Moirie: Neznámá země
moirie.png

Kdy: 17. 4. 2004
Kde: Knapovecký les u Ústí nad Orlicí
Pořádá: Mordreaud, Assassini
Vlastní stránky: již neexistují
Účast: na pozvánku
Kontakt: zc.manzes|duaerdroM#zc.manzes|duaerdroM


Dojmologie

(na základě článku z Dřevárny.cz)
Jakožto od hlavního organizátora tahle recenze nebude zrovna nejkvalitnější, protože jsem neměl možnost příběh a děj prožívat jako hráči, ale dělal jsem ho. Ovšem zase jsem viděl v podstatě do všeho. Moirie č. I. byla ve své první fázi tažení, v druhé (hlavní) svět. Byla vyhlášena pět dní předem, takže zase takový čas na přípravu nebyl. Byl to spíš takový testovací ročník, ale myslím, že dopadl nad očekávání dobře a že jsme se všichni bavili (hlavně my organizátoři jsme byli po konci tak umlácený jak sedláci u Chlumce). Bohužel jsem spoustě lidí dal vědět už hodně pozdě (Errikson), takže se nedostavili. Nebo neměli čas (viz. Boss). Ovšem podle mých výpočtů by se dala I. Moirie hrát i ve třech lidech, ale za moc by to nestálo. Nakonec se nás sešlo celkem dost. Já, Morfred, Zak, Kryštov, Ziridian, Drirr, Pavla a její kamarádka. Nakonec jsem rozhodl, že organizátora se mnou bude dělat ještě Zak. Ziridian měl být dobrodruh.

Tažení

Sraz byl v 9:00 u našeho domu. Nakonec tam všichni dobloudili. Nejdříve jsem stručně vyprávěl příběh a pak jsem jim dal glejty s jejich povoláním. V případě I. Moirie to bylo jediné univerzální povolání Bohatýr. Vysvětlil jsem dobrodruhům, jak si mají z dvou provázků a dvou klacků postavit loď a řekl jsem jim, jak dlouho mají počkat. Tvrdili, že nejsou blbý a že to chápou, ale jak se ukázalo, byli blbý a nechápali to.
Se Zakem jsme tedy šli napřed. Kousek nad rybníkem jsme vybalili pirátskou vlajku a postavili svou vlastní pirátskou loď. Uvázali jsme si na hlavy pirátské šátky. A to už se blížili dobrodruzi. Samozřejmě že žádnou loď ani neměli a Drirr kolem nich lítal vzduchem, protože jsem mu povolil nějaká lehčí kouzla, která si vymyslí. Tenhle první boj bohužel za moc nestál, protože na lodi jsme byli jenom my a oni z té jejich "na zemi" pořád chodili ven, takže se vlastně stejně všichni utopili a museli by to jít znovu. Nakonec jsem potopil naši loď já se slovy, že se radši potopíme sami, než oni nás. Jako tonoucí pirát jsem jim ukázal cestu k pevnině a oni mě dorazili šípem.

Opět chvilku čekali a my se zatím přesunuli k pevnině, kde jsem se převlékl za věštce Pyrgia a sednul si v pobřežním rákosu a mlází na skácenou kládu. Zak byl zlý mág, který mě tam mučil. Měl kouzla (která stejně nepoužil), štít a obouruční kladivo. Dobrodruhům trvalo celkem dlouho, než ho porazili. Pak museli opět asi deset minut čekat, protože mělo přijít finální zastavení na jejich cestě. Byli sice už v Moirii, ale potulovali se pobřežní mělčinou a lesem. Jako Pygrius jsem jim slíbil, že jim ukážu cestu na místo, kde jim "bohové určili město postaviti jest". Pygrius byl v I. Moirii zástupce Pána Osudu.

Přeběhli jsme přes potok a ze dvou klád tam postavili lávku. Rychle jsem běžel ještě do herního území umístit herní předměty, protože jsem to den předtím kvůli dešti nestihl. Zakopal jsem "Znamení milenců dávných" a schoval artefakty "pod břehem převislým" a "říčkou kmeny zakrytou" a vrátil se k Zakovi. Měli jsme být dva obři hlídající lávku. Bohužel jsem si navlékl na triko, mikinu a kostým kroužkovou košili, kterou mám na míru, takže mi byla tak těsná, že jsem se tam pomalu ani nemohl hýbat. Na hlavu jsem si dal na černo nabarvenou přílbu. A do každé ruky obouruční meč. Zak měl opět štít a obouruční kladivo.
Dobrodruzi skutečně dorazili, ale přecházet přes lávku se jim vůbec nechtělo, protože by byli sraženi do potoka. Nakonec jsme jim uvolnili plochu u nás, ale okamžitě jsme je zahnali zase na druhý břeh. Nakonec jsme tam za nimi přešli. Chvíli jsme bojovali a zatlačili je na náš břeh. Dobrodruzi začínali být dost unavení a poranění, tak jsme postupně oba umřeli…
Opět jsem se zjevil jako Pyrgius a skrz "bažiny zlé Eechetiků plné" jsem je zavedl na místo, kde jsme postavili takovou menší osadu – vesnici. Hned u řeky. Tímto činem ovšem dobrodruzi probudili nemrtvé "z dávné mohyly nedaleké" (já a Zak) a osada byla jimi napadena. Ovšem zvítězili. Zde skončila prví fáze I. Moirie, tedy tažení a začal svět.

Svět

Družina dobrodruhů nyní v podstatě přestala existovat a šel si každý sám za sebe. Dostali zkušenosti za předešlou část a mohl začít svět.
Opět zahalen v bílý druidský šat jakožto Pyrgius jsem jim zadal I. quest: "Jest jedno místo, kde dva dávní milenci jako stromy navždy spolu spjati jsou. A tam jest znamení. Kdo mi ho přinese, dostane se mu odměny. To znamení jest zakopáno pod patou milenky svého druha objímající. Jest to nedaleko dvou mohyl a hranice hvozdu tajemného."
Dobrodruzi se vydali tedy hledat a to ve složení Morfred s Kryštofem a Drirr se Ziridianem. Dlouho se nic nedělo, pak jsme je poslali na správný směr a Zak vyrazil do lesa jen s lukem a šípy jako lesní skřet. Ovšem Ziridian a Drirr ho ubili. Zatím jsme se my ve městě museli rozloučit s naším dámským doprovodem, který nás opustil kvůli sobotnímu obědu. Nechali jsme vařit dobrodruhy ve vlastní šťávě ještě pět minut a trochu jsme si odpočinuli.
Pak si Zak vzal opět luk a šípy jako lesní skřet a na mě jsme navlíkli kroužkovku, Zakův kyrys a helmu a byl jsem skalní obr. Jako zbraně jsem měl obouruční kladivo a štít. Vyrazili jsme přes bažiny. V lese "nad hvozdem tajemným" se nám snažili skovat za stromy Ziridian s Drirrem, ale trošku jsme je odehnali a pokračovali dál.
Došli jsme k místu, kde mělo být Znamení zakopáno a zjistili jsme, že zem je tam rozhrabaná a někdo tam už kopal. Později jsem se dozvěděl, že to byl Drirr. Kopal na úplně samém místě, ale Znamení nenašel. My jsme ho ovšem vytáhli a vzápětí jsme museli odrazit Kryštofa s Mofredem. Ustupovali jsme dolů k "doupěti Odulově". Všichni dobrodruzi nás stále pronásledovali a útočili na nás, kteréžto útoky jsem hravě odrážel (nikomu nedošlo, že jsem nezranitelný po celém těle díky kyrysu a kroužkové zbroji a nemám obrněné jedině nohy), zatímco Zak mě podporoval střelbou. Na konec u ústí "říčky z bažin" do řeky Zaka zabili a mě nakonec taky, protože na to útočení na nohy konečně přišli. Pak se servali o Znamení ještě mezi sebou, ale nakonec mi (Pyrgiovi) ho odevzdal Drirr a dostal za to 15 zkušeností.

Nyní jsem zadal quest najíti artefakty pod břehem převislým na druhé straně řeky. Zatímco Morfred s Kryštofem je našli a byli vzápětí obráni od Ziridiana, Drirr si díky schopností stavět zdi postavil nedaleko města svou čarodějnou věž. Zatím po ploše začal pobíhat Zak jako druid "Panasonix" a sliboval, že prozradí, kde je schován další velmi vzácný artefakt, když uhodnou odpověď na hádanku: "Má to dvacet-dva nohou a dvě křídla, co to je?" Nakonec na to přišel Ziridian (fotbalový tým), ale popis cesty slyšeli všichni.
Morfred s Kryštofem šli artefakt hledat a Zir s Drirrem na ně čekali, aby je mohli oloupit. Já a Zak jako duchové artefaktu jsme se přesunuli za Morfredem a Kryštofem, a když si ho nasadili, slíbili jsme jim ochranu před nepřáteli. Bohužel nám pořád utíkali, nakonec jsme je ale před Drirrem a Ziridianem ubránili. Zak zatím potřeboval na "velkou" a odešel do nedalekého lesíka. Tam ho ovšem v tom nejlepším šel nějakej kluk. Zak si myslel, že je to někdo z nás a řekl mu: "Vyser se na to!" Chlapec utekl. Zřejmě to pochopil jako oplzlý návrh. A to se pořád divíme, proč se nás všichni bojej.
Pak jsme zadali odpočinkový quest vykopat v okolí deseti metrů od města dračí vejce. Ten kdo ho sní, má natrvalo + 4 životy. Vejce bylo zabaleno do pytlíku a bylo z čokolády. Nakonec ho našel Ziridian, ale ostatní se na něho vrhli jako vosy a zabili ho. Morfed s Kryštofem se nakonec opevnili v osadě před Drirrem a stačili vejce sežrat dřív, než se na ně dostal. Jelikož ho snědli ale dva, měli každý jen + 2 životy. Převlékl jsem se za laň. Měl jsem jen jeden život a zlatý ocas. Ostatní mě museli chytit a dovést k Pygriovi. Nesměli mě ovšem zabít, takže tady se zbraně používat nedali. V okolí osady jsem mezi nima několik minut kličkoval až je to přestalo bavit. Veterána z okresního 4,5 kilometrového přespolního běhu by stejně nechytili, a tak jsme se nakonec nechal chytit, jako že jsem si poranil koleno.
Dotekem Pygriovým jsem se proměnil v dědice království dávného Moirijského Parcenzorfa, který ovšem odešel na Svaté místo Řádu, aby se vyzbrojil. O tom, kdo ho tak zaklel, se nezmínil. Odešli jsme se Zakem kousek od města, kde jsem ho všude možně obtočil toaleťákem, aby vypadal jako mumie. Tato mumie povstala z mohyly, aby zlikvidovala lidi. Měla schopnost vyvolávat ze země nemrtvé, takže když se do ní dobrodruzi pustili, vyvolala mě a já se do nich pustil zezadu jako nemrtvý. Vyvolala mě takhle několikrát, než Ondru napadlo, že by moh taky umřít. Mimochodem skvěle zaimprovizoval způsobem, že si ze sebe strhl kus toaleťáku a obtočil s ním sekyru, aby si tím prohnilým kusem zvýšil útok + 1. Nakonec byla mumie po ztrátě celého svého obvazu ubita. V bažině (mimochodem je tam v podstatě opravdová bažina, ne jen vymyšlená – no, bažina, spíš takové mokřisko, ale abyste se propadli po kotníky to stačí) jsem položil artefakt moci. Ten měl hlídat Zak jako Eechetik – zlý bažinní démon, který se může chvilkama zneviditelnit.
Morfred s Kryštofem tam neprodleně vyrazili, zatímco já se opět převlékl do brnění a vzal si Zakův štít + mojí obouruční katanu Geralt a jako vyzbrojený Parcenzorf jsem začal smlouvat se Ziridianem a Drirrem. Nakonec se pod mé velení pokořili za mírné ústupky a my jsme vyrazili pro artefakt. Sotva jsme přišli do bažiny, tak Kryštof s Morfredem utekli, protože artefakt našli. My jsme tedy museli vyrazit za nimi. Zklamaný Zak si jako Eechetik moc nezabojoval, a tak vyběhl z bažin a začal lítat po herní ploše jako meluzína. Zatímco se ho Drirr a Zir snažili zabít, oblehl jsem Morfreda s Kryštofem v osadě. Nechtěl jsem je zlikvidovat, a tak jsem jim slíbil život za artefakt moci, který by jim mezi námi byl stejně na hovno. Nakonec mi ho dali. Kryštof s Morfredem pak vyrazili na druhý břeh postavit si naproti osadě v hustém lesíku na kopci svou vlastní osadu. Bylo celkem už dost hodin (asi jedna?), a tak jsme to ukončili. Brzy bude pokračování, které začne v podstatě stejně jako tento díl, protože dobrodruhů v Moirii je málo… a co je nejhorší – nemají tam žádné róby…

Akci bych hodnotil dost pozitivně a myslím, že byla i mnohem lepší, než Moravský pole. Teprve tady jsme se v podstatě mohli pořádně vyřádit a zneužít našeho hereckého nadání a smyslu pro improvizaci – neb úkoly pro I. Moirii byly vymýšleny večer předtím, takže se stejně nic jiného dělat nedalo. Musím vyjádřit obdiv Zakovi za jeho skvělé organizační schopnosti.

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License