Kdy: 17. 4. 2004
Kde: Knapovecký les u Ústí nad Orlicí
Pořádá: Mordreaud, Assassini
Vlastní stránky: již neexistují
Účast: na pozvánku
Kontakt: zc.manzes|duaerdroM#zc.manzes|duaerdroM

Dojmologie

(na základě článku z Dřevárny.cz)
Jakožto od hlavního organizátora tahle recenze nebude zrovna nejkvalitnější, protože jsem neměl možnost příběh a děj prožívat jako hráči, ale dělal jsem ho. Ovšem zase jsem viděl v podstatě do všeho. Moirie č. I. byla ve své první fázi tažení, v druhé (hlavní) svět. Byla vyhlášena pět dní předem, takže zase takový čas na přípravu nebyl. Byl to spíš takový testovací ročník, ale myslím, že dopadl nad očekávání dobře a že jsme se všichni bavili (hlavně my organizátoři jsme byli po konci tak umlácený jak sedláci u Chlumce). Bohužel jsem spoustě lidí dal vědět už hodně pozdě (Errikson), takže se nedostavili. Nebo neměli čas (viz. Boss). Ovšem podle mých výpočtů by se dala I. Moirie hrát i ve třech lidech, ale za moc by to nestálo. Nakonec se nás sešlo celkem dost. Já, Morfred, Zak, Kryštov, Ziridian, Drirr, Pavla a její kamarádka. Nakonec jsem rozhodl, že organizátora se mnou bude dělat ještě Zak. Ziridian měl být dobrodruh.

Tažení

Sraz byl v 9:00 u našeho domu. Nakonec tam všichni dobloudili. Nejdříve jsem stručně vyprávěl příběh a pak jsem jim dal glejty s jejich povoláním. V případě I. Moirie to bylo jediné univerzální povolání Bohatýr. Vysvětlil jsem dobrodruhům, jak si mají z dvou provázků a dvou klacků postavit loď a řekl jsem jim, jak dlouho mají počkat. Tvrdili, že nejsou blbý a že to chápou, ale jak se ukázalo, byli blbý a nechápali to.
Se Zakem jsme tedy šli napřed. Kousek nad rybníkem jsme vybalili pirátskou vlajku a postavili svou vlastní pirátskou loď. Uvázali jsme si na hlavy pirátské šátky. A to už se blížili dobrodruzi. Samozřejmě že žádnou loď ani neměli a Drirr kolem nich lítal vzduchem, protože jsem mu povolil nějaká lehčí kouzla, která si vymyslí. Tenhle první boj bohužel za moc nestál, protože na lodi jsme byli jenom my a oni z té jejich "na zemi" pořád chodili ven, takže se vlastně stejně všichni utopili a museli by to jít znovu. Nakonec jsem potopil naši loď já se slovy, že se radši potopíme sami, než oni nás. Jako tonoucí pirát jsem jim ukázal cestu k pevnině a oni mě dorazili šípem.

Opět chvilku čekali a my se zatím přesunuli k pevnině, kde jsem se převlékl za věštce Pyrgia a sednul si v pobřežním rákosu a mlází na skácenou kládu. Zak byl zlý mág, který mě tam mučil. Měl kouzla (která stejně nepoužil), štít a obouruční kladivo. Dobrodruhům trvalo celkem dlouho, než ho porazili. Pak museli opět asi deset minut čekat, protože mělo přijít finální zastavení na jejich cestě. Byli sice už v Moirii, ale potulovali se pobřežní mělčinou a lesem. Jako Pygrius jsem jim slíbil, že jim ukážu cestu na místo, kde jim "bohové určili město postaviti jest". Pygrius byl v I. Moirii zástupce Pána Osudu.

Přeběhli jsme přes potok a ze dvou klád tam postavili lávku. Rychle jsem běžel ještě do herního území umístit herní předměty, protože jsem to den předtím kvůli dešti nestihl. Zakopal jsem "Znamení milenců dávných" a schoval artefakty "pod břehem převislým" a "říčkou kmeny zakrytou" a vrátil se k Zakovi. Měli jsme být dva obři hlídající lávku. Bohužel jsem si navlékl na triko, mikinu a kostým kroužkovou košili, kterou mám na míru, takže mi byla tak těsná, že jsem se tam pomalu ani nemohl hýbat. Na hlavu jsem si dal na černo nabarvenou přílbu. A do každé ruky obouruční meč. Zak měl opět štít a obouruční kladivo.
Dobrodruzi skutečně dorazili, ale přecházet přes lávku se jim vůbec nechtělo, protože by byli sraženi do potoka. Nakonec jsme jim uvolnili plochu u nás, ale okamžitě jsme je zahnali zase na druhý břeh. Nakonec jsme tam za nimi přešli. Chvíli jsme bojovali a zatlačili je na náš břeh. Dobrodruzi začínali být dost unavení a poranění, tak jsme postupně oba umřeli…
Opět jsem se zjevil jako Pyrgius a skrz "bažiny zlé Eechetiků plné" jsem je zavedl na místo, kde jsme postavili takovou menší osadu – vesnici. Hned u řeky. Tímto činem ovšem dobrodruzi probudili nemrtvé "z dávné mohyly nedaleké" (já a Zak) a osada byla jimi napadena. Ovšem zvítězili. Zde skončila prví fáze I. Moirie, tedy tažení a začal svět.

Svět

Družina dobrodruhů nyní v podstatě přestala existovat a šel si každý sám za sebe. Dostali zkušenosti za předešlou část a mohl začít svět.
Opět zahalen v bílý druidský šat jakožto Pyrgius jsem jim zadal I. quest: "Jest jedno místo, kde dva dávní milenci jako stromy navždy spolu spjati jsou. A tam jest znamení. Kdo mi ho přinese, dostane se mu odměny. To znamení jest zakopáno pod patou milenky svého druha objímající. Jest to nedaleko dvou mohyl a hranice hvozdu tajemného."
Dobrodruzi se vydali tedy hledat a to ve složení Morfred s Kryštofem a Drirr se Ziridianem. Dlouho se nic nedělo, pak jsme je poslali na správný směr a Zak vyrazil do lesa jen s lukem a šípy jako lesní skřet. Ovšem Ziridian a Drirr ho ubili. Zatím jsme se my ve městě museli rozloučit s naším dámským doprovodem, který nás opustil kvůli sobotnímu obědu. Nechali jsme vařit dobrodruhy ve vlastní šťávě ještě pět minut a trochu jsme si odpočinuli.
Pak si Zak vzal opět luk a šípy jako lesní skřet a na mě jsme navlíkli kroužkovku, Zakův kyrys a helmu a byl jsem skalní obr. Jako zbraně jsem měl obouruční kladivo a štít. Vyrazili jsme přes bažiny. V lese "nad hvozdem tajemným" se nám snažili skovat za stromy Ziridian s Drirrem, ale trošku jsme je odehnali a pokračovali dál.
Došli jsme k místu, kde mělo být Znamení zakopáno a zjistili jsme, že zem je tam rozhrabaná a někdo tam už kopal. Později jsem se dozvěděl, že to byl Drirr. Kopal na úplně samém místě, ale Znamení nenašel. My jsme ho ovšem vytáhli a vzápětí jsme museli odrazit Kryštofa s Mofredem. Ustupovali jsme dolů k "doupěti Odulově". Všichni dobrodruzi nás stále pronásledovali a útočili na nás, kteréžto útoky jsem hravě odrážel (nikomu nedošlo, že jsem nezranitelný po celém těle díky kyrysu a kroužkové zbroji a nemám obrněné jedině nohy), zatímco Zak mě podporoval střelbou. Na konec u ústí "říčky z bažin" do řeky Zaka zabili a mě nakonec taky, protože na to útočení na nohy konečně přišli. Pak se servali o Znamení ještě mezi sebou, ale nakonec mi (Pyrgiovi) ho odevzdal Drirr a dostal za to 15 zkušeností.

Nyní jsem zadal quest najíti artefakty pod břehem převislým na druhé straně řeky. Zatímco Morfred s Kryštofem je našli a byli vzápětí obráni od Ziridiana, Drirr si díky schopností stavět zdi postavil nedaleko města svou čarodějnou věž. Zatím po ploše začal pobíhat Zak jako druid "Panasonix" a sliboval, že prozradí, kde je schován další velmi vzácný artefakt, když uhodnou odpověď na hádanku: "Má to dvacet-dva nohou a dvě křídla, co to je?" Nakonec na to přišel Ziridian (fotbalový tým), ale popis cesty slyšeli všichni.
Morfred s Kryštofem šli artefakt hledat a Zir s Drirrem na ně čekali, aby je mohli oloupit. Já a Zak jako duchové artefaktu jsme se přesunuli za Morfredem a Kryštofem, a když si ho nasadili, slíbili jsme jim ochranu před nepřáteli. Bohužel nám pořád utíkali, nakonec jsme je ale před Drirrem a Ziridianem ubránili. Zak zatím potřeboval na "velkou" a odešel do nedalekého lesíka. Tam ho ovšem v tom nejlepším šel nějakej kluk. Zak si myslel, že je to někdo z nás a řekl mu: "Vyser se na to!" Chlapec utekl. Zřejmě to pochopil jako oplzlý návrh. A to se pořád divíme, proč se nás všichni bojej.
Pak jsme zadali odpočinkový quest vykopat v okolí deseti metrů od města dračí vejce. Ten kdo ho sní, má natrvalo + 4 životy. Vejce bylo zabaleno do pytlíku a bylo z čokolády. Nakonec ho našel Ziridian, ale ostatní se na něho vrhli jako vosy a zabili ho. Morfed s Kryštofem se nakonec opevnili v osadě před Drirrem a stačili vejce sežrat dřív, než se na ně dostal. Jelikož ho snědli ale dva, měli každý jen + 2 životy. Převlékl jsem se za laň. Měl jsem jen jeden život a zlatý ocas. Ostatní mě museli chytit a dovést k Pygriovi. Nesměli mě ovšem zabít, takže tady se zbraně používat nedali. V okolí osady jsem mezi nima několik minut kličkoval až je to přestalo bavit. Veterána z okresního 4,5 kilometrového přespolního běhu by stejně nechytili, a tak jsme se nakonec nechal chytit, jako že jsem si poranil koleno.
Dotekem Pygriovým jsem se proměnil v dědice království dávného Moirijského Parcenzorfa, který ovšem odešel na Svaté místo Řádu, aby se vyzbrojil. O tom, kdo ho tak zaklel, se nezmínil. Odešli jsme se Zakem kousek od města, kde jsem ho všude možně obtočil toaleťákem, aby vypadal jako mumie. Tato mumie povstala z mohyly, aby zlikvidovala lidi. Měla schopnost vyvolávat ze země nemrtvé, takže když se do ní dobrodruzi pustili, vyvolala mě a já se do nich pustil zezadu jako nemrtvý. Vyvolala mě takhle několikrát, než Ondru napadlo, že by moh taky umřít. Mimochodem skvěle zaimprovizoval způsobem, že si ze sebe strhl kus toaleťáku a obtočil s ním sekyru, aby si tím prohnilým kusem zvýšil útok + 1. Nakonec byla mumie po ztrátě celého svého obvazu ubita. V bažině (mimochodem je tam v podstatě opravdová bažina, ne jen vymyšlená – no, bažina, spíš takové mokřisko, ale abyste se propadli po kotníky to stačí) jsem položil artefakt moci. Ten měl hlídat Zak jako Eechetik – zlý bažinní démon, který se může chvilkama zneviditelnit.
Morfred s Kryštofem tam neprodleně vyrazili, zatímco já se opět převlékl do brnění a vzal si Zakův štít + mojí obouruční katanu Geralt a jako vyzbrojený Parcenzorf jsem začal smlouvat se Ziridianem a Drirrem. Nakonec se pod mé velení pokořili za mírné ústupky a my jsme vyrazili pro artefakt. Sotva jsme přišli do bažiny, tak Kryštof s Morfredem utekli, protože artefakt našli. My jsme tedy museli vyrazit za nimi. Zklamaný Zak si jako Eechetik moc nezabojoval, a tak vyběhl z bažin a začal lítat po herní ploše jako meluzína. Zatímco se ho Drirr a Zir snažili zabít, oblehl jsem Morfreda s Kryštofem v osadě. Nechtěl jsem je zlikvidovat, a tak jsem jim slíbil život za artefakt moci, který by jim mezi námi byl stejně na hovno. Nakonec mi ho dali. Kryštof s Morfredem pak vyrazili na druhý břeh postavit si naproti osadě v hustém lesíku na kopci svou vlastní osadu. Bylo celkem už dost hodin (asi jedna?), a tak jsme to ukončili. Brzy bude pokračování, které začne v podstatě stejně jako tento díl, protože dobrodruhů v Moirii je málo… a co je nejhorší – nemají tam žádné róby…

Akci bych hodnotil dost pozitivně a myslím, že byla i mnohem lepší, než Moravský pole. Teprve tady jsme se v podstatě mohli pořádně vyřádit a zneužít našeho hereckého nadání a smyslu pro improvizaci – neb úkoly pro I. Moirii byly vymýšleny večer předtím, takže se stejně nic jiného dělat nedalo. Musím vyjádřit obdiv Zakovi za jeho skvělé organizační schopnosti.