Za poslední ročníky jsem se nějak naučila brát tu hru trochu vážnějc a nečekat od toho jenom oldschool elfí tábor a myslím, že se to letos zase posunulo k propracovanější a víc fungující hře (až je mi po tom oldschoolovém prvku smutno :) ). Zázemí fungovalo výborně (jídlo, kadibouda v lese, tábor a rekvizity), tentokrát bylo super herní území (nebloudili jsme), jako vždycky byli skvělí vypravěči a cépéčka. Na konceptu Příběhů se mi taky líbí, jak můžou mít jednotlivý skupiny úplně jinou hru a zároveň se pořád setkávat. Naše herní náplň (divocí) byla letos neuvěřitelná - měli jsme toho na práci dokonce tolik, že mi to přišlo až moc, protože scény se děly různě přes sebe a bylo tam tolik dramatu, že jsem to ani nestíhala vstřebávat. To je ale příjemnější, než kdyby se toho dělo moc málo, takže jsem spokojená. Linky a postavy, co jsem si na papíře náhodně vymyslela, se zrealizovaly snad úplně všecky - Eliška je kouzelník (a další vypravěči taky). Díky!

Aike (vyvolená)/La´ana (prokletá)/ Niram (laň), skupina Divoké, vypravěč Eliška
Byly to super Příběhy a koncepčně se mi moc líbilo, že tam byla prvně společná linka pro všechny skupiny.
Měli jsme skvělou péči od orgů, což výrazně zvedlo komfort akce :-) plus tedy předherní příprava, kdy jsme se opravdu scházeli a plánovali a vymýšleli. Bylo to super.
Byly tam nějaké momenty, které mi byly poměrně dost nepříjemné, ale to je na delší diskuzi.
Párty byla boží.
Skvělá romantická linka! <3
Celkově mi přijde, že Příběhy jsou super koncept, který mě baví a na který mě těší jezdit.

Postava Derowen, skupina děvčátka, vypravěčka Vendul

Královsky jsem se bavila. Tvárnost hry je na Příbězích neuvěřitelná. Linku možné vyrobit hodinku před hrou a nakonec vyvolá pěknou reakci celé té hry. Zároveň jsem mohla Derowen nechat jít i jiným směrem, než se od ní čekalo a než jsem od ní čekala já a stejně to nakonec fungovalo. Asi jsem za ty tři roky konečně pochopila, co se s tím konceptem Příběhů dá dělat, takže se hrozně moc těším na další rok, dočtvrtice toho nejlepšího.

Ještě chci říct, že hospoda U tvý černý báby má potenciál legendárnosti, fakt jsem z ní byla nadšená, možná až moc. :-)
Oppidum bylo strašně boží lokalita!
A CP byly fakt frajerský!
Hrozně děkuju Vendul a všem dalším vypravěčům a spoluhráčům, hlavně těm spoluhráčům, co mi prostě za žádnou cenu nedopřáli tragickou smrt, ale na každej muj fail vymysleli precizní happy end. A mamince že jo…

Postava Flawiau (Vločka), skupina Divocí, vypravěč Eliška Applová

Hru jsem hodně užila, pořád bylo co dělat - průzkum, lov, boje, osobní zápletky ven ze skupiny, hraní v rámci skupiny. Možnost skriptovaných scén, zároveň možnost objevování hlavního příběhu.

Eliška byla výborný vypravěč a koordinátor.

Zázemí bylo skvělé - hospoda, toiky, poskytnutí stanů.
Práce CP byla výborná.
Mezi vypravěči občas došlo k nedorozuměním - některé info se předalo trochu jinak, ale to se samozřejmě stává, moji hru to ale neovlivnilo negativně.
Nádherná lokalita a správně rozložené tábory co se týče vzdáleností.
Vše dohromady ať už se to týče práce produkčních, vypravěčky, cpček, zázemí, lokalita, příběh a hráči => dávám 10.
Nečekala jsem, že po množství dramatických her by mě mohla bavit i trochu volnější hra s bojem, evidentně dobře vymyšlená hra ve skupině je dobrá vždy! :-)

Tak trochu "triky" hodnotit hru, kterou beru tak, že si zasloužím jen to, co si sám připravím. Pořád platí, že tento formát má v mých očích velký potenciál, který se stále ještě dá těžit.

Určitě byl dobrý nápad zkusit udělat jednu hlavní linku skrze celý larp, už jen proto, aby se to zkusilo. Jestli tím hra byla lepší a nebo horší nechám na posouzení každého. (Třeba já osobně preferuji spíše osobnější příběhy, než "záchranu světa" a nemusím mít konec, kterého se účastní všichni na jednom fleku. Ale znovu opakuji, jsem rád, že se to letos zkusilo.)

Z mého pohledu: některé domluvené věci mi vyšly, jiné zase nevyšly, jak už to tak na Příbězích bývá, a protože jsem s tím tak i dopředu počítal, příliš to nevadilo. Příběhové linky, kterých jsem se účastnil, vycházely, žádné velké záseky jsem nezažil. Vzdálenosti mezi jednotlivými tábory a lokacemi byly nastaveny velice rozumně. Pravidla a mechaniky hry byly spíše ku prospěchu věci. Věci, které mi vadily, byly spíše technického rázu a nebo tak nějak defaultním nastavením toho, o jaký typ hry šlo (jako že třeba svolat celou hlídku byl občas neřešitelný úkol).
Nezbývá, než se těšit na nějaké další Příběhy… :-)
(Postava ser Robin, Noční hlídka, vypravěč Tryskáč)

Někdy v dubnu se mi ozval Tryskáč s tím, že by mě chtěl do něčeho zapojit a "akorát to s sebou nese pár věcí". Když pak následovala otázka "Znáš Nočního krále?" tak mi bylo celkem jasné, že jsem se zase namočil do pěkného průseru… o to víc jsem ale rád, že to nakonec dopadlo tak, jak to dopadlo.
Ohromně jsem si užil kontrastní hru Brandona Starka, který je v původním nastavení tak trochu Mirek Dušín, a následně stále silnějšího Nočního krále, u kterého mě pak Tryskáč musel trochu mírnit a Leoš měl plné ruce práce s tím, aby mě nezabili ještě v pátek večer. Bylo to plné skvělých scén, které si budu určitě dlouho pamatovat - na první dobrou se mi vybavují tyhle:

1) Rozkaz k popravě Aeryna Bouře, kdy vedle stojící Jindrich Kara začal i přes zjevný odpor pomalu tasit meč a velká část Hlídky se pak rozběhla a znovu mi ho přivedla, ačkoli se to většině z nich vlastně příčilo. Následná hádka s Hlídkou a odchod okořeněný pobodáním Leoše, u kterého mě doteď trochu mrzí, že jsem ho neukecal, aby šel se mnou.
2) Krásně stupňovaná scéna v lese těsně před definitivní proměnou v Nočního krále. S novými přívrženci jsme pobili nějaké Theny, normálka. V boji umřeli i dva Bílí chodci, takže jsem je pak jednoduše zvedl (první zásek). Příchod k čarostromu, kde jsem vysmál starým bohům, zvedl z mrtvých ty Theny (druhý zásek), obrátil se ke svým přívržencům, přiměl je pokleknout a zeptal se jich, jestli je jim jasné, komu teď slouží. Atmosféra "I didn't sign up for this!" by se dala krájet a krásnou korunu tomu nasadila Natálka, která ještě na kolenou v mžiku odcouvala dva metry, když ji chtěl Bílý chodec označit. Říkal jsem jim, že není cesty zpátky…
3) Šikana Amazonek v jejich táboře za Ryanova křiku "Elluro, obětoval jsem pro tebe všechno!" Asi to nejde moc dobře popsat, ale uvědomil jsem si tam, že nesmrtelnost postavy (a tedy možnost ignorovat zásahy zbraněmi) dává úžasný tvůrčí prostor.
4) Boltonovský rituál přechodu v muže. Viděl jsem jenom kousek, ale evidentně jste si vyhráli, pánové. Kromě toho to bylo i zajímavé použití nahoty v larpu, díky které Hana Maturová působila ještě zranitelněji a bezbraněji, než kdyby to bylo jinak. A Leošův křik "Pohlédni do svého srdce, jsem tvůj otec!" měl málem poslal do kolen. Skoro jsem čekal, že si mladý (ne)Bolton usekne ruku v zápěstí, zakřičí "Neeeeeee!" a skočí do nejbližší jámy nebo alespoň ze Zdi.
Hru mi trochu kazila jen jedna věc. Příběhy jsou obecně ohromně volný žánr a je to právě to, co ho dělá zajímavým. I když jsem měl hodně skriptovanou postavu a věděl jsem, jakým směrem se má moje role ubírat, místy jsem musel složitě konzultovat, co vlastně můžu a nemůžu udělat, abych hru náhodou nestrhl nějakým neplánovaným směrem. Ta volnost mi zrovna v tomhle žánru někdy chyběla. I na konci, kdy už jsem měl svou malou armádu, bych asi dokázal vymyslet, jak nás zabavit, abychom víc hráli a méně čekali, ale bohužel to z různých důvodů nebylo možné.

Sečteno a podtrženo jsem si ale užil skvělou hru se spoustou výborných scén. Díky zejména Hlídce, která pro mě měla skvělou atmosféru, a Tryskáčovi za to, že to všechno sladil dohromady. Hrálo se mi ale výborně s každým, s kým jsem se potkal.

Postava Ellury, vypravěčka Eliška

V prvé řadě bych ráda poděkovala své vypravěčce, která s naší skupinou začala Příběhy řešit už od října a zajistila tím jednu z TOP larpových akcí letošního roku. Jsi skvělá Eli…

A teď k Příběhu. Mě osobně velmi vyhovovalo to, že se skupiny propojily v jednu hlavní zápletku se spoustou vedlejších linek a osobních příběhů. Dostala jsem na larpu přesně to, co jsem vždycky chtěla. Skvělé hráčské osazení, propracovaný příběh a linky, které na sebe navazovaly. Drama, emoce a tragickou hru.

CP fungovala neskutečným způsobem. Zázemí a skvělý prostor spolu s bezproblémovým řešením jídla je něco, co se dle mého fakt vydařilo a velké díky za to, že rozmístění lokací způsobilo to, že jsem byli fakt dost blízko a nemuseli chodit km tak jako na minulých Příbězích. Co bych ráda vypíchla bylo zapojení Newmana a Ryana, ptz nám neskutečně pomohli ještě před hrou, i když fakt nemuseli.

Za mě osobně klobouk dolů přede všemi, kteří se do toho zapojili a obrovské díky za to, jak skvělou hru jste nám připravili…

10/10 (A vůbec to není tím, že Newman vyhrožoval :D )

Letos jsem si zkusila poprvý vyprávět. Bylo to náročný, sežralo to neuvěřitelně času, navíc jsem několik dní před hrou nedělala nic jinýho a jen datlila a datlila a celkem dost se stresovala. A mam z toho strašlivě strašně moc dobrej pocit. Letošek jsem si užila zatím ze všech Příběhů nejvíc (a to i v porovnání s prvními, který byly taky mrtě mrtě dobrý) a to právě díky tomu, že jsem vyprávěla. Právě díky specifickýmu formátu Příběhů jsem ještě před hrou strávila mnoho desítek hodin s hráčkami (ať už na schůzkách, či po telefonu, Skype, FB…), s nimimž jsme daly dohromady postavy, linky a vůbec funkční svět, který byl komplikovaný, měl spoustu pravidel, legend a rituálů. Hra jako taková byla vlastně vyvrcholením našeho 9 měsíčního žití touhle akcí. A co mě třeba hodně bavilo - věškeré přípravy s námi prožívala i Ainé, i když od určité doby věděla, že na Příběhy nepojede - a díky tomu mohla vzniknout funkční postava mrtvé sestry, která s námi skutečně dřív byla a měly jsme ji rády a chtěly jsme ji díky tomu skutečně pomstít.

Příběhy mají tu velkou výhodu a zároveň nevýhodu, že se jednotlivé skupiny mohou velice lišit a to i tím, jak moc jejich vypravěči budou skriptovat, či naopak improvizovat. Myslím, že v tomhle směru je ještě dost co vychytávat, ale letos jsme se myslím už dost přiblížili tomu, že tento přístup byl víc výhodou, kolizí těchto přístupů bylo spíš míň a to i přesto, že byl společný příběh letos nejpropracovanější a na konci jsme se opravdu všechny skupiny potkaly.

Abych nezapomněla, hra šlapala jak hodinky hodněmoc díky skvělýmu CP týmu. Zázemí nemůžu hodnotit a to z prostýho důvodu - během hry jsem se tam ani jednou neukázala. Ale co jsem slyšela, byla to taky pecka. A na závěr - Newman je prostě nejlepší, skvěle vše zorganizoval a minimálně naší skupině velmi pomohl se spoustou praktických věcí.

A mohla jsem šikanovat otroka Drirráče, takže to nemohla bejt blbá hra.

Po dvou dnech už jsem schopná najít i nějaké mouchy, ale dalo to zabrat. Mám ze hry dobrý pocit, nikdo si nijak významně nestěžoval, míra epiky a dramatu byla dostatečná. Co víc si přát?
Zázemi bylo vynikající. Krásné prostředí, pohodová společnost, nepřekonatelně skvělá hospoda U Tvý černý báby. Tým CPček dodával do hry požadovanou dynamiku a zaslouží si veliký dík, že ty naše výmysly uhrál. Počasí vyšlo na výbornou. A párty faktor se vyšplhal taky pořádně vysoko.
Zažili jsme slzičky, křik, mučení, drásavá dilemata, všelijaké bolesti a radosti hlubokých vztahů, dobré konce, hrůzu z rozhodování a jeho následků, spravedlnost, nějaký ten podíl na záchraně světa, odplatu i usmíření. Postavám, které nesly velký díl zodpovědnosti, nezávidím – stejně jako v životě se nikdy nezavděčí všem. Ne vždycky všechno dopadlo tak, jak bylo v plánu, a ne vždycky byl nějaký plán. Měla jsem během hry pocit, že se před námi otevírá spousta možností, ze kterých si vybereme a neuděláme chybu, jen ten příběh poplyne jinak. Byl to takový chytrý sandbox, který byl stále celkem pod kontrolou. Díky přítomnosti vypravěčů mezi hráči se problémy daly hned řešit a komunikace s nimi pro mě byla pohodová a příjemná. Splnil se mi sen, že hru organizuji a zároveň si i zahraji, a to díky mým skvělým spoluhráčům, kterým tímto velmi děkuji za trpělivost a chuť si hrát. Na Příbězích si každý může zahrát to, co chce, a letos to mělo určitou konzistenci i při pohledu zvenčí (ačkoli tu Příběhy nevyžadují právě proto, aby si lidé mohli zahrát svoji zápletku a neohlížet se, jestli zapadá do kdovíjakého hypotetického celku). Za mě se znovu prokázalo, že koncept Příběhů je životaschopný a dokáže svou flexibilitou pokrýt velké množství obsahu za snesitelného množství práce. Děkuji vypravěčům a těším se zase někdy příště!