Toto jsou základní pravidla - univerzální zákonitosti světa kolem vás. Pravidla dovedností jsou v jiném dokumentu. Tam, kde se pravidla jednotlivých dovedností rozcházejí se základními pravidly, platí pravidla dovedností. Pokud je vám něco nejasné, nejprve znovu pečlivě pročtěte přesnou formulaci pravidel a zamyslete se nad ní. Ve sporných případech se zeptejte organizátora. Je zakázáno zneužívat nepřesné formulace a díry v pravidlech k vlastnímu zvýhodňování! Dodržování pravidel je věcí fair play, nepodvádí se. Neúmyslné omyly se ale stávají. Prosíme, naučte se dobře pravidla, výrazně je omezíte. Pravidla čtěte pečlivě a pozorně. Nejasnosti řešte s organizátory a to ještě před hrou.

Nenechte se zahltit a omezit pravidly! To, že existuje nějaká dovednost ještě neznamená, že podobného efektu nelze dosáhnout bez ní, pomocí reálných schopností hráče (můžete reálně někoho přesvědčit či zastrašit apod., nepokoušejte se ale prosím, reálně někoho omráčit nebo mu zlomit meč). Na spoustu situací můžete najít svoje vlastní řešení, které není popsáno v pravidlech (k zamčeným dveřím nanosím hromadu dřeva a po dohoření ohně projdu :-). Pokud chcete zahrát něco, co není v pravidlech, ale vy si myslíte, že by to fungovalo, zeptejte se organizátorů nebo si je k tomu zavolejte. Oni pak nestranně rozhodnou, co se stalo (všechny nové věci a nápady by ve hře měly nejprve projít přes organizátory). Je vítán hlavně hezký nápad, vtip, hravost a dobrá zábava!

Rozlišujte, prosím, na herní a neherní. Herní je to, co říká a dělá postava, kterou hrajete. Neherní je činnost, kterou nedělá postava, ale hráč - třeba vysvětlování pravidel, rozhovory s organizátory, vaření oběda apod. - tyto věci nejsou součástí hry, měly by od ní být jasně odděleny (třeba ruka na hlavě - viz níže) a mělo by jich být co nejméně. Každopádně nesmí být zneužívány k získání herních výhod! (k někomu se nenápadně přiblížit, vyhnout se boji, získat nějakou informaci apod.). Pokud nedokážete něco herního naznačit reálně (někdy to jde: těžká zranění – obvazy, potácení se a chroptění, vlčí podoba – kožešina přes rameno, pobíhání a vytí apod.), popisujte to všem bez ptaní, hned jak by to zjistili (”Letím na drakovi.” už na dálku, ”Jsem bílý jak stěna.” zblízka a ”Pod tou glazurou prosvítá zlato.” až po prozkoumání). Pokud si nejste jistí co vidíte, sami se hned ptejte. Při vyřizování herních mechanismů jsou zúčastnění mimo hru. Např. potkám někoho v černém a raději se hned zeptám, co přesně vidím, on mi popíše černou nehmotnou postavu se svítícíma očima, ale mezi tím oba stojíme, on se na mě ještě nežene a já mu ještě neutíkám, ani mezitím nevytahuji amulet.

Informace jsou jednou z nejdůležitějších věcí ve hře. Snažte se omezit na minimum rozdíl mezi tím, co ví vaše postava a co víte vy jako hráč. Velice to ovlivňuje vaše chování a ruší hru. Je zakázáno sbírat neherní informace, tj. něco, co vaše postava nemůže vědět (Ty jsi mrtvý? Kdo tě zabil? Jaká jsou pravidla pro tvoji dovednost? Ty jsi upír? Co jsi zaslechl u organizátorů?). Počkejte si na konec hry.

Pokud má někdo ruku za hlavou, znamená to, že tu není (je mrtvý, je neviditelný, jde za organizátory atd.) - zcela ho ignorujte. Nesmíte na něj útočit, oslovovat ho, ani na něj nijak upozorňovat. Nesmíte se mu ani vyhýbat a utíkat mu. Prostě pro vás neexistuje.

Dodržujte hlasitost své činnosti. Pokud děláte něco, co je slyšet (demolice, výbuch, krocení býka), křičte a dělejte kravál.

Pokud potřebujete vysvětlit nebo provést nějakou dovednost, která by měla proběhnout v nulovém čase (kouzlo, exploze) nebo pokud je třeba objasnit nepřehlednou situaci, smíte zastavit čas. Zvoláte: ”Zastavuji čas”, rychle vyřídíte vše potřebné (vysvětlíte pravidla) a pak zvoláte: ”Čas běží.” Během zastaveného času se nikdo nesmí hýbat, mluvit, bojovat apod.! Když se někdo během vysvětlování přiblíží, je mu zastaven čas také. Toto vše se nesmí zneužívat! Snažte se to používat, jen když je to nezbytně nutné.

Čas nemusí běžet pravidelně. U některých her mohou organizátoři rozhodnout o jeho zrychlení (příštích 10 minut je celá noc, tj. několik hodin - doplní se životy atd.) nebo zpomalení (tak, jak teď končíte, zítra ráno začínáte). Je to nutné kvůli organizaci hry.

Síla každé postavy je vyjádřená v dovednostech. Nějaké dovednosti dostane postava do začátku, další zpravidla získává během hry (zda, kdy, jak a kolik určují u každé hry organizátoři).

Každý hráč by u sebe měl nosit vytištěná pravidla svých dovedností a také tužku, papír, šestistěnnou kostku a hodinky.

Pokud tvoříte jednu družinu (hrajete tažení), domluvte se před hrou a hrajte sehranou skupinu dobrých přátel a ne náhodně sešlou bandu dobrodruhů. Domluvte si před hrou, proč jste spolu a nějaké dobré důvody, proč si pomáhat, v nouzi se dělit o peníze apod. Samozřejmě stále zůstáváte sami sebou a hru můžete okořenit drobnými spory (elf x trpaslík, bojovat x vyjednávat, lepší je pivo x víno), ale ty by neměly přerůst do vzájemného napadání. Také se vyhněte vzájemnému tajnůstkářství, okrádání a podvodům.

Zdraví postavy se vyjadřuje počtem ”životů” jako obvykle. Každá postava má maximum 5 životů. Okamžitý počet svých životů si hráči musí pamatovat. Životy si při zranění v duchu odčítají (nepodvádí se). Pokud se postava nenamáhá (neběží, nebojuje, těžce nepracuje), tak se samovolně uzdravuje. Jeden život se jí doplní vždy po hodině. Pokud má postava před střetnutím všechny životy a během střetnutí přijde o méně jak polovinu životů, jedná se o lehká zranění. Z lehkých zranění se postava sama dokáže po boji „otřepat“. Zranění promasíruje, protáhne se… a ztracené životy jsou tímto doplněny. Pokud postava ztratí více jak polovinu životů, její zranění jsou těžká a VŠECHNY životy se doplňují pouze rychlostí 1 život za hodinu, nebo se musí nechat ošetřit u léčitele.

Na požádání musíte každému pravdivě oznámit svoje momentální zdraví (i třeba během mdlob). Neohlašuje se ale aktuální počet životů, nýbrž zranění (zhruba podle toho, kolik životů z celkového počtu vám zůstalo): zdravý (5 životů) / lehce zraněný (4životy) /středně zraněný (3životy) / těžce zraněný (2 životy) /mdloby (1 život) / agónie (0 a méně životů). Navíc musíte každému na potkání popsat všechna svoje viditelná zranění (sečné rány na zádech, rozsáhlé popáleniny, oteklá tvář a četné pohmožděniny, bledá pleť, vředy v obličeji apod.).

Pokud klesne počet životů postavy na jeden, upadá na 5 minut do mdlob (je vyřazená). Musí si ihned lehnout nebo sednout na zem (v nevhodném terénu stačí sednout na bobek), nesmí se hýbat (pokud to vyžaduje bezpečnost, musí odlézt na nejbližší bezpečné místo - není bezpečné dělat mrtvolu uprostřed velkého boje) a nesmí mluvit či jinak komunikovat. Nesmí nijak zasahovat do hry! Postava v mdlobách nevnímá, co se kolem ní děje (nevidí ani neslyší, nic si nepamatuje). Postavu v mdlobách neprobere nic, ani útok (lze ji dorazit). Zda je postava v mdlobách nebo v agónii zjistíte, když se zeptáte na její zdraví. Po uplynutí 5 minut se postava probere a funguje normálně dál (má stále 1 život). Pokud je postavě během vyřazení nějak doléčen alespoň jeden život, okamžitě se probírá. Do mdlob lze uvést i pomocí speciálních dovedností (např. omráčení), pak ale léčení mdlobu předčasně neukončí. Mdloba se nesmí předstírat (je na první pohled jasné, že jste mimo). Po probrání z mdlob si postava nepamatuje poslední minutu, než upadla do mdlob! Z mdlob může probrat postavu krom doléčení ještě hráč s dovedností „první pomoc“.

Při herním spánku se chováte jako když opravdu spíte - nevnímáte své okolí (!), chrápete, převalujete se atd. Spícího ale probudí již silný hluk, intenzivní světlo, zatřepání, pokus o obrání či o spoutání (oba automaticky neúspěšné - spící se vždy stihne probudit včas) nebo první útok (úspěšně projde - spícího probudí až zranění). Můžete se rozhodnout herně usnout – prostě ulehnete a začnete hrát spícího Ale pozor! Nesmíte se probudit když se vám to hodí, ale jen tehdy, když vás něco vzbudí nebo když jste se dost vyspali (ne zrovna v okamžiku, kdy se nad vámi sklání vrah s dýkou!). Spánek se smí předstírat. Pokud si nejste jistí, zda je jiná postava v mdlobách nebo spí (či spánek předstírá – to ale nepoznáte), zeptejte se jí. Musí po pravdě odpovědět.

Pokud klesne počet životů postavy na nulu, upadá postava do agónie. Chová se stejně jako v mdlobách (tj. sedí nebo leží, nic nedělá, nemluví a nevnímá). Agónie se nesmí předstírat! Agónie trvá 10 minut, po celou tu dobu je postava mimo. Na konci agónie postava umírá. Smrt je nevratná a definitivní. Mrtvý si dá ruce za hlavu, vezme všechny svoje věci a ihned dojde za organizátory, kteří mu řeknou co dál. Hráč nemusí setrvávat v agónii celou dobu. Pokud tím nikdo neomezí (zloději, nekromanti, hladoví vlci …), může si agónii skončit dřív. Bez použití zvláštních dovedností nelze postavě v agónii useknout hlavu, končetiny ani ji jinak zmrzačit.

Postavě v agónii může být kýmkoliv (kdo to umí) poskytnuta první pomoc. Postava, které byla prodloužena agónie, od tohoto okamžiku normálně vnímá (vidí a slyší, pamatuje si), smí sama lézt po čtyřech nebo může být někým vedena za ruku (ale stále nesmí nijak komunikovat nebo cokoliv dělat). Toto slouží hlavně k jednomu - postavy v agónii je možné oživit. Oživení je speciální dovednost - vyléčení životů postavu v agónii neoživí! Oživená postava si nepamatuje, co se kolem ní dělo během agónie až do jejího prodloužení nebo oživení. Nepamatuje si ani posledních 10 minut, než upadla do agónie (ztráta paměti)! Některé dovednosti umožňují prodloužit či zkrátit agónii, žádnou z nich (ani první pomoc výše) nelze použít opakovaně. Postava v agonie nemůže sdělit zbývající čas do konce agonie nikomu jinému než hráči s dovedností první pomoc. Agonii si počítá sama pro sebe. Po jejím skončení dojde neprodleně za organizátory.

Povolený materiál je dřevo, jekor, karimatka, molitan, mirelon apod., žádný kov (krom bezpečně provedených spojovacích prvků), ani laminát, bambus, linoleum, nic tvrdého ani ostrého. Zbraně nesmí být příliš lehké (lískový prut) ani příliš těžké (násada od krumpáče, těžké palice a sekery). Majitel musí svoji zbraň při boji neustále dobře ovládat a kontrolovat. To znamená, že ji musí umět kdykoliv !! během seku zastavit (tedy žádné divoké máchání). Všechny údery zbraní musíte brzdit a tlumit!

Žádná část zbraně nesmí mít ostrou hranu, špičku nebo uvolněnou součást. Nesmí se bojovat zlomenou či poškozenou zbraní. Štíty mohou být i kovové, ale musí mít oblé, dobře vypolstrované rohy a hrany a nesmí z nich nic trčet (žádné šrouby, hřebíky atd.). Nesmí být z štípavého, lámavého či příliš tenkého materiálu. Hrany štítu musí být vypolstrované nejen kvůli případnému zásahu do člověka, ale i aby se o ně neničily cizí čepele a topora zbraní. Luky i kuše musí mít jen slabý tah (max. 5-10 kg). Šípy musí mít dobře přidělané, měkké bambule 3-5 cm v průměru, které pevně drží na tyčce, neohýbají se na stranu a nemůže jimi projít tyčka. Vrhací zbraně musí být celé měkce polstrované a lehké, bez zátěží (doporučujeme jekorové jádro obalené ze všech stran karimatkou).

Ostří seker, hlavice palic i horní části jejich toporů a lépe (na mnohých akcích už povinně !!) i ostří mečů musí být měkce polstrované, aby měkce vstřebaly sílu úderu (polstrování nesmí být moc těžké a musí ránu opravdu tlumit – třeba molitan pevně stažený kobercovkou nebo tuhý břit z jekoru prakticky vůbec netlumí!).

Ze vzhledu zbraně musí být na první pohled jasně poznat, že jde o zbraň (kovově lesklé ostří, zřejmá rukojeť, příčka atd.). Všechny zbraně musí před hrou zkontrolovat organizátoři. Každá zbraň může být organizátory kdykoliv zakázána bez udání důvodu. Můžete používat zbraně libovolné délky, ale čím je zbraň delší, tím je její používání dražší na body. Vřele doporučuje používat v Českých zemích zavedené jednotné rozměry zbraní (maximální celková délka): dýka 30cm, tesák 60cm, jednoručka 90cm, obouručka 120cm (rozměry jsou jednotné pro meč, sekeru či palici), štít: erb do 50x60cm nebo kruh do průměru 55cm, biják či kyj – ne!

Sečné zbraně: Lze nabrousit, a poté zahlásit první útok za 2 životy. (nabroušení je speciální dovednost řemeslníka, nebo si lze nechat zbraň nabrousit ve městě u kováře)

Drtivé zbraně: Nelze nabrousit, vůči těžkým zbrojím a předmětům mají vždy o jedna vyšší útok.

Cílem boje je zasáhnout ostřím své zbraně zásahovou plochu nepřítele tak, aby to vypadalo jako reálný a vážný zásah (každé ráně musí předcházet zřetelný nápřah) a aby se ve skutečnosti nikomu nic nestalo. Každá rána musí být bržděná, tj. úder nesmí bolet, natož pak někoho odhodit či povalit! Rána by se měla nepřítele jemně dotknout, aby ten o zásahu věděl. Mělo by to vypadat jako efektní šerm a ne zběsilé oťukávání vyčnívajících zásahových ploch symbolickými plácnutími nebo jiné hrozné kydlení.

Platné zásahové plochy jsou: celý trup a horní části končetin (ramena, paže, hýždě, stehna), vnitřní části loktů a kolen. Všechny zásahové plochy jsou rovnocenné. Neplatné zásahové plochy jsou: hlava, krk a rozkrok, ruce od loktů a nohy od kolen dolů (včetně kloubů). Zásahová plochy pro šípy a vrhací zbraně jsou stejné. Nesmíte útočit na neplatné zásahové plochy!

O platnosti zásahu rozhoduje zasažený. Jen on cítil, jak to schytal. Prosíme, žádné hádky, dost to kazí hru. Pokud si nejste jistí, zda nepřítel o vašem zásahu ví, zeptejte se ho. Pokud si myslíte, že někdo nehraje fér, jděte s tím za organizátory, oni už si poradí. Uznání zásahu by se mělo nahlas ohlásit (”Zásah”, ”Byl”, ”Jo” apod.) a případně ohlášením stavu (“Stále ještě lehce zraněný.”) Zásah libovolnou zbraní kamkoliv do zásahové plochy zraňuje za jeden život, pokud není hlášeno jinak. Topora sekyr a palic, luky, hole a podobné předměty zásah nezpůsobují. Zásah šípem platí pouze bambulí a pokud šíp dál nepokračuje v letu. U vrhacích zbraní a kouzelnických koulí (fajrbólů) platí totéž.

Mezi jednotlivými zásahy jednou zbraní musí být pauza úměrná době potřebné k napřažení zbraně, tj. 1-3 vteřiny podle druhu (dýka je rychlá, obouručák pomalý). Poctivě si to napočítejte!! Nemůžete někoho bleskově dosekat sérií rychlých, slabých ran! Daleko častěji se souboj po každém zásahu na okamžik přerušuje, aby měl soupeř možnost spočítat si životy. Současný zásah dvěma zbraněmi od jednoho člověka se nepočítá (bylo by to moc rychlé dorážení). Současné zásahy od více protivníků se počítají. Současný (do 1 vteřiny) vzájemný zásah dvou protivníků (sousek) se počítá oběma.

Při boji se nesmí následující: Nesmí se používat jakékoliv formy reálného fyzického násilí, údery rukou, kopy, údery hlavicí meče, podrážení nohou, strkání, povalení, chytání a držení nepřítele, páky, hody, zápas, proskakování řad. Prostě cokoliv, kdy dojde ke vzájemnému kontaktu těl obou bojujících. Nesmí se chytat zbraně za čepel či za ostří ani se nesmí chytat protivníkův štít. Nesmí se záměrně vykrývat útoky protivníka neplatnými zásahovými plochami (předloktím, rukou). Nesmí se bodat ani naznačovat body. Protivníci se během boje nesmí zatlačovat na nebezpečná místa (křoví, svah). Nesmí se udeřit štítem ani jím tlačit. Při boji se smí zachytit (ale ne delší dobu držet) předloktí útočníka, jílec meče, topor sekery či palice – tedy krátký blok, ne pranice a vytrhávání!

Je nutné dodržovat rozumné (ne zběsile rychlé) bojové tempo. Při boji musíte neustále hlídat záda svého protivníka a v případě hrozící kolize (strom, prudký svah, ležící mrtvola) souboj přerušit nebo přemístit. V případě jakéhokoliv bolestivého zásahu má zasažený právo přerušit na potřebnou dobu souboj! V případě zranění protivníka mu musíte okamžitě poskytnout veškerou potřebnou pomoc, dokud se mu nedostane kvalifikovaného ošetření. Na nebezpečných místech (strmé svahy, skály, tma) je boj zakázán!

Střelec může libovolně sbírat a používat svoje i cizí šípy či jiné střelivo. To ale musí být možné bezpečně použít s jeho zbraní. Odnést pryč, nebo delší dobu blokovat, smíte ale jen svoji vlastní munici. Toto vše platí i pro vrhací zbraně.

Kvůli přehlednosti a plynulosti boje se snažíme eliminovat veškerou ”matematiku” a složitá pravidla, ale přesto se můžete v boji setkat s různými hláškami a dovednostmi. Zde je jejich přehled, abyste věděli, jak na ně reagovat:

● Pokud vám protivník nahlásil po zásahu ”Mimo,” trefili jste ho do nezásahové plochy (různé bestie můžou mít odlišné zásahové plochy). To znamená, že ho svojí zbraní asi můžete zabít, ale musíte zjistit, kde je zranitelný. Pokud nepřítel nahlásí ”Nezraňuje.” tak ho vaše zbraň nedokáže zranit. Musíte zkusit jiný druh útoku (viz níže). Je přísně zakázáno útočit na někoho zbraní, která cíl nezraňuje (ve stylu: životy ti neubývají, ale modřiny mít budeš). Můžete se bránit svojí zbraní a pokusit se udržet si nepřítele na chvíli od těla, ale musíte bojovat pomalu a bez síly. Nezranitelný vaše útoky může a bude ignorovat (souseky apod.) a v tom mu nesmí bránit reálný strach z toho, jak kolem sebe zuřivě máváte mečem.

● Všechny možné útoky jsou roztříděny do těchto kategorií: Obyčejná zbraň, Stříbrná, Zlatá a Mithrilová zbraň (jsou označené bílou, žlutou a modrou mašlí), Jed (na zbrani zelená mašle), Oheň (na zbrani oranžová mašle, počítá se sem i výbuch), Kyselina a Vnitřní zranění. Při útoku obyčejnou zbraní nehlásíte nic, při ostatních druzích útoků hlásíte: ”Stříbro” ”Jed” ”Oheň” atd. Hlaste to pokud možno předem (třeba hořící čepel je na vaší zbrani vidět), ale určitě nejpozději u prvního útoku. Tohle má smysl pokud bojujete s bestiemi, které mohou být nějak nezranitelné (duch, vlkodlak) i kvůli léčení zranění (na jed vám obvazy nepomohou …).

● Některá kouzla (a výjimečně i dovednosti) mají jiné zásahové plochy (jste zranitelní na více místech, než jen zbraní). Typické jsou ohnivé koule (fajrbóly), které zraňují kamkoliv do těla, štítu, zbraní a jiného vybavení.

● Pokud je zbraň či bojující nějak posílen, může dát občas ránu za dva životy. Útok za dva životy nelze kombinovat s žádným jiným druhem vyššího útoku. Silnější zásahy ohlašuje útočník heslem ”Za dva”, ”Za tři” apod.

● Každý může útočit tzv. na plocho. Útočník hlásí ”Na plocho” a to znamená, že nezasahuje ostřím, ale tupou stranou zbraně. Všechna zranění, způsobená útoky naplocho, se po 5 minutách sama vyléčí. Postava, které byl sebrán poslední život zásahem naplocho, o něj nepřijde, ale upadá na 5 minut do mdlob (během této doby ji samozřejmě lze dorazit, spoutat, obrat atd.). To umožňuje velmi jednoduše brát zajatce. Na plocho lze kombinovat i s útokem za 2 životy, ale ne se silnějšími nebo speciálními útoky. Naplocho nelze útočit střelnými a vrhacími zbraněmi.

● A zde jsou ty speciální útoky. Není jich moc, ale potkáte je (ty silné jen vzácně). Zde je jejich stručný seznam. Tyto útoky nelze kombinovat navzájem.

- ”Vyrážím ti zbraň” – zbraň, do které vám praštil nepřítel, lehce odhoďte (ne upusťte pod sebe ani nezahazujte 10m daleko), po 2 vteřinách si ji můžete opět sebrat (ale někdo vás může předejít :-) A pamatujte, že dovednost Pevný stisk se vyplatí.

- ”Beru ti zbraň” – zbraň, kterou uchopil nepřítel, pusťte a nechte mu ji. Pomůže Pevný stisk nebo náhradní zbraň.

- ”Odhazuji tě o … metrů” – ihned odběhněte danou vzdálenost dozadu. Pokud je tam (herní nebo reálná) překážka, zastavte se u ní. Pokud je tam (herní nebo reálná) díra, opatrně sejděte dolů. Tento problém řeší dovednost Stabilní střeh.

- ”Lámu ti ruku / nohu” – danou končetinu propněte v lokti nebo v koleni a můžete ji používat dál (hrajte přitom bolest). Zachránit vás může Zbroj(„stojí zbroj jeden život“), Uhnutí ale i třeba Pevné kosti.

- ”Jsi povalen” – ihned si na dvě vteřiny sedněte na zem (poctivě napočítat!), pak můžete vstát. Během povalení smíte bojovat.

- ”Proražení krytu. Za jedna / za dva…” – tak tenhle zásah vás zranil i když vás ve skutečnosti netrefil.

- ”Jsi na … vteřin omráčen.” – lehněte si na zem, nevnímejte a modlete se aby vás nedorazili. A příště si vemte přilbu!

Veškeré hlášky, které upřesňují útok (”Za dva”, ”Vyražení zbraně”, ”Na plocho”) je třeba ohlásit současně s útokem! Při hlášení předem to varuje protivníka, pozdější hlášení (“Jo a ty poslední dva zásahy byly oba za dva”) není fér a neplatí! Pokud při útoku nezasáhnete, tak se tím útok nevypotřebuje. Pokud byl útok vykryt Zbrojí nebo Uhnutím, tak se vypotřeboval.

Topení, pády z výšek, nemoci apod. se počítají jako Vnitřní zranění, nefungují na ně obvazy, masti apod. Léčí je jen odpočinek, kouzla a lektvary. Vnitřní zranění způsobují i některá kouzla (magie smrti).
[[collapsible show="+ pokračuj" hide="- skryj"]]

Zbroj

Mysl - Zásah do mysli (kouzlo, speciální dovednost), např. čtení myšlenek, hypnóza, mluv pravdu, mučení, zahrnuje i emoce jako zastrašení

Postavu v agónii, v mdlobách nebo postavu, která s tím souhlasí, může kdokoliv spoutat a z postavy se stává zajatec. Zajatce je třeba symbolicky spoutat provazem na zápěstí (nemáte-li kus provazu, nemůžete nikoho spoutat :-). Spoutaná je postava kompletně - nemůže sama chodit, létat, má jakoby zcela znehybněné ruce i nohy, nesmí nic brát, bojovat, kouzlit, otevírat zámky apod. Zajatec nesmí mluvit nahlas ani křičet. Zajatec nemusí poslouchat své věznitele, ale musí se jimi nechat vést (nemusí příliš spěchat).

Spoutat můžete zajatce provazem (provázkem), ale je možné použít i okovy (řetízek). Zajatce osvobodíte tak, že naznačíte přeříznutí jeho pout na zápěstí libovolnou herní zbraní s ostřím (ne hůl či kyj). Pouta musí být dostatečně volná, aby je bylo možné při přetínání snadno sejmout. Pozor, okovy nelze přetnout! Provazem i řetězem je možné připoutat zajatce k nějakému i místu (stromu, skále, zdi).

Pokud se hráč, hrající zajatce, nudí nebo si myslí, že nemá šanci na záchranu, může se utrápit k smrti: po každé minutě zajetí přijde zajatec (nemusí být spoutaný - stačí být zavřený v místnosti apod.) o jeden život (psychicky způsobené vnitřní zranění).

Kdokoliv smí obrat postavu v agónii nebo v mdlobách, zajatce nebo postavu, která s obráním souhlasí. Okrádající řekne postavě, že ji obírá a krátce to zahraje. Oběť mu musí ihned předat všechny svoje herní předměty a cennosti. Majetek hráče samotného (kostým, zbraně, svačina) se krást nesmí (ale zbraně lze třeba držet kousek bokem od zajatců).

Zbraně, zbroje a jiné předměty (okovy, trůn apod.) mohou být také označeny barevným fáborkem (lépe mašlí), který má následující význam: bílá - stříbro, žlutá - zlato, modrá - mithril, fialová - kouzlo (jasný efekt, např. svítící čepel), oranžová - plamen (na zbrani ohnivé ostří, na konci klacku pochodeň, na hromadě dřeva normální oheň), zelená – jed

Letící postava mává rukama (křídly) a volá ”Letím.” Začátek a konec letu navíc ohlašuje hesly ”Vzlétávám” a ”Přistávám.” Letící postavu je možné zasáhnout jen střelnými a vrhacími zbraněmi, ale i ona může utočit na neletící postavy jen stejně. Dvě letící postavy mohou navzájem bojovat i ručními zbraněmi (u toho nemusí mávat rukama). Z důvodu únavy po každém přistání nelze vzlétnout po dobu, jakou trval předchozí let (nelze tedy přistát a ihned zase vzlétnout). Toto platí i pro magický let nebo let na něčem!

Kromě klasických časových jednotek se ve hře objevuje pojem stále: to znamená, že danou dovednost můžete používat bez omezení, pojem střetnutí: to znamená že danou dovednost můžete použít právě jednou za střetnutí a den: dovednost lze použít jen jednou denně. Dovednosti se doplní o půlnoci u četnosti jednou za den a ihned po skončení střetnutí u četnosti jednou za střetnutí. Konec střetnutí ohlašují organizátoři.

0b. – použitelné vybavení, vybavení není ohavné
1b. – pěkná práce, vzdáleně podobající se originálu
2b. – velice dobrá práce, precizně udělaná, plně funkční, podobající se originálu
3b. – úžasná a dech-beroucí práce s četným zdobením, nerozeznatelná od originálu

Za body lze přidělit vybavení určité vlastnosti:
Zbraně:
- 1b. – odlehčená zbraň, se zbraní lze i normálně plavat
- 2b. – kalená ocel, nabroušení vydrží celý den nošení, stále ale pouze jen jedno střetnutí, zároveň lze ale během střetnutí zbraň přebrušovat
- 2b. – vylepšení jílce, jednou za střetnutí poskytne odolnost na vyražení zbraně
- 3b. – vyváží zbraň, přidá jeden útok za dva životy do střetnutí

Zbroje:
(lehké zbroje vstřebají 1 - 2 útoky, těžké zbroje 3 - 4 útoky)
- 1b. – odlehčení zbroje, se zbrojí lze normálně plavat
- 2b. – podbití těžké zbroje, pádné zbraně již těžké zbroji neubírají 2 životy / zateplení lehké zbroje – postava je chráněná před ztuhnutím chladem
- 2b. – úprava na míru, jednou za střetnutí zbroj ochrání před zlomením končetiny
- 3b. – vytvrzení zbroje, přidá zbroji další život, který je schopna vstřebat

Štít:
- 1b. – odlehčení štítu, se štítem lze normálně plavat
- 2b. – kvalitní úchop, jednou za střetnutí štít ochání před vyražením
- 2b. – měkčený úchop, jednou za střetnutí štít ochání před povalením či odhozením
- 3b. – reflexní povrch, jednou za střetnutí štít vykryje energetické kouzlo typu „ohnivá koule, blesk“

Mágova hůl či hůlka:
- 1b. – vodivý materiál, hůl funguje jako prodloužená ruka kouzelníka, jejím dotykem lze sesílat kouzla, jako by se dotkl sám kouzelník
- 2b. – tvrzená hůl, hůl nelze snadno zlomit či přeseknout
- 2b. – hlavice z krystalu, hůl může kdykoliv svítit jako pochodeň
- 3b. – Absorpční krystaly, pokud se kouzelník ocitne na místě s extrémní přítomností živlu, může nechat hůl vstřebat tento kontakt, a pro jedno kouzlo si kdykoliv v budoucnu zvýšit kontakt za prostředí o jedna. Maximálně ale samozřejmě na + 3.

Naše družina se skládala ze 2 kněžích, 2 mágů, 5 válečníků a kriminálníka. Podle všeho měli kněží pouze za úkol pověřit návrat spasitele, mágové dokázat jeho neexistenci, válečníci ochránit tyto 2 řády a motivy kriminálníka byly nejasné. Vyrazili jsme z Jaroměře a chvíli po odchodu jsme potkali dva otrhance ve špinavé uniformě jaroměřských stráží, doplněných kousky jiných látek, a požadovali po nás zbraně a zásoby, které nedostali.
Cestou dále na sever nás napadli vyhladovělí vlci, kteří padli pod mocným útokem našich zbraní. Kousek dále po cestě nás v tunelu napadlo pár starých známých, těch takzvaných jaroměřských stráží neboli zdejších lapků, ke kterým se přidali ještě dva další z jejich tlupy. Utrpěli jsme potupnou porážku, svěcená voda tekla proudem.
Bez valné většiny zbraní jsme pokračovali k nejbližšímu statku, kde jsme po dlouhé debatě mafiánských bossů získali … hrnec a doptali jsme se na spasitele a dva tábořící barbarské kněží. Po cestě dále ke kněžím jsme se zastavili pouze u mlýna, kde jsme dostali pár vzorků na prodej. Vzorky na prodej padli do guláše u barbarů, kde jsme se dozvěděli o tom jaké hrozné místo je sever, jak jediný pravý bůh je všemír a jak mocná je nedaleko žijící chiméra. Také jsme si vyřešili pár barbarských hádanek, všech končících prkno.
Po dobrém obědě s barbarskými kněžími jsme se vydali zabít chiméru, protože u ní prý měli být zbraně. Po tvrdém souboji jsme ji zabily i s našimi třemi zbraněmi, neboť jedna ze zbylých se rozbila, chiméra padla. Sebrali jsme zdejší zbraně a vydali se dál po stopě spasitele.
Po cestě nás potkali staří známí bandité, opět požadující naše zbraně, které jsme jim opět nedali a opět jsme potupně prohráli, ale neodnesli nám zbraně. Tuto potyčku přežili pouze oba kněží, dva válečníci a kriminálník. Po chvilce chůze jsme našli našeho spasitele, který nás vyzýval k odchodu do portálu do země zaslíbené, čehož využili naše kněžka a jeden z válečníků, zatímco druhý kněz lezl do prdele spasiteli a vrah na něj zaútočil a okamžitě umřel. Poté zbytky odešli podat zprávu do města.

První den výpravy, rok 202
Rok uplynul od doby, co naše kroky naposledy zamířily tak daleko na sever. Povoláni zpět do Jaroměře do Univerzity magické jsme se dlouhé měsíce plahočili zpět. Trvalo, než jsme zase museli rozvinout mapy severu a brázdit nám povědomé stezky a cesty. Tentokrát jsme mířili po stopách zmizelého Rektora a jednoho ze studentů, který jej měl údajně unést.
Upřímně, zní to jako nesmysl. Jak by obyčejný student mohl přemoci mága takové úrovně jako je Rektor? Ale dejme tomu. Poté, co jsme vykopali samozvaného proroka po dvou stech let pohřbení pod meteoritem živého, je možné snad úplně všechno.
Ač se na první pohled zdálo, že nový problém se stane středobodem našeho snažení, ukázalo se, že přece jen nás naše nedořešené skutky dohání. Zpráva o smrti mladého chlapce, Pepíčka, z rukou Řezníka, nás zastihla ještě kus cesty od Chvalkovic. Stejně tak setkání s našimi známými knězi, šiřiteli víry Spasitelovi. Zvěstovali jeho návrat plni radosti a očekávání, slibujíc otevření portálu do Ráje; světa plného míru, lásky, svobody a života. Nezní to vše příliš krásně, než aby to byla pravda? Proč by se Čtveřice, ta původní, před dvěma stoletími uchýlila k tak drastickému činu, aby zastavila něco tak úžasného jako toto spasení? Otázek vyvstává stále víc a víc a odpovědi zůstávají skryty.
Rozloučili jsme se s kněžími a pokračovali dál. Našim osudem však nebylo vidět ty dva pánbíčkáře naposledy. Kousek od Chvalkovic jsme je potkali znovu. A tentokrát s tasenými čepelemi, kdy přímo před našima očima zabíjeli Rektora a onoho studenta. Starý mág padl dřív, než jsme stihli zareagovat, ale onen student, oděn v černo-rudém hábitu, bojoval o svůj život, když jsme se přidali k bitvě. Není potřeba dále přetřásat problémy v družině, kdy bratr Adam a Zbyšek téměř zavinili smrt tohoto mága - Ignáce IV., mimochodem, jaká náhoda. Snad jen zázrakem se nám povedlo zahnat kněze na útěk a Ignáce vzkřísit, než do něho Smrt zaryla svoje dlouhé, nenechavé pařáty. Předali jsme mu dopis od jeho otce a po jistém nepříjemném incidentu i dopis od rektora. Jak se dostal do vaku bratra Adama, teď rozebírat nebudu. Jedna skupina tvrdí to, druhá ono a pravda se jen z povzdálí směje naší bláhovosti. Nicméně jsme se dozvěděli, že další ze spisů Ignáce III. střeží nějaký "Studnička" a je hlídán "Emilovou kočičkou." Chudák Joj, kdyby věděl, že se mu až tak moc nevěří. Mimochodem, kdo je "Studnička", netušil ani mladý Ignác IV. Průšvih. Nevíme, kde hledat.
Hned ten první večer, po úžasné, kouřem provoněné večeři, nás navštívila naše stará známá mágyně vzduchu, Ema. Vsadím se, že se celý rok, co jsme byli pryč, musela hrozně nudit, když neměla koho po večerech otravovat. Měla pro nás dopis pro Fridricha s žádostí o společnou schůzi celé Čtveřice.

Druhý den výpravy, rok 202
Naše kroky vedou tedy do Hořiček za Fridrichem. Jsme naplněni obavami, neboť naše minulá návštěva nebyla zrovna dvakrát zdvořilá. Pobili jsme jeho lidi, vyrabovali jeho statek a hlavně zabili jeho trola. Inu, budeme hrát hloupé a uvidíme.
Měli jsme štěstí, že se za ten rok toho Fridrichovi přihodilo více, co zaměstnalo jeho mysl. Jeden z jeho věrných, Sekáč, se rozhodl odejít z jeho služeb. A to s celou parádou. Jeho statek byl zpustošen, lidé byli pryč…i toho trola mu zabil! Ach, jak jsme chápali jeho bolest. Byl velmi zarmoucen, zvlášť ztráta jeho mazlíčka ho zasáhla. Avšak jeho vztek a touha po pomstě byli daleko silnější. Výměnou za dostavení se k oné schůzi Čtveřice požadoval hlavu Sekáče, protože ho zradil, hlavu Šéfika, aby Ema taky neměla svoji pravou ruku, a nového mazlíčka hodného mocného mága země! Ach jo… Ale taky to mohlo dopadnout hůř, že ano? Aspoň nás nechal nakoupit u jeho obchodníka. Trochu jsme ho okradli, podvedli dýkou transmutovanou na zlato, a tak podobně…
Cestou jsme také potkali zvláštní postavy s výraznými zuby. Že jsou upíři, nemohlo být víc zřejmé, kdyby si na krk přivázali cedulku s nápisem: JSME ZPLOZENCI BESTIE. Hledali Ruprechta a chtěli ho zabít. Co bylo ale nečekané, toto setkání neskončilo krveprolitím. Zázraky se nedějí jen o Vánocích.
O všudypřítomných nemrtvých, zombií, kostlivcích a další havěti, ani není nutno psát. Zvláštní, jak se situace vyhrotila po vzkříšení "Spasitele".
Ovšem náš den ještě neskončil. Navštívit nás nepřišel nikdo jiný než samotný Ruprecht, jaká to čest (ironie). Snažil se výskyt nemrtvých svést na Nexus, ale to je nesmysl. Ne, že by je neměla, ale držela si jen na svém území a rozhodně je neposílala dál. K čemu by jí to bylo? Každopádně Ruprecht hrál své divadlo velmi přesvědčivě - skoro - a snažil se v barvitých detailech popsat hrůzy, které se na severu dějí. Nexus byla podle jeho slov příliš mocná, čerpajíc temnou energii z lesa, a musela být odstraněna. Dále nás však varoval, že dál na sever za její území nemáme chodit, neboť tam je něco zlého. I ty jeden, Ruprechte, není tam náhodou tvoje sídlo? K čemupak ho jen potřebuješ? A proč potřebuješ nás?
A protože zázraky se přece jen dějí jenom o těch Vánocích, dorazili upíři. Jejich přítomnost nás silně zaskočila, neboť jsme obstarávali věci potřebné pro přenocování, ale podařilo se nám je porazit. A protože už s jejich druhem máme zkušenosti, setnuli jsme jim hlavy, hodili je do potoka, a těla spálili na uhel.
Měli u sebe dokument vysvětlující jejich touhu zabít Ruprechta. Ti bláhoví.Věřili, že pozření jeho srdce jim daruje nesmrtelnost. Z dalších dokumentů nalezených u nich jsme pochopili, že upírská komunita je názorově nejednotná a navzájem se moc nemusí. Hm, zajímavá informace.
Naneštěstí nepřišli sami. Zatímco oni s námi svedli souboj, ve Chvalkovicích došlo k mnohem dalekosáhlejšímu masakru. Oranžová zář na obzoru jen vzdáleně zprostředkovala hrůzy, ke kterým tam došlo. Jaká bezmoc, když jsme museli přihlížet upalování lidí, a nemohli jsme s tím nic udělat. Dorazili jsme pozdě a už šlo jen o to vykonat mstu. Muži, ženy, děti, mladí a staří, všichni bez rozdílu přivázání na kříže a upáleni. A jen kvůli tomu, že jejich víra byla jejich náčiní a schopnosti.
Nasupení a rozhodnuti (z většiny), že Nexus zítra opravdu zabíjet nebudeme, jsme se vrátili na srub. Ema za námi přišla a my jí sdělili, co má Ruprecht v plánu. Slíbila, že se ho pokusí odlákat, zatímco my se probijeme do jeho sídla. Také nám povolila zabít Šéfika a slíbila zjistit, kde zrovna přebývá.

Třetí den výpravy, rok 202
To bylo spekulací ohledně toho, jak projít Lupusovým územím. Neschopni vymyslet něco pořádného, vzali jsme všanc, že pod svícnem bývá tma, a prošli přímo středem. Bohužel zdejší zvířena pracovala ve prospěch onoho fauna a jeho pozornosti jsme přece jen neušli. Nic nepomohlo dušování, že jsme tu nevinně, že jsme nic nezabili a nezabijeme, že nám jde čistě jen o průchod dál na sever. Smál se našim výmluvám, ač pravdivým. Nicméně nám jen uštědřil lekci. Dočasná proměna v divou zvěř nás měla naučit chodu jeho lesa a byla tak trochu i ukázkou jeho moci. Taková tichá výhružka: jen hleďte, co dokážu. A umím toho i víc, teď se držím zpátky!
Ale to my přece víme.
Toto zdržení se však nakonec stalo osudné pro faunku žijící v jeho sousedství. Nexus pozvolna ztrácela kontrolu nad svým územím, až její marné snahy v jeho ovládnutí vyvrcholily její smrtí. V obklíčení nemrtvých už ani naše schopnosti nedokázaly zvrátit toto neštěstí. Stojíc nad jejím bezvládným tělem jsme si říkali, co teď? Ač jsme nechtěli, Ruprecht dostal, co požadoval, a nám zbývalo tolik otázek, na které nám Nexus mohla odpovědět.
Ale měli jsme přeci štěstí už dřív, a navzdory své vrtkavosti nás neopustilo ani v temném Nexusině hvozdu. Duch fauna, kterého ona sama zabila, nám poskytl informace, které jsme potřebovali. A výměnou za pohřbení jeho těla, čímž nalezl klid po tak dlouhé době, nám začaroval Nexusinu hůl. V omezené míře a na určitou dobu měla moc uspat nemrtvé. Ta malá, nenápadná dřevěná hůl byla naší volnou cestou k Ruprechtovu sídlu.
Cesta k němu byla dlouhá a náročná. Obklopeni hordami nemrtvých, naše mysl počínala propadat zoufalství. Cesta se klikatila pod našima nohama, cíl v nedohlednu. Nevěděli jsme, jestli jdeme správně nebo ne, prodírali jsme se porostem a bloudili s vědomím, že už nikdy nemusíme najít cestu zpět. Síly ubývaly s počtem spících nemrtvých, které jsme nechali v našich stopách, když tu najednou se na horizontu vylouplo skvostné Ruprechtovo sídlo.
A zde nám štěstěna zamávala své sbohem. Bitva, která nás čekala, byla neskutečně krvavá a drtivá, a když jsme utíkali zpět na jih, hnala se za námi armáda nemrtvých. Obtěžkáni spoustou předmětů a svitků ukradených z Ruprechtova sídla a zpomaleni těly našich třech padlých spolubojovníků, které jsme odmítli nechat těch stvůrám napospas, jsme měli co dělat, abychom uprchli.
Pohřbili jsme své padlé a pobrali svých pět švestek. Na radu Emy jsme opustili náš srub, kde již nebylo bezpečno, dokud byl Ruprecht naživu.

Čtvrtý den výpravy, rok 202
Zvláštní, jaké karty nám osud občas rozdá. Náš Zaklínač Jura se opět shledal se svým přítelem, Zedem, a nikdo z nás netušil, jak osudové to setkání bylo. Pln nových informací ohledně Zkoušky a možného stání se plnohodnotným členem Zaklínačů, byl Jura připraven donést svým druhům hlavy upírů, které požadovali jako důkaz jeho odhodlání a schopností.
A tak to snad zvládneme, no ne?
O tomto úkolu se však tito tvorové dozvěděli a vyslali za námi dva ze svých řad se zvláštním poselstvím. Jak jsme už věděli, upíří podsvětí bylo rozpolcené ohledně názoru na Ruprechta. Ti dva, kteří nám ve vší počestnosti zastoupili cestu, s námi neměli spor a žádali nás, abychom upustili od našeho úmyslu vyvraždit jejich sídlo. Jejich tvrzení neznělo ani tolik jako výhružka, že bychom stejně neuspěli, jako spíš varování, před možným konfliktem, který bychom nemuseli zvládnout. Jura nebyl nadšený, ale poté, co nám vysvětlili, že oni opravdu nemají o problémy zájem, a odkázali nás na skupinu těch upírů, se kterými jsme už měli tu čest, se nechal přemluvit. Z tohoto setkání jsme odcházeli se smíšenými pocity a poštovním holubem, který znal cestu ke svým pánům, kdybychom je někdy potřebovali kontaktovat. Jen čas ukáže, zdali bylo naše rozhodnutí správné či nikoliv.
Později toho dne jsme opět museli pohřbívat další dva z našich druhů. Silák padl při heroickém souboji se Sekáčem a nebýt jeho odvahy, nikdy bychom ho snad nebyli porazili. Sledovat, jak se jeho tělo mění prach v srdci jeho vlastního živlu, ohně, byl smutný okamžik. Dlužili jsme jeho oběti a neměli způsob, jak mu to splatit.
Z Vlčáka byl vytvořen nemrtvý kostlivec, který nás měl varovat v případě, že nás někdo chtěl napadnout.
Naše cesta se zkřížila také s Řezníkem. Našli jsme ho, jak sundával mrtvé z křížů, že tam přece všechno to maso nenechá. Jeho cesta z tohoto světa byla rychlá, jak se na takového bídáka slušelo a patřilo. Jen…on to nebyl až takový bídák. Ze zápisků, které jsme u něj našli, bylo vidět, že on jen nechtěl, aby lidé trpěli hladem, jako jednou on a jeho syn. Smutný příběh nešťastného člověka.
Museli jsme ale vyrazit dál. Vlčák-kostlivec krom volavky posloužil dobře i jako cenné odlákání upířích hlídek, zatímco jsme se plížili do jejich hnízda.
Smrt však nám stále byla v patách a střetnutí s upíry nepřežil bratr Adam. Náš smutek vystřídalo silné rozčarování, když jsme po souboji nemohli najít jeho tělo, abychom mu zajistili řádné pochování. Jen hlína zbrocená jeho krví naznačovala, kde vydechnul naposledy. Nestihla se ani vsáknout do země, když jsme rychle opustili to prokleté místo. U pasu Ignáce se houpaly nové kolárky, trofej pro soutěž s jeho tetou Emou, a u pasu Jury za pačesy visely tři mrtvé hlavy, ze kterých stále odkapávala krev, když jsme uháněli pryč.
Slunce už téměř zalezlo za obzor, když jsme dorazili do tábora Šéfika. Nebyl moc nadšený, ale poskytl nám útočiště pro přespání.
A co se nestalo…hádejte, kdo se vrátil ze záhrobí?

Pátý den výpravy, rok 202
Zabili jsme Šéfika. Pořád si nejsem jistá, jak se to přesně stalo. Měli jsme víc štěstí než rozumu, když jsme uháněli pronásledování jeho nohsledy. Useknutí hlavy určitě nebylo to, co očekával, když jsme ho s lascivními úsměvy lákaly s Nelis do chaty. Chloroform udělal své a než jsme se nadáli, naskakovali jsme na projíždějící povoz. Až teprve tam jsme si mohli s úlevou vydechnout.
Evidentně nás štěstěna opět začala provázet, když jsme cestou k Danielovi narazili na pomník jistého pana Studničky. Odsunout víko, na kterém spokojeně oddychoval spící lev, bylo poněkud problematické a odměna byla na první pohled dosti chabá. Ignác svíral v ruce jeden jediný svitek, zatímco jsme se zoufale škrábali na stromy, abychom se schovali před běsnící Emilovou kočičkou. Odřeniny, které jsme takto získali, ale byly stokrát lepší, než co by na nás zanechaly její drápy a zuby.
Chvilku trvalo, než se unavila natolik, že jsme co nejpotišeji a nejrychleji slezli ze stromů a vzali nohy na ramena.
Pokračovali jsme směrem k sídlu Daniela; poslednímu mágovi ze Čtveřice, kterému jsme měli předat Emino pozvání na schůzi. Cestou jsme potkali fauna Luxis, děda Lexis, který vyznával starého boha a odmítal magii. Stejně jako spoustu jiných,i jeho jsme zastihli v bitvě s démony a nemrtvými. Jeho jsme ale stihli zachránit. Poradil nám, jak porazit bazilišky, kteří obývají cestu k Danielovi. Hm, že by mazlík pro Fridricha?
Souboj s oním mystickým hadem byl tuhý a málem jsme přišli o jednoho z našich válečníků, o Davida. Magie prstenu z mízy prastarého stromu mu zachránila život na poslední chvíli. Bazilišek takové štěstí neměl. Při obcházení jeho obrovského, mrtvého těla, se člověku tajil dech. Ještě více, když jsme mu vykradli hnízdo a uzmuli tak zárodek mazla pro Fridricha. Teď už zbýval opravdu jen ten Daniel.
Zabít jeho krakena nebyl moc velký problém. Přesvědčení vodního mága - to byl oříšek. Nikdo z toho nevyšel bez oběti. Někteří obětovali víc, někteří míň, ale když jsme odcházeli, s příslibem, že se Daniel dostaví na schůzi Čtveřice, každý mlčky dumal nad svou ztrátou.
Azyl jsme našli u faunky Lexis. Poprvé za dlouhou dobu měl člověk skutečný pocit klidu a bezpečí. Až do chvíle, kdy se konečně projevilo, jak osudné bylo setkání se Zedem. V naději na uspění ve Zkoušce, ve které osm z deseti propadlo životem, Zaklínač Jura spolykal sérii lektvarů a utrejchů. Výsledkem byl jeho přidušený křik, zhroucení se a zem a poslední záškub, kterým jeho svaly daly najevo, jak jeho tělem prostupovala bolest. Byl mrtvý, než jsme stihli zakročit.
Jeho smrt byla tak nečekaná, že jsme se nemohli přinutit jeho tělo pohřbít. Seděli jsme u ohně a nechápali, jak věci mohly nabrat tak rychlý spád. Ale Zed ho koneckonců varoval. Stejně, oddalovali jsme vykopání hrobu pro našeho bojovníka, jak to jen šlo.
Přemítajíce nad plastickou mapkou Ráje, kterou jsme si odnesli z Ruprechtova sídla, seděli jsme okolo plamene vesele plápolajícího do temna noci. Lexis nám za určitou cenu nabídla nahlédnutí do její knihovny a znalostí a dokonce slíbila, že nám pomůže dostat se do vrstvy mezi sférami, abychom se mohli podívat na Ráj. Věděli jsme totiž, že meteorem nemůžeme Ruprechta zničit. Neznali jsme potřebná kouzla, věděli jsme, že následky by byly příliš strašlivé, a vlastně jsme ani pořád neměli celou Čtveřici, jen příslib jedné schůze. Ze střípků posbíraných z její knihovny jsme ale zjistili, že kapsy ve sférách - což Ráj byl - se dají zničit jejich přesunutím. A pohled svrchu se nám jevil jako zajímavý nápad. Už jen pro to, že se v mezisféře dá narazit na duše nedávno padlých.
Oči všech se upřely na vychladlé tělo našeho druha. Mlčky jsme souhlasili; jdeme do toho.
Viděli jsme spoustu. Ruprechta, vodícího lidi do Ráje. Jeho síla uzdravila nemocné, omládla staré, rozveselila zarmoucené. Poté, co poslal dva ven z Ráje přesvědčovat davy, portál uzavřel a zavedl zbylé do jezera. Klidná vodní hladina jim sahala po kolena, když Ráj ukázal svou pravou tvář. Voda se rozestoupila a z jeho dna se vyrojily nemrtví a sešívaní. Ruprecht sledoval ta jatka s naprostým klidem a až bylo po všem, otevřel portál. Jak letěl pryč, zahlédl nás, a my najednou cítili, jak nás cosi vytahuje ze sféry. Viděli jsme obrovskou ruku, která držela Ráj, a zanedlouho jsme se ocitli na travnaté louce za srubem u Chvalkovic. Nelis stála před námi, držíc mapku Ráje s šokovaným výrazem. A vedle nás se na kolena pomalu a roztřeseně zvedal Jura, jehož duši jsme s z mezisféří dotáhli s sebou.

Šestý den výpravy, rok 202
Ovšem společně s ním jsme dotáhli i démona, což jsme se nedozvěděli dřív, než druhý den ráno. Jeho moc uspávala stále víc a víc lidí, než nám došlo, odkud vítr vane. Bratr Adam pak provedl vymítací rituál a vyhnal tak démona z Jurova těla.
Než jsme se stihli pořádně vzpamatovat, začali dorážet jednotliví členi Čtveřice. Ema byla první, jak jinak. Fridrich taky dorazil a my mu předali obě požadované hlavy. Z baziliščího vajíčka až tak nadšený nebyl, ale přijal ho. Daniel dorazil jako poslední.
Donutit tu bandu sednout a pořádně se domluvit, byl problém. Nakonec ale dali hlavy dohromady, a také mapky "pokladu", z nichž každý vlastnil jednu část. Poklad pak představoval další svitek Čtveřice, v němž tito mágové zpovídali ze své chyby - shození meteoritu. Ihned po tomto činu věděli, že následky jsou mnohem závažnější, než mysleli. Smrt tisíců lidí, doprovázená oblakem prachu, který na téměř dvě století zahalil sever, nebylo, co si tito čtyři mocní mágové představovali.
Nevím, jak se nám povedlo je přesvědčit, že meteorit není řešení. Ignác totiž na poslední chvíli vyrukoval s mocným kouzlem, které by to umožňovalo, kdyby celá Čtveřice spojila síly. Povedlo se nám ale odsunout toto fatální opatření jen jako plán B. Primárním řešením našeho problému bylo zničit Ráj aktivací portálu a vhození oné minimapky - Ráje! - dovnitř, do sféry ohně. Díky Lexis a její knihovně jsme věděli, jak to provést, a ačkoliv to bylo těsné, dokázali jsme Ráj zničit, než dorazila první vlna nemrtvých.
Ale nebyli jsme bláhoví. Věděli jsme, že tento boj by mohl být náš poslední. Přesila Ruprechtových výtvorů byla velká, ale díky pomoci od Zaklínačů, civilizovaných upírů, žoldáků, ba dokonce i prostého lidu, jsme to byli my, kdo stál na konci vítězoslavně na nohou. Teda tak vítězoslavně, jak jen šlo, když se na nás hrnula horda démonů. Ale i to jsme zvládli a když dorazil Ruprecht, byli jsme připraveni. On sám byl silně oslaben, jeho kouzla nefungovala, jeho vlasy před očima bělely a jeho kůže se svrašťovala. Odříznut od energie Ráje, která ho celá staletí držela při životě, se Ruprecht rozpadl v prach.
Zbývalo jen pohřbít mrtvé a jít si každý svou cestou. Bohužel však naše činy ovlivnily víc, než jsme chtěli. Vhození Ráje do sféry ohně zapříčinilo její oslabení nebo snad i něco horšího. Ignác ztratil schopnosti vyvolávat kouzla, naši páni démonů nemohli povolat ani nejmenšího z ohnivých démonů, a bůhví, jaké další následky se časem ještě objeví.

V Jaroměři jsme nabrali pár nových posil, jmenovitě vraha Robina, paladina Davida, panoše (ehm tedy šermíře) Vojtu a mága smrti, tajemného pana G. Vyzbrojeni dopisem pro Ruprechta (a taky pár zbraněmi) jsme se vydali na sever s cílem najít zmizelého rektora university i jednoho z mladých mágů (nejspíše Ignáce), který zmizel s ním.
Hned v první vsi jsme znovu narazily na kousek řezníkovy práce a po Aničce z minulého roku jsme se letos mohli kochat kousky Pepíčka, ze kterých jsme si jeden též vzali sebou jako suvenýr. Při odpočinku nás překvapily dva kněží v kolárcích jdoucí ze severu, kteří kázali o odchodu do Ruprechtova ráje a posílali všechny k průchodu. Ráj se měl otevřít zítra, nebo pozítří, nebo možná ve čtvrtek.
Hned za vesnicí jsme narazili na místní bandu zbojníků, které jsme zabili. Zajímavé na nich byly jen popáleniny od slunce, které v žádném případě nesouvisely se dvěma mágy ohně, co šli dopoledne kolem. Poté až do Chvalkovic jsme se nesetkali s žádnými potížemi, kromě malé hladové vlčí smečky.
Kousek od srubu jsme ale viděli boj mezi kněžími a dvěma mágy (z nichž jeden z nich již ztratil hlavu a ta se koupala v potoce) a po zvolání „Na mága!“ se všichni mladší společně s bratrem Adamem a Zbyškem vrhli na Ignáce, zatímco ostatní se snažili zabít kněží. Tyto kněží měli kolárky a podivným způsobem se léčily. Nakonec jsme všechny kněží zabili (až na jednoho, který utekl, no smůla) a Ignáce oživili, ale chyběl mu dopis, který dostal od rektora university, a který měl nejspíše jeden z nás. Abychom si pojistily naše podezření, omráčili jsme Zbyška a bratra Adama, kterému se neznámým způsobem dostal dopis do batohu. Podařilo se nám Ignáce přesvědčit, že jít s námi je nejlepší nápad. Poté jsme šli pouze kousek cesty do srubu, kde jsme zjistili, že má dva nové obyvatele, Barda a kuchaře Cukrouše. Poté se Ignác rozhodl přečíst dopis, který byl doopravdy od jeho otce, Ignáce III. V dopisu byly pouze informace, kde najít něco od jeho otce. Poté už pouze dorazila Ema a předala nám dopis pro Fridricha s žádostí o přidání se ke schůzce celé čtveřice. Také si zadala celá čtveřice (hlavně Daniel) kolárkovou soutěž, tedy kdo bude mít nejvíce kolárků.
Dalšího dne jsme se vydali předat Fridrichovy dopis. Po cestě jsme potkali nemrtvé, ohnivé démony a Hrombácovce, kteří nás napadli hned po našem skromném obědě. Také jsme poté potkali dva upíry, kteří byli no nadmíru… upírovití. Také bylo, podle jejich řečí, jasné že chtějí zabít Ruprechta, a že když potkáme Ruprechta tak ho máme zmrazit a dát jim vědět, oni se o něj již postarají. Poslali jsme je někam a oni šli. Pro nechápavé jsme je poslali na západ doprostřed lesa.
Poté jsme již v poklidu došli až k Fridrichovy, který souhlasil, že pomůže čtveřici, ale pokud mu splníme tři přání. Nikdo z nás nebyl džin z kouzelné lampy ani zlatá rybka, tak jsme mu pouze museli slíbit, že zabijeme a doneseme mu hlavu Sekáče (protože ho zradil), Šéfika (protože nechtěl, aby Ema měla svou bandu) a také mu sehnali nového mazlíčka, něco s kamennou kůží a obrovskou silou. Také nás nechal nakoupit u svého kramáře, kterého jsme spíše okradli, než abychom nakoupili. Poté jsme se vydali zpět do srubu.
A kdopak se nám neobjevil u srubu, samotný pán Ráje Ruprecht. Chtěl po nás, abychom se vydali do Nexusina lesa a zabili jsme jí tam, i když on se tam s námi sejde a pomůže nám při boji proti ní, protože podle něj byla za všemi těmi nemrtvými, co se zde v poslední době objevila, čemuž v naší družině věřili pouze Adam a Zbyšek, ale za Nexus jsme se stejně rozhodli zastavit a promluvit si s ní. Ruprecht sám nám slíbil, že se tam s námi setká a pomůže nám v boji.
A aby nebylo pro tento večer málo setkání, se rozhodli zastavit i upíři z rána, kteří nás chtěli zabít za to, že jsme nechali Ruprechta odejít. Bohužel jsme zrovna sbírali dřevo na oheň a překvapili většinu z nás beze zbraní, ale stejně se nám s pomocí našich mágů povedlo je zabít. U nich jsme našli lejstro, ve kterém bylo napsáno, že věří, že pokud snědí Ruprechtovo srdce tak se stanou nesmrtelnými. Také jsme se dozvěděli z tohoto lejstra, že se upíři dělí do více skupin. Také se rozhodla zastavit Ema a my jsme ji pověděli o tom, co nám rozkázal Ruprecht a co jsme neměli v plánu splnit. Ona nám řekla, že bychom měli prozkoumat její les a hlavně tu část, která byla zapovězená. Ona prý zatím Ruprechta zdrží.
Když jsme se již odebírali ke spánku, nás vyrušili zvuky z Chvalkovic. Poté co jsme vyběhli ven, jsme viděli, že Chvalkovice hoří. Poté co jsme tam doběhli, jsme našli dva kněží v kápích, kteří upalovali lidi. Z dopisu, co jsme našli u nich, jsme se dozvěděli, že k Ruprechtovi se přidal i Sekáč a že upaluje lidi proto, že nevěří v Ruprechtův ráj.
Dalšího rána jsme se vydali za Nexus, bohužel navzdory našim nejlepším plánům a předsevzetím jsme opět vstoupili do Lupusova hvozdu. Poučeni z minula jsme se vyhnuli zabíjení zvěře. Lupus byl také v relativně dobré náladě, takže nám ani nevyhrožoval smrtí, pouze nás proměnil na zvířata. Díkybohu dočasně. Po proměně zpět jsme pokračovali dále do Nexusina hvozdu. Když jsme k jejímu lesu přicházeli, uviděli jsme Nexus, která se bránila útokům nemrtvých. I přes naši snahu o pomoc ji zabili a my jsme se dověděli z jejích posledních slov, že už nemrtvé nedokáže kontrolovat. Po jejím smrti se tam objevil duch fauna, který o sobě tvrdil, že byl pánem lesa ještě před Nexus, která ho také zabila. Slíbil nám, že pokud pohřbíme jeho tělo na místě s dobrým výhledem, umožní nám projít lesem nemrtvých. Jako správní dobrodruzi jsme mu samozřejmě pomohli.
Tak jsme se vydali pláněmi nemrtvých hlouběji do lesa. Po dlouhé cestě jsme dorazili k rozpadlému sídlu uprostřed lesa. Po tuhém boji s nemrtvými a démony jsme posbírali mnoho záznamů z Ruprechtova výzkumu, několik magických předmětů a mapu ráje. Pohřbili jsme naše mrtvé a rychle utekli, než dorazili další démoni. V tu chvíli už v Ruprechtovo spasitelství věřili jen bratr Adam a pan Zbyšek, kteří věřili, že všechno je ďábelská konspirace proti Ruprechtovi. Večer se za námi znovu zastavila Ema, dala nám přesvědčující dopis pro Daniela a doporučila nám, abychom zmizeli ze srubu, jelikož Ruprecht.
Další den se objevil před srubem zaklínač Zed a naše překvapení, že žij, když jsme ho viděli bez hlavy, odbil příběhem, o tom jak si ji přišil, rozmasíroval srdce a přežil. Každopádně Jurajovi nabídl možnost zaklínačské zkoušky, kterou přežije jeden z deseti a poslal ho za zaklínači dále na severu. Poté jsme se vydali pro Šéfikovu hlavu pro Fridricha, cestu nám znepříjemnila zase banda démonů, kteří zase nepřežili. Došli jsme až k zaklínačské tvrzi Kér More (soudě dle jejich výslovnosti), kde Jurovi nakázali, aby jim přinesl hlavy upírů, žijících nedaleko, a až poté bude moci podstoupit zkoušku.
Brzy jsme narazili na vesnici, se kterou před chvílí skončili kněží a Sekáčovci, což se poznalo podle kouře, ukřižovaných a hlavně Sekáče a jeho bandy, kteří stáli uprostřed vesnice. Neohroženě jsme na ně zaútočili a souboj skončil tak, že Sekáč odběhl a většina našich bojovníků byla na zemi. Silák s Jurajem se vrhli na pronásledování Sekáče, dostihli ho a zabili. Bohužel Silák při tom zemřel a Vraha Jirku jsme již také oživit nedokázali. Když jsme byli uprostřed léčení, objevil se ve vesnici brýlatý muž zahalený v šátku, kterého jsme podle stop nezaměnitelně poznali jako řezníka a jal se ořezávat maso z ukřižovaných. Zabili jsme ho a zjistili, že mu zemřel syn a manželka v zimě hladem a on se rozhodl to již nedopustit.
Poté jsme potkali tu skupinku upírů, kterou jsme měli zabít, ale chtěly se domluvit a vypadali kultivovaně, tak my jsme se s nimi domluvili, za což nám slíbili službičku, až budeme potřebovat, a rozhodli jsme se radši zabít skupinku upírů v kolárcích o kus dále. Po boji zůstali ležet 3 lidi, ale naši léčitelé se rozhodli, že bratra Adama není potřeba oživovat, že vstane sám. Nevstal. A když jsme později hledali jeho tělo, zmizelo. A také za jednoho ležáka mohl kovář Jiří, protože mu prý Ignác sebral kolárek, tak ho za to umlátil. Ještě jsme se vydali dále, do další tvrze zaklínačů, kde se Jura dozvěděl o mocné zkoušce trav, při které umřou 2 z 10. Teda 10 ze 2. Teda vlastně 8 z 10, 1 přežije a 1 ji zvládne.
Poté jsme došli k Šéfikovi, kde jsme s jeho povolením přenocovali. A ještě se k nám vrátil jeden upíří lěčitel, který se dozvěděl o tom, že je on, a díky jednomu z našich textů, i Jura stvořen Ruprechtem. Od té doby se oba chovali jako retardovaní bratři. A nakonec jsme mu ještě museli postavit most, tedy Šéfikovi.
Dalšího rána se nám povedlo Šéfika zbavit hlavy a utéct banditům (krom dvou, kteří se k nám přidali). Naše nové přírůstky byly pán démonů Svalovec a střílející učitel baletu Vlk. Díkybohu jsme stihnuli na poslední chvíli chytit povoz pro dvacet lidí, který zrovna náhodou jel kolem.
Poté se nám, shodou okolností, podařilo najít pana Studničku, u kterého měli být schované spisy od Ignáce III. Teda spíše jeho pomník. A Emilova hlídací kočička byl kamenný lev. Podařilo se nám jej otevřít a uvnitř jsme našli kousek mapy. A bohužel si nás všimla hlídací kočička, takže jsme se museli uchýlit na strom, než zase usnula.
Po dalším kuse cesty jsme potkali fauna Luxise, který zrovna bojoval s démony, takže jsme mu pomohli. Ne jak bývá v naší skupině zvykem do hrobu, ale pomohli jsme mu porazit démony. Řekl nám, že je dědečkem Lexis, se kterou se nemusí, protože Lexis se moc zabývá magií a nezajímá se o boha (podle pozdějších spisků Všemír). Také nám poradil, jak porazit bazilišky dále po cestě (a mazlíček se vyřešil sám). O kousek cesty dále si všimnul náš kovář Jiří starého stromu, vypadajícího magicky, takže několik z našich se rozhodlo jej pokácet, ale objevili se dryádi, kteří byli rozhodnutí chránit strom i svými životy, takže jsme byli nuceni je zabít.
Poté jsme se vydali sehnat baziliščí vejce. Museli jsme zabít baziliška, který žil v jeskyni, ale to se nám (překvapivě beze ztrát) povedlo a povedlo se nám i obě křehká vejce vynést ven, i když jsme byli pronásledováni dalším baziliškem.
Došli jsme poté k jezeru u Danielova sídla, kde na nás zaútočil mocný kraken, který přišel o všechna svá chapadla, a tedy nic nám již nebránilo ve vstupu do Danielova sídla. Byla zde určitá pravidla, například odložte své zbraně zde, což neuposlechnul pouze kostka ledu, tedy vlastně Vojta. Daniel tam seděl ve svém kruhu, meditoval, a nelíbilo se mu, že jsme přišli rušit jeho klid. Dlouho jsme ho přesvědčovali, aby šel zabít se zbytkem čtveřice Ruprechta, dokonce jsme mu dali i dopis od Emy. Jura na něj měl nějaké kecy, tak mu Daniel řekl, ať se napije meditační vody, které když se člověk napil, tak omdlel. Jura to neudělal a stalo se … nic. Nakonec jsme se každý museli vzdát toho, co je pro nás nejcennější. Byli tu některé věci jako Vlkovo křesadlo, Jiřího lov, či Nelino kolektivní vlastnictví – baziliškovo vejce. Všechny předměty i Daniel se roztekly. Poté ještě Jura zkusil podstoupit zkoušku trav a umřel. Fakt. Prostě chcípnul.
Poté jsme se, i s Jurovým tělem (nechceme znesvětit Danielovo sídlo) vydali za Lexis. Lexis nám řekla, že tam určitě nemůžeme přespat, poté nám prodala některé ze svých knih, co měla dvakrát. Také nám řekla o faunovi Luxusovi, bratrovi Luxise. Také nám prodala spisek, ve kterém se psalo o tom, že pokud se kapsa přesune do sféry tak by se měla zničit. Také nám řekla o tom, jak dostat Jurovu duši zpět a oživit ho a udělala nám portál skrze sféry do Chvalkovic.
Při průchodu prostorem mezi sférami jsme viděli, jak Ruprecht do ráje přivedl zástup lidí, uzdravil je, dva z nich poslal zpět a zbytek nechal povraždit nemrtvými. Poté při opouštění nás Ruprecht viděl, jak také cestujeme mezi sférami a pokusil se na nás zaútočit, ale nepovedlo se mu to. Také jsme viděli ráj, který držela obrovská ruka. Jediná, která nešla prostorem mezi sférami a rovnou ji to „vyplivlo“ ve Chvalkovicích byla Nelis, která u sebe měla mapu ráje, z čeho jsme vydedukovali, že to není mapa, ale ráj. Rozhodli jsme se jej zničit tak, že jej hodíme do sféry ohně. Pokud by se to nepovedlo tak plán B byl meteorit od Čtveřice. Také se nám povedlo zachránit Juraje, který ale vypadal lehce hloupější… ale to bylo normální, takže Jura byl zase v pořádku.
Ráno jsme však zjistily, že to není tak docela pravda. Po tom, co většině družiny byla vysána většina životní síly, se zjistilo že Jura byl posednut démonem, kterého jsme po odhalení odeslali zpět do sfér.
Poté se objevil Sešívač, o kterém jsme se dozvěděli, že našel nějakou z Ruprechtových knih, a podle ní se pokoušel stát se nesmrtelným, a tak si vyměňoval různé části těla, ale podepsalo se to na jeho psychice. Po krátké slovní výměně s Emou odešel pryč. Poté se již sešla celá školka (soudě dle chování), tedy čtveřice a po hádce dali mapy dohromady a my jsme vykopali návod, jak seslat meteorit. Oni ho na něj chtěli hodit zrovna, ale my jsme měli plán se sférou ohně. Abychom na otevření portálu měli co nejvíce času tak jsme poslali holuby upírům a zaklínačům, aby nám přišli pomoci.
Poté jsme již se vší pomocí šli otevřít portál a hodit do něj Ráj. To se nám díky zdržení povedlo, a my jsme se Ráje zbavili. Po tom nás čekal lítý boj proti démonům a později i nemrtvým. Při nemrtvých přišel i samotný pán Ruprecht a pokusil se nás zabít, ale jeho síly jej zradili a začal stárnout. Poté začal odcházet a postupně se rozpadat. Po zabití zbývajících nemrtvých jsme šli za ním, a už jsme viděli jen kusy těla a na konci už jen hlavu s kusem trupu a rukou, jak se plazí, a i ta se proměnila na prach. Poté jsme pohřbily naše mrtvé. A tak náš příběh skončil.
Ale další zmínka je ještě o magii ohně, která přestala fungovat a letošní zima byla neobvykle krutá a dlouhá a ledový elementálové a démoni jsou čím dál tím obvyklejší…