příjemní a neposlali nás v některých chvílích do řiti:)) Doufám, že druhá runda, pokud ji budeš vážně dělat, se vydaří ještě lépe než tohle, že bude stejně skvělá atmosféra mimo hru a ve hře se podaří doladit mouchy.

Hra byla připravena pro dvanáct lidí - dvanáct postav, dvanáct rozdílných a individuálních charakterů, které se střetly v jedné tajemné místnosti bohatého sběratele okultních předmětů uprostřed lesů. Kdo zastal jaké role? Vypůjčím si seznam LARPARDu :

Martin Greenwood, bohatý sběratel okultních předmětů a přítel Alexe Whatelyho: Zappo
Vladimir Roussinski: nižší úředník ruské správy: Singollo
Charles Price: Bristký vědec, nyní v důchodu, pracoval pro námořnostvo: Kryšpín
Brenda Hall: Pracuje jako ochranka firky March a Liddell: Newman
Randolph West: Profesor Miskatonické univerzity a známý okultní vyšetřovatel: Drirr
Gaston Renoir: Francouzský obchodník a dodavatel: Allegor
Elspeth Clewer: Mystička z Nové Anglie. Je dědičkou nalezeného velkého lodního pokladu: Mors
Madeline Lee: Poslední z linie majitelů plantáží z jižní Karolíny: Imeolla
Jonathan Varney: Anglický autor hororových knih: Tete
Ann Quinn: Slavná novinářka a skeptička: Ewka
Gerald Trask: Anglický doktor, který se později stal knězem: Yzergin
Eleanor Cornwal: Sestra první oběti upířího vraha: Nathaelen

Po dojezdu na místo jsme se rychle převlékli do jednoduchých kostýmů (společenské oblečení) a vyvstal první problém. Ukázalo se, že není jasné kdy a kde se děj hry koná. Je to Nová nebo stará Anglie? 20. nebo 19. století? Tyto věci nebyly jasné a tak se hráči na místě kompromisně dohodli na Anglii v roce 1920.
Hra mohla začít.
Všichni výše uvedení se sjeli na aukci okultních předmětů Alexe Whatelyho, který zemřel rukou zřejmě tzv. upířího vraha. Vrcholem aukce přitom měla být dražba latinské kopie slavného Necronomiconu, nebezpečné okultní knihy.Každý však měl na setkání své vlastní cíle a zájmy, což se ukázalo samozřejmě později.
Nebudu zde rozebírat dějové události a příběh a přejdu raději hned k hodnocení hry jako takové. Můj pohled je ovlivněn poměrně nešťastnou smrtí mé postavy hned po skončení aukce, tedy téměř v úvodu hry. Docela mě to zamrzelo, protože se mi moje postava líbila a měl jsem s ní velké plány. Nicméně nedalo se nic dělat. Dostal jsem náhradní postavu novináře a v jeho kůži jsem se několik desítek minut snažil marně dostat do místnosti což mě taktéž trochu popudilo (nicméně z logiky situace to bylo pochopitelné). Nakonec jsem se dovnitř dostal a mohl se naplno zapojit do vyšetřování vraždy a dalších událostí v místnosti.
Pokud mám zhodnotit hru jedním slovem, bude to zřejmě: rozpačitá.
Skutečně. Hra měla velmi zajímavý nápad. Měla těžit z hororové atmosféry povídek HP Lovecrafta, ale bohužel se ukázalo, že z děl HPL tam vyjma Necronomiconu a nějakých jmen nebylo nic. Trochu škoda nicméně ani to nemuselo znamenat špatnou hru. Nakonec místo hororu si hráči prožili solidní detektivku s několika zajímavými momenty. Bohužel však nic víc.
Ve hře bylo naneštěstí příliš míst, které byly duté jak hlava notorika po oslavě. Velmi často se stávalo, že hráči jen posedávali po místnosti a občas prohodili několik slov, nikam dál se však neposunuli a tyto situace byly trochu cítit nudou. Nicméně na druhou stranu v některých situacích bylo cítit i napětí (když někdo na něco přišel, když se zhaslo atd.) a ty pozvedávaly LARP na hratelnou úroveň.
Jako největší problém však neshledávám malou dějovost hry bez časových událostí, nýbrž špatné provedení postav. Ty byly totiž nevyvážené s často nepřesnými či nelogickými informacemi. Některé byly navíc příliš pasivní a proto v podstatě mohly celý larp pouze sedět a nic nedělat. Díky velmi dobrý hráčům se to však nestávalo a myslím, že hry se zúčastnili vcelku rovnoměrně až na výjimky snad všechny postavy.
Konkrétně u mé postavy nejvíc zamrzela bezmoc při své smrti. Ta vyplynula opět z nepřesného popisu, kdy jsem byl přesvědčen, že osoba, která mě nesnášela a měla mě zabít, mě má vlastně vcelku ráda. Obecně věty typu : "zabij tohoto hráče" v popisech postav u takovýchto LARPů musí být dělány velmi pečlivě a s rozvahou, protože někoho zabít je skutečně velmi jednoduché (zvlášť, když za to postava musí nést jen skutečně minimální zodpovědnost - což je také jedna z chyb hry).

Co si jistě zaslouží pochvalu je technický servis celého LARPu (včetně výborného občerstvení a většiny rekvizit) a celkový organizační přístup Darien. Také všichni hráči se (alespon se mi zdálo) na hru připravili dobře a díky tomu se všichni víceméně dobře bavili.
Pokud tedy mam shrnout největší problémy hry, musím zmínit malou atmosféričnost, nedokonale propracované postavy a především malou dějovost. Jak naznačil Zappo, pomohly by především načasované události, které by zadřený děj (kdy postavy už neví o čem by měli mluvit) popohnali dopředu. S tím souvisí zakončení, které chybělo. Protože právě konec (a to je stará pravda) zanechá největší dojem z celého LARPu. Proto se hry často ukončují například bitvami či emočně vypjatými situacemi (a skutečně to funguje).
Na závěr bych rád dodal, že tato kritika nepadá na hlavu Darien (nebo možná jen z menší části). Padá na hlavu hry samotné, která prostě v této podobě není příliš dobrá a mnoho jejích prvků už bylo překonáno (např. skládání papírků obstojí ve velkém pravidlovém larpu, ale tady spíš rušilo atmosféru a působilo nelogicky). Přesto však má hra potenciál a při úpravách a vylepšeních, které jsem tu naznačil může být naprosto vynikající.

Díky Tetemu jsme měli objekt, který jsem od vidění znala a připadal mi vhodný, že se v něm může pohybovat dvanáct lidí. Kdyby to nevyšlo, byla tu ještě jedna (menší) možnost, ale ne tak vhodná co dostupnosti a topení. Dostali jsme se do něj o půl páté a všechny úpravy vytvářeli na místě. Tete má nějaké návrhy, jak by to šlo ještě víc rozčlenit. Padaly návrhy na skutečně více místností ke hře, aby měly různé skupinky větší soukromí; s množstvím prostoru by ale muselá růst i délka larpu, aby mohlo dojít ke všem interakcím - i tak dělala výměna informací problémy.
Před hrou jsem chtěla trochu přiblížit, jak by se to mohlo hrát, ale v nastálé diskuzi o letopočtech se mi to vykouřilo z hlavy. Nedělám tenhle formát hry a ještě to pro mě není tak samozřejmé. Sami jste odhadli, že je třeba větší aktuálnost, abyste neměli pocit, že když to nestihnete na larpu, tak to dáte "někdy potom" (tento pokyn byl v materiálech jen u jedné postavy). Nemám moc v oblibě vyhrožování "když se to nestane nyní, tak nikdy" (explicitně, fakticky to totiž je na larpu pravda) - navíc podle zkušeností z nedávné události, kdy daný mechanismus nefungoval, mi bylo nepříjemné vám říkat takovou věc, kterou jsem považovala za samozřejmou… :-)
Druhým prvkem, který jsem chtěla zmínit, je potřebná zvědavost. Když se to nevyzkouší, tak se nic nebude dít. Až bude larp nějak opakován, snad už se to nezapomene zmínit.
Když se rozjížděla hra, bez omluvy a bez jakéhokoli kontaktu nedorazil jeden z hráčů. Protože to nelze hrát, pokud není plný počet, chopil se role narychlo Tete - byl blokován tím, že znal cirka polovinu rolí ze svého organizátorského postu. Kdo ví, co by vyváděl, kdyby tomu tak nebylo. Navíc šlo o jednu z těch důležitějších rolí, na kterou byly napojeny další. Děkuji, že se toho ujal a po svém rozehrál. Neměl jednoduchou pozici. Já jsem naopak neměla připravenu dražbu a byla jsem nervózní, když jsem ji nakonec musela uvést. Nikdy jsem na žádné nebyla a nemám tušení, jak se provádějí, další hřebíček do mé rakve:-).
Během larpu jsem se několikrát chytala pultu a se zděšením v očích sledovala, jak se hra řítí do pekel Naštěstí se to vždy ukázalo jako planý poplach, to jen hráči přebírali iniciativu a někdy šlo o zázrak, že zápletka proběhla tak, jak měla. Došlo na několik vskutku nádherných scén, kdy se projevovalo, jak různí lidé mají různé informace a situace se jim vymyká z rukou… Mě osobně jen trápilo, že vám hra nedala tolik, kolik jsem doufala (jsem holt perfekcionista).
K hráčům mohu vyjádřit samou chválu. Přijeli včas, oblékli se a znali svoje role, správně vychovaně se bavili a byly znát charakterové rozdílnosti. Natálce děkuji za vytrvalou snahu zvednout ostatní ze židlí, Zappovi za uklízení důkazů a Scotland Yard, Kryšpínovi za odvahu k činům, které ostatní dělat nemuseli, Newmanovi za jeho "gumáctví", Singollovi za britskou ruštinu, Drirrovi za jeho roli (a zároveň se omlouvám, jestli nebyla to, v co doufal - taky jsem doufala v něco víc), Mors za skvělou konspiraci, Ewce za pohotovost, Yzerginovi za práci s nožem, Imeolle za znervózňování ostatních, Allegorovi za zkratkovité jednání. Vytvářeli nečekané situace a když už nebyl horor, tak byl aspoň humor (a navíc v noci nikdo nechrápal, což bylo skvělé).

Když bude někdo chtít hru zopakovat, padly návrhy jako snížit překombinovanost, formulovat úkoly více aktuálněji ("když to neuděláš, po hře umřeš"), formulovat je kladně (nikoli zatloukat ale aktivně řešit), srovnat logické nedostatky, umožnit větší herní prostor, zajistit dramaturgické vložky ze strany organizátora i ve druhé polovině hry.
Myslím si, že až někdco larp vezme a přečte si ho, dojde k závěru, že je napsán dobře a pokud jej bude chtít zachovat v tomto formátu, učiní jen kosmetické úpravy.
Hra hodně leží na hráčích a z toho důvodu je možné ji uchopit sty způsoby - tuto sobotu byl kolektivně "zvolen" jeden z nich (jiný, než jsem čekalá já a i někteří hráči). Nebyl to zlý způsob, namířilo si to blíž k detektivce než k hororu. V hororové atmosféře by řada výstupů měla úplně jinou chuť, takhle mohli mít místy lidé pocit zmatku a nesourodosti.
Ostatně budoucí larp se může inspirovat jen některými prvky a nedělat druhý běh Whately jako spíš některý autorský projekt z tohoto prostředí. Snad až na jednoho člověka tam stejně byli lidé, kteří už mají organizační zkušenosti…
Já sama mám nyní dost jiných projektů a k tomuto tématu se mohu vrátit až na podzim.
Děkuji všem, byl to příjemně strávený víkend. :-)