Larp za flašku

Čas od času se může stát, že organizátor podlehne pokušení ulehčit si práci a pokusí se zorganizovat larp za pomoci přátel nebo známých, jednoduše za flašku. Tento přístup s sebou ale může v některých případech nést značná rizika, protože může být z právního pohledu klasifikován jako korupce. Kdy to tak je, vám poradí tento článek. Autorem je Jakub Maoren Šváb.

Sdílet:

Úvod

Po dlouhé odmlce jsem si konečně našel čas rozšířit slibované právní okénko na LarPardu a snad se mi podaří ho rozšiřovat i nadále. Téma jsem hledal dlouho a když už jsem měl hned tři možné směry, kterými se článek bude ubírat, přišel za mnou jeden z členů LarPardu s nápadem na článek o korupci a Larpech. Říkal jsem si, to je nesmysl, každý přece ví, že to je nebezpečné, rizikové, atd. atd. Jak se ale ukázalo následně (při diskusi s jedním mladým začínajícím organizátorem, který po mně chtěl právní radu „jak na to“), takový nesmysl to není. A tak, když se mi podařilo ho od tohoto nesmyslu odradit, začal jsem sbírat materiál, abych odradil všechny: jak organizátory, tak i případné další osoby v organizaci a financování larpů zainteresované.

Výsledek naleznete dále, předestírám že to není čtení, které by mělo být bůhvíjak poutavé, spíše slouží jako varování. Kdo se tedy nechce prokousávat detaily, ať se spokojí s varováním, že KORUPCE JE ŠPATNÁ, představí si pod korupcí, co chce, a všemu korupčnímu jednání se zdaleka vyhne. Kdo ale chce vědět, co všechno se může skrývat pod pojmy korupce a korupční jednání a chce mít víc než jen výše uvedenou povšechnou myšlenku, ať klidně čte dál. Rád bych se též omluvil právní odborné veřejnosti za malé množství citací. Prosím o shovívavost; pokud vás článek irituje, radši ho nedočítejte. Je psán spíše pro neprávníky neprávnickým pojetím a nemá se v žádném případě jednat o odborný text určený k publikaci v odborných kruzích, má sloužit pouze jako upozornění a varování. Na konec úvodu se patří také upozornit, že se zaměřím na korupci z trestněprávního pohledu, ostatní druhy korupce jsou pro tento článek vedlejší a možná se dočkají samostatné pozornosti, nicméně zatím se mi nezdá, že by to bylo pro účely LarPardu a jeho právního okénka třeba. No, třeba mě další okolnosti opraví a článek se dočká pokračování.

O co jde

Tedy korupce. Co vše si lze pod korupci zařadit a jak se „na to“ dívá zákon a právní praxe? Korupci předně upravuje zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník, v Hlavě X, Dílu 3 své Části druhé – Zvláštní části, konkrétně se jedná o § 331 až 334. V pro nás stěžejním ustanovení (§ 332 odst.1) se pak dočteme že:

„Kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek nebo kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“

Co to v praxi znamená? Že stačí, když jenom naznačím, že bych mohl při přípravě projektu „pustit chlup“, když bude veřejný orgán přívětivější? Nebo musím přímo ukázat peníze? Nebo se nemusí jednat o peněžní úplatek? A co všechno je ještě zařaditelné do § 331 až 334 jako trestná činnost, a co už ne?

Základní definiční znaky byly do jisté míry dlouhodobě problémem výkladovým a argumentace mohla tak být značně různorodá, a to až do úrovně absurdních úvah. Určitého kvalitativně lepšího ujasnění jsme se dočkali (v kontextu stávající úpravy použitelného) řešení ujasnění výkladu až usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 8 Tdo 81/2011, kde najdeme přehledně uspořádaný výklad prakticky všech podstatných prvků korupčního jednání. Z výkladů uvedených v tomto usnesení tedy uveďme to opravdu podstatné:

„Objektem tohoto trestného činu je zájem na řádném, nestranném, nezištném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu. Za obstarávání věcí obecného zájmu je v soudní praxi i právní teorii považována činnost, která souvisí s plněním úkolů týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb (srov. rozhodnutí č. 16/1988, s. 76 Sb. rozh. trest.). Jde tedy o plnění všech úkolů, na jejichž řádném a nestranném plnění má zájem celá společnost nebo určitá sociální skupina. Nespadá sem činnost občanů, jež je výlučně projevem jejich osobních práv (srov. Šámal, P., Púry, F., Rizman, S. Trestní zákon. Komentář. II. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2004, s. 1001).“

Z tohoto výkladu je tedy jasně patrné, jak široká škála činností může být ve skutečnosti posuzována z pohledu podplácení. Může se totiž jednat nejen o výkon veřejné správy, ale i o znalecké posudky, a dokonce i podplácení soukromých osob, pokud tyto při činnosti s podplácením související naplní podmínku obstarávání věci obecného zájmu. Za podplácení tedy lze označit například už situaci, kdy by organizátor ucházející se o dotaci na svůj larp některého z členů hodnotící komise pozval na pivo s cílem zajistit si při přidělování dotačních prostředků lepší pozici – ostatně larpová komunita je onou „určitou sociální skupinou“, a proto když organizátor, říkejme mu například Newman, pozve jednoho ze spoluzakladatelů a hodnotitelů nejmenovaného dotačního programu – programu říkejme například Larp Alfa a konkrétní grantově činné osobě radši nijak (veškerá podobnost čistě náhodná) – na pivo s cílem získat takovým jednáním výhodu, dopouští se oba (za předpokladu přijetí takového pozvání a hodnoty rozdělovaných prostředků přesahující 5000,- Kč) trestného činu dle svých samostatných skutkových podstat uvedených v dílu 3 Hlavy X Trestního zákoníku.

Není přitom rozhodující, o jakou výši úplatku se jedná, dokonce ani zda se jedná o peněžní, nebo naturální úplatek. V tomto případě mluví jasně jak zákon (§ 334 odst.1 TZ):

„Úplatkem se rozumí neoprávněná výhoda spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou není nárok…“,

tak i výklad Nejvyššího soudu ČR (8 Tdo 81/2011):

„Z uvedené definice je zřejmé, že zákon nestanoví žádnou hodnotovou hranici pro výši úplatku – tu je třeba posuzovat v souvislosti s dalšími okolnostmi, které určují stupeň nebezpečnosti tohoto činu.“

Po přečtení těchto právních formulací je tedy více než jasné, že jakýkoliv dar poskytnutý jakékoliv osobě obstarávající věc obecného zájmu s cílem získat výhodu v této věci lze považovat za podplácení dle § 332 Trestního zákoníku a jeho přijetí za přijetí úplatku dle § 331 Trestního zákoníku. Když se tedy opět vrátíme k osobě rozhodující o přidělení dotace z programu Larp Alfa a organizátorovi jménem Newman, který pozve tuto osobu na pivo, máme tu jasný základ trestného činu.

Jak je to v praxi

To bychom tedy měli obecný základ. Stačí ale naplnění těchto znaků, nebo jsou i další faktory tyto skutečnosti ovlivňující? A musím opravdu tyto znaky naplnit beze zbytku, nebo stačí jejich částečné naplnění? Pojďme se teď podívat na další detaily.

Stěžejním bodem při posuzování korupčního jednání z trestněprávního pohledu je vedle úplatku, jehož podstata již byla sama o sobě dostatečně definována výše, samozřejmě samotný proces podplácení. Co tedy ještě je, a co není podplácením? Zákon mluví celkem jasně, podle jeho dikce je podplácením každý případ, kdy náš předmětný zločinec Newman poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek svému kolegovi v trestné činnosti z programu Larp Alfa. Co ale znamená „nabídne nebo slíbí“ a jak se na tyto dva body dívá zákon a praxe?

Z pohledu zákona definice nabídky či slíbení úplatku končí právě tam, kde začíná, tedy v ust. § 332 odst. 1 Trestního zákoníku. Pro bližší vysvětlení se tedy musíme znovu obrátit na judikaturu a naštěstí v našem již oblíbeném usnesení č.j. 8 Tdo 81/2011 najdeme opět srozumitelné povysvětlení:

„Nabídnutím úplatku je jednání, kterým pachatel projevuje ochotu úplatek nabídnout proto, aby při obstarávání věcí obecného zájmu bylo jeho požadavku vyhověno. Návrh na poskytnutí úplatku lze učinit jakýmkoliv způsobem (výslovně, zastíraně, skrytě, konkludentně apod.) a z časového hlediska prakticky kdykoliv (před obstaráváním věci obecného zájmu, ale i po obstarávání věci obecného zájmu, o kterou se jedná).“

Tato definice je zjevně bez problémů rozšířitelná i na slíbení úplatku a když se na toto pojetí podíváme extenzivně, musíme nevyhnutelně opět dojít k závěru, k jakému jsme došli u našich dvou známých zločinců – o trestný čin se v tomto případě určitě jednalo přinejmenším ze strany Newmana, pokud pak bylo pozvání akceptované s vědomím, že se jedná o účelové pozvání, lze dovodit trestnost jednání i u člena programu Larp Alfa.

A tím se dostáváme k poslednímu problému. Opět se vrátím k předmětnému soudnímu usnesení s následující citací:

„Z hlediska subjektivní stránky se u trestného činu podplácení podle § 161 odst. 1 tr. zák. vyžaduje úmyslné zavinění (§ 4 tr. zák.), tzn. že pachatel svým jednáním uskutečňuje záměr dosáhnout pro sebe nebo pro jiného nějakého zvýhodnění v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu. Souvislost mezi poskytnutím, nabízením či slibem úplatku a obstaráváním věcí obecného zájmu je dána tehdy, jestliže úplatek má vztah k činnosti, která spadá pod obstarávaní věcí obecného zájmu.“

Jakkoliv se předmětná citace vztahuje ke starší, již dnes neplatné právní úpravě, právní úprava korupce byla do nového Trestního zákoníku přejata prakticky beze změny. Pro účely výkladu současné právní úpravy tedy lze akceptovat výše uvedený závěr soudu o subjektivní stránce trestného činu. V případě podplácení dle § 332 by tak náš kamarád zločinec Newman musel jít a pozvat činovníka Larpu Alfa na pivo se záměrem získat prospěch v soutěži o grant, přičemž tento záměr by mu následně musel být prokázán v trestním řízení. Nebudu se tady zaobírat (značně problematickou) prokazatelností takové souvislosti, jelikož jakkoliv můžou být Newman s tím kterým činovníkem přátelé a za takovým pozváním nemusí být žádný takový účel, mělo by to být oběma stranám jasné a zjevné. Když totiž dojde k omylu a činovník Larpu Alfa (nebo jiná osoba snažící se v dobré víře zamezit páchání trestné činnosti, lidově řečeno „bonzák“ nebo „zas**ný práskač“) si takové pozvání nebo řeči při pivu následně vedené špatně vyloží, může to mít pro našeho Newmana dost neblahé účinky (až dva roky nepodmíněně nebo peněžitý trest dle § 332, při spáchání takového trestného činu vůči úřední osobě – s rozšířenou definicí dle § 334 – dokonce až 6 let nepodmíněně). Navíc je potřeba poukázat též na skutečnost, že v případě podplácení dle § 332 Trestního zákoníku se jedná o tzv. předčasně dokonaný trestný čin, tedy platí konstrukce, že trestný čin je dokonán již ve stádiu pokusu, v tomto případě samotné nabídky či náznaku ochoty podplácet.

Samostatným problémem je pak prokazatelnost přijetí úplatku, kdy i našemu známému zločinnému činovníkovi Larpu Alfa je třeba prokázat úmysl. Tento činovník by tedy musel opravdu od začátku vědět nebo tušit, že se jedná o zištné pozvání, a „jít do toho“ s tím, že hodlá takový úplatek přijmout. Už jen vyjádření činovníka na začátku v okamžiku prvního náznaku, že jde o úplatek, v tom smyslu, že „se s tebou Newmane klidně napiju, ale nebudem řešit dotaci a neovlivní to můj názor“ zbaví našeho činovníka v tomto případě trestní odpovědnosti, pokud se ovšem nepodaří prokázat opak. Prokazatelnost je vůbec v této situaci dost diskutabilní, což vede do jisté míry k obtížím s potrestáním takového vědomého jednání, pokud si ovšem příslušný činovník prokazatelně neřekne o úplatek přímo či nepřímo (zjevně, i když nevysloveně) sám, na což se ostatně vztahuje dle Trestního zákoníku i zostřená sazba – dle § 331 odst. 2 je to 6 měsíců až 5 let nepodmíněně.

Samostatnou otázkou je pak posouzení společenské škodlivosti takového jednání co do hodnoty předmětného grantu. Zákon se sice odkazuje pouze na skutečnost, že hodnota úplatku nehraje roli (a dle mého soudu zcela správně, jelikož hodnota samotné obstarávané věci by v takové situaci skutečně rozhodovat neměla), nicméně si lze z mého pohledu představit i argumentaci takovou, že hodnota grantu pod 5000 Kč je z pohledu trestného činu podplácení natolik zanedbatelnou, že čin postrádá společenskou škodlivost. Z mého pohledu a dle mého skromného názoru by však takováto obhajoba měla mít vliv na rozhodnutí o trestu, nikoliv o vině. Případ, kdy by činovník Larpu Alfa měl na starost přidělení dotace a náš milý Newman si požádal pouze o 4800 Kč, by tedy mělo v kontextu výše uvedeného rozhodnutí znít tak, že Newman je vinen podplácením, a oněch 4800 Kč by mohlo sloužit jako základ pro peněžitý trest. Ovšem toto je samozřejmě na posouzení soudu.

Závěrem

Pokud si tedy shrneme, co víme, je asi každému, kdo dočetl až sem, jasné, že trestným činem je VŽDY nabídnutí jakéhokoliv úplatku jakékoliv osobě obstarávající věc obecného zájmu, přičemž obecným zájmem v takové situaci může být už jenom zájem nějaké širší sociální skupiny osob. Pokud se navíc jedná o úřední osobu (přičemž zde je třeba pamatovat na rozšíření definice úřední osoby v § 334 Trestního zákoníku), měl by se podplácející připravit na přísnější následky s takovým proviněním spojené. Rozhodně tedy nelze říci, že by „Larp za flašku“ byl v pohodě, pokud tu flašku někomu dáte za potřebné razítko. A pozor byste si určitě měli dávat i vy, kteří případně chystáte nějaké grantové projekty, protože už jen skutečnost, že neodmítnete úplatek, pro vás může mít nepříjemný následný vývoj v podobě trestněprávních sankcí.

Úplným závěrem chci popřát hodně štěstí a bdělosti všem organizátorům larpů i tvůrcům grantových a dotačních programů. Pevně věřím, že si všichni počínáme v souladu se zákonem, a všem vám přeji, abyste případné služby právní poradny LarPardu v tak nepříjemné situaci, o jaké pojednává tento článek, nikdy nepotřebovali.

Zdroje:
Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník
Usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 8 Tdo 81/2011

Publikováno 16. 2. 2012