Arkánum a pardubické Hlídky pohledem hráče
ark.png

Přinášíme recenzi na dva městské larpy pohledem jednoho z hráčů. Odtud také pramení možnost diskuze nad jednotlivými tématy, která jak hráči, tak organizátoři mohli vnímat odlišně, a rádi ji uvítáme. Autorem je Jaroslav "Roslav" Voves.
Sdílet: Facebook


Jak jsem již zmiňoval, preferuji především larpy s „lidskou“ tématikou. Jako mimojiné skalní scifista nejsem velkým fandou fantasy, obzvlášť magie. Ale nabídly se dva takové larpy přímo v Pardubicích, takže jsem se rozhodl z několika důvodů oba navštívit – tedy lépe formulováno: v obou si zahrát.
První proběhl na konci srpna a jmenoval se Arkánum, již druhý návrat do tohoto světa a prostředí.
Druhý larp - Hlídky Pardubice - se konaly v půli října a navázaly na tradici Hlídek z minulosti (šlo o čtvrtou hru).

Arkánum

O světě

Svět, v němž se larp Arkánum odehrával, vycházel ze světa Lukjaněnkových Hlídek, ale autorovi se tento svět zdál patrně moc jednoduchým, takže byl dost rozšířen.
Děj se odehrával v „Království“, které bylo „jinde“, než pozemský svět. Vyskytovaly se tam ale i postavy z našeho světa, dále i obyvatelé Měsíce, Slunce, Venuše, atd., a aby to ještě nebylo moc jednoduché, byly tam i personifikace Osudu, Přírody, Smrti, Ďábla, Anděla.

Já byl pozemšťan s magickými schopnostmi, ale operující ve spolku mimo oficiální struktury Hlídek. Předem jsem obdržel kromě popisu své postavy i několik stránek s instrukcemi o provádění kouzel, které mi příšly neúměrně složité. Usoudil jsem tedy, že budu pokud možno nekouzlit – a celkem to tak také bylo. Podobně to asi viděli i všichni ostatní, protože v podstatě nikdo nekouzlil. V mých očích to hře jen pomohlo.

Průběh hry

Asi jsem měl štěstí na postavu (nebo jsem se do ní tak hodně „obul“), protože jsem měl celou hru naplněnou činností, slabší místa byla vždy jen několik málo minut (je jasné, že několikahodinový larp nemůže být nabit akcí nadoraz). Byl jsem záporná postava s ještě zápornějším hlavním úkolem: pomoci se vrátit na svět té nejzápornější bytosti ze všech: Prince statisíce stránek. Ten úkol se mi nepovedlo celý splnit z několika důvodů:
- myslím, že to bylo moc obtížné
- neměl jsem potřebnou velkou dávku štěstí
- „náhodně“ jsem se stal obětí Inkvizice (která potřebovala někoho "obětovat" – ne zrovna mě).

Bez ohledu na tento výsledek jsem si hru překvapivě hodně užil, měl jsem pořád co dělat, bavilo mě to, hodně jsem interagoval s ostatními. A byl jsem moc rád, že magie byla jen velmi mizivě na okraji.
Zvítězilo malé zlo nad velkým zlem – nevím, zda mohlo zvítězit dobro…
A další velký klad tohoto larpu: po celou dobu hry byla k dispozici hostina, a pořád bylo co jíst i pít!

Odkaz na stránky: http://www.larpard.cz/arkanum-2011:o-hre

Hlídky Pardubice

O hře

Typický Svět Hlídek: Denní i Noční hlídka, Inkvizice (i když velmi oslabená), další postavy.
Měl jsem obavy z pro mě velké fyzické náročnosti; organizátoři mně skvěle vyšli vstříc – moje postava byla víceméně statická (prostorově, nikoliv obsahově).

Svět Hlídek je hodně oblíbený a proto je na jeho téma mnoho her. Podle mě ale celá krása příběhů v knihách je o porušování rovnováhy a vychýlení převahy na stranu Světla či Tmy a vyvažování a srovnávání této převahy. Vychýlit rovnováhu se ve hrách povede vždy a celkem snadno – to je dáno nastavením. Ovšem elegantní vyvažování – to je klíčový problém! Protože organizátoři měli z minula zkušenost, že síla Inkvizice byla ve hře moc silná (a ostatní si stěžovali, že moc nemohli dělat), byla v tom larpu síla Inkvizice výrazně oslabena: jen jediný agent, ještě v utajení (krytí: agent v penzi), s téměř nulovými pravomocemi. Takže Inkvizice nevyvažovala – a výsledek hry Hlídek také k vyvažování nesměřoval.

Průběh hry

Já (ten agent penzista) jsem neměl moc informací do hry, ale poměrně dost jsem si jich běhěm hry získal, takže jsem se během hry ocitl (pro hlavního organizátora poněkud překvapivě) ve správný čas u dvou nejvýznamnějších akcí. Měl jsem některé informace, které by umožňovaly nápravu stavu, ale podle posouzení jsem usoudil, že potřebuji nějakého spojence. Bohužel, smůla, vždy jsem si vybral (jak se ukázalo) toho největšího padoucha v dané lokalitě a situaci. Takže mi moc nepomohl, spíše naopak!

Vývoj a děj hry neprobíhal zcela dle představ organizátorů, a ve hře asi nebyly mechanismy, jak to „na správnou kolej“ vrátit. Až v samém závěru se dělo nakonec to, co se dít mělo, ale průběh poslední scény byl dost nepovedený – dle mého nikoliv chybou hráčů, ale nejasným nastavením. Doporučuji proto pro příště orgům pevněji třímat otěže hry – pokud si přejí konkrétní konec, ke kterému to má směřovat, mít herní mechanismy, které toho dosáhnou. Nebo nechat hře volný průběh s očekáváním různých možných konců, je-li to v příběhu možné.
Osobně jsem si hru celkem užil, nemám problém s tím, že jsem „nevyhrál“.
Ale hře jsem bohužel jako postava neměl moc jak pomoci…

Odkaz na stránky: http://www.larpard.cz/hlidky-pce-2011:o-hre

Závěr

Určitě pro mě nebyla ztráta času hrát v těchto dvou larpech. Přestože mystické a fantasy světy nejsou mé "domovské", občas do nich nakouknout a trochu se porozhlédnout za to stojí - a setkání s ostatními hráči je další bonus.


Publikováno 25. 1. 2012

Diskuze

Add a New Comment
or Sign in as Wikidot user
(will not be published)
- +
Unless otherwise stated, the content of this page is licensed under Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 License