Hospoda mezi světy: Ještě jednu rundu a půjdu
hospa.png

Kdy: Jaro 2010
Kde: upřesní se
Počet hráčů: 5-10
Pořádá: Šoki, Psycho, Sirael
Účast: na pozvání
Kontakt: Xeno - ICQ: 258 398 998, zc.liame|onex#zc.liame|onex


Legenda

Pán Světů podal Viole ruku a usmál se. Napadlo ji, zda se usmívá, protože sám chce nebo proto, že ví, že se to od něj v takové situaci očekává. „Přijímám“ řekla a opětovala letmý stisk.
Vydali se do kopce. Pán Světů postupoval s lehkostí člověka uvyklého překračovat obzor, aspoň tak povzneseně to na ni působilo. Viola vrávoravě natahovala nohy před sebe jako někdo, kdo dělá příliš velké kroky, na něž není stavěný. Příkré stoupání se postupně zmírňovalo, až podivná dvojice stanula na ozářeném plácku. Hřejivé světlo smíšené s tóny slov a vůní guláše vycházelo z budovy na planince.
„Tady najdeme, vše, co potřebujeme.“ Informoval Violu Pán Světů a pustil se k hospodě razantním krokem. Před vraty se prudce zastavil.
„Málem bych zapomněl.“ Otočil se a než si Viola uvědomila, co dělá, stál Pán Světů na převisu a díval se za padajícím mečem. Jen krátce.
„Přišel jste o svůj meč.“ Vyběhla Viola na převis, ale to už si to Pán Světů rázoval zpět ke stavení.
„Vrátí se ke mně.“ Poznamenal bezděčně.
„Doprovodíte mě?“ Otočil se ve dveřích.
Přikývla a následovala ho do světla.
Stanuli v chodbě pod schody. S intenzitou sem doléhaly hlasy dobře se bavících hostů a cinkání nádobí. Hospodou prostupovala jiskřivá atmosféra veselí, radosti, přátelství.
Pán Světů se pustil vzhůru. Prořízl bujarý opar jak nabroušený nůž. Zato Viola měla pocit, že kolem ní houstne dusivá mlha. Jakoby se jí po krku sápal neviditelný pařát plejády citů. Společenství, láska, přátelství zesilovaly sevření. Viola pocítila obrovskou potřebu vyběhnout ven do studené tiché osamělé noci. Jenom tma a hvězdy a nebo radši jenom temnota, aby se do ní mohla zahalit a mohla znovu popadnout dech.
„Sobče“ houkla na sebe, aby překřičela narůstající paniku. „Mysli na to, proč to děláš!“ Před očima se jí vyjevily obrazy vesničanů, kteří jí přirostli k srdci. Malou Julku, již se pokusila zachránit před ohnivou koulí, vystřídal obličej Chariona, Aldebaran, Alice a Dreika. Řadu uzavřel Pán Světů. Viola odlepila ruku od zábradlí, nadechla se a vykročila do schodů.
Trvalo to, ale nakonec došli k volnému stolu. Posadili se. Viola zajela hluboko do židle a nenápadně se rozhlédla po sále.
U vedlejšího stolu si gurmánsky vychutnávala guláš skupinka chlapíků, jeden z nich asi hlavní šéf s páskou přes oko exoval pivo a podupával si do rytmu dřevěnou nohou povzbuzován svými kamarády, kteří mu sekundovali dřevěnými lžícemi. Než by si stihli všimnout, že je pozoruje, uhnula Viola pohledem k dalšímu stolu, akorát aby zastihla dvě ženy v přátelském rozhovoru, jak si připíjejí vínem na zdar čehosi, co se nikdy nedozví. Zaujal ji jejich vzhled. Byly krásné, vysoké a velmi světlé, oblečené v šatech, které Viole připomněly duhu. Z té barvy bolely oči a bylo ji těžké určit. Usoudila, že asi budou jiné než ona, stejně jako muži u prvního stolu, kteří byli chlupatí i v obličeji a vypadali jakoby se vyloupli ze zeleného mechu. Ještě o kus dál téměř mimo její periferní vidění pozorovala rozmazaně dva diskutující muže, ale podívanou jí přerušila servírka, která prosvištěla kolem, až jí zavlála červená sukně.
„Takže, ..“
Vrátila se pohledem k Pánu Světů a nechala za zády další stoly.
„…tady máme, co potřebujeme“ máchl rukou kolem dokola
„Zkuste si je získat.“
Dřevo na Violině opěradle zaskřípělo.
Pán Světů se opět usmál.
A Viole došlo, že nevyhnutelně pozná, kdo sedí za jejími zády.


O hře

Mohl by být charakterizován jako fantasy komorní larp pro malý počet hráčů a srovnatelný počet CP.
Představte si svět neomezené fantazie, bohatý na významy a nápady. Není těžké se zde potkat s vílami, démony, draky či upíry, snadno zakopnete o bludný kámen nebo se nevědomky spřátelíte s vodním elementálem. Řada takových charakterů se nachází i mezi hráči samotnými. Lze hrát takřka jakoukoli postavu, kterou si hráč přeje, pokud zapadá do celkového konceptu hry (potřeba komunikace s organizátorem před hrou). Je snaha hráče nijak neomezovat nebo směrovat, nicméně svět sám není na hráčích závislý.
Larp je orientován na charakterizaci a hrání svých postav v rámci odhalování tajemství a záhad světa. Proto není možné příliš svět popisovat dopředu - každý jej vnímá jinak, společným jmenovatelem je pak jeho pestrost a záhadnost.
Postavy jsou před hrou vymodelovány na míru a se svými cíli a ambicemi pak vrženy do děje (rozvoj postav je víceméně vedlejší). Postavy mají svá vlastní tajná pravidla a součástí hry je i interakce postavená na překvapivosti a pestrosti charakterů.
Na hře sice platí kostýmová povinost nicméně obecně se hledí jen na to, aby kostým nebyl rušivý, to znamená nevyzadujeme living fantasy či living history, ale neonově zelené tepláky a kšiltovka také nejsou uplně ono…
Herní mechaniky jsou stanoveny pouze pro konflitkní interakci nebo pro magii, všechno ostatní jde dle rozumu a svědomí.


Dojmologie

Mors

První poděkování paří Šoiimu, bez něhož by Hospoda nebyla, nic bysme si neužili, nezahrály a nezjistili. Bylo to to skvěle vymyšlené, zajímavě udelané, hutně promyšlené,propletené a poezie nebyla zdaleka tak špatná jak se říkalo. :D Takže díky moc a jen tak dál pokračuj!
Také děkuji všem hráčům a CP na Hospodě za účast a za hraní. Myslím, že to bylo opravdu super. Sice místy náročné, ukecané, přepyklené, ale pořád HC RP i když místy odlehčené, což má být!!!
Byli jste super spoluhráči, doufám, že se uvidíme na pokračování.

Luthy

Také bych chtěla ještě jednou moc poděkovat za Hospodu!!! V první řadě Narlogovi, protože díky jeho fantazii, jeho ochotě věnovat nám čas a investovat do celé akce sílu i nervy (které má předpokládám také jen jedny ) mohlo opět vzniknout v časoprostoru místo pro poutavý příběh, silné zážitky a něco víc, co v člověku zůstane napořád jako vzácná vzpomínka.
Tedy, abych to vyjádřila po našem:
..Bylo to něco víc, co pod krkem se nosí ve zdroji krve a nikdy to nic nestahne do hlubiny zapomnění, ať by byla sebehlubší a bez ohledu na to, co to vubec vlastne * je.
A v první řadě všem hráčům, protože hraní s vámi pro mě bylo radostí a hezkou zkušeností :) a bez vás by Hospoda byla opuštěným lokálem. :) Za to takhle jsme měli pravou nefalšovanou hospodu i s její hospodkou bitkou a dlouhosáhlými filozofickými debatami nad pivem :-)

Violina prosba
Važení přítomní, vážení hosti
Mohu vás prosit o špetku pozornosti?

Jsem bardka Viola a pokud svolíte
Budu vám vyprávět, co možná nevíte.
Povím vám pravdu o všem, co se stalo.
O osudu krutém. Není toho málo.

Prosím Vás o ticho, slyšte zvon vyzvání.
nese se za vámi o pomoc volání
Přes dálku prostoru, srdce i času
Chce se vás dotknout ozvěna hlasů.

Jeden z nich zpívá o nádheře nebe
Hvězd svit však ukradli, teď tma jen zebe
Od rána do rána jen svíce hoří
Nevyjde slunce, v hoře se noří.

Druhý hlas mužský zdrceně vypráví
O zmaru lidu o bezmoci, bezpráví
O tom,jak se upíří dostali k moci
Zavládl teror krve a noci.

Zpívají o zemi, jež zmítá se v boji
Upír tu proti člověku stojí.
Nad lidským životem
upíři vládnou
A lidé hynou, pod útlakem slábnou.

Třetí hlas něžný, je to hlas dítěte

Nedostal šanci vykvést z poupěte
Toužil se učit, růst, teď ve spáru upíra
Pošlapán umírá, své oči prosebně na vás upírá.

Těch hlasů je mnoho na vás teď volají
Brzy však jako sníh navěky roztají
Jsem jejich ozvěnou, prosbu vám předkládám
O záchranu, pomoc pokorně vás žádám.

Tak jak se duše má mihotá před vámi,
Tak třepotá se naděje na nové svítání.
Bez vás však zvítězí smrtivlády strana
A pak se neptejte komu zvoní hrana?

V každém z nás ztrácíte i kus svého světa
Nenechte nad námi zaznít právo veta.
Kdyby snad přeci jen umlklo naše volání
Ve vašich srdcích ten zvon také vyzvání.

Zkuste mu naslouchat jak bije ve vás mocně
Pomožte nám k svobodě, prosím vás vroucně.
Z ohně vašich srdcí roste moje víra
Zastavte nás konec, ať už zbytečně se neumírá.

Sira

Sice nerada opakuju někoho jiného, ale Mors byla doma dřív (osobní poznámkapříště tě nevezu domů a pojedeš pěkně MHD :-P konec osobní poznámky)
Díky Šokimu za hru, díky za zápletku, která mě donutila myslet (ač to mnohdy k ničemu nevedlo), za trpělivost s veškerými mými "blbými nápady". A za "špatnou poezii", která špatná není.
Díky Psycho za zázemí chalupy.
Díky ostatním spoluhráčům za to, že tam byli, že si byli ochotni hrát a že udělali hospodu takovou, jaká byla. Nevím jak vy, ale já si to rozhodně užila.

Charion

Tam, kde nikde má svůj konec,
se Ve víru chaosu cesta tvoří,
krvi zborcená, prostor boří,
sedm vzácných duší do ní vchází
a schází jím čas i naděje.

Jen píseň bardky, jež zní,
kopí, zlatá křídla a propasti okraje
Jen mocný plášť, jenž vše ukrývá
kameny, dobré srdce a šípu ozvěny

Vedou Je ke světu, ke světu proměny,
kde slunce
zaspalo, a utichly prameny,
kde plameny hrozí pod železa nárazy
a magie září ve víru zkázy.

Kdo vsadí si na osud, kdo kostky hodí,
kdo připije na štěstí, kdo budoucnost vidí,
kdo rozmotá klubko tajemství prostoru,
kdo vejde do hospody na skleněnou horu,
Kdo zabije upíra kolíkem do srdce,
a zpět přivede do hvozdů slunce?

snad příštím rokem se legenda dopoví,
vyryje se runami na věky do duše,
nám své tajemství šeptem prozradí,
a pak se do světa vytratí tiše..

Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License