Kdy: 2007 v noci ze 17. na 18. 11. ; 2006 v noci ze 30. 9. na 1. 10.
Kde: Pardubice, začátek v čajovně Paleta, samotná HRA probíhala ve staré části města.
Pořádá: Drirr a Zorhajn
Počet hráčů: 20
Vlastní stránky: http://hra.mysteria.cz/
Účast: volná na přihlášku
Kontakt:
Legenda
Potemnělou ulici zaplňovalo ticho rozhodně hrobové. Jediný zvuk obstarávala blikající žárovka pouličního osvětlení, utápějící své žluté světlo v závojích tmy. Na špinavé zemi, u několika polorozpadlých popelnic zasvítili dvě rudé oči. To se nebojácný potkan rozhodl přeběhnout ulici. Teď, v tuhle dobu a v tomhle městě to bylo více než riskantní, ale neměl nazbyt. Musel jíst a jídlo bylo na druhé straně. Ještě jednou se opatrně rozhlédl a potom se s hbitostí rozběhl na druhý chodník. Už se zdálo, že se mu to bez úhony podaří, když mu lebku rozdrtila těžká vysoká bota. Náboj zapadl do komory, ozval se zvuk natahované brokovnice.
„Kde jseš?“ zasyčel ten muž a opatrně se rozhlédl. Černý plášť, který měl na sobě, se zavlnil, jak ho uchopil poryv větru. Nůž, který přiletěl, zaslechl příliš pozdě. Příliš pozdě na to, aby tohle setkání mohl přežít. V žaludku mu vystřelila ostrá bolest, sahající až k páteři. Ještě se mu podařilo vystřelit někam do tmy, potom se zakymácel a padl mrtvý k zemi. Z popelnic se vyhrabala světlovlasá žena v černém přiléhavém úboru, připomínajícím výstroj japonských samurajů. Chvíli si prohlížela mrtvolu, vytáhla mobilní telefon a vytočila číslo.
„Číslo patnáct – konec hry, máš pět minut na vyklizení oblasti, policie tam bude do pěti minut, zůstávají dva hráči,“ ozvalo se z telefonu a někdo na druhém konci hovor ukončil. Žena sebrala brokovnici a zhluboka se nadechla. „Poslední dva,“ řekla tiše a pomalu odcházela do tmy.
„Akce!“ zařval zrudlý kapitán Anton do vysílačky. Zkušený policista a nyní velitel akce nazvané „Konec hry“ s napětím sledoval dalekohledem zásahovou jednotku URNA, jak vyráží dveře malého rodinného domku. Z vysílačky vypadl zvuk tříštícího se skla. Anton, nalepený na vysílačce, se snažil zachytit alespoň něco, co by vypovídalo o boji v domě, ale marně.
„Pozdě,“ zkousl ret. „Zase pozdě.“
Anton rozhodně nebyl žádný cholerik a jediné, co ho dokázalo vytočit, bylo, když si ho jeho podřízení dobírali kvůli jeho jménu – Frederik Anton. Nyní ale zrudl, že by mu záviděl i ten rak a třísknul vysílačkou o kapotu auta. Jeho zakletí bylo tak hlasité a tak sprosté, že ještě několik týdnů se o tom vyprávělo na okrsku.
Když přišel do místnosti, nenalezl prakticky nic. Tedy přesněji řečeno nic, co by mu mohlo pomoci. Na stole bylo poznat, že na něm ještě před hodinou stál počítač, před domem byla uježděná tráva a v rohu se válela roztržená bankovka vysoké hodnoty. Avšak nikde žádné otisky, nikde žádné stopy. Kapitán Anton už nezuřil. Opíral se o policejní anton, patřící jednotce rychlého nasazení a kouřil. Přemýšlel jak převážit váhy na svou stranu. Jak ji dostat. Jak dostat HRU. Pracoval na tomhle případu už půl druhého roku a za celou dobu se nehnuli téměř ani o krok. I když něco už vlastně věděli. Věděli to, co bylo obecně známo. Že HRA existuje. Že je to zábava pro jedny a boj o život pro peníze pro druhé. Obyčejní lidé zpravidla věděli, kdy a kde se HRA koná i několik hodin dopředu a zpravidla věděli, že v tu dobu je nejlepší zamknout se doma a nevycházet. Internetové stránky HRY byly známé, ale špičkově zabezpečené a žádný policejní expert nebyl schopný z nich zjistit ani stopu po organizátorech. Telefonní odposlouchávání a sledování čísel bylo neúspěšné, patrně museli mít lidi i u řízení telefonních sítí a co je nejhorší, nejspíš i u policie. Žádný zásah nepřišel včas. Vždy našli jen prázdný dům, zničený mobilní telefon nebo mrtvolu. A mrtvol za ty dva roky našli už přes stovku. Zabité různými způsoby a patrně různými pachateli. Největší úspěch policie bylo chycení živého účastníka HRY před dvěma měsíci. Z nějakého záhadného důvodu ale zemřel v cele. Anton ale stejně pochyboval, že by něco věděl. Jediný, kdo o HŘE mohl něco vědět kromě organizátorů, byl ten, kdo ji vyhrál. Mluvilo se o výhře pohádkové sumy peněz, takový člověk se přece nemůže jen tak ztratit
„Může.“
„Cože?“ přestal Anton přemýšlet.
„Může to tu technik zapečetit?“ mířila ke kapitánovi otázka uniformovaného policisty.
„Ale jo,“ mávl Anton rukou a vydal se ke svému autu.
Když se svou škodovkou vjížděl na hlavní silnici, napadlo ho to. Zamyšlení bylo tak silné, že se málem srazil s novým nablýskaným kabrioletem rudé barvy. Blondýnka za volantem se na něho ale jen usmála a poslala mu vzdušný polibek. Nato její auto zmizelo v dálce.
Anton se uklidnil a během cesty si stále mumlal svůj šílený nápad. Věděl o člověku, který ho provede, a také věděl, že takovou akci nikdo nepovolí. A on vlastně o povolení ani nestál. Musel o tom vědět jen on a ten kdo to provede. Bylo to jasné, rozhodl se. Jediná možnost jak HRU dostat, je ji vyhrát.
O hře
Cíl hry
HRA se odehrává v noci a je to boj na život a na smrt. Pro ty, co netuší, o co jde - jedná se o specifický druh dřevárny nebo tzv. larpu.
Zvítězí jen jeden, a to ten, který poslední přežije. Toho lze dosáhnout víceméně pouze likvidací protivníků. Vítěz obdrží knižní a tekuté popřípadě jestě další ceny a nehynoucí slávu.
Věci
Hráči během hry nemohou používat či mít u sebe žádné předměty (tedy ani peníze, ani jídlo, vodu ovšem ano), které nezískali v rámci hry, s výjimkou mobilního telefonu, který smí ale požívat pouze k organizační komunikaci nebo na mimoherní záležitosti. Mobil je naopak povinnou výbavou, měl by být dostatečně nabitý a vybaven dostatečným kreditem (20 SMS, 1 minuta hovoru).
Všechny předměty, které má hráč u sebe, kromě zmíněného mobilu, mu mohou být ukradeny nebo v případě smrti sebrány jiným hráčem (i tím, který ho nezabil). Mrtvý hráč buď vydá všechny herní předměty, které má u sebe, nebo se může nechat prohledat.
Na začátku hry si každý hráč vylosuje jednu zbraň/předmět, se kterým bude hrát. Během hry lze získávat další zbraně či předměty.
Všechny zbraně ve hře poskytnou organizátoři, nelze herně používat jinou zbraň.
Zbraně se dělí na 4 skupiny: ostré (dýky, meče, sekery, hvězdice a vrhací dýky), střelné (airsoftové pistole, kuše, luky), úderné (palice, klacky, kladiva) a speciální. Každá zbraň ve hře bude označena a zařazena do skupiny.
Pohyb
Každý hráč má své herní číslo, to si pamatuje.
Po celou hru platí maškaráda – je přísně zakázáno nosit zbraně viditelně, je zakázáno bojovat v přítomnosti nehrajících lidí.
Herní území (město) bude rozdělené na zóny označené barvami. Každý hráč dostane svoji mapku, kde budou zóny jasně vyznačeny. Toto území (tedy platné zóny) nesmí hráč opustit. Každé herní (i neherní) hlášení se bude řešit pomocí zón, pro účely HRY neexistují žádné názvy ulic ani náměstí.
Během hry může být nějaká zóna zrušena. Do konce hry se nesmí na její území vstoupit a každý, kdo se v ní bude nacházet, bude mrtvý. Ale budou se rozesílat varování.
Platí přísný zákaz schovávání se na soukromých místech (domy a místa, která nelze najít apod.). Postava však může během hry navštěvovat restaurace či obchody (obchody v noci nicméně docela těžko), platit v nich však může opět jen penězi získanými během hry. Je nutno mít stále na paměti maškarádu.
Průběh hry
Organizátor rozešle každou hodinu všem živým hráčům SMS se seznamem již zabitých. Navíc bude také rozesílat různé zprávy týkající se například informací, kde jsou jaké předměty, v kolik a kde se objeví policie apod. Hráč je bezpodmínečně povinen řídit se instrukcemi rozesílanými organizátorem.
Pokud nebude do 04:30 vítěz, nastává death match. Všichni přeživší se musí dostavit do 05:00 do nějaké zóny, která se uzavírá. Kdo tam nestihne dojít, má smůlu a automaticky umírá. Hra pokračuje už jenom tam.
Zásahy
Zásahové plochy jsou rozděleny na trup a celé končetiny. Hlava a rozkrok jsou zakázané zásahové plochy a je zakázáno na ně útočit, nebo jen naznačovat útok. Je zakázáno mířit střelnými zbraněmi na jiného hráče výš jak do úrovně prsou.
Zásah je nutno vést s přiměřeným nápřahem a není třeba ho brzdit.
Úder pěstí – v rámci bezpečnosti je nutné vést brzděný úder otevřenou dlaní, platí jen do hrudi (simuluje úder pěstí do obličeje), způsobuje 15vteřinovou neschopnost cokoliv dělat.
Škrcení – postavu v mdlobách, či takovou, která se očividně nebrání (a ani by se škrcení nebránila), je vždy možné zabít, a to tak, že ji uškrtíte. Škrcení trvá alespoň 30 vteřin a nelze použít na hráče, který se může bránit (i toho, který se začne bránit v průběhu škrcení).
Zranění
Zranění se dělí podle zásahové plochy a podle druhu zbraně, kterou byl hráč zasažen. Zásah do trupu střelnou či ostrou zbraní je definitivně smrtelný. Zásah střelnou či ostrou zbraní do končetiny způsobí její vyřazení. Není-li zranění do deseti minut ošetřeno (obvázáno obvazem), hráč vykrvácí a zemře. Bylo-li zranění způsobeno střelnou zbraní, končetina je nadále nepoužitelná. Bylo-li způsobeno ostrou zbraní, je po ošetření možno končetinu dále používat. Zásah údernou zbraní do trupu způsobí mdlobu a desetiminutovou neschopnost jakéhokoli pohybu. Zásah údernou zbraní do končetiny způsobí její zlomení a její nepohyblivost.
Speciální zbraně a věci mají zvláštní útok, bude u nich uvedeno.
Policie
Kromě neherní policie, které je každý povinen se vyhýbat, a pokud není jiná možnost, i řídit se jejími pokyny, existuje i herní policie. Bude jasně odlišena. Má stejné pravomoci jako neherní policie, ovšem je možné na ní útočit a je normálně zranitelná. Ovšem vzhledem k její síle a organizovanosti se na ni útočit nedoporučuje. Má pravomoci kohokoli prohledat, zatknout či vyslechnout. V sebeobraně nebo pro zajištění bezpečnosti obyvatel může i někoho zastřelit. Herní policie nepotřebuje k zastřelení hráče herní či viditelnou zbraň. Stačí, když jednoduše ohlásí, že hráč, kterého ovšem musí vidět, je zastřelen.
Hra probíhá za normálního městského života. Policie má jen nejasné tušení, co se vlastně ve městě děje. S přibývajícím množstvím vražd a soubojů se bude zvyšovat i její přítomnost ve městě, proto je nanejvýš žádoucí, aby většina střetnutí probíhala tajně a beze svědků.
Smrt
Po smrti je možné mrtvého hráče ještě přemístit (reálně), aby mrtvola nevzbudila podezření. Poté mrtvý hráč na místo, kde leží, nakreslí křídou kříž a pod něj své herní číslo. To simuluje jeho mrtvolu. Dále napíše SMS s textem "Hráč číslo xx je mrtvý" (kde xx je jeho herní číslo) na organizátorské telefonní číslo, kterou nahlásí, že zemřel. Pak se vydá na organizátorské stanoviště a hra pro něj končí.