Moje postava byla jedna ze dvou, která měla ještě víc komplikovat hráčům celkovou situaci. Orgové je obě dost propracovali, hlavně po psychické stránce, takže vzorce chování jsem věděl dopředu, a jako CP mi to dost ulehčilo hraní.
Hra pro mě začala v sobotu ve 4 ráno kdy jsem vstával, abych se dostal do Pardubic v rozumnou dobu. Dorazil jsem kolem 9 a na herní místo jsem se dopotácel kolem půl desáté. Orgové dorazili asi za 15 minut. Dozvěděl jsem se ještě nějaká infa do hry, jak mám posílat herní informace, co mám po hráčích chtít a nafasoval herní předměty.
Samotná hra začala s cca 2 hodinovým zpožděním, což mě docela překvapilo, na tohle nejsem moc zvyklý, většinou dávají hráči vědět, že je nějaký problém a zpozdí se. Další věc co mě zarazila, že ikdyž byly postavy domluvené dopředu a všichni říkali jak s akcí počítají, tak nepřijelo asi 10 hráčů, což s konceptem dost zamávalo, protože hráči měli mezi sebou vazby jak informační, tak někteří měli u sebe herní předměty pro druhé. Tím se některým dost zkomplikovala hra a bohužel ve dvou případech to hráči nezvládli vůbec a hru po 2 hodinách vzdali úplně. V tomhle bych viděl největší chybu organizátorů. Když jim nedojeli hráči, měli změnit některé cíle.
Celkově je to škoda, protože z akce mám já osobně víc než dobrý dojem. Příběh byl opravdu dobře vymyšlený a rozpracovaný dopředu. Organizátoři měli vymyšlené, jak pozadí celé hry, tak herní problém a všechno krásně zapadalo do celkového obrazu světa, který vymysleli.
Napsal jsem ti spíš hodnocení hry, jako takové, než co se dělo. Jako CP jsem se toho účastnil jiným způsobem než hráči, a jako orga jiných akcí mě spíš zajímalo provedení a chyby jiných…

plusy
- výborně vymyšlený příběh s velkým potenciálem
- abnormálně orgovsky propacované postavy- zatim nikde jsem neviděl, aby se s tím orgové sami tak moc patlali a aby posílali hráčům šest stran textu, včetně historie postavy.
mínusy
- velký potenciál byl podle mého zpacován opravdu špatně - byla snaha toho do hry samotné nacpat co nejvíc, takže se výsledkem stal ohromný guláš. Kdyby toho orgové vytvořili půlku, pořád by to bylo dost. Podotýkám ale, že zpracování světa a vytvoření postav není vše - na tom samotném se hra neudrží.
- hádám, že ušetřit hodiny a hodiny práce s tvořením postav a obětovat je místo toho promyšlení herních mechanismů, by nebylo na škodu - myslím mechanismů, které hru nenásilně postrkují vpřed a které vůbec nejsou potřeba, sejdou-li se dobří hráči. To se, upřímně řečeno, v pardubicích nikdy zcela nepodařilo. (pardon)
- ačkoli hra měla (a mohla) být v podstatě samonosná, nebyla. Mnoho psů - zajícova smrt. Zajíc potřebuje i jíst, spát, bavit se a stýkat se s kamarády, zatímco tady jen pobíhal a řešil a po chvíli už neměl kam ani co řešit, si sednul a nechal se sežrat. Systém hry "kohoutek a slepička", kdy postava musí promluvit se třemi dalšími postavami a od každé něco získat (informaci) výměnou za něco jiného, zkrátka nefunguje. Snažit se tuto nefunkčnost zaplácnout oblíbeným "org strike" aneb "jde se na quest", případně "kdo nepůjde ven hrát, umře", je divné.
- postavy (potažmo hráči) neměli motivaci. Zápletka "všichni umíráme, doprdele, co budeme dělat??" by fungovala u dvojhodinové malé akce, ne u plánovaného velkého 12ti hodinového LARPu. Nebo respektive ona by výborně fugovala na pozadí, kdyby jí podpořily menší dílčí minizápletky. Možná tam nějaké byly, ale osobně jsem si jich nevšiml, nebo byly tak zamotané a nesrozumitelné, že nikomu nedošlo "aha, tohle je taky cesta".
- nakousnuto už v jiném bodě - kdyby se sešli opravdu dobří hráči, třeba by to s přivřenýma očima mohlo fungovat i o dvě hodiny déle (v planovaných 12 hodin nedoufám). Ovšem při klasické skladbě je třeba zapojit do hry něco, co každého z hráčů občas kopne do prdele a donutí zvednout se od ohně a něco dělat. Ne jen tupě sedět a zírat, jak banda vlkodlaků sejme tři postavy a jak potom zase v klidu odejde, aniž by vzbudila pozornost.
Zkrátka mi příjde, že se povedlo plynule navázat na typické schéma - "vše vymyšleno předem, rozdají se postavy, každý hraje roli a baví se s ostatními, dějové posuny řeší nájezdy CP, nakonec zachráníme svět". ¨Přirovnat to k autu - karoserie a zvuk motoru výborný, ovšem po třech hodinách zdechlo na nedostatek paliva a na nechuť řidiče sedět v něčem, co se nedá ovládat a co i přes luxusní potahy dost tlačí do zad.
Napříště (bude-li) doporučuji trochu seškrtat pozadí a množství informací proudících do hry, a na místo toho pořádně vyřešit prvek zábavy, atmosféry a nějakého toho děje.
Pokud mám bodovat, musím zprůměrovat 9/10 za nápad a 2/10 za hru samotnou. Finálně (po odečtení bodu ze subjektivní konstanty) výsledek někde kolem 4,5/10.

Toto byl LARP ve stylu moderní mystiky, který proběhl v Pardubicích ve velice netradičním čase předvánočním a to 21. Prosince 2008, tedy o zimním slunovratu.

Hra se odehrávala okolo známého místa pardubických larpařů Čajovny Na paletě a zúčastnilo se jí cca 20 hráčů, místních ale i několik přespolních (Hradec, Brno, i vzdálenější) a na svědomí ji měl organizátorský tandem Aleš (Singollo) a Efka (Maiamelian), což bylo spojení nevyzkoušené, nové a tedy i nezprofanované, poněkud nepříliš dobrou pověstí Pardubických larpů.
Webové stránky nebyly k dipozici, ale Aleš s Efkou vytvářeli krásnou atmosféru a dodávali informace na klub v Hofylandu, z něhož jsem si dovolil se svolením zde čerpat, za což tímto děkuji.
Díky této atmosféře a slibnému úvodu jsem se rozhodl hrát, byť úkol v diáři „kupovat dárky" blikal tučně červenou barvou.
Nejprve se podíváme na herní prostředí, pravidla, na hráče a pak na mé osobní dojmy a zkušenosti.

Prostředí

Představte si matku zemi a její astrální svět. Okolo ní spoustu smyšlených světů, které obývají různé bytosti, od Fénixů, duchů, upírů, mágů, kněží apod. A další planety a jejich další světy a to vše propojené a další bytosti, které různými světy procházejí.

A protože matka země už měla okolo sebe mnoho světů, rozhodla se k jakémusi „restartu", vrácení všeho na počátek a začít znovu. Tento restart mohli přežít jen lidé, jakožto komplexní bytosti stvořené že všech živlů, bytosti dalších světů byly vždy tvořen jen jedním elementem a to jim nedovolovalo vydržet. Navíc magnetické živly energii ztrácely a elektrické živly naopak nekontrolovatelně sílily, takže defakto každý ztrácel nějakým způsobem postupně svou moc. Proto se začal zužovat „Kruh reality" okolo země a mnoho světů bortit a bytosti z nich začali ztrácet sílu a ze zničených světů na okraji padat do světů blíže k zemi.

Takže hra měla probíhat od 12 hodin poledne do 24 hodin půlnoci s tím, že každou hodinu bytosti ztrácí 1 bod své síly, a to buď životní energie, nebo magické energie. Takže to vypadalo dosti dramaticky a půlnoci se zřejmě nemohl dožít každý.

Co spustilo tento proces nikdo netuší.
Energetické pole, jež obklopuje naši planetu, začalo klesat.
S tím se začala zmenšovat i moc bytostí, které jsou schopny tuto viditelnou sílu cítit a využívat.
Naneštěstí je pro ně stejně důležitá jako pro lidi voda či oheň.
Pohání je.
Pomáhá jim dýchat.
Tryská z nich v mohutných vlnách, pokud jsou pohnuty činy svých bratří
Někteří tuto sílu používají k Ničení, někteří k tvoření.
Žijí jí a ve chvíli Smrti o ni přichází. Je však toto čas smrti?
Slábnou. Slábneme? Slábnete!
Takový nastal čas. Čas slábnutí a nekontrolovatelného Sílení.
Čas konce?

Hráči

Do takového světa pak vstoupili hráči jako jednotlivé bytosti ať už z tohoto kruhu reality (tedy okolo země), nebo z jiných světů. Byl tu Fénix, Portálový kněz, či akolyta mající schopnost otevírat tunely do jiných světů, padlý anděl, alenka z říše za zrcadlem, čarodějka, Prvorozený Elf, Drsný horal z hor, léčitelka a jiní.

Já jsem hrál malkaviana, nutno uznat že šíleného opravdu šíleně, neboť jak se dostávalo k zemi čím dál tím více bytostí, bylo všude mnohem více napětí a znalostí a to má vědoucí mysl nebyla schopna už pobírat, takže od různých záchvatů, přes prudké změny nálad (v jednu chvíli jsem se z rozčílení např. prudce přepnul do brečení a skutečně plakal, jen pro to, že se mi utrhla rukavice). Jediné, co mě vracelo k normálu a nebo dovolilo udržet při smyslech, byl dávka šňupání, která však nebyla po ruce vždy.

Mým úkolem byl obchodování s předměty (každý něco chtěl a já toho spoustu měl), vedle toho poskytovat informace hráčům a donášet orgům, jak to vypadá ve hře.

Pravidla

Byla velmi jednoduchá a účelná, což velmi oceňuji. Hra byla postavena spíše pro roleplaying, nicméně kdo měl zájem bojovat, mohl a to pomocí magických gest, která si před hrou připravil. Nebyly žádné skilly, ani nutné se něco učit.

Každý hráč má 6 životů a 6 many
zranění: zásah do končetiny = -1 život; 2 zásahy do stejné končetiny = ochrnutí končetiny, zásah do trupu = -1 život
- herní doba čítající 12 hodin bude rozdělena na období po 1 hodině,
kdy s každým ukončeným obdobím postava ztrácí trvale 1 manu/1 život, dle vlastního výběru,
pokud životy dojdou bytost umírá (zbyde-li ji mana stává se duchem)

Každý má 3 základní 1manová kouzla, každé je zastoupeno znakem, který si hráč sám vymyslí.
Spojením těchto tří znaků vzniká Symbol, jenž umožňuje seslat 1 tří manové kouzlo.
Tento Symbol je zástupným znakem Duše dané bytosti.
Znak: představuje 1 manové kouzlo
Symbol: představuje 1 tří manové kouzlo
K aktivaci kouzla je potřeba daný znak či symbol nakreslit do vzduchu, na zem, do vody či vhodit na svitku do ohně…atd.
Bytost, která je zasažena kouzlem se zachová dle slov sesilatele.
Kouzlo je možné zrušit pouze, máte-li na to schopnosti. (dispell, protikouzlo apod.)
Kouzla není možné kombinovat či zesilovat. Buď sešlete jedno 1 manové kouzlo, nebo jedno 3 manové kouzlo. (Nic víc, nic míň) Kouzlo sešle ten sesilatel, který načrtne svůj symbol/znak dříve. Je-li vyrušen, kouzlo se nesešle.

Pokud jeden sesilatel sesílá útočné kouzlo a druhý se brání obranným kouzlem, je zde povoleno zpoždění, tzn. musíte začít kreslit symbol/znak obrany před dočrtnutím protivníkova útočného kouzla.
Jakmile je kouzlo sesláno dochází k okamžitému zásahu.
Meditace - nacházíte-li se v klidu, alespoň 5 minut, získáte zpět 1 manu
dovednosti a schopnosti má každý své
astrál - všichni a všechno, co se nachází v astrálu má viditelně žlutou pásku - obálka se žlutou páskou či značením nemůže být přečtena v realitě a naopak
v posledních 3 hodinách hry se astrál bortí a není do něj možný přístup

Dojmy

Osobně jsem si zahrál pěkně, ale to zejména díky tomu, že jsem měl velmi extrémní a dobře vyprofilovanou postavu, defakto jsem se bavil převážně svým roleplayingem a tím, jak na to reagovali ostatní hráči (mnohdy to měli chudáci dosti těžké).

Nejlepší to bylo hned na začátku, když jsem měl tu čest hovořit s Elfem. Rozhovor neměl příliš hlavu a patu, nicméně jsme se oba dosti vyřádili tím, že jsme se snažili toho druhého naštvat a vzájemně obvinit z toho, že za to může ten druhý. Něco ve stylu:

Neštvi mě!
Já tě štvu?
Jo!
To ty štveš mě!
Já tě neštvu!
Štveš!
Neštvu!
Štveš!
Neštvu!
Teď jsi mě naštval!
Takže jsi na mě naštvanej?
A skončilo to tím, že jsem na něj zahrál dementaci a on chudák zešílel. V tu dobu jsme byli zrovna pod mostem a projel vlak, čehož jsem se lekli oba, takže záchvat nás oba na chvíli vyřadil, a pak na mě on zahrál kouzlo, kdy jsme měl pocit že se topím, po jeho skončení mě přesvědčil, že mě zachránil z vody a stali jsme se přáteli:)

Dále jsem velmi oceňoval hru Kubymrtvoly, který hrál Portálového akolytu, v masce a s výborným koktáním, které mě až přivádělo do rozpaků.

Zajímavou postavou byl také Kačena, jako duch portálového mnicha, který sice mohl rozmlouvat, ale zato nic uchopit, neboť byl nehmotný, což vedlo k vtipným situacím, jako když jsem mu dal napít čaje:)

Moje herní činnost - obchod fungovala cca tak 2 hodiny, kdy lidé něco sháněli, pak se jim to buď podařilo sehnat, nebo pochopili, že je to vlastně jedno, jestli to mají nebo ne a u mě se hromadily věci, které nikdo nechtěl, byť to mělo pro hru význam a celkově hra ztratila téměř jakékoliv tempo.

Mnoho hráčů začalo kopřit, třeba Kvíík na hru zcela rezignoval, z herního rozhovoru, který skřípal jako kolo z první republiky, bylo poznat, že není co hrát, seděli u ohně, nebo uvnitř v čajovně. Já svou aktivitu táhnul vyloženě na roleplayi šílence. Děkuju za sušenky od Alenky ze zazrcadla a doufám, že si z mého psychózního výlevu u ohně neodnesli újmu ti dva nehrající, když si odmítli dát můj čaj a mě to brutálně rozlítilo.
Nic tomu nepomohlo ani maniakální zabijácké šílenství, které mnoho z nás postihlo a kdy pár charakterů vychcípalo. Například já jsem brutálně pobodal Wendettu, za což se tímto omlouvám.
Velice oceňuji Elfa Tristana za to, že šel po příběhu a našel a realizoval jednu z možností záchrany pro bytosti, které jsem využil já a ještě pár dalších charakterů.

Po skončení hry následovala žranice, Efka pro nás připravila guláš, dále debrífing a tom co bylo jak a dále nezbytný pokec. Je škoda že hradečáci brzy odjeli, byl bych rád kdyby po hře zůstali a pomohli vytvořit kvalitní kalbičku ála Hučák. Nakonec pár pozůstalých jako Reinmar, Kačena, Já, Tristan, Aleoin, Čarodějka (doplnit jméno), Týpek z Brna, co hrál nějakýho ultradrsňáka, vyrazilo do hospody. Nicméně zde se příliš Pardubice před přespolními nepředvedli a otevřenou hospodu jsem našli až po minimálně desátém pokusu a hodině bloudění. Myslim, že jsme docela dobře pokecali a tak kolem jedné ráno šli každý po svém spát.

Zkušenosti

Hra měla neuvěřitelně propracované pozadí a většina hráčů měla postavy velmi dobře vytvořené (běžně 4 stránkové popisy) a byly šity hráčům na tělo. Je vidět, že na tom se orgové vyřádili a z rozhovorů vím, že texty vznikaly několik let, převážně pod perem Efky. To byla velká výhoda. Nicméně se ukázalo, že to samo o sobě neroztočí soukolí hry a hra poněkud neměla spád. Nepodařilo se tak tenhle potenciál příliš využít. Dále jak bylo řečeno výše hra měla probíhat od poledne do půlnoci, nakonec začala o půl druhé a skončila v sedm. Je poněkud podivné, že většinu hráčů úbytek energie příliš netankoval a ani ke konfliktům příliš nedocházelo. Všichni se nakonec nějak dohodli (možná by neškodilo příště pár konfliktních charakterů, které by to kazili) Také chování postav „mě to nezajímá" v situacích, kdy okolo dochází k vražednému šílenství bylo dosti nevhodné, ale to se prostě stává. Dále je velká škoda, že Efka byla dosti nemocná a tak ke konci už neměla dosti sil hru řídit a tak všechno bylo na Alešovi, který pevně a s klidem dělal, co mohl a hře se maximálně věnoval až do konce.

Závěrem můžu říci, že byť hra nevyužila svých možností, tak rozhodně patřila k tomu lepšímu v místních krajích a hlavně, že organizační tandem Aleš Efka je velmi nadějný a že se rozhodně máme na co těšit, pokud se nenechají odradit a budou tvořit dál. Což mi Aleš v rozhovoru potvrdil a má velké plány. Těšme se na ně.

Svět je místem plným síly. Tato síla patří Matce a jejím Dětem.
Za pomoci Prvorozených zjistili lidé, jakými vládnou schopnostmi, ovšem každé poznání má svůj čas a místo.
Toto poznání přišlo příliš brzy.
Vinou neuváženého tvůrčího procesu vznikla celá řada nových bytostí.
Z obdivu k vodě a její esenci povstaly najády.
Z obdivu k ohni salamandři.
Nespočet bytostí, stvůr i nestvůr přišlo na tento svět. Avšak síla, která je poháněla a dávala jim možnost bytí, nebyla jejich.
Patřila Zemi a ta nebyla ochotna obrátit v prach záměr, který měla s lidmi.
Poté, co zajala Prvorozené, začali lidé zapomínat. Vraceli se k znalostem, které je naučili jejich předkové a na to, co stvořili, přestávali věřit.
Z bytostí, které v minulých časech mohli nalézt ve hvozdech, se staly stíny.
Ze stínů vzpomínky a ze vzpomínek mýty.
V tu chvíli vytvořili lidé, nevědomí svého počínání, světy, kam se tyto bytosti přesunuly a poslední zbytky sil byly Matce uzmuty.
V kruhu reality, který ji náležel, se nacházel všechen tvořivý um lidstva.
Zapomenut.
Ztracen.
Tento kruh však stále zůstával autonomním územím Země, kde měla a má Gaia svrchované právo rozhodovat o stavu bytí všeho, co z ní vzešlo.
Rozhodla se vzít si svou moc zpět.
Tento proces začal již před dekádami, ale zjevným se, pro onen periferní svět, začal stávat až ve chvíli, kdy padl.
Nejsilnější z bytostí těchto světů přežily pád neprostorem či uprchly….všichni však na jediný ze světů možný.. na Zemi.
Všechna energie byla brána Matkou zpět.
Každý symbol, který byl zástupným znakem duše, byl rozkládán a síla, jež se tímto procesem uvolnila, byla vstřebána.

Bytosti, které pocházely z těchto okrajových světů, nebyly úplné.
Každá bytost byla založena buď na elektrickém, nebo magnetickém principu.
Oheň či Voda - neutrální živly si svou cestu již najdou.
Mnoho se jich snažilo uprchnout portálem.
Ten mohl být otevřen mrtvým Portálovým knězem, jenž ovšem pozbyl paměti a hledal indicie, které by mu napověděly, jak se to vlastně takový interdimenzionální portál staví.
Další možností bylo Zapečetění, které, stejně jako u svitků, zacyklí potřebnou energii a uchrání jí před kolizí.

Ta pravá cesta vedla skrze sebe sama.
Byl-li by přidán druhý pól, bytost by se stala kompletní a klesání energie, ze které se skládala, by na ni již nemělo vliv.
Všechna moc pochází od Matky.
Máte-li klíč, tedy znáte-li cestu, dá vám vše, co potřebujete.
Proto bylo možné udělat jakýkoliv rituál k získání čehokoliv potřebného bez užití vlastní many.
Jediné, co bylo potřeba vědět, bylo jak a co. S kombinací správných symbolů a ingrediencí bylo možné mnohé.
Nejen rituálem De Humani bylo možné stát se člověkem. Pokud by došlo ke spojení bytosti magnetické s elektrickou, vznikla by bytost bipolární, tedy kompletní a vyvážená.
Tento způsob by vyžadoval popření své individuality, vědomí by se zacelilo a z tohoto procesu by povstalo nové vědomí v ucelené bytosti.
Proces by to byl nelehký, ale možný.
Všechny tyto bytosti pocházely ze Země. Na počátku byly její součástí a síla, která je poháněla, a kterou užívaly, byla její silou.
Pouze zapomněli.
Ten, kdo zemřel, se vrátil do Matky. Do místa svého zrodu. Do místa harmonie a celistvosti.
Ti, kteří zemřeli, splynuli s celkem.
Vítr rozvál po poušti věčnosti jejich vzpomínky, ale duše, nesmrtelný poutník, putuje dál.
Proces dosáhl svého vrcholu. Co bylo vzato, bylo vráceno. Cyklus se uzavřel
…a Země se zastavila.
Právě začal věčný Den a věčná Noc.

Rekvizity: Bylo předem připraveno spousta skutečně krásných rekvizit (které jsem měl možnost zahlédnout před samotnou hrou), bohužel se některé z nich nedostaly do oběhu, případně byly hráči degradovány na "nějaký canc papíru." Ty, co se do hry dostaly, hru bezesporu atmosféricky obohatily.
Kostýmy: Průměrná až nadprůměrná úroveň. Nezahlédl jsem nikoho, kdo by běhal vyloženě v prostěradle, většina hráčů měla snahu opatřit si nějakým způsobem profilovaný kostým (profilovaný vzhledem ke své postavě). Bestiář naopak co se týká kostýmové výbavy zklamal, jelikož se (když pominu trola na začátku) omezil pouze na maskování obličeje.
Zázemí: Původně měla být domluvena skautská klubovna nebo alespoň prostor před ní pro ohniště, nicméně to ze strany skautů padlo, takže jediným zázemím byla čajovna, která byla navíc od 2 do 5-6 hodin odpoledne nepřístupná. Bylo také ohlášeno, že během hry se bude v terénu pohybovat roznašeč svařeného vína či medoviny, leč nestalo se tak. Na závěr se servíroval slibovaný guláš, který byl moc dobrý. Také byly slibovány ohniště po herním území, a jediný oheň, který byl k dispozici byl gril u altánku před čajovnou. Herní území bylo vzhledem k počasí zmenšeno zhruba od 3/4. Zázemí bude potřeba věnovat větší pozornost pro příští part.
Předherní příprava: Probíhala dlouho a intenzivně, krátce před hrou ještě intenzivněji. Došlo k několika nedorozuměním ze strany hráčů a nepochopení některých připravených postav. Zpětně jsem se dověděl, že někteří hráči nepovažovali své postavy za dostatečně rozpracované, nicméně se jedná spíše o ojedinělé hodnocení. Postavy byly provázané a celé nastavení systému mělo logiku a bylo hezké. Některé kostýmy, které používali organizátoři k hraní CP byly hezké, stejně tak připravené předměty, které se pouštěly do hry jako rekvizity.
Questy: Dějové linie byly provázané především nutností sesbírat předměty, které jste potřebovali, od ostatních hráčů. Větší provázanosti mezi jednotlivými postavami jsem si všiml pouze u sebe a u dvou dalších hráčů, naopak spousta hráčů byla izolována a jejich jediné pojítko s ostatními tvořily právě předměty, které potřebovali. Centrální dějová linie nebyla výrazná (bylo-li vůbec účelem mít centrální dějovou linii) a jediné další pojítko bylo, že pokud se nedostaneme ze Země, tak o půlnoci zahyneme. Ve chvíli, kdy někomu došly předměty, mohl být snadno odsunut stranou, jelikož neměl moc způsobů, jak se vrátit zpět. Každá postava ovšem měla svojí individuální poměrně košatou sérii úkolů, které musela splnit a jasně daný cíl, kterého chtěla dosáhnout. Výtka zde může přijít z hlediska toho, že kvůli nedostatku času a personálu nebyly všechny questy splňovány na 100 %, ale některé vedlejší questy byly vypuštěny, což je škoda.
CP: Sporná záležitost, na jednu stranu hrála důležitá CP své role krásně, na druhé straně se jim povedlo (z vícero důvodů) některé věci celkem slušně zabugovat. RP - krásné (většinou), Kostýmy - jak kdo. CP distribuovala do hry předměty a právě to se ukázalo největším kamenem úrazu, jelikož byly ultimátní a nic od nás nepotřebovaly, bylo poměrně náročné vymýšlet si, co jim můžeme dát (zde vyvstaly problémy ohledně toho, že některé věci, které CP chtěla od začátku se do hry dostaly třeba až ke konci což bylo mrzuté) a ke konci to byl o to větší problém, že hráči většinu svých předmětů již rozdali.
RP: Většinou pozitivní zkušenosti, veliké vypadávání z role se nekonalo. Jediným absolutním zabijákem RP bylo paradoxně ohniště, protože u něho byla nalezlá spousta neherních nebo zevlů, kterým se nechtělo řešit herní věci.
Příběh: Ohromný, zajímavý, komplexní, pohlcující, leč těžko uchopitelný a zvladatelný. Toto jsou slova, kterými bych ve zkratce příběh popsal. Byl krásný ale nepřístupný a těžko pochopitelný. Za sebe pochybuju, že do něho většina hráčů pronikla, což je škoda.
Pravidla: To málo co bylo bylo jasné stručné a přehledné (a hlavně toho bylo opravdu málo), což je dobře, o to více se mohla rozvinout atmosféra hry aniž by se řešily pravidlové nesmysly.
Celkový dojem: Hra měla atmosféru a náboj, přes všechny uvedené nedostatky se mi líbila. Některé scény opravdu stály za to a jsou hodny zapamatování, nemluvě o guláši na závěr.

informace poskytnuté hráčům byly dostatečné, téměř nadměrné, s každým jsme si domluvili osobní schůzku, i do Zlína se vypravili, za každým jsme došli a vše vysvětlili, každý se měl podílet na ději a měl být svým způsobem spoluorg, protože tvůrce. Hráči místo toho - doufali jsme, že jim dojde z našeho přístupu o jaký typ akce jde - nebyli schopni si postavy ani pročíst-viz kviiik, který dostal postavu dva měsíce před akcí a den před hrou nám psal, co si má vzít na sebe!!!!
Tuto akci jsme pojali osobně, ale až na výjimky jsme se od hráčů nedočkali jakékoliv iniciativy. Z toho se dá vyvodit, že soudobý statut Larpů zni:"Bavte mě!"…promiňte, ale na to si hráč může zajít do kina…nebylo by to tak absrudní, kdybychom o našem záměru všechny neinformovali a nepsali to měsíce předem a opakovaně!! Poté každmu zvlášť a pak ještě při osobním setkání. Atmosféra na klubu sice, děkujeme, byla dobře vytvořena…ale zjistili jsme, že většina hrajících nepřikládala tam uváděným informacím žádnou nebo malou důležitost.
1) Osobní pozvání
2) Osobní příprava
nic z toho hráče nedonutilo k projevení byť špetky vlastní invence:e "BAVTE MĚ!!!"
….tedy shrnuji…pokud chce organizátor larpu dosáhnout něčeho víc než jen zábavní akce (což většina larpů je), tak musí zařídit, aby vše bylo vpraveno do děje v jeho průběhu či krátce před ním, ale především během něj. Nemůže se ani zlomkem naděje a důvěry opřít o hráče, protože jakýkoliv požadavek na samostatnost a zodpovědnost - zdá se - hráče pouze odrazuje. Larp se stal zábavou pro studenty a hráči od toho ani více nečekají
Naším záměrem je vyvést hráče z tohoto přesvědčení a konceptu, tedy pokud nalezneme hráče, kteří o to stojí…po Door(a)way víme, že i když dělá org co může, pomoci či spolupráce od hráče se nedočká- takže si to musí zařídit sám.
Veškeré výtky nám směřované by nebyly, kdybychom toto věděli a mohli se na to připravit. Nesnažili jsme se o akci, kde hráč přijde a projde si připraveným zábavním parkem, chtěli jsme po hráčích, aby ho pomohli vytvořit…reakce jste si četli sami, takže si vyvoďtě, jaký k této akci měli hráči přístup. Argumentace typu..to jsme nevěděli je zcestná, protože jsme mluvili osobně s každým.
Chcete-li něco udělat pořádně, udělejte si to sami. To nás tato akce naučila. Naučila nás, že hráči nejsou hodni důvěry, ale ani minimální - doufali jsme, že po projevení zájmu z naší strany tomu bude jinak…nestalo se…takže příprava je jedna věc a na provedení potřebujete lidi…nesnažím se tu psát nic odborného, prostě jsem zhnuen, ale to neznamená, že se přestanu snažit do těch hlav dubových dostat něco nového, něco co je pobaví a dodá jim pocit, že na nich záleží.
Zjistili jsme, že hráči - přestože zvolíte osobní přístup - si myslí, že na nich nezáleží. Objevení tohoto pocitu "Méněcenosti" larpové veřejnosti nás mírně šokovalo, protože jsme byli přesvědčení, že když larp, tak proto, abych ukázal, co ve mě je…hráči, přestože jsme se s nimi domluvili dva měsíce před akci a pak je každý týden uháněli, nebyly schopni napsat, že nepřijedou.
Udělej si sám a pak bude vše tak jak chceš - v tomto případě to platí absolutně.