Kdy: 20. 12. 2008
Kde: Pardubice
Pořádá: Ewka a Singollo
Počet hráčů: 19+7
Účast: volná i na pozvání
Kontakt: ewamlejnkova(a)centrum.cz a singollo(a)seznam.cz
Legenda
Jediný ze světů možných
Co spustilo tento proces, nikdo netuší.
Pole energie, jenž obklopuje naši planetu, začalo klesat, a s tím se začala zmenšovat moc všech bytostí, jenž jsou schopny tuto neviditelnou sílu nejen cítit, ale i využívat. Naneštěstí je pro ně stejně životně důležitá jako pro nás voda. Pohání je, pomáhá jim dýchat a tryská z nich v mohutných vlnách, pokud jsou pohnuti činy svých bratří, nebo svou sílu použijí k tvoření či ničení.
Taková nyní nastala doba. Čas slábnutí.
Bytosti se snaží opustit tento chřadnoucí svět a směřují k poslední bráně, jenž by jim měla umožnit odchod a nalézt spásu v jiném z možných světů.
O hře
Bude to mysteriózní zážitkový larp, jednotlivé role jsou přednavrženy organizátory a hráči je dovádějí k dokonalosti…
Ano, budou tu zbraně všeho druhu a schopnosti všech sfér
.
Pro Hru je platí kostýmová povinnost, některé kostýmy se pokusíme sehnat, ale to platí spíše pro bestiář než pro kohokoliv jiného.
Hra by měla mít spád a pohybu by měl být dostatek, takže doporučujeme praktické a teplé šaty.
(vzhledem k době konání a k nevyzpytatelnosti počasí v posledních letech)
BUDEME VENKU!!!
Bytosti nebudou rozlišovány stužkami apod., každá magická bytost vyzařuje manu, je tedy již na první pohled poznat, proto by všichni magicky aktivní měli mít výrazný kostým, probereme osobně.
Hra začíná v sobotu 20. prosince v poledne a končí o půlnoci.
Na herním území bude roznášeno svařené víno, medovina či čaj v přiměřeném střízlivém množství.
Herní základnou bude chvalně známá čajovna Na Paletě, a pak se nám podaří dohodnout ještě skautskou klubovnu vzadu na Vinici.
Podaří na městě dohodnout pár ohňů, aby se u nich dalo čas od času ohřát :))
Po Půlnoci bude následovat drobná hostina během, které bude sehráno divadlo k oslavě slunovratu a příchodu Zimy.
Otázka pravidel bude řešena s každým hráčem individuálně, vyjma pravidel uvedených zde.
Byla čarovná noc a matka Země byla ještě mladá a krásná. Užívala si chod věků a divila se všem novým věcem, které kolem ní a na ní vznikaly, zanikaly a plynuly. Jedna její část se zrovna ukládala ke spánku, temný přísvit večerního slunce krátce po bouři prostupoval tajemným hvozdem. Země byla prosycena pradávnou mystickou silou života, dýchla magii a póry se spojovala se svými nejnadanějšími dětmi - s lidmi. Když tu náhle, pár okamžiků po slunce západu, z oblohy slétly tři zářivé hvězdy. Bylo to jiné, než kdykoliv předtím, cítila z rozžhavených meteoritů nepoznanou sílu, avšak netušila, v čem spočívá. Nikdy se s ničím podobným neshledala, byla zmatená a nevěděla, co má dělat. Toho časného letního večera se na Zem dostali prvorození. Bytosti nadané tvořivou schopností svého otce - tvůrce. A co náhoda nechtěla, setkali se s lidmi. S bytostmi o tolik menšími, leč velmi podobnými jim samým. Lidé byli tenkrát ještě duchem malí a neznali všechny možnosti, které jim svět nabízel, a proto byli velmi udiveni, když v sobě objevili talent vyvářet - jak je to naučili prvorození. Jejich jména byla libá sluchu a oni sami byli velmi krásní a mocní. Sourozenci ze vzdáleného souhvězdí od hvězdy z chvostu bílé labutě, arabskými jazyky Deneb Al Dajajah, tak se nazývala ta temně modrá hvězda, když Zem byla ještě mladá a nazývá se tak až doposud. Matka Země prohlédla příliš pozdě jejich záměr, byla natolik zaujata svým mládím, že si včas nepovšimla, čemu ti tři učí její milované děti. S tvořením svých bytostí začaly části živlů opouštět svou neuvědomělou formu a osamostatnili se od Matky. A Matka ztrácela na síle. I zmocnil se matky strašlivý hněv, polapila tři prvorozené a zchvátila je do svého nitra. Bojovali strašlivých, děsivě dlouhých devatenáct dní a devatenáct nocí. Země se otřásala v základech, souboj dolehl až ke starým kořenům světa. Sourozenci prohráli. Zůstali uvězněni v zemském žaláři, v samotném jádru Matky.
Prvorození po dlouhém čase vězení přišli na způsob, jak se osvobodit ze spárů matky Země. Zavrhli neutralitu, odvrhli svou elektrickou podstatu a prorvali se ze zemského jádra. Země se zachvěla a povstaly tři obrovité sopky, plivaly oheň, rozlévaly lávu a nakonec utichly. Následky byly katastrofální.
Vyplivali ze sebe všechen oheň, jejich magie je tedy založena na vodním principu a cítí, že jsou předurčeni k zániku.
Při svém výstupu ze zemského jádra uzmuli matce zemi, velmi cenný klenot. - Ráthornské kyvadlo. Ohromný kus smaragdu, zasazený v bílém zlatu, který Zemi darovala Marsella, dříve poslušná služebnice Atlanty, dnes v síle téměř rovná Zemi, jako výraz vděčnosti za pomoc při válkách "bohů".. Bohužel se při výbuchu od sebe řetěz a drahokam oddělily a byly rozmetány po okolí. Tento klenot byl klíčem k osamostatnění jakéhokoliv světa.
Epilog
Epilog
Svět je místem plným síly. Tato síla patří Matce a jejím Dětem.
Za pomoci Prvorozených zjistili lidé, jakými vládnou schopnostmi, ovšem každé poznání má svůj čas a místo.
Toto poznání přišlo příliš brzy.
Vinou neuváženého tvůrčího procesu vznikla celá řada nových bytostí.
Z obdivu k vodě a její esenci povstaly najády.
Z obdivu k ohni salamandři.
Nespočet bytostí, stvůr i nestvůr přišlo na tento svět. Avšak síla, která je poháněla a dávala jim možnost bytí, nebyla jejich.
Patřila Zemi a ta nebyla ochotna obrátit v prach záměr, který měla s lidmi.
Poté, co zajala Prvorozené, začali lidé zapomínat. Vraceli se k znalostem, které je naučili jejich předkové a na to, co stvořili, přestávali věřit.
Z bytostí, které v minulých časech mohli nalézt ve hvozdech, se staly stíny.
Ze stínů vzpomínky a ze vzpomínek mýty.
V tu chvíli vytvořili lidé, nevědomí svého počínání, světy, kam se tyto bytosti přesunuly a poslední zbytky sil byly Matce uzmuty.
V kruhu reality, který ji náležel, se nacházel všechen tvořivý um lidstva.
Zapomenut.
Ztracen.
Tento kruh však stále zůstával autonomním územím Země, kde měla a má Gaia svrchované právo rozhodovat o stavu bytí všeho, co z ní vzešlo.
Rozhodla se vzít si svou moc zpět.
Tento proces začal již před dekádami, ale zjevným se, pro onen periferní svět, začal stávat až ve chvíli, kdy padl.
Nejsilnější z bytostí těchto světů přežily pád neprostorem či uprchly….všichni však na jediný ze světů možný.. na Zemi.
Všechna energie byla brána Matkou zpět.
Každý symbol, který byl zástupným znakem duše, byl rozkládán a síla, jež se tímto procesem uvolnila, byla vstřebána.
Bytosti, které pocházely z těchto okrajových světů, nebyly úplné.
Každá bytost byla založena buď na elektrickém, nebo magnetickém principu.
Oheň či Voda - neutrální živly si svou cestu již najdou.
Mnoho se jich snažilo uprchnout portálem.
Ten mohl být otevřen mrtvým Portálovým knězem, jenž ovšem pozbyl paměti a hledal indicie, které by mu napověděly, jak se to vlastně takový interdimenzionální portál staví.
Další možností bylo Zapečetění, které, stejně jako u svitků, zacyklí potřebnou energii a uchrání jí před kolizí.
Ta pravá cesta vedla skrze sebe sama.
Byl-li by přidán druhý pól, bytost by se stala kompletní a klesání energie, ze které se skládala, by na ni již nemělo vliv.
Všechna moc pochází od Matky.
Máte-li klíč, tedy znáte-li cestu, dá vám vše, co potřebujete.
Proto bylo možné udělat jakýkoliv rituál k získání čehokoliv potřebného bez užití vlastní many.
Jediné, co bylo potřeba vědět, bylo jak a co. S kombinací správných symbolů a ingrediencí bylo možné mnohé.
Nejen rituálem De Humani bylo možné stát se člověkem. Pokud by došlo ke spojení bytosti magnetické s elektrickou, vznikla by bytost bipolární, tedy kompletní a vyvážená.
Tento způsob by vyžadoval popření své individuality, vědomí by se zacelilo a z tohoto procesu by povstalo nové vědomí v ucelené bytosti.
Proces by to byl nelehký, ale možný.
Všechny tyto bytosti pocházely ze Země. Na počátku byly její součástí a síla, která je poháněla, a kterou užívaly, byla její silou.
Pouze zapomněli.
Ten, kdo zemřel, se vrátil do Matky. Do místa svého zrodu. Do místa harmonie a celistvosti.
Ti, kteří zemřeli, splynuli s celkem.
Vítr rozvál po poušti věčnosti jejich vzpomínky, ale duše, nesmrtelný poutník, putuje dál.
Proces dosáhl svého vrcholu. Co bylo vzato, bylo vráceno. Cyklus se uzavřel
…a Země se zastavila.
Právě začal věčný Den a věčná Noc.