-Prohledáváme hrobku skrz na skrz. U jeho mrtvého těla jsme nalezli malý černý kámen (později určený našimi mágy jako klíč k něčemu). Prohledali jsme hrobku skrz na skrz, spálili všechna mrtvá těla upírů, ale nic jsme nenalezli. Přesto jsme byli přesvědčeni, že si ze starého trpasličího města museli s proradnou Lukrécií něco odnést. Jiřík, mág země, se jal prohledávati okolí a vskutku - objevil prostoru, do níž nešlo jeho zem-pronikající magií vstoupit.

-Opustili jsme hrobku a takřka okamžitě potkali dívku, která se prohlásila za učednici Arcanovu. Od ní jsme se dozvěděli následující:
- Pravděpodobně kvůli tomu, jak Nela pokazila kouzlo, jsme byli cca dva týdny mimo.
- Arcanus uprchl po pádu Jaroměře (vypálena ohnivým drakem). Lidé z Jaroměře byli pobiti nebo zajati barbary. Vojsko se z bitvy vrátilo zdecimované a bez Lysandera a Magnuse. Vévodův trpasličí meč se prý někde ztratil.
- Pak nás hledal, ale vzhledem k tomu, že jsme byli mimo tento časoprostor, tak nás nenašel a proto tady zanechal svou učednici, aby nás našla.
- Během naší nepřítomnosti se u srubu potulovali nemrtví, objevil se tu i trpaslík s nákupní taškou (Thangrim) a co hůř (nebo líp?) taky Maegresh - vypadal velmi nakrknutě, když nás nenašel.
- Před pěti dny se kus odtud severně objevilo Ztracené Město.
- Na místě Teclisova vypáleného hájku roste listnatý strom, už je asi metr a půl vysoký a roste na něm jeden plod, připomínající něco mezi jablkem a hruškou.

-Pokusili jsme se proniknout do Ztraceného města, ale nepodařilo se nám prorazit skrz haldy nemrtvých. Obrátili jsme se tedy a šli kolem Chvalkovic [kde došlo k incidentu s několika zlými barbary, boj to byl krutý a nevyrovnaný, ale proti naší inteligenci neměli ti primitivové naději] za Lukrécií.

-Cesta vedla kolem Teclisova vypáleného hájku. Želva, druid a léčitel, se nás snažil odradit od vstupu do hájku. Prý bychom to tam poničili, že nevíme, oč jde a tak. Zejména Nela však trvala na tom jít se tam podívat a pořádně to prozkoumat, Želvova neochota nám sdělit vše co o tom ví, v některých z nás budila podezření. Vtom zasáhli bohové. Skrze Milana nám sdělili, že pokud se budeme jen koukat, nic se nestane. Přesto Želva naléhal, abychom nevstupovali. Po dlouhém rozmýšlení nás šla nakonec jen část. Já zůstal, takže nemohu zasvěceně svědčit, ale pokud vím, tak nic o čem bychom již nevěděli nezjistili.

-Vydali jsme se tedy na místo, kde byla naposledy spatřena Lukrécie se Štěpánem. Kousek od hájku jsme se ale střetli s barbarskou hlídkou. Mezi ní byl ten barbar, v němž již Falgir zpochybnil víru v Chaos, a dva další, kterým o tom tento pověděl a trochu je nahlodal. Po krátké teologické dišputaci to skončilo tak, že jeden z nepřesvědčených nevzdělanců usekl Falgirovi ruku s tím, že jestli jsou starý bohové skutečný, tak mu ta ruka do příště doroste. (Želvovo léčení na to nepomáhalo, ale večer si Falgir vzal Regeneraci a do rána měl ruku jako novou.)

-Přišli jsme na místo, kde Želva naposledy zpozoroval Lukrécii s uneseným Štěpánem. Jiříkův "Cit místa" odhalil, že odletěli a zhruba směr. Běželi jsme tím směrem, až jsme ji dostihli. Já k ní doběhl první a v závěsu za mnou, tuším, Osvald a Falgir (nebo Vojta?). Inu, po prvních pěti životech dole ještě stála na nohou, což mne opravdu překvapilo, neb jsem doufal, že se to obejde bez agonizování, tak to do ní Osvald nasolil dohromady za 8 a to již nerozdejchala…

Pak doběhli i ostatní. Ovšem na oživení Lukrécie z agónie se nějak zapomnělo. Herr Štěpán ovšem nebyl nalezen. Prý ho Lukrécie bila, načež on navztekaně utekl.

- Přišel Caledor, Pán Draků. Vypadal staře. Prý pár dní po nás se u něj stavil T. Maegresh.

Večer za námi přišel Arcanus. Když zjistil, že jsme mu zabili vnučku, vztekal se (vyvolal na nás dokonce démona), ale nakonec se přes to víceméně přenes a řek nám, že v noci se partyzáni dorozumívaj světlama, a že bychom se s nima měli spojit, zejména s Haraldem, že ten to tady prej má všecko projitý a všecko zná a ví a tak.

Podle Azu nás přišel navštívit i Tangrim (ten seschlej trpoš s taškou) a použitím něčeho jako homo morte multiplico nás totálně rozsekal a nechal ležet.

-Večír se u srubu ukázal Malekith, jeden ze Čtveřice, jež minule Meagresh rozsekala. Malekith je temný elf. Když se o něm minule pokoušel Štěpán zjistit více, objevoval se mu jen symbol Tzeentzche, chaosáckýho boha magie a proměny. On usekl Meagreshovi hlavu. Podle kdesi nalezených Alaricových zápisků si na to přinesl meč, jež trpaslíka prý málem oklamal (ať už to znamená cokoli). Jistojistě to byla velmi mocná zbraň, ale něco s ní nebylo tak úplně v pořádku (pošpiněna chaosem?). Toto nám potvrdil i Caledor. Avšak podle tvrzení Malekitha samotného mu ten meč dal Alaric. Shodují se v tom, že ten meč použil jen k tomuto účelu a nikdy víc ho již nedržel. Když na něj přišla řeč, dost se rozčiloval.
Jeho otec třímal Kainův meč a proto je on a celý jeho rod prokletý. Je nějak spřízněn s Teclisem, nevím přesně jak, získali jsme totiž rodokmen jeho rodu. Zmizel ve studni magie a po dlouhou dobu se po něm slehla zem, vrátil se až teď. (?) Malekith projevil zájem o zničení Meagreshe, i když by byl zjevně radši, kdybychom to udělali my a on se nemusel obtěžovat. (Nebo to považuje za bezpečnější.) Řekl nám, že ho můžem najít za noci v prázdné elfí hrobce kus odsud, kdybychom ho náhodou chtěli vyhledat. Taky se porafali s Caledorem. Malekith měl zřejmě nějaký nemalý podíl na smrti Caledorova syna. Temný elf se druhému vysmál, a když demonstroval svoji převahu, hodil mu nůž, ať se zabije, o což se i pokusil.

- v noci jsme běhali po lese jak cvoci a hledali Haralda, partyzánů jsme našli hned několik, ale nakonec i toho kvůli kterému to celé bylo.

- Harald nám řekl, že jich je málo a všecko že jich ubejvá a tak. Taky podotkl, že čím dál, tím míň barbarů prochází portálem. Dohodli jsme se s ním, že se zejtra ráno staví a pokud něco vymyslíme, tak nás potají dostane do Chvalkovic, kde budem moct zabít draka. (Drak: Jmenuje se Skialander [nebo tak nějak], červenej, třiceti až čtyřicetimetrovej, ohnivej, ale podle nějakejch papírů co někde naši maj prej docela slabej v magii.)

Den druhý

-Všem se nám zdál dendrofilní sen, který se každému bez vyjímky líbil a celou družinu dobře naladil.

-Zjevila se černovlasá elfka v bílém s křídly a odnesla si Teclisovu hůl. Podle Želvy se jedná o elfí bohyni Lilaet (Lileat?)

-Želva na okamžik mizí. On to poslední dobou dělá docela často…

-Rozhodlo se, že toho třicetimetrovýho draka zabít půjdem. Vymysleli jsme plán, že Nela na něj sešle zpomalující a zmalátňující kouzlo a na nás Ochranu před Ohněm, a pak že na něj naběhnem a rozsekáme ho. Harald nás vskutku mistrovsky protáhl až do Chvalkovic k drakovi. Byla to velkolepá, dlouhá a úmorná bitva, která nás stála mnoho zdrojů, ale nakonec jsme zvítězili! Nechápu jak. Začali se tam sbíhat barbarští šamani, kteří drželi draka pod kontrolou, naštěstí se nám podařilo nějak mezi nima proklouznout ven. Bohužel náš plán o tom, jak propustíme vězně, které drak hlídal, nějak nevyšel. Na ústupu jsme zpozorovali zohavenou a popálenou mrtvolu páně Lysandera. Zdá se, že akademie je opět bez hlavy (momentálně také nejspíš bez zdí a bez obyvatel…).

- Znovu nás kontaktoval Arcanus. Že se dozvěděl o nějakém zajímavém předmětu, ať mu pro něj skáknem, když už jsme mu zabili tu vnučku. Že ví, kde to je a že to je prej kolečko na provázku a že to je všecko co o tom ví. Inu, šli jsme, jiná příležitost jak si vyžehlit ten drobný vroubek by se nemusela naskytnout a víc nepřátel už opravdu nepotřebujeme.

- Potkali jsme Alarica. Zdál se být o dost příčetnější než minule. Nebo už jsem si zvykl. Každopádně se zmínil o Runových kamenech, že je použili při zničení Maegreshe. Že už nic nevyrábí, zbroje pro trpaslíky už jsou hotové a teď hodlá odpočívat. Že na té jeho Narozeninové párty byla spousta trpaslíků. Zmiňoval i mrtvé a samotné bohy, ale že prej tam chyběl Tangrim. A že se teď jde podívat do nového trpasličího města. Kam že jdem. My na to, že doprovázíme Arcana, ale ti dva si do oka moc nepadli.

- Po cestě část z nás napadla smečka vlků. Zaútočili zákeřně ze zálohy, když byla polovina družiny příliš daleko, než aby mohla pohotově vyrazit do útoku. Nakonec jsme je zdolali a ukázali té chamradi, kde je jejich místo, přeživší se dali zbaběle na útěk.

- Došli jsme na místo Arcanem určené. Dveře ve skále, se otevřely jen po vyřešení docela nepříjemné matematické šifry. Ugh. Arcanus však odmítal vstoupit do temnoty. Jeho chování i trochu připomínalo chování Herr Štěpána.

- Za dveřmi byla jeskyně. Zaútočil na nás obrovský had, který plival jed (za šest!) a malou plechovou krabičku (obsahovala stříbrňák a …?). Nela ho rozsekala, rozpitvala a nakonec našla ono "kolečko na provázku" v jedovém vaku netvora. Byl to nějaký náhrdelník, který ihned zabavil Arcanus.

-Cestou zpátky jsme šli kolem rozvalin nějakých hradeb (tušíme, že se jednalo o Maegreshův starý hrad). Pár lidí je chtělo prozkoumat, ale Arcanus na to, že o kus dál budou rozvaliny vnitřního hradu, tady nic zajímavého nebude. Prošli jsme okolo pokřiveného stromu do rozvalin vnitřního hradu, kde jsme nalezli žlutozelený šutr, velkej tak 2*3*2 metru. Arkán si kus toho zajímavého geologického skvostu ulomil. Zničehonic rozbolela nás všechny (!) hlava. Vypadli jsme z toho proklatého místa. (Ten kámen byl později identifikován jako chaotit.)

-Došli jsme do divného hájku, kde byly stromy z našeho dendrofilního snu. Byl tam zajímavý plochý kámen. Želva vytáhl plod, který rostl na stromku ve ex-Teclisově hájku, položil ho tam, ten vyklíčil a začal růst, kolem se začal vztyčovat obrovský chrám elfí bohyně Lilaet. Nacházela se tam spousta magických předmětů (esence, lektvary). Lilaet nám poděkovala za naši pomoc a jmenovala Želvu Teclisovým nástupcem. Snažili jsme se od ní získat nějaké informace, ale odmítla komunikovat s tím, že přichází jen v noci a komunikuje prostřednictvím snů…nepřišla!

-Vracejíc se, šli jsme po poli kolem Ztraceného města. Arcanus hned že tam pudem, že tam bude určo spousta zajímavejch věcí a tak vůbec. Vzhledem k tomu, že jsme to již jednou zkoušeli, věděli jsme co nás tam čeká. Konečně nám docvaklo, že je na čase začít jednat…jsme tak hloupí!!! Měli jsme ho zastavit už když začal lámat ten chaotit!

(Následující odrážka je od Míšy)

-My ho omráčili, Jirka ho ještě zkameněl, pak se probudil, vzal korunu a vyvolal démona. Jeho samotného popadl nějaký zvláštní démonický záchvat (nebo jak to nazvat), že mu žhnuly oči, a když dýchal, tak zraňoval ohněm. Pak jsme ho zase nějak zpacifikovali, Nela si na hůl dala korunu, já si na meč obvázala přívěšek. V tu chvíli se objevil Trangrim, znehybnil nás, předměty nám vzal (…), pak si stoupl před portál, smál se nám, a přesně tu vteřinu, jak přestalo účinkoat jeho kouzlo a my se mohli pohnout, zmizel v portále.

- Po návratu Caledor identifikuje kus šutru jako Chaotit, který je následně odejmut svázanému, neustále se vztekajícímu Arcanovi, a je poslán Caledorem kamsi mimo náš čas a prostor.

-Navštívil nás Maegresh, ale naštěstí se ukázal Malekith a to Meagreshe natolik vyplašilo, že uprchl a nás nechal být.

-Také si odvedl stranou Matyáše, mága ohně a něco si s ním šuškal. To pro Matyáše vůbec nebylo dobré, protože jsme se snažili z něj vymámit, co že to mělo znamenat a byl jsem donucen vytáhnout i palečnice. Fuj. Já tuhle práci nesnáším. Zejména na Matyášovi mi to přijde fakt podlý. Každopádně jediné, co jsme z něj vytáhli bylo, že mu nabídl pomoc při zvyšování moci, aby mohl porazit svého mistra, a tím ze sebe sejmout kletbu, která mu brání být normálním hobitem.

-Po dlouhém přemýšlení co že to sakra budem zejtra dělat, jsme vyhledali Malekitha v jeho hrobce. Řekl, že Meagresh musel použít obrovské množství energie na to, aby přemístil ztracené město (kde ji vzal?) a že přenesl jen město, ne podzemí, kde se nacházely laboratoře, v nichž bude zcela jistě něco, co by se dalo proti Meagreshovi použít. Podzemí prý bylo dobře hlídáné různými pastmi a k jeho otevření je zapotřebí dvou klíčů, on má jeden a ten druhý měl u sebe Trevalin, ale ten je nyní mrtvý.

Den třetí

-Naléhali jsme na Arcana, aby nám zjistil, kde je druhej klíč. On požadoval deset ohnivých esencí, aby se mohl poptat sfér, což je podle naší nové alchymistky, jeho učednice, strašně mnoho, že zrovna tolik vydestilovala ze srdce toho poraženého draka. Nakonec jsme mu je dali a nechali ho pracovat. On vyvolal divného, červenočerného démona, který měl klíč na krku. Jestli jsem dobře pochopil jeho slova, tak pomáhal Meagreshovi s přenesením města, ale Meagresh samotný ho docela štve, protože ho omezuje. Po zdlouhavém přesvědčování nám dal nám klíč a slib, že o tom před Meagreshem pomlčí výměnou za příslib Ztraceného města včetně jeho podzemí. (Ten klíč jsme potřebovali, záležitost s démonem vyřešíme později…)

-Vyrazili jsme teda najít podzemí Ztraceného města. (Cestou se někteří z nás stavili u starého Alchymisty, který prodává lektvary a občas nějaké užitečné artefakty…, znovu je vzal na hůl, zřejmě je schopnější, než se jim na první pohled zdálo, každopádně už je tam prý ten mizera neuvidí!!!) Když jsme šli kolem Chvalkovického rybníka, nebo jezera či čeho(hnilobná nádrž plná černé vody), z toho hnusu vylezl odporný šestiúdý měkkýš, který nás napadl. Byl však na suchu velmi neobratný a tak poměrně snadno podlehl našim mečům. Ukázalo se, že se jedná o bájného Krakena, kůže z jeho čela po destilaci jistě vynese spoustu užitečných esencí. Vzhledem k tomu, že tady prý bývalo šlechtické letovisko, rozhodl jsem se risknout potopení do kalných vod tohoto neblahého místa. Vyhrabal jsem odtamtud magický předmět (zbroj) a trochu stříbra, ale málem jsem za to zaplatil život, když tu mne při vynořování chytilo chapadlo a stáhlo zpátky do hlubin. Jediné, co mne zachránilo, byl Želva, který se proměnil v ptáka, dolétl nad jezero a vytáhl mne ven.

- Naše cesta pokračovala dál, až jsme dorazili k rozsáhlé louce. Uprostřed stál obrovský, stařičký strom. Než jsme se pořádně rozkoukali, na družinu zaútočilo pět ohnivých háďat. Byly to mrštné a nebezpečné potvůrky ale opět podlehly našemu umění. Mohli jsme si tedy strom blíže prohlídnout, zdálo se, že na něm vyrážejí pupeny, ale byl už opravdu sešlý a celý vykotlaný. Nela vyvěštila z křišťálové koule pohádku o krásném stromu, v jehož kořenech se jednoho dne usadil zákeřný ohnivý had a pomalu stromu dusil a vraždil vše živé, co se na něm našlo. Strom chátral a chátral, až byl na pokraji smrti. Tu přijel muž (asi princ) na bílém oři a hada zabil, strom začal opět vzkvétat. Pohádku vystřídala vize temných tunelů pod kořeny, a hromady mrtvých hadích těl pod stromem, kdo ví, co to vše znamenalo… Dle názoru Gabčina už strom neměl šanci znovu se vzpamatovat a jeho dřevo mohlo být velmi užitečné (takové stromy často skrývají silné esence života, tak důležité pro výrobu živé vody). Družina se rozdělila na dva tábory, jeden souhlasil s pokácením stromu, druhý (s druidem v čele) hájil jeho existenci. Nerozhodni, nechali jsme ho nakonec být jak byl.

-Došli jsme k místu, kde bývalo Ztracené město. V cestě nám stál zazděný tunel. Jiřík se pokusil rozbít ho zemětřesením, ale to zasypalo většinu družiny (zasypalo by celou, kdyby pohotově nevytvořil kolem sebe a několika dalších magický štít.) Opravdu zlá situace, o to horší, že jsme si ji přivodili vlastní hloupostí. Spousta polámaných končetin a dost lidí hrozilo exitem. Po namáhavém vyprošťování a opravování zlomenin se družina vzmohla pokračovat v cestě. Vyčerpaný Želva nám svým uměním opět zachránil životy.

-V chodbě byla spousta pastí. Jen několik dlaždic bylo bezpečných. Ač to bylo obtížné, nakonec se nám podařilo projít. Ani zde jsme se ale nevyhli závažným zraněním.

-Na druhém konci chodby však byla bublinovitá bariéra, skrze kterou jsme prošli jen díky dvěma výše zmíněným klíčům.

-Uvnitř byl pekelný žár. Já a Vojta jsme skončili opět na zemi. Naštěstí nás Nela a Gabča od tama vytáhli. Kdyby Nela neměla Ochranu před ohněm, byli bychom odsouzeni k neúspěchu. Takhle byl nejhorší ten šok zpočátku. Bylo nalezeno spousta magickejch svitků, alchymistickejch esencí, učebnic, lektvarů a kdo ví čeho ještě.

-Došli jsme ke dveřím, zamčeným sedmi zámky. Dumali jsme jak se, hrome, dostat dovnitř. Nakonec to vyhrála stará dobrá možnost rozflákat je na cimpr campr. Mezitím nás napadli dva démoni. Zámky odolávaly dlouho našemu snažení, ale nakonec podlehl i poslední z nich.

-Uvnitř byla spousta hejblátek a mačkátek a obrázků a vůbec. Bylo tam mj. zařízení na měnění esencí, zvyšování přítomnosti živlu, teleport do Chvalkovické chaty a mimo jiné také také mapa zobrazující tři existující obelisky, nad ní bylo umístěno zařízení, které umožňovalo ovlivňovat a regulovat energii vyzařovanou studní magie. Dva z obelisků samozřejmě nefungovaly, myslím, že se nám podařilo vyřadit z provozu i ten poslední, který se nacházel ve Chvalkách. Našli jsme způsob, jak vyrobit Mythril! Po chvilce experimentování (a tajemného našeptávání) se Nela a Gabča rozhodly nastavit přítomnost všech živlů na maximum. Začalo to hučet a pískat takovym tim nepříjemnym vysokym tónem, stěny se otřásaly v základech a začaly praskat, v okamžiku, kdy to dosáhlo paralyzujících hodnot, se objevil ten červenočerný démon a bez keců nás odsud vykopal do teleportu ke srubu.

- Zdá se, že náš pokus nebyl tak rozumný, jak jsme si mysleli, Malekith večer pěkně vypěnil (viz. níže). Zřejmě jsme milému démonovi vytvořili naprosto ideální podmínky k existenci. Ještě nás s ním čekají nepříjemnosti…

-Z TOHO PODĚLANÝHO TELEPORTU NEVYPADNUL FALGIR!!!

-Před večeří se mi udělalo nějak šoufl. Řekl jsem si, že povečeřím pozdějc, kdoví jestli vůbec, ale najednou většina družiny (vyjma mě a Míši) začala ochabovat a svíjet se v křečích na zemi. (Ehm.) Sesypali jsme se na hostinskýho a tahali z něj informace vrchem spodem, použili jsme Milanův magický prsten, ale jediné co nám sdělil, bylo, že se tu stavovali tři zakuklení pánové, všelisjak se tu potloukali a pak zas vypadli. Jednalo se o staré známé upíry z Rady, vzkázal po tajnůstkáři hostinském Míše, že si ráno přijdou pro oko Khemri, pokud jim ho nedá, čekají nás velké nepříjemnosti.

-Spousta radosti nad nalezenými dovednostmi (Dík, Želva) a hodiny probděné nad tajemnými šiframi, naše úsilí bylo ovšem po zásluze bohatě odměněno, získali jsme životně důležité informace a vlastnosti, o kterých se nám ani nesnilo. Temnota halící naše osudy se trochu rozestoupila a k našim srdcím pronikly paprsky naděje.

-v noci Teclis umírá, pohřeb jest žehem, Želva vede obřad.

- Opět jsme šli navštívit Malekitha. Když se dozvěděl, že se v podzemí roztahuje démon (Jmenoval ho Tzar'kanem, prý zabil jeho sestru.) rozzuřil se a řekl, že čeká, že zítra půjdeme zlikvidovat Meagreshe.

Den čtvrtý

-Ráno dlouhé, předlouhé rozhodování co teď budem dělat a levelování. Vojta se učí magii prazákladu. Přestává se vázat na jeden živel, a ohromným způsobem si rozššiřuje možnosti. Vzhledem k tomu, že Meagreshe jeho zbroj chrání jen před šesti elementy a ne před Vesmírem, který se teďka našemu ex-Nekromantovi zpřístupnil, je to zřejmě jeden z nejlépe protimeagreshovsky vybavenejch mágů v družině.

- Návštěva tří upírů. Aminta (Míša) jde s nimi jednat, Oko nechává uvnitř. Po chvilce jde dovnitř, vyhrabe oko a chce jít zase ven. Je zadržena a omráčena, Oko je jí odejmuto. Jeden upír je zmražen, druhej rozsekán a třetí se proměňuje v netopýra a odlétá. Již plně probraná a svá Aminta se proměňuje v Nosferatu a trhá nebohého upíra na cucky.

- Co dělat dál? Na boj s Maegreshem jsme se ještě necítili a tak jsme se rozhodla využít vzácné věštecké drogy, která byla nalezena v chrámu bohyně Lilaeth. Droga byla velmi silná a účinek se dostavil téměř okamžitě, dlouhá řada vizí Gabče prozradila detaily týkající se zničení Maegreshe v jeho vlastním hradě (hlavně použití 4 runových kamenů), odhalila obraz Maegreshovi nemrtvé armády stojící proti armádě barbarů, také vraždu nebohého trpaslíka, které se dopustil Nagash a Arcanova vnučka Lukrécie, zjevně mu ukradli tři runové kameny. Další vize mě zanesla do neznámého chrámu, zahalen v mlze uprostřed něho stál kamenný oltář bez znaků a ozdob. Poslední vize se týkala starého chrámu (hrobky), ve kterém sídlili upíři a kde jsme zlikvidovali Nagashe.

- Někomu dochází, že u Nagashe jsme našli kámen, jehož očarování z něj dělá klíč k něčemu a že v té hrobce byla tajná místnost. Jdeme na místo a pomocí klíče otevíráme tajnou místnost. Nacházíme tři Runové (Rumové?) kameny a kus Chaotitu. Po dlouhé debatě bereme jenom Runové kameny, nebezpečný Chaotit necháváme ležet na místě. Zjistili jsme, že moc runových kamenů pomáhá snižovat působení nebezpečného chaotitu. Nagash evidentně chtěl kameny využít proti Maegreshovi. Když však šla Čtveřice na Meagreshe, měla kameny čtyři! Caledor se ale domnívá, že na oslabení Maegreshe bude stačit i moc třech. Mimo to se jedná o jiné kameny (ačkoliv runy na nich jsou stejné), než byly ty, které použila čtveřice. Doufejme, že se nemýlí.

-Vracíme se do chaty. Caledor nás opuští. Teda, odchází pryč.

Tak já si myslím, že tenhle puťák byl fakt dobrý. Ostatně jako ty předchozí. Jen kdybychom to zase všechno nepokazili :D
Jinak zase musím pochválit šifry, zvlášť ta Bible byla fakt síla :D A Meagreshe musím pochválit (úžasně to Danovi seklo). Taky byl dobrý ten pudink, Adamovi se vážně povedl, Kuks byl skvělej, všechno bylo skvělý :)
Co bych tomu vytkla…no…asi nic. Jen byla škoda, že si Áda zlomil ten kotník, že tam s námi pak už nemohl být
Ale jinak dobrý puťáček :)

Bylo to bezvadné, dlouho jsem neměla tak dobrou náladu. Vždycky nám chvíli trvalo, než jsme se rozhoupali,ale když jsme se do toho dali, tak kolem lítaly kosti a blesky a bohužel občas taky artefakty a jak se to v životě stává, ne vždy letěly tím správným směrem:D Extra chválím noční hru, byla fakt dobrá - Anaxi, kdybychom tě potkali ještě počtvrté, tak už za sebe neručím:D Šifry byly taky vychytané, moc jsem z nich sice neměla, protože mě plně zaměstnávaly lektvary, svitky a další alchymistické záležitosti, ale ty, ke kterým jsem se dostala stály za to. Dost mi trvalo, než jsem se začala orientovat v příběhu, je to všechno hodně provázané, ale o to je lepší a zajímavější. Hodně mi pomohly vaše trpělivé odpovědi, hlavně Nely a Míši, tuším, že když jsem se zeptala potřetí na tu samou věc, začínali jste už asi vidět rudě:) Hostinskému patří hold za jeho kulinářské umění (i když bez pomoci obláčka by to nebylo to pravé ořechové - př. česneková pomazánka s brusinkami), pro příště ať si ale dává pozor na vlastní talíř, mohla by mi ujet ruka, po tom incidentu s upíry si nemůže být nikdo jistý… Po tom, co se nám Áda ztratil v portále bohužel kleslo herní nadšení, ale snad se dá brzy dopořádku a vrátí se mezi nás. Noo a já už se nemůžu dočkat pokračování, nejen že musíme vyřídit Meagreshe (což je samozřejmě banalita), ale hlavně na mě čekají dva úžasné stromy, ke kterým jsem se nedostala pouze nešťastnou souhrou náhod a také díky fanatismu našeho druida. BTW: páni obláčci, vaše role neměly chybu:D

Imho asi nejlepší puťák. Šifry byly v priměřeném množství(a fakt luxusní), jídlo taky supr(až na medomáslo:-D), tím chci poděkovat Fritoloj, že se o nás tak pěkně staral a zpíval. Až na to otrávený jídlo, který hodilo do agónky asi 4 lidi, tak vařil fakt dobře(o uklizení chaty ani nemluvě). Po herní stránce z pohledu organiace to bylo téměř dokonalé. Krásně se proplétající příběh a krásný ztvárnění různých rolí obláčky. Takovej dědek s nákupní taškou byl super, ale Magresh v podání Dana byl asi nejlepší. A chození bylo taky fajn, ani dlouhý ani krátký. Fakt jste to měli dobře naplánovaný. Nemám co vytknout. Jinak termín byl bral od 8. nahoru(protože chci na Brutal Assault:-D

Celkově se puťák opravdu hodně vydařil, jako vždy nás čekala spousta překvapení z hlediska děje (těch 14 dní kdesi v meziprostoru mě teda hodně šoklo 8-o, já vím zase jsem to posrala =o), ale musíte uznat, kdo jiný by vás schoval na 14 dní před Maegreshem? :o) ) dějové zápletky jsou fakt super, šifry byly taky moc vydařené ale jak to říci? Milane bez tebe bysme si asi velmi často neškrtli =o) a Matyáši jsi taky šikula, tvé vědomosti o hudbě bych chtěla mít, seš machr. Samozřejmě všichni jsme se snažili, jak jsme jen mohli.Postavy různých druhů jsou taky super, akorát u Dana bych ráda někdy potkala veselejší postavu a né všechny tak fádně smutné a zapšklé, už je to občas stereotyp, teda až na Maegreshe, ten je docela vysmátej.
Ne že mě by souboje nějak brali, ale nevím estli jich válečníci neměly málo, mě to aspoň přišlo. Tím nechci říci, že jich chci víc =o)
Co musím pochválit je podzemí Antarisu, to se fakt povedlo a ten přístroj!!!!! Fakt super hračička =o)
Celkově krajina byla krásná a příjemná.
A navíc si Bohové i počasí uměli zařídit.
Z celkového pohledu byl puťák opravdu super.

Ahoj. Puťák byl perfektní. Asi nejlepší zatím. Hodně moc se mi líbilo zpestření těma hrama s partyzány a u elfů se stromy. To byl moc dobrej nápad. Velká pochvala orgům i Fritolovi, houbová polívka na konci byla vynikající :-).

Tak já myslím, že tenhle puťák byl fakt super. Perfektní šifry. Některé zvlášť vypečené. Příběh dosti dobrý. Maegreshův učes byl jednoznačně vynikající. Drak byl zdrcující. Souboje akční. Síla vállečníku a mágu dohromady zdrcující. V jednotě je síla. V tuposti je síla. Oboje máme a proto zvítězíme.

Mno, tak já myslím že se puťák vydařil :D teda skoro :-).
Meagresh byl mrtě týpek :D skoro jak důchodce s taškou plnou Evy a Vaška z Kauflandu. Ale byl to pěknej srabák… místo aby šel na férovku, tak mi dá "tera imobili" a pak na mě ze 2 metrů hází kuličky… a to jsou pak velký počty, když je to furt za 3, za 3, za 4, za 3 :-/… Já chci skill vyšší matematika! :D
Jinak by mohlo být ještě o něco víc bojů… to je pravda. Šifry super.
Jinak Falgira už do portálu nedostanete! Je to pekelnej přístroj přisluhovačů Chaosu a je tu od toho, aby škodil hodnejm barbarům.