Piková pětka
petka.png

Kdy: 18. a 19. 12. 2015
Kde: Česká Třebová
Pořádá: Eliška Sobotová, Flankey
Počet účastníků: 5
Účast: V rámci Larpového dýchánku
Sdílet: Facebook


O hře

Pět lidí a svět zmenšený do šedivých ulic uniformní Paříže. Pět lidí s obyčejnými životy, ale s neobyčejným osudem, který se blíží rychleji než poslední zatáčka horské dráhy… Příběh tak trochu o totalitě, tak trochu o politice, tak trochu o bezmocnosti. A tak trochu víc o vás samotných.

Piková pětka je komorní příběhový a diskusní larp, ve kterém se prolínají postavy s hráči víc, než je obvyklé. Odehrává se v nepříliš blízké a v ne zas tak vzdálené budoucnosti a je určený pro ty, kteří se nebojí svých vlastních názorů a názorů ostatních.

Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď?
--——

Dojmologie

Kla

Jsem z toho hodně nadšená. Kdybych si lépe přečetla anotaci tak si tuhle hru asi nevyberu. Dostala jsem se jen ke slovu sci-fi a to že je to politické a konverzační jsem nějak minula. Cože je vlastně hrozně dobře protože to bylo skvělý.
- Hodně se mi líbilo že jsem mohla hrát svoje názory v cizí postavě. Krásně mi to ukázalo že věci nejsou tak snadné jak se můžou z venčí zdát a že sebelepší úmysly nemusí znamenat že věci dobře dopadnou.
- Na začátku jsem si v klidu zahrála i vztah, ale ten nejdřív v podstatě vymyzel, protože bylo milion důležitějších věcí na řešení a potom se změnil v hluboký odpor. Nejlepší na tom je že i když to takhle řeknu tak to vůbec není spoil, protože každým dvoum lidem to může vyjít uplně jinak podle toho jestli budou hrát za sebe, případně jak to budou vůbec hrát.
- Flankey s Eliškou byli skvělí, obzvlášť se mi líbilo, jak Flankey pracoval s textem
- Byl to dost silný zážitek, prošla jsem si strachem, nadšením, nejistotou, větším strachem, zhusením, opovržením, depresí a nakonec takovou malou, smutnou radostí že to dobře dopadlo. Musím ale říct že jsem ze sebe moc radost neměla a dost jsem se za to co jsme tam dělali (a měli pocit že nemůžeme jinak) styděla.

Viper

Náš běh trval 6 hodin a bylo to na mě dlouho (některé běhy údajně trvají 3 hodiny, jiné až těch 6 hodin). Zjistil jsem, že tyto “kecací” larpy mě asi až tak neberou. Hra je totiž jen a jen o mluvení a debatování. Osobní linky a vztahy se ve hře vlastně ani nemají jak projevit - jsou tam jen proto, aby hráči měli v prvních scénách co hrát a od čeho se odpíchnout.
K tomuto odpíchnutí slouží i hybridní tvoření postav, kde postavu z ½ tvoří papír od organizátorů a z ½ reálný charakter a vědomí hráče. Toto hodnotím jako zajímavý experiment, který v tomto případě tohoto larpu (a našeho běhu) vyšel. A to oceňuji.
Vývoj hry a jejích scén se mi líbí. Je hezky postaven a je uvěřitelný, což považuji v tomto larpu za důležité. Stejně tak bych rád vyzdvihl čtené proslovy mezi jednotlivými scénami, které na našem běhu měl na starost Flankey. A na závěr bych rád pochválil Elišku i Flankeyho za epickou scénu v 2.scéně (oni vědí, kterou).
Hru jsem jako nakonec jako celek užil, ale nutno říci, že na tom má velký podíl to, že se na našem běhu (údajně poprvé) podařil happyend.
Hodnocení 7/10 (hra 6/10; + 1/10 za to, že se nám podařil happyend, což mi hodně zvedlo náladu)

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License