Misie MDCXLI - vysoká škola larpem
misie.png

V půli května letošního roku se uskutečnil ambiciózní projekt, který propojil outdoor larp v přírodě s vysokoškolskou výukou a nabídl tak nový způsob využití larpu ve veřejné, nekomunitní sféře. Řeč je o Misii MDCXLI (což znamená 1641) a v následujícím textu se vám představí od svých počátků až po zhodnocení.
Autorkou článku je Kristýna "Darien" Obrdlíková.
Sdílet: Facebook


Východiska

Larp byl začleněn do programu v rámci projektu Inovace studia historie na Filosofické fakultě MU a byl zařazen jako závěr předmětu Církevní dějiny. Své místo získal v týdenním intenzivním kurzu pořádaném na Vysočině v Daňkovicích. Původním záměrem bylo věnovat jeden předmět právě jezuitským misiím, probrat jejich různé aspekty, poskytnout studentům přístup k informacím a následně na hře zažít simulovanou realitu s tím, že hra bude na jedné straně aplikováním získaných znalostí, na straně druhé médiem pro jejich vstřebání. Třetím záměrem bylo, aby byla pojímána kritickým pohledem historiků a zpětně reflektována jak možnost takového vstupu do historie, tak jeho přínosu pro vědu či osobní rozvoj.

Larp vznikal na základě historických faktů, ale neomezil se na simulaci dějin ani na nějaký druh experimentální archeologie: zůstal plnohodnotnou dramatickou hrou, která se výrazně orientovala na historickou pravdivost a snažila se i z případných odchylek vytěžit pozitiva pro pochopení a porozumění dějinným mechanismům. Soustředila se na dobu intenzivních zámořských misií: v průběhu sedmnáctého století vznikla v Jižní Americe síť stanic, kterým se říkalo “redukce”, spravovaných převážně jezuitskými misionáři. Vytvořila tak jedinečný způsob soužití domorodců s kolonisty: vznikl jakýsi jezuitský stát označovaný také jako republika Guaraní. Napětí mezi Indiány, misionáři a ostatními Evropany provázelo zejména dobu zakládání misií: přijmou domorodé kmeny křesťanství nebo odejdou do hor, stanou se obětí otrokářů, vyhynou na nemoci? Ochrání jezuité Indiány před majetkuchtivými dobyvateli? Jak se vypořádá španělská samospráva s portugalskými nájezdníky? Tato i další témata byla náplní larpu, který měl pomoci studentům historie poznat tuto dobu a místo doslova na vlastní kůži.

Před hrou

Už od první myšlenky se předpokládalo provázání semestrální výuky a následného týdenního kurzu, na který byli přizváni odborníci na danou problematiku. Podobně i během roku proběhlo kolokvium o jezuitských misiích a studenti tak mohli načerpat poznatky. Nebyl to ale jediný zdroj informací, které měli účastníci k dispozici. Během přípravy larpu byli jeho organizátoři v kontaktu s pedagogy a konzultovali s nimi vybrané otázky, které se ve hře následně objevily. Studenti tak od nich měli k dispozici zpracované materiály a soupis literatury vhodný k rozšíření vědomostí. Většinu pak mohli využít v průběhu hry.

Aby hra fungovala, existoval dramatický oblouk (počínající lehčími scénami na začátku hry, pokračujíc přes několik dramatických vrcholů napříč dějstvími; hra končila zásadními rozhodnutími a naznačením jejich důsledků). Díky němu se do larpu podařilo zabudovat vyvíjející se příběh, který se pro účastníky stal zajímavým a aktivně se na něm podíleli, dávali mu konkrétní podobu a ovlivňovali ho. Důraz byl kladený na rovinu herních skupin (jezuité, Indiáni, ostatní Španělé), zčásti pro usnadnění hry hráčům, zčásti pro názorné zobrazení témat, která se organizátoři rozhodli rozvinout v rámci vzdělávacího záměru. Nescházel ale zastřešující konflikt, který se týkal všech postav a jako červená nit spojoval příběhy do smysluplného celku, stejně tak četné osobní příběhy, které rozvíjely hru jednotlivců a nabízely konkrétní a barvité rozvíjení nastíněných problémů.

Hra samotná byla záměrně rozdělena do několika fází - dějství, mezi kterými bylo plánováno shrnutí děje, nastínění pokračování a také částečná reflexe odehraných skutečností, aby se neztratily ze zřetele hlavní myšlenky a bylo porozuměno historickým souvislostem.

Hlavní dějová linie se týkala rozhodnutí předních představitelů kmene Piňocasů, jestli přijmou křesťanství nebo ne. Larp se pokusil ztvárnit rozličné tlaky, které na takové rozhodování mohly mít vliv, od ekonomických a politických až po otázky důvěry v Evropany a pojetí spravedlnosti. Soustředil se na několik okruhů, které zejména v ohledu mikrohistorie znamenaly velký přísun informací i konkrétních zážitků.

Za prvé je to víra a její vyjádření. Hráči jezuitů se seznámili se základy křesťanství a během hry se snažili o výuku Indiánů v křesťanské víře. Mezi Evropany pak navíc mohl být zobrazen konflikt různého výkladu víry od barokního mysticismu po pragmatismus. Významnou složku hrála otázka jezuitského přizpůsobení se domorodému chápání světa a pro Indiány také základy pohanské mytologie.

Za druhé byly velkým tématem negativní vlivy na domorodou kulturu, které se zobrazily skrze nemoci, alkohol či otroctví. Obyvatelstvo jižní Ameriky tímto civilizačním vlivem velmi trpělo, hra se ale pokusila ukázat na problémy nejednoznačně: jezuité měli významné léky, otroctví bylo otázkou soupeřící portugalské mocnosti, alkohol byl problémem i pro některé Evropany apod.

Třetím okruhem byla antropologie. Evropané pohlíželi na Indiány jako na bytosti nižšího řádu, ale v Evropě na to téma probíhala živá diskuze, která se mohla do hry promítnout. Otázky rasové nerovnosti, majetkové spory a s tím související ekonomické a politické problémy otevíraly společenské otázky diskutované i dnes.

Čtvrtý okruh přinášel téma vykořisťování a úzce souvisel s dříve zmiňovanými.

Vedle dramatu si mohli hráči vyzkoušet některé rukodělné činnosti, jako je tkaní na ručním stavu a střelba z muškety, nebo ochutnat specifické potraviny, jako je sušené maso nebo čaj maté.

Před hrou si studenti v předstihu rozebrali jednotlivé role, tedy ve hře se každý zařadil do jedné ze čtyř skupin. Tou první byli jezuité, postavy na znalosti bezpochyby nejnáročnější. Vždyť to byli oni, kdo museli Indiánům vysvětlit víru v Boha a ukázat na klady evropské civilizace. Druhou skupinu tvořil evropský personál misie. Jezuité nikdy nezastávali všechny záležitosti redukce, bylo možné tedy potkat správce, vojáka, účetního, pomocníky a další. Dvě skupinky hráčů pak tvořily Indiány. Počtem větší kmen Piňocasů byl zdejší, umírněnější, s mladým a rozvážným náčelníkem, zatímco několik Apapocuvů představovalo výbojnější a nepřátelštější výpravu z horského kmene. Pro hlubší prožitek herní reality obdrželi všichni účastníci kostýmy a další rekvizity. Seznam rolí s jejich stručným popisem je možné shlédnout na stránkách akce.

Jsme v tom

Larp samotný měl k dispozici dva dny, ale byl mu přizpůsoben celý týden. Po příjezdu na místo se studenti v rámci vzdělávacích bloků setkali s odborníky na baroko a jižní Ameriku, shlédli film Misie, měli prostor pro osobní konzultace a účastnili se několika workshopů, v rámci kterých získali představu, jak bude larp probíhat.

Večer před začátkem larpu se všichni mohli účastnit několika scén ze života postav, které měly hráčům pomoci pochopit souvislosti, mechanismy hry i nastavení vztahů mezi skupinami. Základní příběh, který mohli studenti prožít, by se dal shrnout do několika vět: dcera náčelníka Apapocuvů přichází s nabídkou sňatku, který její kmen a umírněné Piňocase spojí v nepřátelství k bělochům. Náčelník Piňocasů si ale uvědomuje, že časy se mění a nelze se jednoduše postavit proti těm, kdo by mohli být mocnými spojenci. Kousek od jejich území totiž skupina jezuitů zkouší založit redukci, přináší zvěst o milosrdném Bohu, účinné léky na nemoci, potraviny a znalosti. Zároveň se v okolí objevují portugalští otrokáři, proti kterým není snadné se bránit. Všichni stojí před složitými rozhodnutími, která ovlivní život v celé oblasti a která musí padnout v těchto dnech.

Larp začínal ve středu ráno. Do samotné hry studenti vstupovali plni očekávání. Často si na poslední chvíli ještě opakovali svoji roli a informace k ní. Poté se rozdělili na poloviny. Ta indiánská část zamířila do lesa, kde měla připravený tábor s přístřešky; nechyběl posvátný kruh uprostřed či šamanova chatrč. Evropané měli připraveno jiné ubytování - stan na travnaté louce v údolíčku.

Herní prostor byl maximálně zjednodušen, neexistovaly žádné lokace kromě “domovských” táborů, stejně tak jídlo bylo řešeno v podobě balíčků z penzionu a nemělo výhradně herní podobu. Důraz se přesunul na hráčské interakce, které byly povzbuzovány vstupy Cizích postav - putujících jednotlivců evropského i indiánského původu, skupin obchodníků nebo otrokářů, nebezpečných zvířat. Pravidla se omezila jen na fyzický konflikt, aby nedošlo k opravdovému úrazu.

Pro tvorbu obsahu hry byl zvolen model hlavního konfliktu evangelizace a několika příběhových linií, které se přímo vztahovaly ke stanoveným záměrům larpu: např. evropské nemoci vybíjející domorodé obyvatelstvo na jedné straně a schopný jezuitský lékař na straně druhé, zvýšená obranyschopnost Indiánů díky misionářům oproti otrokářským útokům kvůli Portugalcům, rozdílné porozumění náboženstvím a rituálům, jako jsou křest či pohřeb apod. Byla vytvořena vztahová mapa mezi postavami a hráči tak mohli rozvíjet osobní příběhy. Existovalo i několik linií, kterým se mohl věnovat kdokoli, kdo se pro ně rozhodl.

Zápletky i celý děj byly vystavěny tak, aby neposkytovaly jednoznačná řešení: nikdo není dobrý nebo špatný, vše má více stran pohledu a někdy se svět vyvíjí podle vnějších tlaků, na které nemá nikdo z přítomných vliv (příkladem jsou politická rozhodnutí podepsaná ve Španělsku, kterými se musí řídit i v zámořských misiích bez ohledu na konkrétní situaci).

Obě skupiny dopředu znaly myšlenková východiska pro své postoje (např. evropský rasismus té doby, indiánské porozumění přírodě a světu, misionářská nadřazenost křesťanského Boha nad domorodými mýty a zároveň míra přizpůsobení se apod.) a ty samy o sobě vnášely do hry nedorozumění a konflikty, které byly pro danou dobu a místo obvyklé. Hráči si uvědomovali, že například lidská rovnoprávnost není tak samozřejmá a že zastávat postoje, kterým racionální člověk 21. století už nevěří, přináší nový pohled na situaci.

Hra trvala dva dny ve čtyřech vlastních dějstvích, přičemž vždy večer se hráči přesouvali do penzionu a živě probírali své zážitky. Mezi fázemi byl posouván příběh, probíraly se obtíže hry a v rámci diskuze se představoval jak dosavadní vývoj děje, tak jeho historické souvislosti. Protože nebylo záměrem tvořit rekonstrukci konkrétních událostí, byla hra od současného stavu poznání historie jistě odlišná, ale studenti si to uvědomovali a nad dobou a místem, nad rozdíly a důvody tak mohli hlouběji přemýšlet. Na vlastní kůži si tak mnozí vyzkoušeli, že soudní praxe sedmnáctého století vypadá docela jinak než dnes, že lidská práva a spravedlnost tolik neznamenají, že v divočině vítězí ten silnější, ale třeba také jak se střílí z muškety nebo arkebuzy, jak probíhá křest a jak podivné mohou být pro Evropana domorodé zvyklosti.

Drtivá většina studentů (včetně učitelů) nikdy larp ani divadlo nehrála. Přesto se problémy s uchopením role a s hrou samotnou takřka neobjevily. Studenti byli pro hru motivovaní a přistoupili na podivné prostředí, jiné kulturní zvyky, odlišnou mluvu a celou řadu detailů, které společně vytvořily uvěřitelné prostředí nabité jedinečnými příběhy, jaké se mohly v Paraguayi skutečně odehrát.

Zhodnocení

V pátek se všichni zúčastnili zhodnocení celého týdne a jeho přínosu jak pro osobní rozvoj, tak pro výuku historie. Studenti poukazovali na skutečnosti, které jim tato zkušenost setkání s historií přinesla. Uvědomili si, že historie je tvárná skutečnost, jejíž interpretace závisí na kontextu; bezprostřednost vlastní zkušenosti také vedla k tomu, že se na tu část dějin dívají jinak než předtím a uvědomují si komplexnost dějinných jevů (civilní a ekonomická správa, vztahy mezi etnickými skupinami, střet věr, dynamika komunit apod.). Donutilo je to k zamyšlení nad otázkami, nad kterými by normálně nepřemýšleli, nad možnými motivacemi a postoji jedinců, kteří podle současného bádání dějiny formovali. Studenti si také uvědomili, že současný stav bádání je hluboce ovlivněn dobou a místem, v němž žijí, a že je těžké poznat mentalitu lidí té doby: vždy promítáme svůj moderní vhled, který brání pravému poznání toho, jak přesně to vnímali lidé v minulosti. Konkrétně cítili posun morálky a mezilidských vztahů tehdejší a dnešní doby.

Vedle odborného přínosu pro historii se účastníci nevynuhli ani osobnímu rozvoji. Reflektovali poznání sama sebe v rámci řešení konfliktů včetně rozvoje dovedností jako vyjednávání, vciťování se do situace někoho jiného, rozvoj řečnických schopností a improvizace v mluvě, spolupráce v kolektivu, možnost si zkusit jednání v krizových situacích nebo nutnost volit si priority. Někteří studenti také popsali pocit zodpovědnosti, který ležel v pozadí jejich rozhodnutí, kdy na nich závisel osud ostatních, a navíc měla jejich rozhodnutí další konkrétní dopady.

Studenti také uvažovali o možném zapojení tohoto modelu vzdělávání do výuky. Při středních školách by byli opatrní a larp by volili v případě vhodného kolektivu, ve vysokém školství by se pro občasné využití larpu přimlouvali: pozitiva cítili v jeho bezprostřednosti, novému pohledu na dějiny, aktivním zapojení studentů po praktické stránce, živému kontaktu s mikrohistorií.

Vlastními slovy účastníků můžeme říci, že náčelník Piňocasů “už ví, že nosit drsnou čelenku se zlatými pery může být složité… že lámat neustále dokola politickou opozici je dosti vysilující… že indiáni těžký to maj… že profesor Hanuš již nepovažuje své studenty za introverty… že bude mít sakra dlouho na co vzpomínat…”


Galerie

{"module":"wiki\/image\/FlickrGalleryModule","params":{"photosetId":"72157629843577432"}}

Publikováno 3. 9. 2012

Diskuze

Add a New Comment
or Sign in as Wikidot user
(will not be published)
- +
Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License