Jako Ka, člen kmene Vlčího zubu jsem byl plně pohlcen příběhem pěti kmenů, které se sešli na místě na hranici světa smrtelníků a světa duchů. Příběhy svými i ostatních členů mého kmene. Příběhy o odhodlání, které šlo až za hrob a nenávisti, která se proměnila v opatrnou úctu.

Jako hráč jsem si hluboce užíval místo, kde se hra odehrávala a detaily, díky kterým jsem se cítil jako kdybych opravdu žil v dobách kdy na čase příiš nezáleželo a příběhy byli jediným způsobem jak něco pamatovat. Takřka všudypřítomné bubnování pak pomohlo ponořit se do toho světa, tančit namísto pohybu a vyprávět příběhy. Velice se mi líbila mechanika používání barev pro znázornění toho jak se navzájem jednotlivé postavy vnímají.

Jako prosebník u hvězdy spadlé z nebe, jsem vděčný, že se nám nakonec podařilo změnit svá rozhodnutí a hvězdu zachránit.

Není snadné slovy hodnotit larp, jehož největší kouzlo spočívá v možnosti vyjadřovat se netradičními způsoby, komunikovat prostřednictvím příběhů, barev, dlohého očního kontaktu, syčení, postoje, pohybu a rituálního tance.
Stejně to zkusím: Kmeny byly prostě boží. Kromě už zmíněného posunu komunikačních prostředků do mnohem primitivnější, animálnější, a tedy v jistém smyslu intenzivnější roviny se Kmeny liší od většiny dramatických larpů ještě v jedné důležité věci – mají dobrý konec. Hráči jsou vedeni k tomu, aby směřovali k pozitivnímu vyznění svých příběhů. To ale neznamená, že by ve hře nebyly konflikty, nenávist a zlé události, bez těch by hře scházela dynamika a vlastně by ani moc nebylo, na čem ty dobré konce stavět. Nebyla jsem si jistá, jestli může dobrý konec zanechat steně intenzivní zážitek jako kvalitní rozbíjecí larpy. Může. A vlastně jsem moc ráda, že teď nebudu muset týden brečet do polštáře, jak dobrý larp jsem to hrála.
Způsob, jakým byly postavy napsány, nechává hráčům velký prostor pro interpretaci, vztahy popisuje spíš konkrétními vzpomínkami, zatímco motivaci a pocity postav nechává nevyřčené. Líbilo se mi vyprávět a poslouchat příběhy. Bylo skvělé, že se často dalo vyhnout závažným proslovům a osudovým vyznáním, které v larpech většinou zní tak těžkopádně a kýčovitě. Je snazší v příběhu propůjčit svoje city nebo zkušenosti zířecím hrdinům nebo ještě lépe namalovat na druhého barevné znaky.
Nakonec pár slov k technické stránce hry: Herní lokalita je fantastická. Workshopy byly funkční, autoři evidentně věděli, co nám chtějí předat a jak, aby hra fungovala. Dávali nám přestávky ve workshopech, dobré jídlo, starali se, jestli zrovna máme co hrát, a vůbec na nás byli hodní. Takhle málo mě ještě žádný larp nestresoval.
Kmeny beze zbytku naplnily moje vysoká očekávání. Nutno říct, že se velmi přesně trefily do mých preferencí – nemusela jsem tolik používat slova. A zjistila jsem o sobě pár věcí, na které bych asi diskusí u stolu nepřišla. 10/10

Ačkoliv jsem to nečekala, Kmeny mě opravdu nadchly. Malování barvami, vyprávění příběhů, všechny tyhle už dříve zmíněné mechaniky hře dodávají neopakovatelné kouzlo. Stejně tak příběhy masek, odehrávající se ve hře a přece ne úplně v ní, na mě výrazně zapůsobily a jsem ráda, že i příběh hvězdy i příběh samotné Rah dospěl ke šťastnému konci. Neříkám, že bych na tomhle larpu neměla čas od času slzy na krajíčku, vždycky to ale byly slzy dojetí nebo štěstí, což mi připadá opravdu fascinující, protože obvykle hru zdaleka tak silně neprožívám. Jediné, co bych si přála - aby to všechno trvalo déle. Aby byla větší šance se propadnout do toho zdánlivého bezčasí a já se spíš mohla nechat přirozeně nést příběhy k jejich konci, namísto toho, abych se je snažila vyřešit, dokud je na to ještě čas.

Zvuk bubnů, malování po kůži ostatních, dlouhé pohledy do očí, doteky…

Atmosféra Kmenů je prostě jedinečná.
Ze začátku (hlavně během workshopu) jsem se troše zvláštních pocitů neubránila, protože třeba už jen dlouhý pohled do očí, který k mechanikám hry neoddělitelně patří, mi není zrovna přirozený.
Ale poté, co jsem se krátce po začátku samotné hry do atmosféry Kmenů ponořila naplno, získala jsem úžasný zážitek, na který budu dlouho vzpomínat.

Jediné, co bych změnila je délka – pár hodin navíc by hře rozhodně neuškodilo.

"Eh, ééé… cožééé?"
—Gavroš po prvním přečtení postavy

"Ok… wow. Wow. Velké wow."
—Gavroš po třetí konzultaci (Díky Shaice za trpělivost!)

Říkal jsem si, že uvidím. Pokud mě nebude bavit pozitivní drama, zabavím se bubnováním, rituály a patláním barvy po ostatních. Pěkně podané workshopy jen nasvědčovaly tomu, že herní náplně bude dostatek a že ani “obyčejná” komunikace nebude rozhodně jakkoliv všední.
Před hrou to pozitivní drama vypadalo docela pohodově, až by se chtělo říct trochu komicky. To se ale velmi rychle změnilo. Hra samotná sice je výrazně pozitivní, ale zůstává vážná a řeší mnohá témata, která jsou zásadní nejen v primitivních společenstvích, ale v nezmenšené míře i dnes.
Hra tepala v rytmu bubnů a proudila nemilosrdným tempem, tak tak jsem stíhal předepsané zápletky, tudíž byl málokdy čas nezávazně / příběhově poklábosit, nebo si nedejbože jen tak imerzovat za rytmického prskání do duté větve. Vím, že to asi není řešitelné, ale zde je má jediná připomínka - ta hra si prostě zaslouží být delší. Příběh Kmenů mě naprosto pohltil v každé zápletce, do které jsem se nějak přimotal a dohromady byly budované tak, aby v nich šla uplatnit celá škála dostupných mechanik a aktivit.
Co mě pak dostalo z úplně jiného důvodu - obrovská hráčská svoboda. V rámci nastavených mechanik jde udělat… tak nějak cokoliv, pokud to někomu přijde smysluplné (a pokud vám to nezakážou Duchové nebo Psi) a ve výsledku to bude dobré. Prostě se do toho jen tak ponořit s důvěrou, že v pozitivní atmosféře můžete šířit tajemství, hrotit scény a nikomu tím nehodíte do hry vidle.
Díky všem. Báječným a geniálním orgům za skvělou akci a naprosto fantastickým spoluhráčům za uvedení příběhů v život.

Za časů, kdy zvířata žila jako dnes žijí lidé, se jeden mladý havran vrátil z daleké pouti a do rodného hnízda přinesl z cizích krajin tolik kousků jantaru, jako je na rukou prstů. A bohatství toho hnízda bylo veliké, jeho sláva se rozšířila po celém kraji a mnoho zvířat se o tom pokladu chtělo přesvědčit na vlastní oči. To bylo v časech, kdy zvířata žila jako dnes žijí lidé.

Larp Kmeny byl bezpochyby jedinečný a úžasný zážitek - už samotné prostředí pravěkého skanzenu Křivolík nás vracelo proti proudu času do dob, kdy věci byly prosté, tradice důležité a příběhy tvořily svět. Atmosféru doplňovala spousta skvostných detailů - jako třeba stylové jídlo, nádobí, rekvizity a ozdoby charakteristické pro každý kmen. Kostýmy jsou samostatná kapitola (Drrakovi měl někdo říct, že ženy mají prsa) a jejich oblékání vyústilo ve spontánní "šící workshop". Pokud je organizátoři nějak nezmění, důrazně doporučuji hráčkám dalších běhů, vzít si s sebou jehlu a nit. Využité mechaniky jsou originální, nesmírně působivé a přirozeně nás vedly k jinému projevu, stylu hraní - po celé dlouhé úseky hry jsem nemluvila a vystačila si jen s pohledy, gesty, vrčením a malováním barvami. Podobně ovlivňoval hráčskou psychiku i proklamovaný šťastný konec, byly momenty, kdy jsem měla problém uvěřit, že k něčemu takovému můžeme dospět. Ale k mému překvapení se to stalo a bylo to dobré. Jak už to u prvních běhů bývá tento larp měl některé nedostatky (které podrobněji vypíšu přímo organizátorům), věřím že se jedná jen o kosmetické vady a budou odstraněny. V průběhu hry jsem zažila silné a zvláštně poetické scény, na které hned tak nezapomenu (ještě teď mám potřebu vyprávět příběhy) a celkově jsem vděčná, že takovýto larp, ve svém pozitivním vyznění težko porovnatelný s jinými, vůbec existuje. Pro mě osobně, ale bohužel hra příliš nevyšla. Oč větší bylo mé nadšení z postavy lovkyně Idir a očekávkávání zajímavých konfliktů, o to větší bylo nakonec mé rozčarování. Buď to bylo tím, že jsme jako hráči nedokázali opustit uspěchanost a maximální efektivitu 21. století, nebo měla má postava málo linek - téměř všechny mé zápletky se vyřešily cca. po dvou hodinách hry a ta jediná, která zbývala značně vázla. Když tedy dozněly bubny a vyhasl rituální oheň, do tmy se spolu se svým novým kmenem vytratila šťastná Liška a nechala za sebou frustrovanou a zklamanou Skadi. Vyplývalo to spíše z nepříznivé shody několika okolností, ne z toho, že by tento larp byl nějak špatný a já své účasti nijak nelituji.

Děkuji Mellorovi, že ze mě dobrou půlhodinu páčil všechno o Kmenech. Jinak bych si to dohromady asi nikdy nedal. Popsat totiž slovy hru, jejíž jedním (ne jediným) cílem je verbální komunikaci přesunout do neverbální roviny, je dost složité.
V prvné řadě - Kmeny se mi líbyly a tak je to dobré.
Neotřelé mechaniky, atmosférický setting, kostýmy, místo a celý přístup k akci. To všechno nějak dává do kupy zajímavou směs, která člověka chytne u srdce a probudí v něm nějaké prapůvodní archetypální pudy. Vlastně mi to hodně moc sedlo! Gesta, dotyky, pohledy, barvy, příběhy, hudba, rituály, ale také ta slova nechávají emoce mezi lidmi proudit novým (nebo spíše prastarým?) způsobem.
Je to super!
Jediné, co hru může brzdit je strašlivé počasí nebo (a to víc) způsob života moderních lidí. Čím více se vzdálíte našemu světu a hlavně jeho tempu, tím více vám Kmeny dají. Nikam nespěchejte!
Rád bych si dal nějakou delší variantu hry, kdy by se hráči mohli více odprostit od rytmu reálného (moderního) světa a užívat ten herní naplno.
Díky spoluhráčů a organizátorům za skvělou a neotřelou hru!

PS: co je na hře také dobré, je kamarádský přístup organizátorů ke hře a jejím hráčům. Cítil jsem se tam jako bych tam patřil! :-)

Postava: Mosi, 1.běh

Na kmeny jsem byl zvědavý a byl to pro mě vlastně asi i očekávaný vrchol sezóny. A nutno říci, že jsem nebyl zklamán. Text níže je plný spíš negativ, ale i přesto trvám na tom, že to byl úžasný víkend a super larp!

Rád bych ale v prvé řadě řekl, že jsem se původně hlásil na úplně jiný larp, než který jsem hrál. Podle textů na webových stránkách jsem si o hře udělal nějakou představu. Když jsem ale dostal jeden z prvních mailů s herními mechanikami, pochopil jsem, že hra bude úúúúúlně jiná, než jsem si do té doby myslel. Ani lepší, ani horší - jen jiná. Takže doporučuji si o hře nějaké věci zjistit, než do toho půjdete, aby se třeba nestalo, že budete zklamaní.
Hru jsem si ovšem užil. To je bez diskuze. Zejména jsem si užil všechny propracované drobnosti, které jsou postaveny na herních mechanikách, které jsou pro tento larp opravdu neodstranitelnou součástí. Mrzí mě, ale že díky shodě okolností nebo nepropracovanosti textů došlo k hernímu "kiksu", který blokoval vývoj mé postavy a tím pak i vztahy na vývoji mé postavy závislé. Gradace mé postavy, která měla přijít asi 2 hodiny před koncem hry, přišla vlastně v posledních minutách hry a tak jsem to nemohl ve hře víc "prodat". Je to škoda, protože pak jsem se víc stresoval kvůli "dopadu vývoje mé postavy" na linky ostatních hráčů a méně jsem si užíval samotnou hru.
Abych ale jen nekritizoval - je to super larp! A klidně bych si to zahrál znovu. Larp je v některých ohledech hodně jiný. Dokonce až tak moc, že většině hráčů dělalo potíže naladit se na vlnu NEmoderních NEuspěchaných lidí. V této NEuspěchanosti je vlastně i síla tohoto larpu. Stejně tak je důležité si uvědomit, že sáhodlouhé politické debatování nemá v tomto larpu co dělat - na našem běhu se to ne vždy povedlo.
Iluze a atmosféra larpu je velmi silná a pokud si to hráč sám nebude kazit, tak se může úplně položit do života "kmenů z dávných dob".

Hodnocení: 8/10 (rád bych dal víc, ale onen herní kiks, mi ten zážitek hodně kazí :-( )

,
Postava: Tyrmo, 2.běh
Čekal jsem, že to bude úplně něco jiného, než jsem byl zvyklý hrát. Tušil jsem, že to bude bolet. Vnitřní rozkol postavy byl téměř hmatatelný,… Prostě místo obvyklého zachraňování světa, měl člověk co dělat sám se sebou, se svým osudem, a naučit se některé životní situace a rozhodnutí příjmat.

Hra samotná byla plná a bez hluchých míst. Možná by mohla být trochu delší, aby měl člověk čas si občas sednout a jen tak na sebe nechat působit atmosféru a dění kolem a nic neřešit a poddat se třeba rytmům vzdálených bubnů. O interakci s ostatními postavami nebyla nouze. Emoce a jejich vyjadřování byly nedílnou součástí. A jak se rozplétala vlákna příběhu, vše do sebe začalo krásně zapadat a dospělo k dobrému konci. A o dobrých koncích tato hra byla.
Za mě 10/10 :)

PS: Cestou domů bylo obtížné nevrčet na lidi ve vlaku, aby vás pustili sednout ! :D

Čekala jsem , že to bude "jiný" larp. Byl ! A bylo to celkově dost dobré. Osobně hodnotím velmi kladně výtvarné pojednání rekvizit, jídlo a zapojení hudby do hry. A patlat na lidi barvičky je prostě super.

Ngara z Hluboké vody, 1. běh
Kmeny přinášejí netradiční zážitek, který mi ani po čase nejde příliš vyjádřit. Byl to prostě jiný larp. Jiný, než jsem původně čekal; jiný, než jaký jsem kdy zažil… Byl ten zážitek pěkný? To si sakra pište! Rozhodně bych rád jel znovu.

Vlastně mám pocit, že na podruhé by se mi hrálo mnohem snáz, protože chvíli trvá, než se vcítíte do ducha hry a oprostíte svou mysl od návyků moderní doby. To je také jeden z důvodů, proč bych si přál, aby hra byla delší - když se mi konečně podařilo se "do toho" dostat, rychle se blížil konec. Pokud máte otevřenější mysl, budete na tom asi lépe :-)
Druhý důvod je, že mi na této hře s dobrým koncem trochu chybělo rozehrání konfliktů (což je u mě co říct). Zkrátka bych se na sebe raději ještě o něco déle mračil, než začneme být 'sluníčkoví', což se u nás stalo poměrně rychle. Nic proti dobrému konci, jenom bych před ním ocenil trochu více peripetií. Zopakování a odehrání si scének z historie postavy před hrou mi to nedokázalo nahradit.
A třetí důvod, proč by Kmeny měly být delší je to, že vás prostě pohltí a užíváte si tu neposatelnou atmosféru.

Dál už bych jen opakoval to, co napsali jiní přede mnou a tedy jen v rychlosti: Mechaniky se vám snadno stanou přirozeností, přístup orgů je bezproblémový, místo krásné (možná by šlo jeho potenciálu využít více?), bubnování, barvy a ohně magické. Kostýmy jako základní vrstva naprosto dostačující, nicméně spodnější i svrchnější vrstvě to chce věnovat nějaké zamyšlení ze strany hráče. Doplňky kostýmů, rozlišující jednotlivé kmeny, jsou skvělé. Kdykoliv se podívám na fotky, chci zpátky.
Díky všem za skvělý zážitek.

Jako píseň ke čtení tohoto komentáře navrhuji 80‘ génia kapely Toto: https://www.youtube.com/watch?v=FTQbiNvZqaY

Pro mě super:

Lokace je úplně realistická. Jakože ú-pl-ně. Vždycky je mi trochu líto, když si musím na nějakém vysokorozpočtovém larpu něco domýšlet: Super-nádherný zámek, ale uvnitř netexem přehozené moderní skříně, jednoduchý sbitý domek co zastupuje fortelnou hospodu a tak. Chápu, že dokud nebudeme za larpy platit deset tisíc, tak to jinak nepůjde – ale o to víc oceňuju, že Kmeny volí takové téma, ke kterému jde najít absolutně věrohodná lokace, kde vás nebude nic neherního rušit.

Kostýmy, doplňky a barvy na ruce jsou samy o sobě cool, ale navíc fungují překvapivě dobře vizuálně dohromady. Na našem běhu si všichni poctivě sehnali kontaktní čočky, holky zapletly vlasy do neobvyklých amazonkovských copů a vypadalo to fakt jak ve filmu, jak se říká.

Herní design Kmenů zkouší něco nového; část 1: Domorodci nepíšou, takže ve hře nejsou žádné texty, co posunou vaši zápletku dopředu, a všechno se sděluje jen vyprávěnými legendami. Jasně, mně to z počátku taky neznělo jako převratná věc, ale když jsem se zamyslel nad tím, kolik informací se na běžném larpu dávkuje různými dopisy, deníky, obálkami a kartičkami, tak mi došlo, jak je velká frajeřina se bez nich obejít.

Herní design Kmenů zkouší něco nového; část 2: Vyjadřování emocí dotekem a kreslení po těle je zajímavá změna. Ideálně to mělo vést až k přechodu do úplně bezeslovné komunikace, což se úplně nestalo, ale i tak je to v českém prostředí originální prvek a jsem za něj rád.

Pro mě rozpačité:
- Zima. Bude to znít zprvu jako dementní výtka, ale dejte mi chvíli ji vysvětlit: Byla zima a nastavení hry s ní úplně nepočítá. Organizátoři před chladem sice varovali, zapálili ohně a rozdali deky, ale s holými pažemi a v sandálech je prostě v noci v lese kosa, s tím se holt nedá nic dělat. Vedlo to k tomu, že ve fázi hry, kdy po sobě lidi měli víc kreslit a animálně interagovat, víc seděli u ohně a povídali si, protože prostě dvanáct nad nulou. Asi to má nějaké designové řešení (víc ohňů v ploše a u nich barvy? deka do páru?), ale je to zapeklitý oříšek a já ho teď neznám.
- Volnost obřadů. Ve hře je hodně rituálů, jejichž přesnou podobu orgové nechali na hráčích. Byl jsem jedna z postav, která měla nějaké z nich pod palcem. Nějak mi při čtení postavy nedošlo, že bych se na ně mohl doma připravit a workshopy to neřešily, takže ve hře jsem pak improvizoval, což prostě bylo trochu poslabší a pak mě to mrzelo. Uvítal bych víc přípravy na úkor hráčské volnosti.
- Trochu drhla práce s fakty, ale asi je to daň za absenci textu. Konkrétně: Pátráte po něčem z minulosti a všechno, z čeho čerpáte informace, jsou příběhy vyprávěné jinými hráči, občas dokonce v nějaké metafoře. Takže na konci není úplně jisté, jestli vám váš zdroj informací řekl všechno, jak měl, a vy jste všechno správně pochopili.

Je pro mě těžké Kmeny hodnotit. Je to jak kdybyste po někom chtěli, aby postavil stroj, co nikdo ještě nepostavil, on to udělal, a ten stroj fungoval pak na 80 procent. Jako jo, není to všechno úplně ideální, ale – hej – je to první stroj tohohle typu, tak asi 80 procent je vlastně super výsledek. Díváte se na tu mašinu, cítíte, že to není úplně ono, ale zároveň přesně nevíte, kde vykřesat těch dalších 20 procent bez výrazných experimentů, které by to mohly celé ještě víc rozhodit. Tak co s tím?

Kmeny jsou určitě cutting edge současného českého larpu a pro larpové harcovníky nutnost. Pro mě osobně se herní zážitek pohyboval někde mezi 8-9, ale ze zřejmých důvodů kliknu těch hrdě progresivních 9.
Díky tvůrcům, bylo to moc fajn.

(hodnoceno po 3. běhu; Tento komentář bych chtěl s přátelskou úctou věnovat hráčce postavy Ta, která na larpu o pozitivních koncích s lehkostí a elegancí dovedla mou romantickou linku do nejstrašnějšího myslitelného pekla. Děkuji, Zuzano, jsi umělec svého druhu. :) )

Kmeny jsou dobrý larp. Po formální stránce nemám co nejmenšího jim vytknout. Workshopy běžely svižně, ale zároveň ne ve spěchu. Postava (Tyrmo) byla nádherně napsaná a napěchovaná přesně akorát na oněch 8 hodin hry. Hru krásně dělily společné události jako Příběhy masek a společné sešlosti. Hodně jsem se bál stylu hraní, ale mechaniky vyprávění krásně doplňovali poměrně klasický styl hry (který jsem si uměl představit mnohem lépe než osm hodin ve stylu "Já vítr, volám tě vodo, abys přibližila se mi tak, aby naše elementy spojili s v jedno, jako se spojí v jedno i naše těla. (…)")

Kmeny jsou inovativní larp. Konec blídečkům a proplakaných večerů, nyní přichází dobrý larp o dobrých koncích. O tom, jak se lidé mohou mít rádi, jak si odpouští a jak se vyhýbají pokušení zla. Můj osobní dojem byl, že všechny postavy měli poměrně vyrovnaný obsah (což zdaleka není samozřejmeností, výjimky se samozřejmě našly) a moje největší radost - zápletky se příliš nepřebíjely. Piroshova věta "Zvažte, jestli vrchol vaší zápletky musí vidět celá vesnice." mi přišla téměř až přelomová.

Velmi pěkně zakomponovaná byla mnohovrstevnatost hry - každá postava se cítila nějak výjimečná, ať už ve svém kmeni nebo je pojil jiný příběh. A právě ona propletenost příběhu v kmeni i mimo něj na mne velmi zapůsobila (neskromně přiznám, že jsme měli stejný nápad v nikdy nerealizovaném larpu a je slast jej vidět v praxi). Zároveň nikdy nešlapala přes čáru feelingu hry a všechny mechaniky - malování, sblížení i konfliktu - byly prostě a jen dobře vymyšlené a fungovaly na výbornou.

Kmeny jsou larp o příbezích. Narace Kmenů je prostě nádherná a odhalování jednotlivých příběhů ve hře - ať už skrz vyprávění starců u ohňů, zjevením ducha či poskládání střípků minulosti - mne celou dobu těšilo.

Hráč, který má rád příběhy, vyprávění, hezké a spíše detektivní larpy se do Kmenů zamiluje. Já takový hráč spíše nejsem a i když není larpově poctivé to říkat, tak přiznám, že můj hráčský zážitek je prostě výš s těmi blídečky, diskomfortem, reálnými rvačkami, "reálnými" polibky a (smysluplném) překračování komfortní zóny. Od týmu autorů jsem čekal jednu z topovek letošního roku a takovou také je. Pokud se chcete dostat do kolen, Kmeny nejsou vaší volbou. Pokud chcete cokoliv jiného, tuto hru nesmíte minout.

Na Kmeny jsem jela s tím, že mě až tak nebere setting, ale věřím, že daný tým tvůrců nemůže udělat špatnou hru. A ač to není správný přístup, měla jsem pravdu :o) a hra mě fakt hodně bavila a velmi se mi líbila.

Bála jsem se toho, že to celé bude moc o neverbálnosti na úkor herní náplně, a tak to vůbec nebylo. Když srovnám, byla to moje jediná hra 8h+ formátu, na které jsem celou dobu měla co dělat.

Ráda bych taky vyzdvihla vyrovnanost toho, jak cool byly mužské a ženské role. Nemám samozřejmě dokonalý přehled o všech rolích, ale hodně to tak na mě působilo a byla jsem ráda, že role, kterou hraju, není primárně žena a pak až všechno ostatní. Zároveň ale vztahů mezi muži a ženami bylo požehnaně.

Přestože jsou Kmeny o dobrých koncích, byly dramatické a pro mě velmi silné, neměla jsem pocit, že by happyend ubral intenzitě zážitků. Zážitky mojí postavy mám pořád v hlavě a asi ještě nějakou dobu mít budu.

P.S.: A ne že tam není bleedeček - nemůžu si pomoct, ty lidi, se kterýma jsem hrála, mám prostě teď hrozně ráda :o)).

Když jsem byl v pátek ráno povolán, abych zajel zaskočit na Kmeny, váhal jsem. Nakonec jsem ale překonal lenost, přeorganizoval vše, co bylo třeba, a s batohem na zádech vyrazil vlakem do pravěku. A stálo to za to. Celá hra byla profesionálně připravená od začátku do konce. Prostředí a produkce naprosto bez vady. Příběh jsem měl plný, postava mi sedla a všechny linky mě (ne)překvapivě dovedly k příjemnému happy endu. Organizátoři jako rodina… Navíc k tomu báječný prvek malování, tělesného kontaktu a metaforického vyprávění. Párkrát jsem měl na krajíčku slzy dojetí a k některým hráčům, u kterých bych nikdy jinak neřekl, že se to může stát, jsem skrz kontakt s jejich postavou získal fakt blízký vztah. Když jsem dneska jel metrem a potkal jednoho s mnoha přátel, které rád vidím, ale po ránu v metru si vlastně nechci (s nikým) povídat, tak jsem úplně zatoužil ho jen chytnout za ruce, vztah si utvrdit a pokračovat v cestě. Celé to bylo jako z pohádky, přesto mi něco malého, nehmatatelného chybělo, co by mě uneslo za hranici dokonalého zážitku k zážitku mimo kategorie. Nedokážu to zatím pojmenovat a budu nad tím muset ještě přemýšlet, jen cítím, že by tam mohlo být ještě něco víc. Na Kmeny jsem se těšil a těším se na další akce z pera autorského týmu, pro mne jsou jistota, že akce bude výjimečná. Kmeny rozhodně doporučuji k navštívení každému (kdo snáší úzký kontakt s lidmi).

Jsem ráda, že jsem mohla být součástí tohoto báječného happeningu uprostřed lesa. Kdybych to nezažila, asi bych nevěřila, že něco takového, jako byl závěrečný rituál, je možné bez jointu a dokonce i bez jediné kapky alkoholu.

Skvělé kostýmy, prostředí, všudypřítomný zvuk bubnů, ohně, to vše dohromady tvořilo jedinečnou atmosféru pro výborně vymyšlenou hru. Myslím, že těžko by se hledal někdo, kdo se na tomhle larpu nudil, zápletek bylo opravdu hodně, k tomu navíc skvělý nápad s příběhy masek. Komunikace pomocí barev a očního kontaktu bylo něco nového, co dávalo hře další rozměr. Překvapivě se povedlo napsat a odehrát mnoho malých příběhů s dobrými konci bez pachuti sluníčkového kýče.
Jako další plus vidím to, že se hra odehrávala na poměrně malém prostoru, takže jste kromě vlastních linek, mohli sledovat i většinu toho, co se děje kolem vás. Osobně jsem vítala i pozvolný vstup do hry pomocí workshopů a jelikož mívám ráno pomalejší start, tak i fakt, že se nehraje přes noc a že tedy nemusím vstávat do hry.
Závěrem bych ráda vyzdvihla naprosto perfektní práci organizačního týmu – tam opravdu nebyl jediný zásek, ani nic, co by se tomu dalo vytknout. Jako člověk, který obvykle nemá příliš času na velké přípravy, jsem ocenila především stoprocentní servis - dostali jsme opravdu vše, kostýmy, včetně krásných doplňků, boty, stylové nádobí, zajištěno bylo i světlo pomocí velkého množství svíček, skvělá kuchyně včetně stálého přísunu, deky k zapůjčení, zkrátka vše vymyšleno do posledního detailu.
Prvně dávám 10/10.

Vše dobré tu bylo řečeno, tak jen krátce. Larp kmeny mi změnil život (věřím, že tím dobrým směrem). ;-)
Bez váhání 10/10!

O Kmenech jsem chtěl vždycky napsat něco chytrého, ale nejde mi to. Autorům se povedl jejcih záměr a postupně jsem nad hrou (během ní) přestal přemýšlet pomocí slov, přestal vyjadřovat slovy a nějak se to promítá i teď, když nad hrou zpětně přemýšlím. Kmeny jsou super larp. Od prostředí, jídla, originálního zasazení, velmi vstříceného a přijemného orgtýmu, fungujících workshopů, a dalších věcí kolem ke hře. Pro mou postavu byla o cestě z totálního dna na vrchol, napsané to bylo výborně, měl jsem super spoluhráče, příběh krásně gradoval a závěrečný rituál ho parádně zpečetil. Je to jedna z mála dramatických her, které jsem si opravdu užíval a často vzpomínám na momenty ze hry. Jen pro to neumím hledat slova, protože jsem je během hry přestal používat a to považuji za skutečně inovativní skok.
Trochu jako problém vnímám kostýmy, i když chápu, že šlo o řešení pro malování na tělo. Zima na hře byla i v létě a byl to problém. Vždycky mě bavily Štorchovy kresby zpdobňující pravěké lidi jako poloopice v kožkách. Tady to bylo dost nepříjemně tímto směrem (příště více kožešin, něco do obuvi a ideálně nechat něco teplého na nohy).

Určitě bych chtěl vyzdvdihnout to, že všechno, co většinou v larpu existuje jenom v hlavách hráčů (sociální postavení, pocity) bylo vidět nebo šlo materiálně rozpoznat. Pozorovat dynamiku změn pocitů postav podle barev bylo samo o sobě skvělé jenom pozorovat.