Druhá porce příkladů, jak je možné využít a zneužít slovíčko "neherně". Článek navazuje na vydaný text Čistě neherně I.
Případ 7
Potřebuji občas spoluhráčům vysvětlit, jak jsou věci doopravdy.
Příklad: „Podívej, ten muž má nátepníky se znakem Gondoru,“ zašeptal voják do ucha svému spolubojovníkovi. „Myslíš, že je jedním z těch dezertérů?“
„Rozhodně ho zmáčkneme,“ pokýve hlavou druhý z nich. „Hej, chlape, odkud máš ty nátepníky?“
Oslovený se překvapeně otočí. „Tyhle?“
„Jo, přesně ty. Víš, že jsou gondorské?“
„Ano, věnoval mi je jeden elf.“
Muži ho obestoupili. „Nějakou lepší historku nemáš?“
„Heh, no, neherně, jiné jsem si s sebou nevzal, takže nosím tyhle. Nemám to teda pořádně domyšlený…“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Nikde se nepíše, že se do takové situace někdy nedostanete. Možná ani nejste dobří imrpovizátoři a okamžitě vás nenapadá nějaké důvěryhodné vysvětlení. Určitě ale nezkoušejte vysvětlovat situaci neherně. Málokdy jde skutečně do tuhého a nějakou (jakoukoli) historku dohromady dáte. Že vaše odpověď není pravdivá? Na málokterém larpu se nelže. V budoucnu to možná bude znamenat zajímavé scény nebo nový prvek vnesený do hry. Zkrátka je to potenciál zábavy, který se spíše pokuste využít než zabít.
Případ 8
Na chvíli jsem vypadl ze hry a sklouzl k činnosti nebo rozmluvě, která tak docela s hrou nesouvisí. Když se mě na to někdo zeptá, rychle ho opravím.
Příklad: Vesničkou se šíří pochmurná nálada. Někdo se pokusil zabít starostu a dokoce se zdá, že to byl někdo místní. Lidé po sobě nervózně pokukují a přemítají, který z nich se rozhodl pro tak mrzký čin. A hlavně co ho k tomu vedlo. Nebo má starosta nějaké tajemství, o které se nepodělil?
Uličkami se rozlehne veselý smích. „Co je tady vtipného?“ utrhne se na dívku kolemjdoucí voják.
„To bylo neherně,“ opáčí dívka…
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Nejlepší je, když už jste v neherní situaci, aby u toho nikdo nebyl, nikdo vás neviděl a neslyšel. Zkrátka si svoje zážitky z dovolené u moře vypovězte někde v utajení. Pokud se k tomu někdo připlete (kdo si opravdu nevšiml, že se nebavíte o hře), použijte obvyklejší vyhýbavé odpovědi („co je ti do toho?“ „omlouvám se,“ „to se vás netýká,“ „soukromá záležitost,“ atd.) a nepokoušejte se o neherní vysvětlování. Hrozí reálné nebezpečí, že ze sebe uděláte hlupáka.
Případ 9
Zrovna nemám do čeho píchnout nebo jsem unavený.
Příklad: Poutníci unaveně přicházejí do elfího tábora. Počasí moc nepřeje a tábor slibuje oheň, teplé jídlo a možná i radu nebo malou pomoc. Skupinka zamíří k největšímu ohništi, kolem kterého sesedli čtyři elfové.
„Hele, zas někdo přišel votravovat,“ prohlásí jeden ze vznešených. „Potřebujete něco?“
„Trochu odpočinku,“ zareaguje trochu zaraženě vůdce poutníků.
Elfové se trochu sesednou, aby se návštěvníci k ohni vešli. „Stejně si myslím, že když do poolu vyložíš jako tři bezbarvé many a hraješ to v instantu, je to lepší,“ pokračují mezi sebou v načatém hovoru, „to pak zvládneš v balíku jakékoli barvy…“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Ať vás u toho nikdo nezastihne! Není tak zlé, když se ve skupince dohodnete, že na chvíli změníte téma hovoru na karetní hry a filmy, ale je velice zlé, když do takové diskuze zatahujete další osoby, co o to nestojí. Pokud hrozí, že vašemu hovoru bude přítomen někdo, kdo hraje postavu, buď odejdětě z doslechu, nebo se věnujte hře. Ostatní hráči k vám přinášejí herní potenciál, zápletky a zábavu. Využijte toho, rozhodně z toho budete mít lepší pocit.
Případ 10
Obvykle se pohybuji na hranici reálného a fiktivního světa. Proto musím často upozorňovat na to, že zrovna nehraji.
Příklad: V hospodě to vře dobrou náladou. Bard právě sklidil potlesk a chystá se představit další kousek, který dneska složil na počest narození mladého dědice. „Černé pivo! Jelení pečeně!“ ozývá se od kuchyně, „Dva stříbrné za porci! A nezapomeňte zaplatit taky neherně!“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Pokud nechcete být za burana případně v nenávisti ode všech ostatních, dokážete vymyslet lepší řešení než to v příkladu. Častěji se s tím jevem setkáte v případě Cizích postav. Zamyslete se. Je OPRAVDU nutné, aby všichni kolem věděli, že nehrajete (neboli v překladu okolostojících hráčů: je opravdu nutné ze sebe dělat vola)?
Případ 11
Chci vyhrát.
Příklad (citován od Jezevce): Celý den jsem v roli, opravdu poctivý obchodník s nemovitostmi a jsem šťastný, když mě pozvou do zlodějské gildy. Cítím, že se mohu naučit ty správné dovednosti a jako hráč vím,… že mám 10 bodů zkušenosti pro rozdělení. Setkání proběhlo skvěle, napínavé opletačky, schůzka na tajném místě. Super! Na jednání napřed plné hraní role, než dojde k lámání chleba.
„A ty se nauč tady tu schopnost probodávání zezadu,“ vybídne mě vůdce gildy.
„No, přiznám se, že na to nemám úplně žaludek, nemohl bych být prospěšný otevíráním zámků nebo možností dělat falešné odhady? Na to se cítím více,“ odpovídám. Dostávám studenou sprchu - „Hele, tady to není o tom, co se ti líbí, ale abycho měli všechny skilly. Takže zcela neherně, co teda kdo chlapi chcete? Není čas na zbytečnej rolplejing, musíme mít nějak všechno, jasný?“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Není nutně špatné chtít vyhrát larp (i když rozhodně ne každý si to klade za cíl a ne vždy je to nejvhodnější způsob hraní larpu). Ale pokud vyhrávačská tendence vychází spíše z charakteru hráče než z charakteru postavy, chvilku se nad tím zamyslete. Hrozí vám, že budete špatně hrát nebo dokonce že budete hrát „jinou hru“ než ostatní. A to vede jenom k rozčarování.
Chcete na larpu vyhrávat? Napište si postavu tak, aby vám to postava umožnila. A chovejte se v rámci postavy. Rozdělování dovedností, aby byly co nejefektivnější, je rozumné, ale určitě by ho neměl doprovázet podobný slovní průjem.
Případ 12
Právě jsme se v rámci hry dohodli, že naše příští jednání bude de facto znamenat zásah do hry dalším postavám. Radši na to upozorním.
„Hej, ty jsi nejlepší stopař v okolí,“ spíše oznámil než by se ptal drsně vypadající dobrodruh. „Tady s chlapama jsme se dohodli, že místní kraj vyčistíme od skřetů. Co ty na to?“
„Je to pravda,“ hrdě prohlásí oslovený. „Najdu každé zvíře, které si zamanu. Vystupuji taky každého skřeta, který tudy projde.“
„Takže nás zavedeš k jejich doupěti,“ opáčí válečník.
„Ano, to bych mohl,“ řekne stopař a pak ztiší hlas. „Ale neherně, nechci teď prudit bestiář, zrovna se vrátili na oběd.“
Špatné řešení: toto.
Dobré řešení: Zahrajte nějaké zdržení a vyhledejte organizátora. On tam totiž kvůli takovým situacím je. Herní situace má zůstat maximálně herní pro všechny zúčastněné. Pokud ostatním hráčům provedete podobnou ránu pod pás, spolehlivě se vám začnou vyhýbat. Není žádná zábava, když s vámi ostatní hrají z donucení, nebo se touláte po herním území a nejste pozváni na žádnou zajímavou výpravu…
Závěr
Jistě by se našly i další příklady, ale tento výběr je docela ilustrativní.
Jaký že z něj plyne závěr?
„Neherně“ ničí scény. „Neherně“ nikoho nezajímá. „Neherně“ nemá takřka nikdy opravdu informativní a vysvětlující roli. „Neherně“ činí z uživatele hlupáka a kazihráče. „Neherně“ se dá efektivně použít jen na organizátora a to v tak vzácných případech, že je snad ani netřeba zmiňovat. „Neherně“ na hru nepatří. „Neherně“ pro toho, kdo je nepoučitelný, může znamenat nejeden postih – existují organizátoři, kteří si vás pro to na akci už nikdy nepustí. „Neherně“ vás připraví o kamarády.
„Neherně“ nepoužívejte. Žádný důvod pro jeho vyslovení není dobrý. Vždycky lze nalézt jiný způsob.