Kdy: 8. 4. 2004
Kde: Kunvald
Pořádá: Zorhajn
Počet hráčů: 20
Vlastní stránky: http://www.zorhajn.org/event.php?id=bitvaZC8
Účast: volná
Kontakt: Sanguinarr(a)gmail.com
Dne dnes (8.4.2004) konala se v Kunvaldě grandiózní velkolepá „Bitva na Zelený čtvrtek“. Jelikož Theowulfáci jsou zmrdi a bojí se počasí a studují drze vysokou školu a navíc si ještě vydělávají, účastnil se bitvy jen opravdový výkvět Zorhajnské říše. Přestože počet nevypadal vysoce, byl nás přepouhých 7. Zato však, jak jsme již napsali, opravdový výkvět. Jmenovitě: Sanguinar řečený Svině, Stilett řečený Právě píšící, Chinook řečený Kulhavý, Fulgor řečený Prase, Lejdy řečený Kroužková košile, Čikoritta řečená s dvěma T a Radek řečený Ten-kdo-pozdě-vstává-a-musí-se-pro-něj-dojít.
Na počátku všeho jsme si z důvodu deště, přestože nepršelo, začali jsme si v Kamelotu. Hráli jsme již několikrát osvědčené hry jako „zabij toho s kšiltovkou“ a CTF. Byli jsme rádi, že nám to Theofiláci nekazej. Následně poté potom jsme vyrazili na dlouhou a strastiplnou cestu vzbudit Radka a kolem jeho baráku jsme pokračovali až do hvozdů hvozdovatých a tam začíná náš příběh.
Sága o zaklínači
Podle Zorhajnu a Sapkowského jak to bylo ve skutečnosti podle očitých svědků.
Vskutku, pravím vám, nyní nachází věk meče a sekyry, věk vlčí. Nachází čas bílé zimy a bílého světla, čas šílenství a nenávisti; Ted-de-raigh – Čas konce. Svět zahyne v mrazu a neobrodí se než s východem nového slunce, znovuzrodí se ze Starší krve, Hen-Ischer, ze zasetého zrna, které nevzejde, anóbrž vyšlehne plamenem. Es-tut-esse! Tak se staniž! Očekávejte znamení! Jaká znamení to budou, ohlašuji vám: Ponejprv zrudne zem krví Aen Seidhe, Krví elfů…
Věštba Idhlinne Aegli aep Aevenien
Aen Idhlinne Speath
Plameny šlehaly z rozvalin Cintry a nilfgardská vojska v čele s imperátorem Emhyrem var Emrejsem ničila vše, co jim přišlo do cesty. Královna Calanthé statečně bránila svou vnučku obouručním kladivem, ale vida že proti přesile nic nezmůže, z posledních sil skočila z okna do rozbahněného rybníčku. Zemřela na místě. Nilfgarská vojska zničila Cintru do poslední hradby, leč po Ciri se slehla zem. Zachránil ji mladý nilfgardský mladík Cahir op Cellach, o kterém ještě uslyšíte. Odvezl ji k elfovi do hvozdu. Tam si ji vyzvedl bělovlasý krátkovlasý zaklínač Geralt se znamením maltézského kříže na krku. Od elfa se vydali na dalekou cestu do zaklínačského hradiště Kaer Morhen. Cestou potkali skupinu děsně sprostých trpaslíků, v čele s Yarpenem Zirginem. Ti je vzali na své vozy, na kterých převáželi listí a jehličí z Kaedwenu do Temerie. Po cestě je ale přepadly Veverky a strhl se strašlivý boj. Ale fakt strašlivý. Zaklínač s Ciri tak tak zachránili vlastní kůži. Poté spolu pokračovali na Kear Morhen, kde pozorováni chlípným Vizimirem, ji zaklínač zasvěcoval do zaklínačského umění boje a jiného.
Za několik vteřin odešli spolu s čarodějkou Yennefer na kouzelnický summit na Thanedu. Tam již čekali nejznámější kouzelníci, jak ze široka, tak z daleka, připraveni rokovat o budoucnosti rady. Po vydatném občerstvení odebral se zaklínač s Yennefer na lóže, kde spolu strávili několik příjemných vteřin. V tuto chvíli totiž hrabě Dijkstra spolu s čarodějkou Filippou „Stefan“ Eberharter nehorázným způsobem vzbudili spícího arcimága Vilgefortze, jenž byl posléze stejně nehorázným způsobem zajat. Když Geralt vyrazil za svou pravidelnou velkou ranní potřebou, byl též jat. Poté se ale z podzemních děr vyrojili Social-tel a osvobodili Vilgefortze a začlo se to řezat. Ciri unikla portálem ve věži Racka, zaklínač zlomil Dijkstrovi již jednou zlomený kotník, který měl v sádře, a posléze dostal do hlavy holí od Vilgefortze. Pak všichni někam zmizeli a náš příběh pokračuje jinde.
Ciri byla transportována teleportem na daleké pole hluboko v nilfgardském území. Po jejích stopách šel známý lovec lidí Leo Bonhart. V jeho stopách šel nilfgardský císař Emhyr var Emrejs společně s Veverkou. A z povzdálí vše v bezpečí pozoroval Geralt, Marigold a Regis. Bonhart jal Ciri, ale po krátkém boji byl zabit císařem, který pro pořádek zabil ještě Veverku. Ale protože si musel vyčistit brejle, Ciri mu utekla. Zaklínač svými dlouhými nohami doběhl Ciri. Když byl u ní, tak zpomalil, takže vlastně utíkali spolu. V závěsu se jich držel Marigold se svou loutnou udělanou z meče.
V tu chvíli Štefan Skellen, řečený Kalous, vyhlásil společně s Veverkou v Nilfgardu demokracii a ujal se vlády. Než se ujal vlády, střetl se v těžkém boji s císařem Emhyrem osobně podporovaným upírem Regisem. Tito dva byli následně vyhnáni z Cintry a z celého Nilfgardu. Štefan Skellen v doprovodu své armády elfa vyrazil do Hospody (velkého krmelce) najít Ciri. Před hospodou se naneštěstí znovu střetl s Emhyrem a Regisem a byl zabit.
Mezitím se Geralt, Marigold a Ciri zabarikádovali se na půdě hospody a konali tam nemravnosti s vidlemi. Okolo hospody se seřadila mocná armáda – upír Regis, čaroděj Vilgefortz, Veverka a Emhyr var Emrejs. Tito pak neúspěšně se snažili hospodu dobýt. Jelikož císař dezertoval a přidal se ke Geraltovi, byli zanedlouho protivníci zabiti. Navíc byla nešťastnou náhodou Marigoldovi sražena hlava. A tu hle, na druhém břehu Jarugy se zjevilo obrovské vojsko v čele s králi Foltesten a Henseltem a redanským špehem Dijkstrou. Přidala se k nim jiná Veverka.
Potom byl vyhlášen dočasný mír, protože vypadalo, že okolo jedou myslivci. Neštěstí ale bylo zažehnáno, protože jeli jinudy, a tak válka mohla pokračovat.
Po dlouhém vyjednávání mezi králi a císařem, který se přidal ke královstvím, byl dohodnut plán útoku. Mezitím Foltesta zabili a místo něho nastoupil do armády upír, jelikož uměl lítat a království to potřebovala. A tu nastal obrovský útok na hospodu – Veverky se snažili lézt dovnitř malým okýnkem, do kterého se nemohl vejít, Regis vlétl dovnitř v podobě netopýra a Emhyr s Dijkstrou píchali zaklínače skrz podlahu vidlemi. Takový nápor nemohl ani zkušený mutant vydržet. Přestože bojoval statečně s obouručním zaklínačským mečem v ruce jedné a stříbrným mečem na nestvůry v ruce druhé, byl poražen. A nejen on, v lítém boji byl zabit císař Emhyr, Veverka a král Henselt, kterého na poslední chvíli oživila kouzelnici Sabrina Glajšvik.
Geralt těžce zraněn oddychoval ve smradlavém rohu společně s ostatními těžce raněnými a kulhající Dijkstra skřípnul Veverku (ve vikýři), která se navzdory celkově nepřehledné situaci snažila zabít Ciri. Pak se navzájem zabili. Tu z ničeho nic se v teleportu objevila Filippa Eberharter, chytila Ciri a pelášila teleportem směrem k Cintře.
V Cintře se spojila s trpaslíkem a Veverkou a žila nějakou dobu. Mezitím uzavřel král Henselt mír se zaklínačem a srabácky se dohodli na zabití upíra Regise. Poté přijali redanského posla, zabili ho a společně s upírem Regisem netušícím zradu vydali se k Cintře pro Ciri. Filippa Eberharter je nechtěla zprvu do Cintry vůbec pustit. Rána dala ránu a po zdlouhavém diplomatickém vyjednávání a krátkém boji byla Citra dobyta a Ciri unesena zaklínačem. Bohužel to byla kopie, takže se rozplynula. Posléze se ukázala býti pravou, takže zaklínač zdrhal nerušeně dál. U hospody ho dohonil král Henselt a po několikrát opakovaném složitém diplomatickém jednání se s ním dohodl na tom, že si může oficiálně vzít Ciri za ženu, aby získal cintránský trůn. Posléze se dohoda zredukovala, takže k svatbě vůbec nemělo dojít, ale primárním úkolem bylo v sále plném svatebčanů zabít upíra Regise. To ale zaklínač ještě netušil, jaká je král Henselt svině.
I sešli se svatebčané v krásnem jarním ránu v rozlehlém sále Hospody. Byli tam všichni – zaklínač, princezna Cirila, král Henselt, kněz, upír Regis (jako by něco tušil (on totiž něco tušil (protože slyšel ultrasluchem jak se Henselt a zaklínač domlouvají (ale to jen na okraj))) stál až úplně u dveří) a trpaslík. Veverky ani elfové tam nebyl, protože musel domů na oběd. I toť svatba začala.
Nejprve vyzval Henselt upíra, aby si vzal co mu náleží – to bylo domluvené heslo – a všichni se vrhli na Regise. Po krátkém boji byl povalen na zem a jeho srdce bylo probodeno smrkovým kůlem. Poté Henselt zakřičel „Na něj“ – to bylo další domluvené heslo – a všichni se vrhli na zaklínače. Henselt se zatím snažil udržet alespoň na chvíli Ciri, aby je kněz mohl oddat. Zaklínač měl však tvrdý kořínek a nehodlal se jen tak vzdát. Bojoval statečně, sekal tu i onde, hlavně však do každého. Přestože se kněz během oddávání statečně bránil vidlemi, ani on nebyl ušetřen. Jeho poslední zachrčení si ale Henselt vyložil jako „tímto vás prohlašuji za muže a ženu“ a vědom si svého práva odběhl, raději už bez Ciri, protože zaklínač byl fakt naštvanej, do Cintry, kde vyhlásil Spojené království Spojených království a Nilfgardu. Zatím v hospodě všichni kromě zaklínače a Ciri pochcípali. Zaklínač s Ciri potom utekli daleko daleko a jistě někde činili nemravnosti.
Jinak země vzkvétala, lidé se měli dobře, prostě idylka. Jenom trochu pršelo a byla zima. Pokoj v těchto krajích však neměl dlouhé trvání. Z ničeho nic se tu objevil člověk, celý v černém, v doprovodu obrovského velkého draka a drakova pána. Ten člověk by pánem pána toho draka, tudíž se dá i říct, že mohl nepřímo poroučet i tomu drakovi. Jo a ten člověk o sobě tvrdil, že je nemanželským synem císaře Emhyra var Emrejse, a činil si nárok na trůn Cintry. Narazil však na odpor krále Henselta a jeho obrovského vojska.
Střetli se spolu v obrovské bitvě a král Henselt se při strategickém přesunu utopil v bažině. Zatímco se Emhyrův syn a drak vzpamatovávali z bitvy, přidal se ke družině statečný nilfgardský rytíř Cahir aop Cellach. Všichni čtyři se potom vydali do dalekých lesů hledat Ciri a zaklínače. Hledali, hledali, a nemohli je najít. Hledali by snad až do dnes, kdyby je nakonec přece jen nenašli. Emhyrův syn seznámil zaklínače a vdovu Ciri se svým úmyslem vstoupit s ní do svazku manželského, z důvodů čistě politických. Zaklínač však nesouhlasil. Ciri taky ne. Zaklínač vytáhl meč a začal se o svou favoritku (to jako Ciri) bít. Emhyrův levoboček proti němu vyslal statečného rytíře Cahira aep Cellacha.
Zatímco ti dva spolu sváděli strašlivý souboj na pěsti, život a smrt, snažili se ostatní přemluvit Ciri, aby si vzala Emhyrova syna za právoplatného manžela. Ciri s tím příliš nesouhlasila a několikrát se jí podařilo utéct. Za stálého boje se skupinka přesunula až k Hospodě. Za pomoci draka se podařilo dostat zaklínače a Cahira dovnitř, kde pokračovali v bratrancovražedném boji. Zbytek zatím někde splašil kněze a ten se jal Ciri a Emhyrova syna oddávat.
Ciri se ale během obřadu podařilo uvolnit zavřené dveře do Hospody a vypustila krátkovlasého mutanta ven. Přestože se zaklínač opravdu snažil a bojoval bez bázně a hany nebržděnými údery, poslední knězova slova „prohlašuji váš sňatek za právoplatnýýýýýýííííííííí…., jau ty hajzle“ potvrdila manželství Emhyrova syna s Ciri a jeho právo na cintránský trůn. Tak se stal levoboček Emhyra var Emrejse svrchovaným vládcem Nilfgaardsko-severních spojených demokratických států, kněz se dostal do nebe, drak a Cahir v klidu a pokoji vykrváceli a zaklínač nakonec odešel spolu s Ciri, což bylo pro něj tím největším trestem…
Tak to fakt bylo, no nekecám.
Vizigota z Klavíru
V hlavních rolích:
* Geralt – Fulgor
* Ciri – Čikoritta
* Marigold – Chinook
* Emhyr var Emrejs – Lejdy
* Cahir aep Calleach – Stilett, Sanguinar
* Vilgefortz – Sanguinar
* Filippa Eberharter – Stilett, Chinook
* Calanthé – Sanguinar
* Bonhart – Sanguinar
* Emiel Regis – Stilett
* Yennefer – Čikoritta
* Henselt – Sanguinar
* Foltest – Stilett
* Dijkstra – Chinook
* Veverky – Radek
* Yarpenem Zirginem – Sanguinar
* Neutrální trpaslík – Lejdy
* Kněz – Chinook
* Sabrina Glewisig – Sanguinar
* Syn císaře Emhyra – Stilett
* Steffan „Kalous“ Skellan – Sanguinar
* Drak – Lejdy
* Pán draka – Chinook
Kdyby byl Sapkowski po smrti, tak by se obracel v hrobě.
Chinook